Xavierova tvorba

Další co ze mě vypadlo, opět z CW.

Stačí jen jít a stát se legendou.
Kiir právě šplhal po jedné budově na Coruscantu. Neúspěch svého povstání si nepřipouštěl. Musel uspět. Už jen pro to, co Republika jeho světu udělala.
Léta je mučila různými poplatky, korupcí, byrokracií. Oni nic takového nechtěli, ale jen tak vystoupit z Republiky také nebylo tak snadné. Podpořili tedy snahu hraběte Dooku o odtrhnutí některých světů od Republiky. Teď Republika okupuje jeho svět a uvalila na něj sankce a další nespravedlnosti. Republika se rozhodla že budou jejími členy po dobrém, nebo po zlém.
Musel uspět!
Byl zdatným lovcem a na takovýto výstup byl obratný víc než dost. Za nedlouho již seděl na vyhlídnutém místě a skrz okulár optiky své pušky vyhlížel svůj cíl. Po půl hodině ho spatřil. Vykračoval si mezi dvěma modře oděnými členy senátní gardy.
„My senátorku Amidalu, jak nám připisujete, nechtěli zabít. Ty, jsi první senátor o jehož život usilujeme.“
Procedil skrz zuby než stiskl spoušť.
Neměl tak docela pravdu, vláda jeho planety neusilovala o život žádného senátora, ale on to stejně musel pro jeho svět udělat. Chtěl zabít ty, co nejvíce volali po rozprášení Konfederace.
Sjet po připravených lanech a seběhnout po schodech pro něj nebylo nic těžkého a tak se zanedlouho procházel o stovky metrů níž, bez toho aby byl zatčen. Zamířil k zadnímu vchodu jedné restaurace, zanedlouho budou zavírat a vyhodí nějaké zbytky. Nemohl se živit jinak, své jediné peníze dal pašerákům, za to že ho sem vzali.
Škrt si první jméno na svém seznamu. Další budou následovat.
Kiir byl zaklíněn pod jedním můstkem chodníku nejvyšších pater. Čekal na dalšího senátora. Měl celkem dobrý výhled na jeho luxusní apartmá.
„Ty si žiješ v luxusu a my teď musíme třít bídu. Typické.“
Nenávistně si odplivl. Dovedl být trpělivý, když byl, ještě na své domovské planetě, na lovu, často musel trpělivě čekat hodiny, někdy i dny na kořist. Pro něj se nic nezměnilo. Stále byl na lovu. Pak se ale přestal rozptylovat. Senátor vyšel na balkón. Přesto, že byl starý a sešlý, šla s ním mladá dívka, na dceru rozhodně nevypadala. Kiiroova nenávist dostoupila nového vrcholu, senátor si vydržoval milenky, jistě za peníze ukradené jeho lidu.
Výhled měl odsud sice dobrý, ale vadou bylo, že byl dosti daleko. Přesto však neminul. Stařec se zhroutil na mladou společnici, která evidentně začala ječet.
Kiir si jí už nevšímal, on se musel opět co nejrychleji ztratit.
O několik dní později ho v jeho nejnovějším palebném postavení probudilo slunce. Nespokojeně zavrčel. Zdálo se mu o bratrovi, o bratrovi kterého zabili klonoví vojáci. Byl členem místní královské gardy. Při útoku Republiky bránili gardisté palác a byli postříleni. Nechtěli bojovat, ale vojáci v bílých zbrojích přiběhli a prostě spustili palbu. Garda se jen bránila, a zaplatila za to. Celá bitva byla fraška.
Droidí lodě přiletěli asi hodinu před Republikou. Do té doby zde žádní nebyli, nepotřebovali je, ani je nechtěli. Pouze se chtěli odtrhnout od Republiky, ne s ní válčit. Republika ale rozhodla jinak. Dokonce se ani žádní droidi nevysadili na povrch. Nestačili to. Republika z toho učinila velké vítězství. O bitvě se objevili titulky jako: „HRDINÍ VOJÁCI REPUBLIKY DOBYLI DALŠÍ NEPŘÁTELSKOU BAŠTU.“ „HRABĚ DOOKU PŘIŠEL O DALŠÍ PLANETU PODPORUJÍCÍ JEHO VÁLEČNOU MAŠINERII.“ Holonetové zprávy z nich vyvrhele a psance. Ač to nebyly nejdůležitější novinky, přece jen byla to bezvýznamná planeta. A oni jen nechtěli Republikovou byrokracii.
