Výcvik Jiraada Karlsona

Musel si prodat i svůj byt na Nar Shadaa, aby ses vyhnul zabavení své milované lodi Blitz a na stará kolena ses vrhl na dráhu pašeráka...

Vesmír poblíž Corellie, 10 ABY:

Právě jsi dopašoval nějaký exotický zvířata z okraje pro boháče na Coruscant a zamířil si na Corelli poohlídnout se po nějaký práci.



Prolétl si nejrušnějším provozem a zamířil dolů ke kosmoportu, když se ti rozblikala všemožná červená světélka signalizující předčasné vypnutí tvých nově modifikovaných motorů. Tiše zakleješ a snažíš se s tím něco dělat. Právě jsi vstoupil do atmosféry...

Vesmír poblíž Corellie, 10 ABY:

"Zasranej krám!" zaklel jsem a praštil do ovládajícího panelu.
Natáhnu ruku k ovladači motorů a snažím se je nahodit. Nejde to, ale zkouším to dál.
"No tak přece mě v tm nenecháš?" otážu se jakoby své lodě. Odpověd nečekám.
Má lod, pojmenoval jsem ji kdysi Trader´s Dream, ale poté co jsem se stal pašerákem se jméno lodi změnilo na Blitz.
Teplota pláště začala stoupat.
Naskoč, naskoč!
Velmi se i ulevilo když jsem slyšel slaby hluk startujícíh motorů. Hluk se zvyšoval až přešel do burácení správně pracujících motorů.
Ujmul jsem se opět řízení, poděkoval té staré kraksně ve které letim a začal si prozpěvovat jednu starou písničku, kterou jsem se naučil za mlada. Slova jsem už neznal tak jsem místo nich náhodně doplnoval slova tak, aby to sedlo do rytmu.
"Tak, doufám, že dostanu nějakou tučnou zásilku a nepokusí se mě okrást jak minule," řeknu si po chvíli sám pro sebe. Samožřejmě, že se nic z mých slov nesplní.

Corellianská atmosféra:

Začal jsi klesat po připravené trajektorii ke kosmoportu, když v tu chvíli se to stalo. Z každé strany kolem tebe se objevil TIE fighter a začaly útočit na tvé motory a štíty...

Corellianská atmosféra:

"No skvělé," zakřičím sám pro sebe a pro zdůraznění mé zloby praštím do palubní desky, ze které vylétne pár jisker a trošku mi ožehnou ruku. Rychle polknu nadávku a vrhám se k ovládání palubních zbraní.
Mezitím dostává trup lodi pořádně zabrat, otřesy neustále sílí a já jsem z toho nervozní.
Zamířím dělem první TIE-Fighter a spustim slavu ze svých zbraní.
Nepřátelský pilot při prvnim pohledu na střely zareaguje a změní kurz. Jeho kolega se místo motoru zaměří na muj kanon.
Štěstí však stálo při mně. Nepřítel byl moc pomalý a tak dostal zásah z mých zbraní do pravého křídla. To se okamžitě oddělilo od trupu. Stíhačka se roztočila kolem své osy a zmizela v hlubinách pode mnou.
Druhý TIE-Fighter se přibližoval zpět k lodi. Připraven na cokoli jsem sledoval stále se přibližující stíhačku.

Corellianská atmosféra:

Druhý TIE fighter už je tak blízko, že mužeš vidět, jak je neudržovaný a častokrát spravovaný...takle za Impéria nevypadaly... pomyslíš si.... Stíhač provádí nálet na tvé štíty a podaří se mu zásah, stačí jen aby se otočil a rozstřílí tě na kusy...přidáš plyn, výkrutem se dostaneš pod něj a začneš rychle stoupat směrem k němu za stálé palby ze svých 2 kanonů, a stíhač bez štítů za chvilku vybuchne v ohnivou kouli...oddechneš si.

Corellianská atmosféra:

Začnu zkoumat škody, naštěstí nic důležitého nebylo zničeno, odneslo to jen pár systémů, to se opraví. Jenže na to budu potřebovat peníze a těch mám setsakra málo.
Zkontroluji senzory, jestli mě nečeká další překvápko v podobě TIE-Fighterů.
Nic, nic to neukazuje, ale to může být i tim, že jsou senzory poničené. Což jsou, jelikož mě nevarovali před nepřítelem.
Sesunu se do židle a obrátím se k ovládání. Zapnu vysílačku a zkouším zkontaktovat řídící centrum. Nikdo se neozývá, tak to zkouším znova. Z elektriky vyšlechnou malé plaménky.
Skvělé, opravdu skvělé.
"TAhle lod je jednim velkým krámem," prohodím si sám pro sebe.
Praštím do komunikačního zařízení a pokračuji v letu.

