Potanova tvorba

Bylo čtyři hodiny ráno - teda aspon dle standardizovaného času ale mám pocit, že nám kvůli tréninku zkracují noci a prodlužují dny, matně si vybavuju že tohle bylo na propagačních materiálech při vstupu do jednotek stormtrooperů - když mě začal někdo bušit na dveře kajuty.
„Seržante, otevřete, chce s vámi mluvit kapitán, máte se ihned hlásit na můstku“
Rychle, rychle tedy na to že mám za sebou asi pět hodin spánku po dni v akci se nasoukám do své zelené uniformi, chvíli se sice rozmýšlím, zda vzít pouzdro s blasterem ale přeci jen, co by mi hrozilo? Ovšem jistota je jistota, a při připínání opasku s pouzdrem vyjdu na chodbu.
Tam už netrpělive čeká floutek od námořnictva.
„Tak, mně tu máte, můžeme jít za kapitánem“

* * *

Na můstku už na mně čekal kapitán Sergus Lanox, vypadal zasmušile, ale to on od doby co ho sem převeleli, jeho bývalou lod zničili povstalci, tak už to bývá, co zabili císaře svět není tak růžovej, ted myslím jako ho zabili poprvý.
Ovšem sním i generál Modin a spousta dalších důstojníků v naškobenejch uniformách.
Přijdu, sprásknu podpatky jak nás učili na akademii
„Stormtrooper CR-1875 seržant Anson Grave se hlásí do služby, pane“
„Výborně vojáku, víte, kdo jsem?“ pokyne mi generál Modin
„Jistě pane“ ne, tenhle začátek se mi nelíbí, když důstojník začne formálně je to nakonec vždycky průser
„Jistě jste se účastnil včerejší bitvy v džungli, víte jaké tam jsou podmínky“
„Ano pane, smrtící, rebelové zakopaní všude, nesnesitelné vedro, nepřívětivá flora a neprostupný terén“ cítil jsem, jak mi při vzpomínce na včerejšek naskakuje pot na čele, ne nebyla to zrovna nejpřívětivější planeta, kde jsem byl.
„Včera nám tam sestřelili pilota, důležitého pilota, ale přežil, dokázal vyslat zprávu, kde se nachází s žádostí o záchranu, a na to potřebujeme záchraný tým, a vy jste byl vybrán abyste ho vedl“
„Pane, upřímně, ten pilot je mrtvý, v té džungli nepřežije, a pokud ano, je otázkou času kdy ho rebelové dostanou“
„My vlastně víme, že už ho zajali, proto jsme vás vzbudili takhle ráno, záchrana vskutku spěchá“
„Pane, je mrtvý, nemá smysl ho zachraňovat, co vím, když nás stahovali zpět na lod dole se stále bojuje, ten pilot je mrtvý, proč máme ztrácet čas“
Za chvíli jsem pochopil že tohle jsem říkat neměl, no už bych to neudělal když jsem viděl jaká se mezi důstojníky rozhostila hádka, ani jsem ji nestíhal poslouchat, ale útržkovitě jsem pochopil že někteří semnou souhlasí, dle druhých jsem idiot, co do operace nemá co mluvit, no, sice jsem neviděl moc štábních porad, ale takhle to asi nemá vypadat.
Hádku přerušil až hlas kapitána Panoze, „tohle je moje lod, pánové žádám klid, vysvětlete tomu chlapci, o co ve skutečnosti jde“.
Ne, přestávalo se mi to úplně líbit.
A to že předstoupil předemě pro mě neznámí kapitán rozvědky s datapadem mi na pocitech moc nepřidalo.
„Tohle je podíl rodiny Dyreů v produkci pláštových kompomentů pro hvězdné destruktory třídy Victory u nich doma na Kuatu“ a předal mi datapad a méně nesmělým tónem pokračoval
„Jak vidíte seržante, na kuatu ovládají v tomhle 38% výroby, v případě že nadále s impériem odmítali spolupracovat by to pro nás mělo katastrofální následky, už ted nemáme plně pokryté ztráty a spolu se začínají rebelskou ofenzívou v sektoru „
„Dost, to stačí“ přerušil ho Medine „Hlavní na tom co se vám tady kapitán Petine snažil říct je že sestřelený pilot se jmenuje Thomas Dyre, syn vůdce rodiny Dyreů, v případě že jeho syna rebelové zajali a budou požadovat výkupné, oznámil nám že je ochotný za něj zaplatit třeba i tím že přestane s námi spolupracovat, a již nejsou doby Vadera a Císaře aby se nad tím dalo mávnout rukou a za jeho drzost ho preventivně ztrestat, když se rozhodne impériu vzpeřít on, může následovat celý Kuat, to si nemůžeme dovolit“
„Takže pane, chcete odemně abych si vzal jednotku, vypravil se dolů na planetu kde je problém jenom přežít, tam našel v nějaké rebelské bázi sestřeleného pilota nějakého zazobaného rodu z Kuatu a to všechno udělal rychle, než nám tatíček vrazí nůž do zad?
Nic proti vašim rozkazům, ale to zní jako sebevražda, co když odmítnu?“
Moje poslední věta vykouzlila úsměv na tváři asi nejmladšího přítomného důstojníka, proč jsem pochopil až když jsem viděl jeho bílou uniformu, ten chlap byl z ISB.
„Nemáte možnost odmítnout, za vaše disciplinární přestupky, kvůli kterým jste si vybral službu v jednotkách místo vězení, nemůžete odmítnout, bud to, a nebo se můžete vrátít zpět do výkonu služby, ale s dalším obviněním, což ve vašem případě znamená lístek Kessel. Tentokrát už jednorázový“
To na jeho ksichtu vykouzlilo další úsměv, aspon někoho jeho práce baví.
Na druhou stranu mi úkol dostat se do pekla a zpět proti druhé možnosti nepřipadal zase tak špatný.
„Kdy mise započne?“
„Okamžitě, vaši jednotku jsem již vzbudili, právě se ve skladiště přezbroujeje.
Jsme rádi, že jste si Grave vybral tu správnou možnost“
Správnou možnost, to jsem si při narukování ke stormtrooperům myslel taky ….

