Má Tvorba

ve chvílích nudy jsem začal přemýšlet... a z toho vyšlo tohle ...


Prolog

Jsem CC-916. Říkají mi Lucky... V téhle zatracené válce už bojuji tři roky. A stále to vypadá, že to bude ještě pár let pokračovat. Před třemi měsíci mě převelili sem, na Vnější okraj. Má pozice v armádě je kapitán. Jakožto ARC přemýšlím o této válce poněkud jinak, než obyčejní řadoví vojáci. Připadá mi, že válčíme jenom proto, že se někomu chce...
Za ty tři roky jsem si celkem Jedie oblíbil. Bez nich by jsme dost bitev projeli na plné čáře, ale s nimi jde hned všechno líp. V bitvě mi připadá, že nás nepřítel nemůže ohrozit takřka odnikud.
Asi před půl rokem mi přidělili jako nadřízeného rytíře Jedi Jina Collinse, který byl dobrý v tom, co dělá. Mnohokrát zachránil mne nebo někomu z mého družstva život, a proto se stal velmi oblíbeným skoro u všech z naší roty.
Právě jsme obléhali planetu Tellon, která není až tak daleko od Tattoine. Vesmírné lodě Separatistů byly rozprášeny, a tak byl náš cíl na planetě samotné. Měli tam továrnu na droidy, ale bohužel ji zabudovali přímo do středu hlavního města planety, přímo do centra. Město samotné je velmi lidnaté, přes 5 milionů obyvatel...
Zatím jsme dobyli předměstí a dále postupujeme tak rychle, jak se jen dá...

Současnost

Luckymu prolétlo nad hlavou pár raket ze spider droidů, kteří stáli na opačné straně ulice a zasypávaly blasterovou střelbou naše vojáky, kryjící se za sutinami.
Spolu s dalšími třemi vojáky přeběhl Lucky ulici, přímo do jednoho z domů, který ještě stál. Naneštěstí měli droidi podobný plán útoku, a tak se v jedné chodbě spojovací přední a zadní část domu střetli s odporem.
Droidů bylo opravdu hodně a jeden z klonů byl zasažen hned na třech místech, včetně hlavy, takže neměl šanci na přežití. Lucky se stáhnul do lepšího krytí a opatrně opětoval palbu na stále přicházející droidy...

Lorn Baylley s blasterem v ruce postupoval opuštěnou ulicí jedné z nezničených částí města. Ve druhé ruce držel kufřík se zbožím, které měl doručit jednomu chlápkovi v této části města.
Neměl z toho zrovna dobrý pocit, ale vlastně se sám dostal do této situace. Horší to začalo být ve chvíli, když uslyšel kovové řinčení blížící se k jeho pozici. Ulice byla silně znečištěná a bylo tam hodně přeplněných popelnic, které vůz vyvážející odpadky v životě nemohly v žádném případě vidět.
Lorn neváhal a skočil do odpadků, kde se přikryl kusem nějakých hadrů a čekal, až droidi projdou. A prošlo kolem něj opravdu hodně droidů. Asi 30 droidů typu B-1, 15 B-2 droidů a asi 10 droidek. Ihned po jejich průchodu se Lorn vyhrabal zpod té špíny a pokračoval dál v cestě. Konečně uviděl vchod do podzemí, kde se měl s tím mužem setkat.
Lorn opatrně sešel schody vedoucí do úplné temnoty a spatřil malý záblesk světla, kdesi před ním. Šel za světlem a došel k malé lucerně. Chvíli si ji prohlížel, až uslyšel kroky, někde za sebou.
Reflexivně se otočil za zvukem s blasterem v popředí, ale dostal zásah do hlavy a ztratil vědomí...

Minulost - Coruscant

Kolem Lorna prošla jednotka klonovaných vojáků. Seděl na jedné z laveček v biologickém komplexu, kde pěstovali rostliny a člověk se zde cítil velmi dobře, zvláště tady, na Coruscantu.
Lorn čekal, až si k němu přisedl jeho kontakt. Byl to mladý rodian, který Lornovi předal datapad a po chvíli zase odešel. Chvíli na to odešel i Lorn...
Cestou z komplexu si prohlížel datapad a zápis v něm. Úkol měl jednoduchý. Jít do hotelového apartmá a ukrást jednomu chlápkovi kufřík. O jeho obsahu se zde nepsalo. A dokonce zde nebylo psáno, jestli má nebohý chlapík zemřít.
A tak se Lorn vydal cestou k onomu hotelu, kde má vykonat svou prácičku. Byl to menší hotel v nižších patrech planetárního města, a přesto byl pro "bohatší" bystosti.
Lorn si prohlédl celý hotel od zvrchu dolů a pak vykročil vpřed.

Současnost

Lucky sejmul jednoho droida B2 a pomalu začal zjišťovat, že se zde dlouho neudrží. Aspoň ne sami.
Droidi se stále nebezpečně přibližovali a ač kloni dělali co mohli, nestačilo to. Navíc už pominul okamžik, kdy mohli bezpečně uniknout z chodby, čímž by přežili o trochu déle.
Když byli droidi na dosah ruky, tak Lucky vytáhl vibronůž a zabodl ho do "břicha" jednomu droidovi B2, ale na jeho odepsání to nestačilo. Droid ho jednou z mechanických rukou odhodil od sebe a druhou namířil hlavní na Luckyho a chtěl vystřelit.
Ale ve skutečnosti nevystřelil vůbec, protože mu byla "ruka" oddělena od zbytku mechanického těla, a tak na Luckyho dopadla pouze sprška jisker a mechanické kapaliny.
Lucky se podíval kolem sebe, ale zatím nikoho neviděl. Pouze rukojeť deaktivovaného světelného meče, která Luckymu zachránila život, viděl na zemi před ním. Pár vteřin poté kolem nich proskočila čmouha člověka se světelným mečem, která ničila všechny droidy v cestě a dále postupovala. Jin Collins, přeborník v bojovém stylu Ataru postupoval mezi kusy droidů a cestou si stihl vzít druhý světelný meč, pohožený na zemi.
Po chvíli bylo dobojováno. Jin Collins si připevnil oba světelné meče na opasek. Lucky nikdy nepochopil, proč nosí oba meče, když bojuje pouze s jedním. Ale zatím nebyl čas se zeptat...
Takže 2:0???
Zeptal se mladý podsaditý Jedi Luckyho.
Jen se nebojte, já vás doženu...
Odvětil Lucky. Ani vlastně nevěděl proč, ale hrál s Jinem pomyslnou "hru" na zachraňování životů. Poprvé mu Jedi zachránil život celkem podobně jako teď.
Všichni poté klusali směrem dál v chodbě. Měli se dostat nepřátelským jednotkám do boku...