Corellianská atmosféra:

Loď vydá nespokojené zagrglání neznámo odkud a ty jen doufáš že doletíš až do kosmoportu nebo třeba jen přistaneš a nerozbiješ se o planetu...
Zahájíš proto opatrný a postupný sestup z orbity a za chvíli již naštěstí trošku neohrabaně dosedáš s frachťákem v kosmoportu v hlavním městě Coronetu. Stále ti vrtá hlavou, kdo na tebe sakra mohl útočit a co chtěli, ale jsi tu hlavně kvůli tomu, že si chceš najít práci... Vylezeš z lodi a nadechneš se v poctivé čistotě udržovaného Corellianského vzduchu, trošku vonícího oleji a mazivy z doků. Kolem panuje čilý ruch a po zaplacení dokovacího poplatku se vydáš od své lodi, kterou budeš muset také opravit až se vrátíš...

"Vše je tu předražené," řeknu si jen tak pro sebe a tlačím se davem dál přes tržiště.
Dokonce i ten dokovací poplatek zvedly. Pokud nedostanu nějakou zakázku, tak nebudu mít dost na opravu lodi.
Skrz ulice, ucpané velkými davy i řidiči landpeederů si to mířím do jedné pro mě dobře znamé, ale ostatnímy právem odsuzované hospody. Nějakou chvíli trvá, než se mi skrz dav podaří dostat na dohled kantýny. Dokonce se mě tu jeden filuta pokusil okrást. Jedno kopnutí do rozkroku mu daly pádný důvod se mi na míle vyhýbat. Kantýna se nacházela v jedné postraní ulici, napojené na hlavní cestu. Ulice byla temná a narozdíl od okolního města byla špinavá a prolezlá podežřelou sebránkou různých zlodějů, žoldáků a pirátů. Vešel jsem pomalu do kantýny. Duch byl uvnitř pozoruhodně o něco lépe dýchatelný než venku a také se to tu nehemžilo onou lůzou. Zde se setkávaly velké ryby zdejšího podsvětí. Když jsem byl ve dveřích včechny oči se upoutaly na mou osobu, ale po chvíli se zase odklonili a pomalá uklidnující hudba začala znovu vyhrávat. Přistoupil jsem k pultu a naklonil se k barmanovi, starému, obtloustlému rodiánovi a poručil jsem si jedno corelianské pivo. Barman mi ho podal, až když jsem mu ukázal, kredity. Usrkl jsem si trochu pěny a porozhlédl jsem se po osazenstvu kantýny.

Restaurant, Coronet

Kantýna je decentně a diskrétně zařízená, stoly jsou od sebe odděleny bloky z plastoceli poměrně pěkně provedenými do tvarů oblíbené Corellianské hory. Zákazníků je tu však pramállo, většinou sedí u stolů po 3 a více a diskutují o něčem jistě důležitém. Tu skupinka lidí, tu 3 Ithoriani zabráni do debaty o dovozu zbraní a také stůl s 5 Durosi, bavícími se jejich rodným jazykem o něčem, čemu nerozumíš... U baru sedí ob židli od tebe také nevkusně a evidentně přeplácaně oděný černoch, se spoustou čperků a drahých plášťů a dvěma blastery za pasem. Pozoruje tě až příliš ledabylým pohledem a tobě je jasné, že je nervozní. Také je ti jasné, co je to zač. Takto se odívají jen zloději a hlavně piráti, kteří na sebe navléknou všechno, co ukradnou po přepadení luxusních jachet či výletních lodí...Piráti, které tak nenávidíš a kterým jsi zničil celý hangár stíhaček...

