Vysoká hra - Potanova povídka

Utíkal jsem, dál, dál a dál.
Ne, oni mně nedostanou, oni ne.
Probliklo mi hlavou, když jsem přeskakoval padlou kládu.
Málem jsem zakopl ale rychle jsem udržel balanc, ne, oni mě nedostanou.
Mám to ho za sebou příliš dlouho aby mě dostali tihle špinavci.
Rychle dobíhám a skáču do díry po spadlém stromu.
Ne, aspon dnes mně nechytnou.
Za sebou slyším hluk, už mně dohánějí.
Co nejvíc se zaryju do bahna a pozoruju.
Kolem v trávě vidím proběhnout několik párů nohou ve vojenské obuvi.
"Někudy tudy musel proběhnout, rychle, nemůže být daleko" křičí někdo, asi jejich velitel.
Uf, ale pokračují dál, neviděli mě, prozatím jsem v bezpečí.
Nejvyšší čas vytáhnout příruční vysílačku, víc sem s tie vytáhnout nestihl, ne bez toho abych riskoval že mě dostanou.
"Tady poručík, Thomas Dyre, rebelové mě sestřelili na souřadnicích A4-X8, opakuji rebelové mě sestřelili na A4-X8, žádám o evakuaci, opakuji .."
něco mě udeřilo do spánku, když jsem se otočil, stál tam nějaký špinavý rebelem a mířil na mě pistolí
"Ani hnout ty prašivej impe" a druhou rukou šáhl po vysílačce "Mám ho, je tady, u toho spadlýho stromu"
Z lesa najednou začli přibíhat jeho zablešení kamarádi, taky namiřili zbraně, teda spíš se pokoušeli jimi na mě mířit, zajímalo by mě jestli tu špínu vůbec cvičí jak s tím zacházet, ale v tomhle stavu jsem neměl chut to riskovat.
Tak, tahle špína mě nakonec dokázala chytnout.
Když mi zbraní pokynuli abych šel snimi pryč, jenom jsem ze stále větší dálky slyšel.
Tady Hvězdný destruktor Revenge of Carida, opakujte prosím. Tady hvězdný ...


Bylo čtyři hodiny ráno - teda aspon dle standardizovaného času ale mám pocit, že nám kvůli tréninku zkracují noci a prodlužují dny, matně si vybavuju že tohle bylo na propagačních materiálech při vstupu do jednotek stormtrooperů - když mě začal někdo bušit na dveře kajuty.
„Seržante, otevřete, chce s vámi mluvit kapitán, máte se ihned hlásit na můstku“
Rychle, rychle tedy na to že mám za sebou asi pět hodin spánku po dni v akci se nasoukám do své zelené uniformi, chvíli se sice rozmýšlím, zda vzít pouzdro s blasterem ale přeci jen, co by mi hrozilo? Ovšem jistota je jistota, a při připínání opasku s pouzdrem vyjdu na chodbu.
Tam už netrpělive čeká floutek od námořnictva.
„Tak, mně tu máte, můžeme jít za kapitánem“

