Bude válka? (Wade Fox)

Enkláva Jedi na Dantooine

Zrovna jste šli s mistrem Corranem Salem chodbami Enklávy směrem k výcvikové místnosti, když vás zastavil mistr Vandar Tokar. Oba jste se mu uklonili a malý mistr začal: Zprávy od našich bratří za hranicemi Republiky znepokojivé jsou. Podle nich Mandaloriané napadají systémy podél hranic. Úkolem vaším je, co oni chtějí. Bojovat s nimi nesmíte. Mistr Sal se na Vandara podíval a řekl něco v tom smyslu, že jsi příliš mladý a nezkušený na takovou misi.

Enkláva Jedi na Dantooine

Již tomu bylo pár let co se mě Mistr Corran Sal ujal a já si ho nemohl vynachválit. Byl stejně jako já spíše než na Sílu zaměřen na boj se světelným mečem. Proto byl také Mistr šermíř. A to velice dobrý.
To je můj velký sen jít ve stopách mého Mistra. Chci se stát Mistrem šermířem stejně jako on. S toku myšlenek mě vyrušil Mistr Vandar, který mě a mého Mistra zastavil. Hned nás začal seznamovat s misí, která měla v brzké době nadejít. Jednalo se o zjištění něco o Mandalorianech. Mistr ale nesouhlasil s mou účastí.
,,Mistře dejte mi šanci, nezklamu vás. A přece jenom s nimi do boje nepůjdeme. Pouze zjistíme, o co jim jde, a vrátíme se. Slibuji, že nebudu přítěží. Dejte mi šanci." Podíval jsem se na Mistra prosebným výrazem.
,,Věřte mi." Dodal jsem spěšně.

Enkláva Jedi na Dantooine

Tvůj mistr nebojí se o tvé schopnosti. Bojí se o tebe. Nechce, aby něco stalo se ti. Na chvíli přerušil svoji řeč a pak pokračoval: Na tuto misi vám přidělíme jednu rytířku. Jmenuje se Brika. Loď na vás čeká v kotvišti. Pak oděšel.
O několik minut později jste připravovali loď k odletu, když se objevila ta nejkrásnější bytost jakou jsi viděl. Jmenuji se Brika, představila se. Přidělili mě k vám, mistře Sale.
Ano, vím. Vítám vás v našem týmu. Teď, když jsme kompletní, můžeme letět.

Enkláva Jedi na Dantooine

Skvělé tak přece jenom na tu misi jedu. Sice nevim proč nám přidělili nějakou holku, ale to je jedno. Mě nepřísluší, abych spochybňoval pokyny Mistra Vandara. Pomyslel jsem si a pak jsem se dal na kontrolu lodi. Vše bylo v naprostém pořádku, už se jen čekalo na záhadnou Rytířku.
Zrovinka jsem si prohlížel loď, když Brika přišla. Zazněl zamnou sladce medový hlas. Okamžitě jsem se otočil, abych si jí prohlédl. S otevřenými ústy jsem hleděl na usměvavou Rytířku, která se právě představovala mému Mistrovi.
Je moc hezká. Pomyslel jsem si. Okamžitě jsem zatřásl hlavou, abych zapudil nežádnoucí myšlenky.
Přišel sem k ní s úsměvem na tváři.
,,Zdravím. My se myslím ještě neznáme jmenuji se Wade." Pronesu směrem k ní.

Enkláva - hangár

Zdravím, Wade. Ráda tě poznávám. Dívala se na tebe s milým úsměvem a v jejích očích, nebo to byl klam, jsi uviděl něco koketního. Ale bylo to rychle pryč.
Mistr se naštěstí v tu chvíli věnoval lodi. Tak jedeme. Chceš pilotovat?, řekl a díval se přímo na tebe.