Restaurant, Coronet

Skvělé, nic nemůže být lepší, pomyslím si, když se přestanu dívat na piráta.
Napiji se své sklenky piva a poslouchám hudbu co vyhrává kapela. Divné, normálně tu hraje kapela Jerguna Thola, ale dnes tu jsou nějací nováčci. Nic moc to teda neni. Hefl, můj kámoš, kterému patří jedna luxusnější kantýna na Coruscantu by je tedy rozhodně nezaměstnal. Pohlédnu znova na ostaní hosty. Skupinka lidí vypadá na mladistvé. Dvě dívky a tři kluci. Dost hlasitě se smějí. Ti sem přišli nejspíš jen pro zábavu. Zrovna jeden z mladíků vypráví nějaký vtip. Zarazim se, vždyt jeden z těch kluků je Melfis. Jeden pomocník co u mě kdysi pracoval. Sluší se pozdravit starou známost. Zvednu se ze židle a nevěnuji pozornost černochovy, kteráý mě očima sleduje. Přistoupím až ke stolu mladistvých a ti přestanou ve svém rozhovoru a podívaají se na mou osobu.
"Zdravím Melfisi," řeknu mladému muži, s dlouhými kudrnatými vlasy v hnědé barvě a pronikavě modrými očima.
"Dlouho jsme se neviděli. Jak se vede? Stále ještě toužíš o tom, že procestuješ celý vesmír?"
Mladík si po chvíli uvědomil kdo jsem a usmál se. Nabídl mi místo vedle sebe a já se usadil. Počkal jsem na jeho odpověd.

Restaurant, Coronet:

Mladík se na tebe podíval stále stejným šibalským úsměvěm, jako si ho pamatuješ. Mladý a velmi shcopný technik, také výborný navigátor. Ideální parťák pomyslíš si...Možná je ho trošku škoda na pašeráka. Uvidíme co odpoví. Asi po 3 vteřinách mladík odpovídá:
"No jasně že toužim. Máte pro mě zase práci? Pro vaši společnost?"

Zahledím mladíkovi do očí.
"Práci, práci pro tebe bych měl, ale..." podívám se na jeho přátele. Melfis se podívá na mě a pak na ně.
"To je v pořádku, jim můžete důvěřovat jako mě," řekne směrem k mně.
"Dobrá," pokračuji. "Měl bych práci, ale nebylo by to zrovna, víš co. Úplně v mezích zákona. Moji společnost zničila konkurence nekalými triky a já ji legální cestou nedokážu obnovit. Měl...," zastavím se.
"Měly by jste zájem?" zeptám se Melfise a jeho přátel.
No skvělé, ted to bud přijme a nebo odmítne. Kdyby to přijal bylo by to skvělé. Je skělý mechanik a moc by se mi hodil. No uvidím co na to řekne.

Restaurant, Coronet:

Mefis se chviličku zamyslí a pak souhlasí, s ním ještě 2 jeho přátelé, jeden se ti představí jako Rolfo, mladý technik hypermotoru, a druhý jako Sten, mechanik a evidentně kluk pro všechny možné manuální práce. Jako jediný z celé party je také ozbrojen, vetchým, ale smrtícím imperiálním důstojnickým Merr-Sonnem.
"Nejdřív by sme ale měli dát do kupy vaší loď. Tady ve městě se některé součásti dají sehnat levně a my víme kde." řekne Rolfo. Ještě se domluvíte, že se sejdete zítra ráno v severním doku 2-B-25 a ty vyrážíš zpátky do své lodi přespat. Nemáš peníze na rozhazování v hotelu...

Kosmoport - Blitz:

Tak, vypadá to celkem dobře, ale škoda, že jich nešlo víc. Ale pořád lepší než nic.
Kdo to ale útočil? No, at to byl kdokolic, snad mi dá ted na chvíly pokoj.
Převrátím se v postely na bok, zavřu oči a usnu.

Kosmoport:

Ráno se vzbudíš, vyjdeš ven a mladí už tam čekají s náčiním. Pustíte se do práce a jde vám to velmi dobře, do večera jste hotoví. Dozvíš se spoustu nového a z Melfise se vyklube potenciální velmi dobrý kopilot...