* * *

Na můstku už na mně čekal kapitán Sergus Lanox, vypadal zasmušile, ale to on od doby co ho sem převeleli, jeho bývalou lod zničili povstalci, tak už to bývá, co zabili císaře svět není tak růžovej, ted myslím jako ho zabili poprvý.
Ovšem sním i generál Modin a spousta dalších důstojníků v naškobenejch uniformách.
Přijdu, sprásknu podpatky jak nás učili na akademii
„Stormtrooper CR-1875 seržant Anson Grave se hlásí do služby, pane“
„Výborně vojáku, víte, kdo jsem?“ pokyne mi generál Modin
„Jistě pane“ ne, tenhle začátek se mi nelíbí, když důstojník začne formálně je to nakonec vždycky průser
„Jistě jste se účastnil včerejší bitvy v džungli, víte jaké tam jsou podmínky“
„Ano pane, smrtící, rebelové zakopaní všude, nesnesitelné vedro, nepřívětivá flora a neprostupný terén“ cítil jsem, jak mi při vzpomínce na včerejšek naskakuje pot na čele, ne nebyla to zrovna nejpřívětivější planeta, kde jsem byl.
„Včera nám tam sestřelili pilota, důležitého pilota, ale přežil, dokázal vyslat zprávu, kde se nachází s žádostí o záchranu, a na to potřebujeme záchraný tým, a vy jste byl vybrán abyste ho vedl“
„Pane, upřímně, ten pilot je mrtvý, v té džungli nepřežije, a pokud ano, je otázkou času kdy ho rebelové dostanou“
„My vlastně víme, že už ho zajali, proto jsme vás vzbudili takhle ráno, záchrana vskutku spěchá“
„Pane, je mrtvý, nemá smysl ho zachraňovat, co vím, když nás stahovali zpět na lod dole se stále bojuje, ten pilot je mrtvý, proč máme ztrácet čas“
Za chvíli jsem pochopil že tohle jsem říkat neměl, no už bych to neudělal když jsem viděl jaká se mezi důstojníky rozhostila hádka, ani jsem ji nestíhal poslouchat, ale útržkovitě jsem pochopil že někteří semnou souhlasí, dle druhých jsem idiot, co do operace nemá co mluvit, no, sice jsem neviděl moc štábních porad, ale takhle to asi nemá vypadat.
Hádku přerušil až hlas kapitána Panoze, „tohle je moje lod, pánové žádám klid, vysvětlete tomu chlapci, o co ve skutečnosti jde“.
Ne, přestávalo se mi to úplně líbit.
A to že předstoupil předemě pro mě neznámí kapitán rozvědky s datapadem mi na pocitech moc nepřidalo.
„Tohle je podíl rodiny Dyreů v produkci pláštových kompomentů pro hvězdné destruktory třídy Victory u nich doma na Kuatu“ a předal mi datapad a méně nesmělým tónem pokračoval
„Jak vidíte seržante, na kuatu ovládají v tomhle 38% výroby, v případě že nadále s impériem odmítali spolupracovat by to pro nás mělo katastrofální následky, už ted nemáme plně pokryté ztráty a spolu se začínají rebelskou ofenzívou v sektoru „
„Dost, to stačí“ přerušil ho Medine „Hlavní na tom co se vám tady kapitán Petine snažil říct je že sestřelený pilot se jmenuje Thomas Dyre, syn vůdce rodiny Dyreů, v případě že jeho syna rebelové zajali a budou požadovat výkupné, oznámil nám že je ochotný za něj zaplatit třeba i tím že přestane s námi spolupracovat, a již nejsou doby Vadera a Císaře aby se nad tím dalo mávnout rukou a za jeho drzost ho preventivně ztrestat, když se rozhodne impériu vzpeřít on, může následovat celý Kuat, to si nemůžeme dovolit“
„Takže pane, chcete odemně abych si vzal jednotku, vypravil se dolů na planetu kde je problém jenom přežít, tam našel v nějaké rebelské bázi sestřeleného pilota nějakého zazobaného rodu z Kuatu a to všechno udělal rychle, než nám tatíček vrazí nůž do zad?
Nic proti vašim rozkazům, ale to zní jako sebevražda, co když odmítnu?“
Moje poslední věta vykouzlila úsměv na tváři asi nejmladšího přítomného důstojníka, proč jsem pochopil až když jsem viděl jeho bílou uniformu, ten chlap byl z ISB.
„Nemáte možnost odmítnout, za vaše disciplinární přestupky, kvůli kterým jste si vybral službu v jednotkách místo vězení, nemůžete odmítnout, bud to, a nebo se můžete vrátít zpět do výkonu služby, ale s dalším obviněním, což ve vašem případě znamená lístek Kessel. Tentokrát už jednorázový“
To na jeho ksichtu vykouzlilo další úsměv, aspon někoho jeho práce baví.
Na druhou stranu mi úkol dostat se do pekla a zpět proti druhé možnosti nepřipadal zase tak špatný.
„Kdy mise započne?“
„Okamžitě, vaši jednotku jsem již vzbudili, právě se ve skladiště přezbroujeje.
Jsme rádi, že jste si Grave vybral tu správnou možnost“
Správnou možnost, to jsem si při narukování ke stormtrooperům myslel taky ….

Potemnělou místnost prosvětloval pouze modrý hologram.
„Doopravdy si myslíte, že ten idiot je pro náš plán ten pravý?“
Přerušila ticho jako první postava na hologramu
„Netřeba se obávat, splní svůj cíl dokonale, nečetl jste jeho záznamy?“
„Právě že ano generále, je to časovaná bomba. Pokud jsem dostal správné záznamy, dělal vyhazovače v baru na Coruscantu, dokud nevyhodil pryč poručíka námořnictva, doslova, prý si o okno kterým ho ten surovec vyhodil, pořezal oblyčej. Poté mu pro jeho fyzickou zdatnost nabídli možnost bud jít na věky do vězení nebo narukovat do armády. Tam na to jaký měl původ docílil úctyhodných výsledků, jen, jen dle hlášení je takový ...“
„Neposedný? To ano, v poli má problémy s autoritou, to by se nám ale mohlo pouze hodit.“
„Ano, a nebo by nám to mohlo srazit vaz. Bojím se, když se dozví pravdu, tak až se vrátí si nás najde a vlastnoručně zabije. Dle těch záznamů mu to jde. Mám takový nepříjemný pocit že to špatně skončí“
„Nevím čeho se bojíte admirále, on se nevrátí, to vám slibuje“
„Vaše sebedůvěra mně udivuje generále, snad neděláme chybu“
„Ujištuji vás, Grave je pro nás ta správná volba. Svůj úkol splní a jeho ztrátu nebude nikdo prověřovat“
„Já myslel celou operaci Trojúhelník Medine, ale myslím že ted jsme probrali vše důležité.
Věci se dali do pochodu, už je nemáme jak ovlivnit. Příště si už snad promluvíme osobně, operační svaz se přesunuje k vám.“
„Dobře, chápu, Medine končí“
Když se hologram vypnul, generál stále zůstával stát ve tmě.
„Ano admirále, pro vás to celé špatně skončí ...“


Seděli jsme ve výsadkovým modulu a spolu s jednotkou jsme hezky rychle padali dolů.
Moje jednotka a já, deset zkušenejch stormtrooperů, řítících se na nesmyslnou misi.
Jo, a snáma ještě poručík Daviss, pán „já jsem důležitej byrokrat z ISB“, u toho mě uklidnovalo že ten se asi konce mise nepřežije.
„Poručíku, nechci vám kazit radost, ale je vaši přítomnost opravdu nutná?“
„Ano, jste nespolehlivý, někdo musí dohlídnout na to že budete plnit rozkazy a vaše morálka bude hodna imperia, u tak pochybného velitele jako vy je to nutné“
„No dobře, ale mimo kancelář to není bezpečné. Rebelové tam určitě nakladli spoustu pastí, jsou tam nebezpečná zvířata, jedovaté rostliny, nic pro lidi bez výcviku“
„Já mám bojový výcvik, co si to dovolujte seržante zpochybnovat moje schopnosti, byl jsem pro tuto misi vybrán stejně jako vy a váš tým a „
Naštěstí jeho už pomalu hysterické jekot přerušil desátník Durron, sláva tomu chlapci, už jsem myslel, že mi pukne hlava.
„No vidíte, pane, to budete mít třeba štěstí a zabijí vás až rebelové“
Bohudíky Daviss jenom zrudl a mlčel, pokud mu to vydrží tak ta aspon cesta půjde přežít.
„Pět minut do přistání hoši, zkontrolujte výzbroj a připravte se na přistání“