----
Jsem lehce unavený a tato část byla sepsána na nátlak aby bylo pokračování, za případné chyby či nepřesnosti se omlouvám.

pekne pekne, tesim se na dalsi dil

Potemnělou místnost prosvětloval pouze modrý hologram.
„Doopravdy si myslíte, že ten idiot je pro náš plán ten pravý?“
Přerušila ticho jako první postava na hologramu
„Netřeba se obávat, splní svůj cíl dokonale, nečetl jste jeho záznamy?“
„Právě že ano generále, je to časovaná bomba. Pokud jsem dostal správné záznamy, dělal vyhazovače v baru na Coruscantu, dokud nevyhodil pryč poručíka námořnictva, doslova, prý si o okno kterým ho ten surovec vyhodil, pořezal oblyčej. Poté mu pro jeho fyzickou zdatnost nabídli možnost bud jít na věky do vězení nebo narukovat do armády. Tam na to jaký měl původ docílil úctyhodných výsledků, jen, jen dle hlášení je takový ...“
„Neposedný? To ano, v poli má problémy s autoritou, to by se nám ale mohlo pouze hodit.“
„Ano, a nebo by nám to mohlo srazit vaz. Bojím se, když se dozví pravdu, tak až se vrátí si nás najde a vlastnoručně zabije. Dle těch záznamů mu to jde. Mám takový nepříjemný pocit že to špatně skončí“
„Nevím čeho se bojíte admirále, on se nevrátí, to vám slibuje“
„Vaše sebedůvěra mně udivuje generále, snad neděláme chybu“
„Ujištuji vás, Grave je pro nás ta správná volba. Svůj úkol splní a jeho ztrátu nebude nikdo prověřovat“
„Já myslel celou operaci Trojúhelník Medine, ale myslím že ted jsme probrali vše důležité.
Věci se dali do pochodu, už je nemáme jak ovlivnit. Příště si už snad promluvíme osobně, operační svaz se přesunuje k vám.“
„Dobře, chápu, Medine končí“
Když se hologram vypnul, generál stále zůstával stát ve tmě.
„Ano admirále, pro vás to celé špatně skončí ...“


To be continued ...

hmm, to delas naschval, ze furt koncis tak napinave?
tohle pacicce nedelej
ale dobry