Enkláva - hangár

Dívala se na mě perleťově modrýma očima a usmívala se. Její blonďaté a nazlátlé vlasy měla sepnuté do ohonu, který se jí třepotal při každém posunutí hlavy. Pramínek vlasů jí spadl do tváře zrovínka, když se na mě sladce usmívala. Najednou jsem v jejím výrazu něco spozoroval. Bylo to jen matné a rychlé, ale přesto jsem to viděl. Nedokázal jsem si pořádně vysvětlit co sem vlastně viděl. S toku myšlenek mě ale posléze vyrušil Mistr Sal. Po té co položil danou otázku, která spočívala v tom, jestli chci pilotovat na mě hleděl čakající na odpověď.
,,Ehm...jistě." Usmál jsem se. Ještě jednou jsem se otočil na dívku, která se stále usmívala. Něco se mi nezdálo. Zapudil jsem danou myšlenku a nastoupil do loďe.
Šel jsem přímo do kokpitu, kde jsem se usadil.
,,Jen řekněte Mistře a já odstartuju."Křikl jsem za sebe.

Enkláva - hangár

Horlivost se může hodit možná při tréninku, ale ne na misi, řekl. Souřadnice jsou v navipočítači. Tak leť.

Enkláva - hangár

,,Omlouvám se Mistře." Řekl jsem a pak jsem zapnul motory. Následně jsem s lodí vzlétl a opustil hangár.

Začal jsem v počítači vyhodnocovat parametry pro skok do hyperprostoru. Počítač pracoval velice rychle a tak jsem to mohl spustit. Ještě sem raději skontroloval jestli je správně zadáná trasa. Následně jsem zatáhl za páku, která spustila hyperprostor.

Hyperprostor

Seděl jsem v křesle pro pilota a kontroloval počítač. Mistr Sal seděl ve vedlejším křesle určeném pro kopilota. Měl ruce složené na prsou a hleděl ven s čelního okna.
,,Takže?" Narušil jsem hrobové ticho, které zde vládlo. Mistr se na mě otočil.
,,Nějaké další informace o misy? Víte moc toho nevim. Samozřejmě. Máme zjistit záměry Mandalorianů, ale to je vše." Pronesl jsem. Mistr na mě stále koukal neměným výrazem.
,,Jak to chcete provést? Budem chodit a ptát se všech co potkáme? Jen mě to zajímá, abych věděl co mám čekat. Věřím že už něco máte vymyšlené. Tak by mě zajímalo co." Pousmál jsem se na Mistra.

Hyperprostor

Mám plán, ale dozvíš se ho až nastane čas, odpověděl ti po několika minutách hrobového ticha. Teď jdi s Jedi Brikou. Bude ti pomáhat s používáním Síly. V našem týmu budeme potřebovat Mistra šermíře, někoho, kdo používá víc Sílu a někoho, kdo má něco od obojího.

Hyperprostor

,,Dobře." Zvedl jsem se z křesla a následoval Briku z kokpitu.
Loď nebyla nějak extra prostorná, ale pro tři pasažéry byla velká dostatečně. Brika se zastavila kabině pro pasažéry, která byla dostatečně velká, aby jsme se zde mohly pohybovat.
,,Takže? Kolik ti je?" Zeptal jsem se naprosto klidně. Brika nejspíš otázku nečekala.
,,Jen mě zajímá jak stará Rytířka mě bude učit Síle." Dodal jsem spěšně vysvětlení.
,,Vždy jsem se spíš učil ovládat meč než Sílu a myslel jsem že to postačí, ale Mistr si evidentně myslí opak. Takže ho poslechnu a nechám se od tebe učit." Zazubil jsem se na ni.

Hyperprostor

Stačí ti pouze vědět, že už jsem několik let rytířkou a to ti stačí. Asi vím, kam tím tvůj mistr míří. Chce, abys dokázal zastoupit jednoho z nás. Pak najednou proti tobě vyletěla koule a letěla ti přímo na obličej. Odraž ji. V tu chvíli jsi ucítil u opasku chvějí a tvůj meč se zvedl do vzduchu a než jsi stačil cokoliv udělat, byl v ruce Briky. Koule byla již velice blízko.