***

Sentinel už odlétal, od ted jsme v tom už byli sami.
Vyhodil nás na nějaké mýtině, na souřadnicích A4-X8, místo kde měli toho pilota sestřelit.
Vzhledem k tomu že tady byla v zemi vyrytá brázda na jejímž konci bylo něco co než se to pokusili rebelové rozebrat byl tie bych řekl že jsem tu správně.
„Durrone, vem jednotku a zajistěte okolí mýtiny, nechci, aby nás rebeláci překvapili. Specialisté tu zůstanou“ Durron přikývl a s jednotkou vyrazil, pozoroval jsem je dokud se neztratili v porostu, zůstal mi tu jenom technik a průzkumník, a taky náš isbák.
„Křiváku, běž se podívat na to Tie, jestli z něj něco nedostaneš, Skoute, vem si někoho od Durrona a zkuste se porozhlídnout po okolí, jestli neobjevíte kudy se ten pilot vydal, vzhledem k tomu že ho honila tlupa rebelů by po sobě měli nechat stopy“
Zajímalo by mně, jestli si někdy zapamatuji kromě přezdívek i jejich jména, spíš ne, vzhledem k tomu do čeho nás furt posílali se jednotka rychle měnila. Po tom co zabili palpatina to je ještě horší.
„A vy“ obrátím se na isbáka „Nedělejte naprosto nic, jenom se mě držte a snažte se ničím nesežrat“ „Obdivuji váš strach o mě seržante, ale dokáži se o sebe postarat, kolikrát vám to mám říkat?“ „Já vám to věřím, ale vy asi nevíte jak dlouho trvá vyplnit hlášení s úmrtním listem, v zájmu nás obou mě toho papírování ušetřete“
Než stihl něco namítnout, rychle jsem vykročil k tiečku.
Sice se chvíli rozhlížel, ale následoval mě, přece jenom nebude tak blbej.

***

„Tak, vytáhl si něco z toho Tie?“ „Jo seržo, nebylo to úplně obyčejný tiečko, měli dole kamery“ „Nevěděl jsem že dělají špionážní modeli“ „To já taky ne, ale dokázal jsem z něho vypreparovat pamětový disk, tady si jeho nahrávky neprohlídneme ale zpět na palubě by z toho měli jít dostat, alespon většina“ „Ještě něco?“ „Z palubního počítače jsem dokázal vytáhnout jeho trasu letu a kde zpomaloval a jsou tu i oblasti kde kroužil kolem dokola několikrát“ „Místa kde fotil? Přepošli je skautovi, až najde kudy se rebelové vydali, může to jít prozkoumat.“
Ne tohle se mi vůbec nelíbilo, proč nám neřekli, že to byl pilot špionážního letounu?
„To nejsou vaše rozkazy, máte najít toho pilota, ne zbytečně prozkoumávat džungli. Kdyby to bylo důležité určitě by jste to dostal rozkazem, a prosil bych ten pamětový disk“ řekl Deviss a natáhl ruku. Křivák chvíli váhal, ale po mém přikývnutí mu disk dal, kývnutím jsme mu naznačil až jde ke zbytku jednotky.
„Poručíku, nemáte vy náhodou jiné rozkazy než my?“
„Do toho vám seržante nic není.“
„Tím pádem vám nebude vadit že si ten disk vezmu já že?“
„Prosím seržante?“
„Nevím o žádném rozkazu který by říkal že ho máte mít vy, u mně bude ve větším bezpečí.
O nic nejde ne? Máme stejný cíl poručíku, nebo se pletu?“
Když mi ho předával, byl jsem rád že pohled neumí zabíjet, na druhou stranu by zněj byla asi lepší super zbran než hvězda smrti.
„Pane, náš pilot a rebelové tady vydupali pomalu stezku když utíkali, nebude problém je stopovat, aspon než ho chytli, jestli šly spořádaněji potom nevím.“ Zapípal mi komlink v helmě „Výbroně, shromáždíme se a vyrazíme po stopách“


„Mluv impe, nebo to z tebe dostaneme po zlým. Ztratili jsme s tebou už až moc času“
Kričel Novo Repuplikový důstojník do oblyčeje Thomasovi Dyremu „Pověz nám kdo to udělal, a slibuju že s tebou pro dnešek skončím.“
„Nevím o čem to mluvíte, jsem jenom pilot. A syn významného Kuats ...“
Jeho řeč však přerušil úder do břicha, a pak několik tvrdých úderů na solar.
Ticho přerušilo až několik prasknutí, zjevně pár žeber výslech nevydrželo.
Důstojník vzal Dyreho za bradu a zblýzka mu plivl do oblyčeje a pokračoval.
„Ještě jednou ty prašivý imperiální prase, kdo zabil ty zajatce“
Polo-omráčený Dyre se zmohl jenom na nesouvislé mumlání a plivání zubů.
„Pane, třeba, třeba to vážně neví“ odvážil se nesměle přerušit výslech jeden z vojáků.
„Ale ví, přelétával nad tou oblastí, několikrát, to nemůže být náhoda, on to ví, a my to z něho nakonec dostaneme, at se mu to líbí nebo ne ...“