Seděli jsme ve výsadkovým modulu a spolu s jednotkou jsme hezky rychle padali dolů.
Moje jednotka a já, deset zkušenejch stormtrooperů, řítících se na nesmyslnou misi.
Jo, a snáma ještě poručík Daviss, pán „já jsem důležitej byrokrat z ISB“, u toho mě uklidnovalo že ten se asi konce mise nepřežije.
„Poručíku, nechci vám kazit radost, ale je vaši přítomnost opravdu nutná?“
„Ano, jste nespolehlivý, někdo musí dohlídnout na to že budete plnit rozkazy a vaše morálka bude hodna imperia, u tak pochybného velitele jako vy je to nutné“
„No dobře, ale mimo kancelář to není bezpečné. Rebelové tam určitě nakladli spoustu pastí, jsou tam nebezpečná zvířata, jedovaté rostliny, nic pro lidi bez výcviku“
„Já mám bojový výcvik, co si to dovolujte seržante zpochybnovat moje schopnosti, byl jsem pro tuto misi vybrán stejně jako vy a váš tým a „
Naštěstí jeho už pomalu hysterické jekot přerušil desátník Durron, sláva tomu chlapci, už jsem myslel, že mi pukne hlava.
„No vidíte, pane, to budete mít třeba štěstí a zabijí vás až rebelové“
Bohudíky Daviss jenom zrudl a mlčel, pokud mu to vydrží tak ta aspon cesta půjde přežít.
„Pět minut do přistání hoši, zkontrolujte výzbroj a připravte se na přistání“

***

Sentinel už odlétal, od ted jsme v tom už byli sami.
Vyhodil nás na nějaké mýtině, na souřadnicích A4-X8, místo kde měli toho pilota sestřelit.
Vzhledem k tomu že tady byla v zemi vyrytá brázda na jejímž konci bylo něco co než se to pokusili rebelové rozebrat byl tie bych řekl že jsem tu správně.
„Durrone, vem jednotku a zajistěte okolí mýtiny, nechci, aby nás rebeláci překvapili. Specialisté tu zůstanou“ Durron přikývl a s jednotkou vyrazil, pozoroval jsem je dokud se neztratili v porostu, zůstal mi tu jenom technik a průzkumník, a taky náš isbák.
„Křiváku, běž se podívat na to Tie, jestli z něj něco nedostaneš, Skoute, vem si někoho od Durrona a zkuste se porozhlídnout po okolí, jestli neobjevíte kudy se ten pilot vydal, vzhledem k tomu že ho honila tlupa rebelů by po sobě měli nechat stopy“
Zajímalo by mně, jestli si někdy zapamatuji kromě přezdívek i jejich jména, spíš ne, vzhledem k tomu do čeho nás furt posílali se jednotka rychle měnila. Po tom co zabili palpatina to je ještě horší.
„A vy“ obrátím se na isbáka „Nedělejte naprosto nic, jenom se mě držte a snažte se ničím nesežrat“ „Obdivuji váš strach o mě seržante, ale dokáži se o sebe postarat, kolikrát vám to mám říkat?“ „Já vám to věřím, ale vy asi nevíte jak dlouho trvá vyplnit hlášení s úmrtním listem, v zájmu nás obou mě toho papírování ušetřete“
Než stihl něco namítnout, rychle jsem vykročil k tiečku.
Sice se chvíli rozhlížel, ale následoval mě, přece jenom nebude tak blbej.