Hyperprostor

No to mi sice nestačí, ale co nadělám. Spíše by mě zajímal její věk.
Po jejím nedostatečeném vysvětlení a žádném varování po mě vrhla jakousi koulí. Okamžitě mi problesko hlavou použití meče. Ostatně jako vždy. Jenomže to už můj meč svírala v ruce Brika.
Koule mi letěla přímo na obličej už zbívaly minuty.
No skvělý. Prej odraž jí. Bych jí chtěl vidět s mečem v ruce. Na podobné myšlenky, ale neni čas. Už nebyl skoro žádný čas. Rychle jsem si vzpoměl na lekce, které sem podstoupil jako malý chlapec. Na lekce, které mi měli vštípit jak používat Sílu aspoň minimálně.
Natáhl jsem ruku. Zredukoval jsem co nejvice Síly a pak jsem se pokudil kulaté těleso odrštit.

Hyperprostor

Dobře, řekla Brika. Teď něco těžšího. Vytrhni mi tvůj meč. Pak přejdeme k další části.

Hyperprostor

Udiveně jsem koukal na kouli, která letí opačným směrem. Dokázal jsem to? No to jsem ani nečekal. Pousmál jsem se.
Tak vzít jí meč to bych dokázal, ale asi né jak by si ona představovala. Opět sem začal šmátrat v paměti. Opět se mi v hlavě přehrály lekce, kde jsem se učil používat Sílu. Problém byl v tom že jsem věčinou nedával pozor, protože víc mě to táhlo k meči. Ale přesto jsem našel co jsem hledal.
Opět jsem natáhl ruku. Zavřel jsem oči, abych se mohl lépe soustředit.
Začal jsem pociťovat zvláštní energii bylo to těžké popisovat, ale já věděl že je to Síla. Sice jsem jí nepoužíval v boji ale vždy byla semnou.
A opčas sem jí také používal naposled jsem použil svou schopnost telepatie, abych se pomocí myšlenek domluvil s Mistrem jak postupovat v misi. A síla mě vždy dokázala varovat včas před nebezpečím. Začal jsem si uvedomovat že jsem si pouze myslel že Sílu nepoužívam, ale to díky ní jsem byl tak dobrý v soubojích.
Opět je čas jí začít plně používat. Začla mnou prostupovat a já jí to plně dovolil. Nechal sem jí ať mě uvolní a schladí svou energií.
Cítil jsem vše kolem sebe a pak ten šepot co jsem slýchával dřív, když jsem Sílu ještě využíval, se mi začal pližil hlavou, ale to mě nevyvedlo z míry. Věděl jsem, že to jsou povrchové myšlenky buďto Briky nebo mého Mistra. Víc jsem odnich slyšet nemohl, protože jsem to už dlouho netrénoval a taky proto že oni byli v Síle znalejší, takže sem se jim do hlavy dostat nemohl ani kdybych chtěl.
Zaměřil jsem se Silou výhradně na meč a pak jsem se ho pokusil přitáhnout.

Hyperprostor

Nebylo to špatné, ale musíš se víc soustředit, uslyšel jsi ve své hlavě hlas svého mistra. V tu chvíli jsi ucítil nebezpečí a jen taktak jsi uskočil. To by stačilo. Tvůj mistr stál před tebou se zapnutím světelným mečem. Myslím si, že když to bude potřeba, budeš schopen Sílu použít vědomě. Teď jsi jdi lehnout. Brika ti podala meč a když mistr odešel, řekla ti: S mečem umím zacházet o něco lépe než ty, ale tvůj mistr to nemusí vědět. Oba se teď musíme jít natáhnout. Bylo to vyčerpávající i pro mě. Jsi schopnější, než jsem si myslela i v používání Síly máš velký potenciál. Dobrou noc. Pak se otočila a odešla do své kajuty.

Hyperprostor

Ještě chvíli sem se koukal s otevřenými ústy na zavřeneé dveře kajuty ve kterých teď nejspíš usíná Brika.
Cože? To si dělá legraci. Neřikám že sem nějaká extra třída co se týče meče, ale ona si docela věří holčička. Nepamatuju si že by mě někdy viděla bojovat. Já jí viděl prvně. Nejspíš má o sobě vysoké mínění. A to sem si myslel že je fajn. Mávnul sem znuděně rukou směrem ke dveřím a odebral jsem se do prostor druhé kajuty.
Ale místo toho, abych si šel lehnout jak mi bylo nakázáno jsem se věnoval tréninku s mečem. Po delší době, když už jsem si řek že je trénink dostačující sem skusil trénovat Sílu. Začal jsem tím co se mě snažila naučit Brika a potom jsem pokračoval v tom co jsem již uměl, ale zapoměl. Tohle vše poměrně unavilo a tak jsem si lehnul. Po krátké chvíli jsem usnul.