Skouták nás zavedl až k nějakýmu vyvrácenýmu stromu, kde byla rozmlácená vysílačka s tie, zjevně místo kde našeho pilota chytili, ale tak ten plácek vypadal bezpečně, ideální místo na noční tábor.
Chyba se ukázala až ráno, i když chyba, asi by se to stalo, kdybysme tábořili kdekoliv.
Tři mí muži byli mrtvý, když jsme jim sundali helmy, měli zmodralý obličej, zmodralý opuchlý obličej. Po krátkém ohledání jsme našli na tělech různé vpichy, a po tročku důkladnějším ohledáním jsme v jejich brnění našli asi deseti centrimetrové stonožky, ty svině jim vlezli škvírama do brnění, a zjevně byli jedovatý. Říkal jsem, jsou tu nebezpečný zvířátka, ale nechápal jsem proč to odnesli moji muži a ne ten floutek z ISB, ale svět holt není spravedlivej, a poté co rebelové dobyli coruscant byl ještě mín. Zasranci, nebýt jich, nemuseli jsme tu ani být.
„Vykopte jámu, a spalte je tam, rebelové jejich těla nedostanou“ rozkázal sem, a sám vytáhl polní lopatku. „Potom budeme porkačovat“
„Ale nemůžete je spálit“ snažil se mi odporovat Deviss „Rebelové uvidí že jsem tady, musíme je tady nechat a jít dál. Jakožto poručík ruším váš rozkaz seržante, musíme je tady nechat a jít“ Ne, ted si hoch nevybral správnou chvíli aby mě točil.
„Durrone, vypadáto že na poručíka přišla zjevně tropická horečka a blouzní, v případě že se přestane řídit pokyny a bude se chovat vzlášně, v zájmu bezpečí nás všech ho zastřel, ano?“
„Rozkaz pane, když se bude chovat divně, kolik mu mám dát sekund?“ „Dobře, dobře, vyhrál jste seržante, ale ve hlášení se to objeví, děláte chyby, jednou se vám stanou osudným“ „Durrone, myslím že zase blouzní“
Pak konečně pochopil, a šel pro dřevo.
Jsme rád, když lidi umí spolupracovat.

***

Po třech hodinách jsme noční tábořiště opouštěli z kouřem v zádech, kdyby se přece jenom po okolí pořád potulovali rebelové, tak jim Křivák zanechal takový malý překvápko. My jsme byli vždycky ty hodní, když najdou naše hroby, je dle mě adekvátní jim na oslavu úspěchu udělat ohňostroj, mám pocit, že to ale rebelové nepochopí.
Po poledni jsem naše síly rozdělil, Skouta jsem poslal prozkoumat ty souřadnice s tiečka, pokud tam bylo něco zajímavý, on to objeví, on jo. Povolil jsem mu vzít si sebou někoho sebou, původně jsem sním chtěl poslat dva stormtroopery ale pralesní breberky mi narušili plány. Už ted byla bez nich moje jednotka ted už jen čtyři muži, ale odhodlaní muži. A ještě teda osina v zadku, teda osina s výložkama v zadku.
Té se moje rozhodnutí poslat je prozkoumat ty souřadnice vůbec nelíbilo, ale stačilo se jenom zmínit jak rychle člověk může začíst s pralesního horka blouznit a jenom skřípal zubama, a házel vražedný pohledy. Vždycky mě zajímalo, jestli je to v ISB učí a nebo jsou všichni přirozený talent. Snad se to Skoutovi povede, vážně by mě zajímalo co náš pilot zkoumal než ho sestřelili ...


Při pochodu se Deviss nenápadne vzdálil od jednotky, a s gestem že „potřebuje“ zamířil z vyšlapané stezky do houště. Když si byl jistý, že je sám, vytáhl moderní komlink se zesilovačem.
„Pane, tady poručík Deviss, podávám dení hlášení“
„Poslouchám poručíku.“
„Pane, Gravesovi muži nalezli to zřícený tiečko, a dostali z něj pamětový disk. Ted ho má Graves u sebe. Navíc, navíc, oni pane, oni, zjistli co Dyre fotil a poslal tam skupinu, aby to prověřila. Já, já se snažil, ale nedokázal jsem mu v tom zabránit“
Statický šum a praskot dával tušit, že svého chlebodárce touto zprávou Deviss nepotěšil.
„K čemu vás tam mám, když nejste schopný ani zajistit aby se jim do rukou nedostal ten disk. Na Kesselu neskončí Graves ale vy Davissi, ne, vy neskončíte na Kesselu, vás rovnou popraví za neschopnost!!!“
Následovala další minuta ticha.
„Dobře, ted mě Devissi dobře poslouchejte, druhou šanci už nedostanete.
Toho disku se musíte zmocnit. Je mi jedno jestli mu ho seberete, když bude spát, nebo oberete jeho mrtvolu. Je vám to jasné?“
„Ano pane, ale, on, on není takový idiot, jak to vypadalo ze záznamů.“
„Ptal jsem se, jestli rozumíte.“
„Ano pane. A ta skupina co se vydala k, vy víte kam pane.“
„Ach, o ty se nebojte, ta hlášení nepodá“
„Ano, rozumím, Deviss končí.“
Když schoval Deviss komlink do batohu, z křoví se vynořil desátník Durron.
„Vše v pořádku poručíku? Seržant se bál jestli to na vás zase nepřišlo. Však víte, dbá na vaši bezpečnost.“ „Nic se neděje desátníku, vše je v pořádku.“
A nebo brzo bude, dodal si v duchu Deviss ...