***

„Tak, vytáhl si něco z toho Tie?“ „Jo seržo, nebylo to úplně obyčejný tiečko, měli dole kamery“ „Nevěděl jsem že dělají špionážní modeli“ „To já taky ne, ale dokázal jsem z něho vypreparovat pamětový disk, tady si jeho nahrávky neprohlídneme ale zpět na palubě by z toho měli jít dostat, alespon většina“ „Ještě něco?“ „Z palubního počítače jsem dokázal vytáhnout jeho trasu letu a kde zpomaloval a jsou tu i oblasti kde kroužil kolem dokola několikrát“ „Místa kde fotil? Přepošli je skautovi, až najde kudy se rebelové vydali, může to jít prozkoumat.“
Ne tohle se mi vůbec nelíbilo, proč nám neřekli, že to byl pilot špionážního letounu?
„To nejsou vaše rozkazy, máte najít toho pilota, ne zbytečně prozkoumávat džungli. Kdyby to bylo důležité určitě by jste to dostal rozkazem, a prosil bych ten pamětový disk“ řekl Deviss a natáhl ruku. Křivák chvíli váhal, ale po mém přikývnutí mu disk dal, kývnutím jsme mu naznačil až jde ke zbytku jednotky.
„Poručíku, nemáte vy náhodou jiné rozkazy než my?“
„Do toho vám seržante nic není.“
„Tím pádem vám nebude vadit že si ten disk vezmu já že?“
„Prosím seržante?“
„Nevím o žádném rozkazu který by říkal že ho máte mít vy, u mně bude ve větším bezpečí.
O nic nejde ne? Máme stejný cíl poručíku, nebo se pletu?“
Když mi ho předával, byl jsem rád že pohled neumí zabíjet, na druhou stranu by zněj byla asi lepší super zbran než hvězda smrti.
„Pane, náš pilot a rebelové tady vydupali pomalu stezku když utíkali, nebude problém je stopovat, aspon než ho chytli, jestli šly spořádaněji potom nevím.“ Zapípal mi komlink v helmě „Výbroně, shromáždíme se a vyrazíme po stopách“

Dobré ty

Někomu se to líbí? je fajn
Dištak, napiště konkrétněji co ...

no a ked konkretizovat bude zdlhave, kedze je to cele dobré

jj, je to celý dobrý

Tak jsem "udělal" [připsal] coveřík
Tak řekněte, co se vám tam líbí, nebo nelíbí, když teda nepovíte co je a není dobrý

„Mluv impe, nebo to z tebe dostaneme po zlým. Ztratili jsme s tebou už až moc času“
Kričel Novo Repuplikový důstojník do oblyčeje Thomasovi Dyremu „Pověz nám kdo to udělal, a slibuju že s tebou pro dnešek skončím.“
„Nevím o čem to mluvíte, jsem jenom pilot. A syn významného Kuats ...“
Jeho řeč však přerušil úder do břicha, a pak několik tvrdých úderů na solar.
Ticho přerušilo až několik prasknutí, zjevně pár žeber výslech nevydrželo.
Důstojník vzal Dyreho za bradu a zblýzka mu plivl do oblyčeje a pokračoval.
„Ještě jednou ty prašivý imperiální prase, kdo zabil ty zajatce“
Polo-omráčený Dyre se zmohl jenom na nesouvislé mumlání a plivání zubů.
„Pane, třeba, třeba to vážně neví“ odvážil se nesměle přerušit výslech jeden z vojáků.
„Ale ví, přelétával nad tou oblastí, několikrát, to nemůže být náhoda, on to ví, a my to z něho nakonec dostaneme, at se mu to líbí nebo ne ...“

huh, drsne...
jinak cover peknej

To je dobré.

zatial vsetko dobre

Skouták nás zavedl až k nějakýmu vyvrácenýmu stromu, kde byla rozmlácená vysílačka s tie, zjevně místo kde našeho pilota chytili, ale tak ten plácek vypadal bezpečně, ideální místo na noční tábor.
Chyba se ukázala až ráno, i když chyba, asi by se to stalo, kdybysme tábořili kdekoliv.
Tři mí muži byli mrtvý, když jsme jim sundali helmy, měli zmodralý obličej, zmodralý opuchlý obličej. Po krátkém ohledání jsme našli na tělech různé vpichy, a po tročku důkladnějším ohledáním jsme v jejich brnění našli asi deseti centrimetrové stonožky, ty svině jim vlezli škvírama do brnění, a zjevně byli jedovatý. Říkal jsem, jsou tu nebezpečný zvířátka, ale nechápal jsem proč to odnesli moji muži a ne ten floutek z ISB, ale svět holt není spravedlivej, a poté co rebelové dobyli coruscant byl ještě mín. Zasranci, nebýt jich, nemuseli jsme tu ani být.
„Vykopte jámu, a spalte je tam, rebelové jejich těla nedostanou“ rozkázal sem, a sám vytáhl polní lopatku. „Potom budeme porkačovat“
„Ale nemůžete je spálit“ snažil se mi odporovat Deviss „Rebelové uvidí že jsem tady, musíme je tady nechat a jít dál. Jakožto poručík ruším váš rozkaz seržante, musíme je tady nechat a jít“ Ne, ted si hoch nevybral správnou chvíli aby mě točil.
„Durrone, vypadáto že na poručíka přišla zjevně tropická horečka a blouzní, v případě že se přestane řídit pokyny a bude se chovat vzlášně, v zájmu bezpečí nás všech ho zastřel, ano?“
„Rozkaz pane, když se bude chovat divně, kolik mu mám dát sekund?“ „Dobře, dobře, vyhrál jste seržante, ale ve hlášení se to objeví, děláte chyby, jednou se vám stanou osudným“ „Durrone, myslím že zase blouzní“
Pak konečně pochopil, a šel pro dřevo.
Jsme rád, když lidi umí spolupracovat.

