Dvacet let po událostech na planetě Ruusan je nově reformovaný Sithský řád stále na počátku své dlouhé cesty za pomstou a uzmutím vlády nad galaxií. Nevyhnutelně se však schyluje k prvnímu předání titulu Pána ze Sithu, přesně podle ustanoveného pravidla dvou, na jehož konci má postupně stanout nejmocnější uživatel temné strany všech dob.
Současný držitel titulu Darth Bane slábne a stárne, hrozí tak, že jeho následovníkem nebude silnější Sith, ale jen učedník, kterému se jednoduše podaří mistra přežít. To je však v rozporu s filozofií, kterou Bane sám vymyslel, proto se rozhodne najít způsob, jak obelstít smrt a získat tím čas na vycvičení nového následovníka.
Paralelně s hlavním dějem se rozvíjí příběh vedlejší, ve kterém je na těžařské planetě Doan při pokusu o únos omylem zabit princ vládnoucí rodiny. Událost jako taková je vyřešena rychle, ovšem dopady onoho řešení rozpohybují kola osudu způsobem, který nikdo z hrdinů nepředpokládal…
Abychom plně docenili závěrečný díl trilogie o temném lordu Darthu Baneovi a pochopili jeho úspěch, musíme se časem přesunout zpět na konec roku 2009, kdy expandovanému univerzu vévodily především dva projekty: seriál Klonové války od Davea Filoniho a knižní série Fate of the Jedi.
Zatímco seriál byl fanoušky jakžtakž akceptován, protože některé z jeho dílů se daly označit za nadprůměrné, série o osudu rytířů z Lukova nového řádu Jedi na tom byla o poznání hůře.
Navrátila do galaxie Sithy, ale slabé, bez výrazných charismatických antihrdinů a hlavně na hony vzdálené tomu, jak je vyobrazovaly populární počítačové hry Knights of the Old Republic I, II a komiksová série Letopisů rytířů Jedi (u nás publikována v rámci dvoudílného omnibusu). Místo střetu světlé a temné strany v příběhu dominovala politika, a to až do té míry, že zcela zastínila těch pár kapitol, které ještě dokázaly zaujmout.
Karpyshynova trilogie naproti tomu obsahovala vše, co si od FOTJ fanoušci slibovali, ale nedostali. Byla temná, dospělá, nekompromisní, konzistentní, a byť komorní, tak s jasným a hmatatelným dopadem na celou galaxii. Dynastie zla proto vyčnívala nade vším ostatním, navzdory faktu, že se jí pár věcí určitě vytknout dalo.
Ačkoli Pravidlo dvou napsal Karpyshyn v presu, jediným prohřeškem, který jsem zaznamenal, byl tak akorát způsob, jakým nechal světelný meč trhat maso a řezat hlavy. Na sepsání Dynastie zla měl času o poznání více, přesto působí některé pasáže značně uspěchaně. To zamrzí hlavně ve chvíli, kdy je čtenářovo očekávání napínavým úvodem kapitoly s nepřebernými detaily vybičováno na maximum a pak rychle schlazeno strohým popisem akce, při které se hlavní hrdina ani nezapotí.
Na to, kolik dějových linií je v knize rozjeto, je text příliš krátký. Téměř žádné postavě není dopřán dostatek prostoru pro nějaký vývoj či pořádně vybudované pozadí. Vrcholem je pak rychlost, s jakou si Zannah počíná při hledání učedníka, jež ostře kontrastuje s trpělivostí, kterou věnovala přípravě na závěrečný duel.
Menší související výhrada by se dala přiřknout i samotnému prostoru, který Karpyshyn v románu dopřál hlavním protagonistům. V Pravidlu dvou na sebe strhla pozornost Zannah a její mistr byl upozaděn, v Dynastii zla už jsou oba Sithové jen řadovými postavami a o kapitoly se dělí hned s dalšími čtyřmi hrdiny.
Nakonec za vyloženě nadbytečnou lze označit 2x opakovanou pasáž hutně vysvětlující nebezpečenství letu po neprozkoumaných hyperprostorových trasách, kterou pozorný fanoušek jistě zaznamenal a pochopil už v předcházejícím románu, když Bane cestoval na Tython.