Držet se stop, který vedli k rebelské základně nebylo moc těžký ani bez průzkumníka, rebelové si moc s utajením hlavu nelámali. Ale trochu mně zneklidnovalo že tu cestu vydupalo tak deset mužů, deset mužů mělo chytit sestřelenýho pilota, nechci vědět kolik jich je v té základně. A nás je jenom šest, s tím že na Devissovu bojeschopnost se spoléhat nemůžu, ale tak, všechno má svoje výhody. On i živej štít se vždycky hodí.
S úsměvem na tváři se mnohem líp pochoduje.

***

Před setměním jsme tak konečně dorazili.
Rebelové asi nekonec nebudou tak blbý jak vypadají.
Základna byla asi dvou patrová budova, ale nepochyboval jsem že se bude rozšiřovat spíš dolů. Nevím jak mohla být velká, ale typoval bych ji tak na 5 x 10 metrů. Akorát kryt pro výtah do podzemí. U každého rohu hlídkovali dva rebelové, měli tam i zaparkovaný AT-ST.
Hmm, kde k němu asi mohli přijít.
Ale nutno nechat že se museli zapotit, vymýtili okolo ní asi 40 metrový pruh země.
Nepozorovaně se tam asi nedostaneme.
Ne, nijak se tam nedostaneme. Ne sami.
„Durrone, spoj mě s Medinem. Vyřid mu že mise se zkomplikovala ale že jsem základnu našli, ovšem budeme potřebovat pomoc.“
Ale pak, pak to půjde.

Už byla skoro noc, ale Skout i s vojínem Merilem postupovali k zadaným souřadnicím.
„Už tam skoro budeme pane.“ „Já vím Merile, vidíš ten dým co odtam stoupá? Někdo tam je a nevypadá že by se maskoval.“
Oba průzkumníci se jako na povel rozdělili, a zmizeli v houští.
Setkali se za kládou na kraji mýtíny, vypadala jak kdyby se přesní nedávno přehnala rota nerepulzorových tanků, nebo spíš dvě roty. V jejím prostředku však hořel oheň, a jak ukázal dalekohled, u něj seděla skupina stormtrooperů.
„V pořádku, to jsou naši“

***
Oba průzkumníci se vydali k ohni, pomalu a aby byli vidět, nepotřebovali aby je nějaký rozrušený voják omylem ve strachu zastřelil.
„Jsme z jednotky seržanta Gravese, touhle chvílí se základnou na Revenge of Carida.“
Spustil Skout jak se přibližovali k vojákům.
„Náš úkol byl zkontrolovat tuto oblast, nevěděli jsme ale že tu budou spřátelené jednotky.“
„To je v pořádku, nebojte se, mi už se o vás postaráme“
Skout se teprve ted, když byl blíže, začal rozhlížet, uprostřed čeho to vojáci vlastně táboří.
Okolní rozrytá zem, nevypadala zblýzka jako náhodně rozježděná, spíš, spíš okopaná.
Hodně rozryté a okopané zeminy. Někde, kde nebyla tak urovnaná se ještě povalovali igelitové pytle. Že by tohle bylo pole, to by i dávalo smysl, ale ne proč by tady měli zasévat imperiální stormtoopeři, když se odtud pár kilometrů bojuje. U prohlížení okolí začal Skout přemýšlet nahlas.
„Poslyšte, jaký je vlastně váš úkol? Přijde mi že tady není co dělat. Je tu jenom rozrytá země. Nějak mi to nedává ...“
Když se otočil, již si ho prohlížel velitel stormtrooperů s dýkou v ruce.
„Smysl. Co chchhhh“ víc nedořekl, protože se mu dýka až po záštitu objevila v krku.
Když padal, viděl jenom jak několik červených paprsků propápalilo Merilovu zbroj.
Už poněkud nepřítomněji ucítil, jak ho někdo popadá za ruce a nohy, a slyšel stále jakoby vzdalující se hlas stormtrooperského velitele.
„Hodte je k těm ostatním, v sekci pět ještě mrtvoly nezačali zakopávat, odneste je oba tam“
Pak už následovala jenom tma ....


Pokračování dále v tématu ....

Tak tady je vše v jednom postu.
Přemýšlím, jestli to vlastně je povídka
Jinak, o víkendu čekejte pokračování

tesim se

btw. nádherná obálka

Tak, já jenom přepsal nadpisy, je cover jednoho dílu Empire
BTW: Eli, četlas to? Tvůj názor by mě i zajímal ...

Proc je tam tolik pismenek?

Potan von Kell napsal:

Tak, já jenom přepsal nadpisy, je cover jednoho dílu Empire
BTW: Eli, četlas to? Tvůj názor by mě i zajímal ...

celkově jako fanfiction, nebo nějaké odbornější vyjádření?

Můžeš klidně dvě verze

OK, jak dopíšu soutěžní povídku, tak se pustím do kritik.

Kapitán Arthrur Jenkins se spolu s ostatními důstojníky mačkal v imperiálním frachtáku. Spolu s ostatními ho v něm vezli již déle, než sedm hodin, a únava se hlásila o slovo.
Nechápal proč imperiálové pobraly všechny důstojníky, které v bojích zajali a převáželi je na jedno místo, a možná, to ani vědět nechtěl.


