Jméno: Siphonus- domácky Sifón
Věk: 4 roky
Titul: padawan
Rasa: člověk
Planeta: Dantooine
Zbraň: svetelný meč
Barva: modrá
Styl boje: Shien a Ataru
Schopnosti: manipulace s předměty, telekineze, odrážení blaserových střel, škrcení, blesky
Poznámky: výborný pilot a mechanik, má přirozený a velký cit pro sílu, skvěle a intuitivně zachází s mečem. Ovšem trpí velkým strachem o všechno co mu kdy bylo, je a bude blízké.
Životopis: Narodil jsem se v roce v roce 42 BBY na planetě Dantooine, jako první syn svých rodičů. Otec pracuje v přístavišti jako skladník, matka je v domácnosti a stará se o mne, otce a malé políčko za domem. Já ji každé dopoledne pomáhám jak můžu a pak si odpoledne chodím hrát s kamarády. Už nějakou dobu jsme se potulovali kolem jeskyní nedaleko našeho domu, až jednoho odpoledního dne jsme se domluvili, že nazítří podnikneme průzkum nitra jeskyně a zabavíme všechny poklady, které najdeme. Toho odpoledne jsme tři dali slib a ruku na to, že to nikomu nepovíme. Jak si slíbili, tak jsme i udělali.
Druhý den odpoledne jsme se šešli před vchodem do jeskyně a vyzbrojeni jednou svítinou zmizeli v jejích útrobách. Míjeli jsme jednu křižovatku za druhou, až nás to do vedlo na místo, odkud už vedla pouze jediná cesta kupředu. Zprvu jsme se chtěli vrátit, ale že to šlo tak hladce, rozhodli se, že budeme pokračovat dál. Pomalu a nejistě jsme postupovali za první zatáčku a jakmile zmizeli za ní, spatřili jsme všichni tři slabé leč nepopíratelné světlo. Krok po kroku opatrněji, svítíc si před sebe na každý metr, jen pomalu posouvali jsme se vpřed. Nemohli jsme být ani moc daleko od místa, kde svělo úspěšně ničilo tmu, když v tom vybělha odkudsi nejmíň osminohá nestvůra. Zřejmě by si nás vůbec nevšimla, kdybychom jednotně nazakřičeli. V ten moment otočila se ona k nám a vydala se kvapně za světlem z naší svítilny. Já zvolal "zdrháme" a s kamarádem jsme se v mžiku otočili a pelášilli, co nám nohy stačily. Na neštěstí tam avšak druhý kamarád, co nesl tu svítílnu tam skoprnělí zůstal stát, jediné co jsme slyšeli byl jeho výkřik a pak už nic. Dlouhou dobu nemohli jsme najít cestu ven, ale díky tomu že jsem potom převzlal vůdcovskou roli a spolehl se na svoji intuici, sic malou, ale pro mne byla v tu chvíli obrovská, našli jsme v předvečer ústí jeskyně. Se západem slunce dorazili jsme tryskem domů a mámy všech nás třech netrpělivě vysávaly před naším domem a vyhlížely nás nebo naše otce, kteří se nás vydali hledat. Když nás viděly přibíhat, spustila se panika, jelikož nás bylo o jednoho míň. Když se kamarádova máma dozvěděla, že její mazlík leží někde v jeskyni, neváhala ani vteřinu a rozběhla se tím směrem. Máma se jí v tom snažila zabránit, leč marně a druhá kamarádova máma rozběhla se pro změnu do enklávy pro pomoc. Vrátila se za nedlouho i s nějakým padawanem, který prosil, abych šel s ním, že jeho mistr potřebuje jeho pomoc s hledáním onoho místa. Máma svolila jen za cenu, že půjde taky. Dorazili jsme tedy již po druhé, tentokráte za soumraku k ústí jeskyně, opět ve třech, i když v jiném složení a zde na nás čekal onem mistr, jenž uklidňoval kamarádovu mámu. Hned jak nás uviděl, požádal moji mámu, aby se postarala o tu moji "tetu" a slíbil ji že mě v pořádku přivede zpět. Mistr se mne zeptal, jestli ho dokážu zavést na to místo, kde se to stalo. Já odpověděl, že asi ano a tak jsme se ve třech vnořili do útrob jeskyně.
Padawan mi svítilnou nasvěcoval chodby a já je neomylně vedl k místu kde začínala už jen jedna chodba, pak šel mistr první a poté co jsme zahnuli za tu osudovou zatáčku, hned všichni tři uviděli chlapce ležícího v jasu světla. Mistr se k němu okamžitě rozeběhl a když pak vyskočila ona příšerná zmyje, mistr jen ladným pohybem zbavil ji předních nohou a následně hlavy. Zaklekl pak u mého kamaráda a konstatoval, že žije, což byla hlavně velká úleva pro jeho matku. My došly k mistrovi a zaklekli taky vedle kamaráda. Mistr se pak na mne podíval a řekl, že jsem odvážný mladý muž, že teď potřebuje zase vyvést ven, jestli prý to zvládnu. Jámu řekl, že určitě jo, že teď už to zvládnu hravě. A tak jsme šli, já je vedl, padavan svítil a mistr nesl mého kamaráda. Tentokráte už rychleji ocitli jsme se venku před jeskyní a bylá to dojemná chvíle, byla tam moje matka i otec i kamarádovi rodiče, kteří štěstím plakali, jak malí. Mistr předal dítě lekařskému personálu a rodičům, řekl padawanovi, ať tu se mnou počká a šel za mými rodiči. Chvíli se bavili, pak po mne všichni tři pokukovali, to asi proto že mu rodiče řekli, jak jsem asi před dvěma měsíci jsem pohl s otcovou sklenicí plnou piva u nás v kuchyni, a nakonec si něco odsouhlasili.
Když druhý den ráno zazvonil u našich dveří onen mistr, jako včera u jeskyně,bylo mi teprv řečeno, abych šel sním, že mi chce rada osobně poděkovat, za údajnou velkou pomoc a taky že ve mne cítí velkou sílu a že mne vezme s sebou na Corrusant, aby potvrdil svoje domněnky.
Předmět: Siphonus (Mandalorian) 
Sat Jan 17 2009, 18:41