***

Po třech hodinách jsme noční tábořiště opouštěli z kouřem v zádech, kdyby se přece jenom po okolí pořád potulovali rebelové, tak jim Křivák zanechal takový malý překvápko. My jsme byli vždycky ty hodní, když najdou naše hroby, je dle mě adekvátní jim na oslavu úspěchu udělat ohňostroj, mám pocit, že to ale rebelové nepochopí.
Po poledni jsem naše síly rozdělil, Skouta jsem poslal prozkoumat ty souřadnice s tiečka, pokud tam bylo něco zajímavý, on to objeví, on jo. Povolil jsem mu vzít si sebou někoho sebou, původně jsem sním chtěl poslat dva stormtroopery ale pralesní breberky mi narušili plány. Už ted byla bez nich moje jednotka ted už jen čtyři muži, ale odhodlaní muži. A ještě teda osina v zadku, teda osina s výložkama v zadku.
Té se moje rozhodnutí poslat je prozkoumat ty souřadnice vůbec nelíbilo, ale stačilo se jenom zmínit jak rychle člověk může začíst s pralesního horka blouznit a jenom skřípal zubama, a házel vražedný pohledy. Vždycky mě zajímalo, jestli je to v ISB učí a nebo jsou všichni přirozený talent. Snad se to Skoutovi povede, vážně by mě zajímalo co náš pilot zkoumal než ho sestřelili ...

hmm, napinas

Při pochodu se Deviss nenápadne vzdálil od jednotky, a s gestem že „potřebuje“ zamířil z vyšlapané stezky do houště. Když si byl jistý, že je sám, vytáhl moderní komlink se zesilovačem.
„Pane, tady poručík Deviss, podávám dení hlášení“
„Poslouchám poručíku.“
„Pane, Gravesovi muži nalezli to zřícený tiečko, a dostali z něj pamětový disk. Ted ho má Graves u sebe. Navíc, navíc, oni pane, oni, zjistli co Dyre fotil a poslal tam skupinu, aby to prověřila. Já, já se snažil, ale nedokázal jsem mu v tom zabránit“
Statický šum a praskot dával tušit, že svého chlebodárce touto zprávou Deviss nepotěšil.
„K čemu vás tam mám, když nejste schopný ani zajistit aby se jim do rukou nedostal ten disk. Na Kesselu neskončí Graves ale vy Davissi, ne, vy neskončíte na Kesselu, vás rovnou popraví za neschopnost!!!“
Následovala další minuta ticha.
„Dobře, ted mě Devissi dobře poslouchejte, druhou šanci už nedostanete.
Toho disku se musíte zmocnit. Je mi jedno jestli mu ho seberete, když bude spát, nebo oberete jeho mrtvolu. Je vám to jasné?“
„Ano pane, ale, on, on není takový idiot, jak to vypadalo ze záznamů.“
„Ptal jsem se, jestli rozumíte.“
„Ano pane. A ta skupina co se vydala k, vy víte kam pane.“
„Ach, o ty se nebojte, ta hlášení nepodá“
„Ano, rozumím, Deviss končí.“
Když schoval Deviss komlink do batohu, z křoví se vynořil desátník Durron.
„Vše v pořádku poručíku? Seržant se bál jestli to na vás zase nepřišlo. Však víte, dbá na vaši bezpečnost.“ „Nic se neděje desátníku, vše je v pořádku.“
A nebo brzo bude, dodal si v duchu Deviss ...

porad napinaaaas

Držet se stop, který vedli k rebelské základně nebylo moc těžký ani bez průzkumníka, rebelové si moc s utajením hlavu nelámali. Ale trochu mně zneklidnovalo že tu cestu vydupalo tak deset mužů, deset mužů mělo chytit sestřelenýho pilota, nechci vědět kolik jich je v té základně. A nás je jenom šest, s tím že na Devissovu bojeschopnost se spoléhat nemůžu, ale tak, všechno má svoje výhody. On i živej štít se vždycky hodí.
S úsměvem na tváři se mnohem líp pochoduje.