Konečně frachták přistál, vysunula se vstupní a vysadil je mýtince uprostřed lesa.
Před rampou už za stolem čekal důstojník ISB v bílé uniformě, pod ochranou několika stormtrooperů. Jenkinse po vyčerpávajícím dnu nezajímalo, proč přenášeli nábytek doprostřed ničeho. Důstojník seděl za stolem, a z podrážděným výrazem si na datapad zapisoval údaje od příchozích důstojníků, které poté eskorta stormtrooperů odvedla pryč. Po chvíli se dostalo i na Jenkinse. Důstojník se na něj unavěne podíval a rutiním hlasem pronesl „Jméno, hodnost, věk, přiřazení.“ Než Jenkins odpověděl, pořádně si prohlédl štítek na jeho uniformě, Deviss, to jméno si zapamatuje, až ho propustí, určitě to rozvědka ocení.
„Arthur Jenkisn, Kapirát, 27 let, 187 pěchotní regiment armády Nové Republiky, jež co nevidět vaše prohnilé impérium porazí. A budte si jistý důstojníku, že si budeme stěžovat na podmínky ve kterých jsme sem byli převezeni“ Deviss se na něj nepřítomně podíval „Jistě, jistě, další“. I když si tím nebyl jistý, připadalo mu že se důstojník isb usmál, když to říkal...
Dále již neměl čas o tom přemýšlet, dva stormtroopeři ho každý z jedné strany chytli za paži a začli táhnout pryč.


Stormtroopeři ho bez hlučně táhli dál od místa, víc do polí, Jenkins stále nechápal proč.
Až se zastavili před rozbahněnou dírou, okolo se povalovalo několik lopat, tak o tohle jde? Budou z nich pracovní čety? To přece nedávalo smysl, důstojníci se přece na fyzické práce nevyužívají, z rozjímání ho vytrhl zvuk zapnutí energetického článku blasteru, a ticho protal výstřel. Než stačil Jenkins cokoliv udělat ležel na dně jámy, s propálenou kůží na krku.
„Zahrabeme ho ted, a nebo až jich bude víc?“ „Až jich bude víc, nebo to necháme druhé směně, už mě ta práce ubíjí, ta promočená hlína je strašně težká“ „Jo, na zabití, taky si myslím“ ...

huh, drsne drsne...co bude dal?

Vyčkávali jsme u rebelské základy už přes půl hodiny.
Síly generála Medina měli co nevidět dorazit. Můj plán byl prostý, ale účelný.
Ze vzduchu dorazí Medinovi síly, zničí pomocí brutální síly rebelské postavení na povrchu, a pak vtrhnou dovnitř. Náš úkol skončil, našli jsme pilota, musel být někde tam dole. I když, nepochyboval jsem že určitě budem první vlna, co zamíří pod zem, obvykle jsme museli dělat špinavou práci, ale chápal jsem to, pro nás neměl kdo truchlit, vlastně, neměl jsme ani pitomou kočku která by pro mně truchlila. Jo, až se vrátím, koupím si kočku.
Než sem se mohl v duchu rozhodnout jakou kočku, uslyšel jsem charakteristický zvuk motoru stíačky tie, ten co mi rval uši i přes helmu. A se zvukem, se z temnoty objevila letka TIE bombardérů které přilehlé okolí základny proměnilo v krátery. Než se mohli obránci vzpamatovat, už se nad budovou vznášelo několik modulů sentinel, z kterých rychle vyskakovali stínový stormtroopeři, elitní přepadové oddíly v černých brněních, kdybych nevěděl, že ze sentinelu musí nějací vojáci vystoupit, možná bych je ani nezahlédl. Než jsem se stačil z celého útoku vzpamatovat, první vojáci již zamířili dovnitř.
„Ti parchanti nás připraví o všechnu zábavu“ ozval se ve vysílačce pobaveně Durronův hlas.
„Jsou horší věci, třeba kdyby ze základny vyrazilo komando Ewoků. Spoj mě s Medinem, chci vědět, proč nás ze záchranné operace najednou takhle odstřihl.“
„To nebude nutné, podívejte, tamhle přistává generálova Lambda“


Medine si to vykračoval jako na promenádě, v nablýskaném brnění jako na promenádě, s pistolkou u pasu akorát tak na promenádu, ale zjevně sám věděl, že ted nepochoduje na Coruscantu, oči mu nepříjemně těkali po okolí, i když ho doprovázela skupina stormtrooperů dostatečná na zpacifikování poloviny rebelů na základně. Práce nad holodispleji bojišt vás zjevně hodně rychle změní. Ale aspon, aspon už byl konec.
„Pane, rád vás vidím“ „Já vás taky seržante, vidím, většina vašeho týmu to zvládla, to mě těší. Svůj úkol jste ale splnili, našli jste našeho zajatého pilota. Koukám, že poručík Deviss to také zvládl, výborně.“ „Dělali jsme, co se dalo pane, i když poručík nám byl spíše na obtíž“ „To věřím, byl jsem od začátku proti tomu ho s vámi poslat, ale s byrokraty nic nenaděláme. Máte i pamětový disk Dyreho stíhačky?“ „Ano pane“ řekl jsem a vytáhl ho z brnění, byl jsem rád že mu ho předám já a ne ten patolízal s ISB, císař ví komu by ho vůbec on odevzdal.
„Výborně Gravesi, splnil jste svůj úkol na jedničku, je mi líto vašich mužů, hlavně ten váš průzkumník, měl prý vážně nadání, škoda ho Gravesi, škoda ho“
Spozorněl jsem a pomaličku začal natáčet hlaven zbraně na Medineho.
„Pane, jak můžete vědět že je mrtvý? Pouze jsem ho poslal prozkoumat oblast kterou Dyre několikrát obletěl, nevíme jestli s ním něco je" Jeho obličej zkameněl, víc jsem jako důkaz nepotřeboval, celá mise se mi nelíbila už od začátku, rychle jsme se snažil namířit na Medina zbraní, ale to už jsem ležel na zemi. Jak jsem říkal, stínový jsou elita.