Hyperprostor

Ve snu se ti zjevila Brika: Chci ti vysvětlit, proč tvrdím, že jsem lepší. Před misí jsem viděla tvoje cvičné boje. Máš velký potenciál stát se největším mistrem meče jaký kdy existoval. A měl by sis chránit své myšlenky. Jsi dost čitelný. Poté zmizela.
Několik minut, nebo hodin jsi spal, nevěděl jsi to s určitostí, měl jsi vizi smrti někoho z tvých přátel. Nevěděl jsi však koho. Brika čí mistr Sal? Jedno jsi věděl určitě. Ty to nejsi.
S hrůzou jsi probudil a zjistil jsi, že jste mimo hyperprostor. Přišel jsi do kokpitu a uviděl jsi před sebou planetu. To je Serpindal. Doufám, že tady na Mandaloriány narazíme, řekl mistr Sal.

Orbita Serpindalu

Ta holka je nějaká divná. Pomyslel jsem si když jsem šel pomalu do kokpitu po té co jsem se probudil. No ani sem se neprobudil sám spíš mě probudil ten sen či vize. Bylo to zvláštní, ale tak skutečné. Někdo je v nebezpečí a já nemůžu s učtitostí říct kdo.
Dobelhal jsem se do kokpitu, kde me Mistr seznámil s danou situací.
,,Doufáte? To je váš plán?" Zeptal jsem se trošku udiveně.
,,No to by mohlo být zajímavé spolehněte se na mě Mistře kryju vám záda." Vztyčil jsem palec na Mistra. Pak mé nadšení úplně zmizelo.
,,Mistře, potřebuju s vámí něco probrat." Řekl jsem a podíval jsem se čelním oknem na povrch planety.
,,Měl jsem divnej sen nebo vizi nevím jak to popsat. Důležitější je že je někdo v nebezpečí možná vy nebo Brika nevim možná úplně někdo jiný. Nejsem si jist, ale vím to. Nedokázal jsem rozpoznat o koho jde. Potřebuju od vás radu Mistře." Odlepil jsem oči od planety a podíval jsem se na Mistra.

Orbita Serpindalu

Je-li to vůle Síly, příjmu ji. A když se nám povede získat ty informace.... Nedokončil, protože se objevila velká skupina lodí. Podle vzezření mandaloriánské, a taky několik bazilišků. Pár se jich odlepilo od hlavní flotily a blížilo se k vám ze zbylých lodí se začaly vynořovat transportní raketoplány a zdálo se, že zaútočí na Serpindal.
Musíme odsud.... začal mistr, ale nedokončil, protože byl odražen nárazem. Brika neváhala a vrhla se k řízení a stlačila páku hyperpohonu. Hned ji zase stáhla. To sem si mohla myslet. Nevíme, kde sme. Potřebuju pomoc. Nedokážu ho uzdravit sama. I když jste se snažili mistra oživit, nevedlo se vám ho přivést k vědomí.
Musíme ho dostat na ošetřovna a udžet ho při životě. Po pěti minutách jste ho upnuli na lékařský stůl a připojili ho na přístroje. Snad se nám ho povede živého dopravit na Dantooine. Ať už je kdekoliv.