***

Před setměním jsme tak konečně dorazili.
Rebelové asi nekonec nebudou tak blbý jak vypadají.
Základna byla asi dvou patrová budova, ale nepochyboval jsem že se bude rozšiřovat spíš dolů. Nevím jak mohla být velká, ale typoval bych ji tak na 5 x 10 metrů. Akorát kryt pro výtah do podzemí. U každého rohu hlídkovali dva rebelové, měli tam i zaparkovaný AT-ST.
Hmm, kde k němu asi mohli přijít.
Ale nutno nechat že se museli zapotit, vymýtili okolo ní asi 40 metrový pruh země.
Nepozorovaně se tam asi nedostaneme.
Ne, nijak se tam nedostaneme. Ne sami.
„Durrone, spoj mě s Medinem. Vyřid mu že mise se zkomplikovala ale že jsem základnu našli, ovšem budeme potřebovat pomoc.“
Ale pak, pak to půjde.

Už byla skoro noc, ale Skout i s vojínem Merilem postupovali k zadaným souřadnicím.
„Už tam skoro budeme pane.“ „Já vím Merile, vidíš ten dým co odtam stoupá? Někdo tam je a nevypadá že by se maskoval.“
Oba průzkumníci se jako na povel rozdělili, a zmizeli v houští.
Setkali se za kládou na kraji mýtíny, vypadala jak kdyby se přesní nedávno přehnala rota nerepulzorových tanků, nebo spíš dvě roty. V jejím prostředku však hořel oheň, a jak ukázal dalekohled, u něj seděla skupina stormtrooperů.
„V pořádku, to jsou naši“

***
Oba průzkumníci se vydali k ohni, pomalu a aby byli vidět, nepotřebovali aby je nějaký rozrušený voják omylem ve strachu zastřelil.
„Jsme z jednotky seržanta Gravese, touhle chvílí se základnou na Revenge of Carida.“
Spustil Skout jak se přibližovali k vojákům.
„Náš úkol byl zkontrolovat tuto oblast, nevěděli jsme ale že tu budou spřátelené jednotky.“
„To je v pořádku, nebojte se, mi už se o vás postaráme“
Skout se teprve ted, když byl blíže, začal rozhlížet, uprostřed čeho to vojáci vlastně táboří.
Okolní rozrytá zem, nevypadala zblýzka jako náhodně rozježděná, spíš, spíš okopaná.
Hodně rozryté a okopané zeminy. Někde, kde nebyla tak urovnaná se ještě povalovali igelitové pytle. Že by tohle bylo pole, to by i dávalo smysl, ale ne proč by tady měli zasévat imperiální stormtoopeři, když se odtud pár kilometrů bojuje. U prohlížení okolí začal Skout přemýšlet nahlas.
„Poslyšte, jaký je vlastně váš úkol? Přijde mi že tady není co dělat. Je tu jenom rozrytá země. Nějak mi to nedává ...“
Když se otočil, již si ho prohlížel velitel stormtrooperů s dýkou v ruce.
„Smysl. Co chchhhh“ víc nedořekl, protože se mu dýka až po záštitu objevila v krku.
Když padal, viděl jenom jak několik červených paprsků propápalilo Merilovu zbroj.
Už poněkud nepřítomněji ucítil, jak ho někdo popadá za ruce a nohy, a slyšel stále jakoby vzdalující se hlas stormtrooperského velitele.
„Hodte je k těm ostatním, v sekci pět ještě mrtvoly nezačali zakopávat, odneste je oba tam“
Pak už následovala jenom tma ....

To be continued ...

uaaaah, tvl, tohle mi nedelej
ja chci pokracovani !!!

dobrý

Tak jsem povídce udělal nový Topic
Takže další komenty pak tam