Když jsem se vzpamatoval, ležel jsem na zemi, dle toho jak měl, bolel krk, někdo mi do něj dal pořádnou ránou, ty parchanti ani nepotřebovali zbraně, aby mě sundali.
Radši jsem se neodvažoval pohnout, a nehnutě sledoval co se bude dít.
„Je mrtvý?“ ptal se Medine stormtroopera „Ne pane, pouze omráčený, ta rána ho jenom uzemnila, do několika málo minut by se měl probrat.“ „Výborně, necháme ho tady, až se sem přijdou podívat rebelové, kdo jim vyhodil do vzduchu základnu, určitě živého stormtroopera uvítají“ skupinový smích přehlušil až nesmělý hlas Devisse „A neměli bychom ho pro jistotu zabít?“ Já věděl proč mi od začátku nebyl sympatickej „Ne, nic neví, není pro nás nebezpečný, ovšem, to se o všech tady říci nedá Devissi“ Jako na pokyn jeden ze stormtrooperů přiskočil k Devissovi a jediným škubnutím mu zlomil vaz. Medine věnoval mrtvole jenom krátký pohled „Bylo naivní si myslet, že po tom co víte, přežijete poručíku“
Potěžkal si v ruce disk s daty s tiečka a spokojeně se otočil a pokynul stormtrooperům k odchodu. Neodejdete generále, problesklo mi hlavou a pomalu jsem se připravoval rukou sáhnut po blasteru a zastřelit toho zrádce, když v tom mě jeden z okolo procházejících stormtooperů kopl do hlavy. Nenechali nic náhodě, říkám, profíci.


Nevěděl jsem po jaké době jsem se probral, ale když jsem se vrávoravě vyškrábal na čtyři, pochopil jsem podle těl okolo, že to nebyl zlý sen. Ani hodně zlý opilecký sen.
Když jsem odlepil oči od země, viděl jsem kousek ode mně stát čtyři postavy.
„Tenhle imperialní hajzl ještě žije!“ Zakřičel skoro nadšeně jeden znich a než jsem stačil jakoliv zareoagovat, další z rebelů se rozběhl a kopl mě do obličeje. Znovu tma. Mám pocit, že až se příště kouknu do zrcadla tak ten rozmlácenej ksicht tam nepoznám.


To be continued ...

kdyby se tak hnusně nevyjadřoval o Povstalcích, tak by se mi to i líbilo

Syntax napsal:

kdyby se tak hnusně nevyjadřoval o Povstalcích, tak by se mi to i líbilo

ich-forma, vypravěčem stormtrooper jistého ražení... tedy se jeho vyjadřování o Povstalcích dá považovat za akceptovatelné.

Realističnost?
Ono označení rebel scum vymysleleli stormtroopeři ...
A rebelové na imperiáli tam taky nejsou hodní
Navíc, hlavním zlem, pokud ti to uniká bude imp
Takže si myslím že je scestný si stěžovat že to je proti-povstalecký
Pokud sis teda nepřečetl jednu stránku

pokracovat pokracovat pokracovat pokracovat

však nenamítám nic proti realitě, jen říkám svůj názor

Potan von Kell napsal:

Realističnost?
Ono označení rebel scum vymysleleli stormtroopeři ...
A rebelové na imperiáli tam taky nejsou hodní
Navíc, hlavním zlem, pokud ti to uniká bude imp
Takže si myslím že je scestný si stěžovat že to je proti-povstalecký
Pokud sis teda nepřečetl jednu stránku

asi takhle, vyjadřování postavy mi přijde zatím jako nejsilnější stránka příběhu (což si nevylož tak, že zbytek se mi nepozdává, ale prostě se ti povedlo).

Základní hodnocení: dá se to číst a není to marné.
Podrobnější rozpis bude buď až dopíšu Hráz (protože jinak nestihnu termín a tvůj text navíc stále ještě není dokončený, takže kritika může počkat na další části), nebo až se mi do ní nebude natolik chtít, že budu hledat jakékoli jiné aktivity.

Všechno mě bolelo.
Otevřel jsem oči, a viděl jsem, že jsem se ocitl v cele, hnusné, smradlavé cele, rebelské cele.
Takhle smrdí jenom rebelský vězení. Pach potu, krve a strachu, něco co v imperiální věznici nenajdete. My máme lepší filtrování vzduchu.
Snažil jsem se alespon postavit na čtyři, ale jenom jsem se znovu rozvalil na zem.
„Nemá smysl to zkoušet, když tě sbalili, dali ti pěkně do těla. Radši lež, potřebuješ nabrat síly, myslím že až se dáš do kupy, přijdou si tě vyslechnout. A povíš jim nakonec i to, co sám nevíš“.
Až ted jsem si uvědomil, že v cele nejsem sám, byl tu semnou ještě jeden muž, dřepěl v koutě a soucitně se na mně díval ve své otrhané pilotní kombinéze, těma svýma, a do prdele.
„Poručík Thomas Dyre?“ Dle toho jak mu ztvrdly rysy, jsem pochopil, že se nemýlím.
„Nebojte se poručíku, nic vám nehrozí, at se bojíte čehokoliv. Měl jsem vás se svojí jednotkou najít, ovšem základna kde jste měl být vyletěla do vzduchu, myslel jsem, že jste mrtvý.“ „Převáželi mě do jiného zařízení, pro, říkali tomu zostřenější výslech, když chvíli potom co jsme vyrazili někdo na původní základnu zaútočil, když se rebelové rychle vrátili, našli ji zničenou a okolo jenom spoustu mrtvol, a vás. To všechno byla operace na moji záchranu?“ záchranu, věřím že najít ho tam, úkol Medinových hochů asi nebylo ho bezpečně dopravit do bezpečí. Už vidím to hlášení „Poručíci Dyre a Daviss při akci neštastně uklouzli a zlomili si vaz. Je to politování hodná údálost“, ale tak, to se přeci stává. „Ach, jistě, určitě máte pro vedení velkou cenu, co jste dělal než vás sestřelili?“ „Nic, pouze, pouze jsme měl hlídkova, když se objevili rebelové a sestřelili mě“ vychrlil ze sebe na můj vkus až moc rychle. „Důstojník vašeho postavení měl jenom rutinní hlídku uprostřed lesa? Dali vám pane aspon nějaký super prototyp?“ „Pouze standartní TIE bez modifikací, jsme imperiální letectvo, ne stanice chřtán“ Jistě, jistě všechna sériová tie mají špionážní zařízení a několikrát krouží kolem oblasti, kde se nemá bojovat. Proč prostě nemůžu aspon někdy potkat někoho kdo bude říkat pravdu. Chvíli ještě něco říkal, ale už jsem ho moc nevnímal, radši jsem zavřel oči a zkoušel spát, energie se bude hodit. Vsadím se že v části jak si pro mě přijdou aby mě vyslechli nelhal ...