Co naopak pochválit lze, je Karpyshynova skvělá vyváženost Síly, schopností a atributů postav. Na rozdíl od jiných autorů, kteří ze Síly a některých hrdinů dělají všemohoucí entity, Drew jakoby se držel předem omezených RPG rozvržení schopností z KOTORu. Nikdo není dokonalý ve všem, jsou ovšem tací, kteří mohou v několika konkrétních disciplínách excelovat, a pak je zajímavé sledovat, jak takoví dva mistři různých dovedností proti sobě obstojí.
Samotná podstata Baneova pravidla dvou dává tušit, jak celý příběh skončí, což může v některých evokovat nudně předvídatelný konec. S tímto si ale autor bravurně poradil a paralelně k hlavní zápletce rozjel pomyslnou soutěž o to, kdo se stane dalším následníkem nového Sithského řádu, přičemž do ní zapojil hned tři kandidáty. Byl jsem trošku zklamán, že třetí, nejméně pravděpodobný kandidát ji nevyhrál, protože by to knihu postrčilo ještě o jeden stupínek výš (a nevyhnutelně ji muselo i značně prodloužit), ale i tak jsem byl s rozuzlením nadmíru spokojený. I proto, že svým způsobem to vlastně rozuzlení není, naopak je to povedený začátek tisíc let dlouhé cesty, která vedla až k filmové epizodě I, a o tom byla celá trilogie především.
Pokročilému čtenáři vykouzlí úsměv na tváři Baneova verze vysávání životní energie, známá především z her Jedi Knight a v mistrném podání od Dartha Nihiluse (Komiks Unseen, Unheard). Holocron Dartha Andeddua z komixů série Republic. Systém přenosu duše do nového těla i se zmínkou využití klonů – Dark Empire. A soustava Ciurtic z komixů X-Wing.
Karpyshyn, alespoň dle mého názoru, napsal vynikající román, jeden z nejlepších z expandovaného univerza vůbec, a tím je Cesta zkázy. O pár let později dostal nečekanou šanci příběh rozšířit a s vypětím všech sil sepsal více než obstojné pokračování s názvem Pravidlo dvou. Posledním dílem trilogii uzavřel, a ačkoli se nejednalo o grandiózní finále, stále to bylo o poznání lepší, než většina soudobých románů z hvězdných válek. Dynastie zla odpověděla na mnohé z otázek, které předchozí knihy vznesly a sama přidala pár nových, patrně v naději, že se opět naskytne příležitost a její autor bude smět ve vyprávění osudů nového Sithského řádu pokračovat. Nestalo se tomu tak, místo toho dostali šanci temní hrdinové o pár generací starší a vůbec to nebylo na škodu. Závěrem tedy nezbývá než prozradit to, co bylo řečeno mimo řádky románu – Konec je doslovný, nehledejte v něm nic, co je jen zbožným přáním…
Co se překladu týče, je snadné jen tak přijít a zkritizovat něco, nad čím někdo strávil dlouhé týdny či dokonce měsíce práce. Navíc nikdy není jasné, kdo přesně za onu chybu může, zda editor či překladatel, takže tohle určitě neberte jako nějakou těžkou kritiku, jinak skvěle odvedené práce, ale spíše jako drobnou poznámku pod čarou. Ano, v knize je pár překlepů a jak se dílo blíží ke konci, chybky přibývají. Jen jedna jediná ale stojí za opravdovou zmínku a tou je určení stáří Sithského Impéria na straně 51. Nebylo staré téměř tisíc let, nýbrž téměř sto tisíc let.
Perlička závěrem: Očíslování planety Ciutric je v rozporu s tím, na co jsme zvyklí z předchozích děl, kde jsou římskými čísly rozlišovány satelity, nikoli planety soustavy. (Yavin IV, Da Socha V...) Tato drobnůstka však nejde na hrb Karpyshynovi, protože poprvé Ciurtic s číslem vyobrazil 32. sešit komiksové série X-Wing.
7/10
_________________
Předmět: Darth Bane - Dynastie zla 
Wed Nov 15 2017, 11:14