Neznámo kde ve vesmíru

Mlčky jsem koukal na bezvládné tělo Mistra. Brika dodělávala nějaké věci pomocí počítače, který ovládal přístroje první pomoci.
,,Tohle bude menší problém. Chvíli potrvá než zjistíme kde to vlastně jsme a může se stát že to nezjístíme přesně. Musíme zjistit naši polohu aspoň přibližně, abychom se mohli zaměřit na Dantooine." Řekl jsem a podíval jsem se na Briku.
,,Postarám se o to." Pronesl jsem a odešel ven z ošetřovny.
Přišel jsem do kokpitu a sednul si do pilotního křesla. Začal jsem v počítači vyhodnocovat data přibližné polohy naší lodi.
,,Tak tohle chvilku potrvá." Konstatoval jsem. Hlavou mi probleskl sen, který jsem prve měl. O smrti někoho z mích blízkých. Že by to byl Mistr? Od doby co se mě ujal se pro mě stal otcem. Aspoň tak jsem to cítil já. Zabořil jsem oči do vesmíru skrz čelní okno.

Nezmámo kde - 30 minut po výstupu z hyperprostoru

Do kokpitu vstoupila Brika. Máme větší problém, než ten, že nevíme, kde jsme. Uniká nám vzduch. A podsvětelné motory jsou v háji. Proto nech toho vypočítávání a pojď mi pomoc, musíme opravit motor a najít díru v trupu. Náhradní díly k motoru máme. O to se postarej ty. Já najdu tu díru v trupu.

Nezmámo kde

Chvíli jsem na ní kokal, ale pak jsem přikývl.
,,Jdu na to." Zvedl jsem se a odešel z kokpitu. Zamířil jsem si to přímo do strojovny, kde byli podsvětelné motory.
,,Hmm. Tak se do toho dáme." Tlesknul jsem a pousmál se. Jak řekla Brika součástky jsme měli.
Vzal jsem vše co jsem potřeboval a dal jse do práce. Přiklekl jsem si k motoru a začal s jeho rekonstrukcí.
Po delší době mnohem delší než jsem předpokládal jsem motor opravil tedy myslel jsem si to.
,,Tak teď to musim vyskoušet." Zvedl jsem se a odešl ze strojovny.
,,Trvalo mi to docela dlopuho Brika by už mohla být taky hotova." Pronesl jsem jen tak pro sebe.
,,Briko! Myslím že jsem to spravil a co ty?" Ale nikdo se mi neozval. Dal jsem se tedy na průzkum lodi, abych Briku našel osobně.

Nezmámo kde

Našel jsi ji ve společenské místnosti, jak medituje. Najednou se probrala. Aá, Wade, už jsi skončil? Trochu jsme meditovala a snažila se zjistit, kde jsme. Ta díra byla malá a našla jsem ji poměrně rychle. Pak vstala.
Dokud je tvůj mistr v bezvědomí, přebírám tvůj výcvik. Ukaž mi, jak bojuješ s mečem proti neviditelnému cíli. Jako nácvik. Pak přejdeme k obraně.

Nezmámo kde

Ta to ale bere hopem. Je docela panovačná.
,,A neměli by jsme nejdříve vyskoušet motory?" Zeptal jsem se jí. Odpověděla mi pouze pohledem.
,,Dobře. Dobře. Jdu na to." Aktivoval jsem světelný meč rychleji než by kdokoli stačil spozorovat a postavil se do obraného postoje. Modrozelená čepel mi osvítila običej.
Začal jsem trénovat jako vždy. A opravdu to vypadalo jako bych bojoval s neviditelným protivníkem. Představil jsem si před sebou protívníka a začal jsem sním bojovat. Rána střídala ránu. Výpad střídal výpad. Bojoval jsem rychle, ale zároveň obraně.

Neznámo kde

Bez řečí se zvedla a zpod pláště se ji vynořil světelný meč. Přeskočíme fázi obrany a rovnou přejdeme k boji jeden na jednoho. Viděl jsi jak snížila výkon meče na tréninkou úroveň. Než jsi udělal to samé, tak na tebe zaútočila. Chvíli jsi se jenom bránil, když se ti konečně povedlo zaútočit, obrátila to proti tobě a zasáhla tě do ruky s mečem. Ta ti okamžitě znecitlivěla a než jsi stačil dostat meč do druhé ruky, tak ti namířila meč do obličeje. Říkala jsem ti, že jsem lepší. Myslím, že vím, kudy se dostaneme domů. A zamířila do kokpitu.