To nebyla náhoda, že se mě ten stormtrooper vyptával zrovna na tohle, pomyslel si Dyre když ho viděl znovu upadat do bezvědomí, už tak se divil, že se probral, vypadal vážně zuboženě.
Dobrá kamufláž, člověk by mu i věřil že, vlastně, on ani neví, jak se tam vzal. Bylo mu to divné, že by tam nechali raněného stormtroopera a zbytek sil se stáhl.
Ne, takhle jednoduše ho nepřechytračí, takhle ne ....

tesim se na pokracovani, je to fakt dobry
libi se mi to stridani pohledu na situaci

Je to dobré.

Hangár destruktoru Revenge of Carirrida byl plný všemožného ruchu.
Zrovna se vrátila na palubu z povrchu jedna směna vojáků, a do toho ještě Medinovi vojáci.
Všichni někam pospíchali, ale kapitán Lanox tiše se svým doprovodem na palubě vyčkával na příchod generála Medineho.
Ten na sebe nenechal dlouho čekat, a otlučený spolu se svými vojáky dorazil až ke kapitánovi.
„Kapitáne Lanoxi, tam dole, bylo to strašné. Doopravdy strašné. Gravess, on, on byl zrádce. Snažil se mě zabít“
Čilý ruch, který byl v hangáru, jakoby najednou utichl, a davem se jako vlna začal šířit šepot.
„Ale, podařilo se mi získat, proč mně chtěl zabít. Našli jsme u něj tenhle pamětový disk, se stíhačky poručíka Dyreho, jsou na něm záznamy jak vojáci, naši vojáci popravují a zakopávají rebelské důstojníky“
Ted se již kromě šepotu, začali mezi vojáky množit i výkřiky.
„Patří jim to hajzlům!“ „Kdo to nařídil?“ „Patří? Jsme zvířata jako oni?“
I uprostřed toho všeho si kapitán Lanox dokázal zachovat klidnou tvář.
„To je ... šokující generále. Nikdy bych nečekal, že jsou naši vojáci něčeho takového schopní“
„To není vše kapitáne. Našli jsme u Gravese i datapad, kde bylo uloženo mnoho dalších dokumentů, i jeho rozkazy. Zjevně měl tohle špinavé tajemství ochranovat.“ Pak Medine zvýšil hlas, aby ho slyšeli i vojáci okolo. „ Měl najít našeho sestřeleného pilota, zabít ho, a zajistit všechny důkazy o tom co během hlídky viděl. Jeho smrti chtěli později využít. Jeho otci, s velkým vlivem na Kuatu, chtěli potom předhodit jaké zvěrstva impérium, nebo spíš ti co se za něj vydávali, páchalo, a proco jeho syn musel umřít. To by vyvolalo jeho hněv, s jeho pomocí, a touto flotilou, a tou co nám míří jako posila, by pomohl Kuatu získat samostatnost na Impériu, a po čase, by odstranili špičky Kuatských rodin, a začali by tam vládnout jako svému království. Vše, vše to zorganizoval Admirál Hackett, jehož síly nám míří na pomoc jako posily, ale ani on se neobešel bez toho, aby měl přímo na místě vysokého důstojníka. Jako přímý Gravesům nadřízený jste uváděn vy Lanoxi. Jak, jak jste nás mohl všechny zradit? Chopte se ho“ a pokynul svým stormtrooperům.
Kapitán se v šoku nezmohl na nic, ani na odpor či protest, pouze jeho obličej odrážel šok v jakém se právě jeho mysl zmítala.
„Pro jistotu, aby se ostatní zrádci co sem míří v čele s Hackettem nedozvěděli že byli prohlédnuti, nařizuji zatknutí všech vyšších důstojníků námořnictva. A jako v součastnosti nejvyšší důstojník na palubě, přebírám velení nad lodí, než bude vše prošetřeno“

hmm, zajimave zajimave, jen mam chvilema pocit ze nevim kdo ke komu patri a ze ty osloveni sou tam obcas spatne, kapitane, generale, nebo aspon jednou..trochu se v tom ztracim no
ale pokracuje to zajimave a sem zvedava co bude dal

No, už jsem to opravil, jednou mi to uteklo no

Bude pokradšování někdy?