Kosmoport - Město - FIATEG:

"Hoši, postarejte se o lod po dobu, kdy budu ve městě, jdu nám sehnat zakázku," řeknu směrem k mladistvím.
"Bez problému," ujistí mě Melfis máchnutím ruky.
Otočím se k vchodu a vejdu do rušné ulice. Jako obvykle tu je mnoho prodejců, kteří se hádají nad cenami ve snaze prodat své zboží. O ulici dál dopladli jednoho kapsáře a ted mu pár hromotluků dává co proto.
Neměl jsi se nechat chytit, pousměju se a jdu dál.
Po takové hodince chůze v tom šílením vedru, které tu dnes vládlo jsem zcela zpocený dorazil ke svému cíli.
Poměrně nová budova v jedné z luxusnějších a prázdnějších čtvrtí byla mým cílem.
Sídlo společnosti FIATEG, stará se o dopravu zboží, to je legální část společnosti.
Bokem Fiateg poskytuje zakázky pašerákům na dopravu nelegálního zboží. Je to jednoduché, v případě chycení převozce, nepadne podezření na společnost. Vejdu dovnitř a přistoupím k pultu, kde stála mladá Twílečka s modrou pletí.
"Dobrý den," pozdravil jsem se vší pokorou.
Vytáhnu nepozorovaně kartu, kde mám prověření od společnosti, že nejsem policista.
"Co pro mě máte tentokrát?" usměju se šibalsky na ni.

Kosmoport - Město - FIATEG:

"Zdravím, kapitáne Karlsone!" zřejmě tě ráda vidí. "K šéfovi vás můžu pustit až tak za 20 minut teď tam má konferenci, ale jestli chcete jenom další zakázku, mám vše tady v počítači." řekne již tišším hlasem a opatrně se rozhlíží po vstupní hale. "Tak mám pro loď vaší velikosti buďto náklad zbraní na Trandoshu nebo nějaké nelegální vybavení na Ryloth."

Město - FIATEG:

Zadívám se do jejich nádherných oček. Stále nádherné jako pokaždé, když se zde zastavuji.
"Můj výběr záleží podle toho co víc vynáší, jako vždy."
Twi!lečka nahlédne do datapadu, aby porovnala zisk z obou nabídek. Mezitím mám čas se porozhlédnout po místnosti. Stále bohatě vyzdobená, pokaždé když vejdu dovnitř musím obdivovat talent architekta. Ladné křivky zdí, oken, kombinované se světlými barvami dodávají interieru dojem majestátnosti. Do toho všeho je ladně vestavěna veškerá technika.
Otočím se směrem ke dveřím když dovnitř vejde asi dvacetiletá lidská žena v otrhaném koženém oblečení. Bleskově ji prohlednu a obrátím se pohledem zpět na sekretářku. Žena usedla do křesla, postaveném na druhé straně místnosti. I když jsem k ní byl otočen zády, měl jsem pocit, že mě důkladně prohlíží.
Sekretářka se otočila mým směrem, aby mi řekla cvýnos i rizika nabídek.

FIATEG: Hala:

Nedá ti to a ještě jednou se otočíš na ženu. V ruce třímá zbrusu nový datapad kuatské výroby, o kterém jsi slyšel samou chválu včetně výborných špionážních schopností, ale také víš, že žena v tomto oblečení si ho dovolit nemůže... její obratné zacházenís ním zase vypovídá o tom, že ho neukradla. Něco zadala do datapadu, pak si všimla že jí pozoruješ a kvapně odešla...
"Zvláštní!" vytrhne tě z tvého přemýšlení opět sekretářka. "Právě sem obdržela další nabídku, je z nich zdaleka nejvýhodnější. Jedná se o dopravení dvou pasažérů nepozorovaně na Coruscant. 20 000 :cr: a žádné otázky." Podíváš se zpátky po ženě, ale ta již zmizela v dopoledním shonu na rušné ulici...

Chvíly přemýšlím nad nabídkou. Dopravení na Coruscant je celkem jednoduchá záležitost, ale jistě pujde o nějakého zločince, či špeha.
"Přijímám nabídku, kde si mohu náklad vyzvednout?"
Znovu se poohlédnu ke dveřím, ale žena se tam již neukázala.
"Takže?" obrátím se zpět k sekretářce.

FIATEG: Hala: (měl bys psát lokaci )

"Ten "náklad" jsou dvě ženy, máte je vyzvednout v doku 7 zítra v poledne. žádné otázky." vychrlila na tebe twi'lečka a pak se naklonila blíž a s ustaraným pohledem řekla:
"Dávej na sebe pozor Jiraade, už nejsi nejmladší."

FIATEG: hala:

"Neboj se, tak starý zas nejsem," usměji se a vyrazím ven z budovy. Ve dveřích se zastavím a gestikulací naznačím recepční jestli neví kdo byla ta žena. Než stačí odpovědět, položím ji další otázku.
"Zapomněl jsem, nemá někdo údaje od Corsecu? Zvýšili počet kontrol."
Stářím zapomínám.