Poposedl si na ukradené speederové motorce. Tamhle již přilétal, sám nejvyšší kancléř. Po několika úspěšných zásazích se rozhodl přeskočit seznam až k němu. To že ho zatím nechytili mu stouplo do hlavy. Cítil se nepřemožitelný. Senátoři mezitím zpřísnili své bezpečí. Méně se ukazovali na veřejnosti, doprovázalo je víc členů senátní gardy, někdy dokonce i několik nenáviděných klonů. Nic z toho jim nepomohlo, na něj neměli.
Nejvyšší kancléř Palpatine seděl ve svém vznášedle obklopen senátní gardou a několika jeho osobními rudými gardisty. Někteří byli s ním na vznášedle, někteří byli v doprovodných speederech.
„Ty ti nepomohou.“
Slíbil mu a zamířil. do cesty se mu ale postavila smůla, nebo lépe řečeno hlava jednoho „Modrého“. Naklonil se zrovna dopředu aby lépe slyšel, co mu říká jeho kolega na předním sedadle a náhodou tak zachránil život nejvyššímu kancléři.
Kiir zaklel, hodil si pušku na záda a šlápl na plyn, aby ujel gardistům, co se na něj okamžitě vrhli, zatímco se Nejvyšší kancléř rychle vzdaloval z dohledu.
„Jak to vypadá s vězněm?“
„Je to psychopat, pane. Viní Republiku ze všeho co se jemu a planetě kde žije stalo, pane.“
„Prý pochází z dobyté Separatistické planety.“
„Ano, pane. Ale hrabě Dooku ho pravděpodobně neposlal. Spíš je to nějaký ztroskotanec co takto chtěl řešit své problémy,pane.“
„Chtěl bych si s ním promluvit.“
„Ano, pane.“
Kiir rozhovor, který vedl žalářník, s nějakým návštěvníkem, příliš neposlouchal. Trápilo ho, že kvůli své pýše neuspěl, že byl chycen a nyní jistě dál vesele špiní jméno jeho planety, jako spolek vrahů nebo něco podobného.
Silové pole, chránící vstup do jeho cely se deaktivovalo a dovnitř vešli dva člení Rudé gardy, postavili se vedle dveří a dovnitř vešel nejvyšší kancléř. Další dva „Rudí“ si stoupli před vchod do cely.
„Tak vy jste zabíjel senátory.“
„Ano, a jen lituju že jsem nemohl zabít další.“
„Jejich smrtí se život na vaší planetě nezlepší, a bratra vám to taky nevrátí.“
„Váleční štváči musí být potrestáni. Jen doufám že ti, co přijdou místo nich, nebudou mít takový zájem na drancování nevinných.“
„Byli jste se Separatisty. Vyprovokovali jste válku, nemohli jste nic jiného čekat.“
„My válku nechtěli, jen jsme se nechtěli stále prodírat skrz korupci Republiky. A byli jste to VY kdo jako první zaútočil. Okamžitě jste zatkli našeho senátora, jakmile začala válka, aniž by on v tom byl jakkoliv zapleten.“
Palpatine sklonil hlavu.
„Škoda že vše dopadlo tak jak dopadlo. Budete převezen do jiné věznice, mimo Coruscant. Kde na vás Republika zapomene.“
Pronesl nakonec a odešel. Kiir dlouho přemýšlel proč za ním přišel, jak se dozvěděl o jeho bratrovi, nikomu zde to přece neřekl. Na nic ale nepřišel.
Jak kancléř slíbil, tak se stalo, netrvalo dlouho a vyvedli ho z cely a naložili na vězeňský transport.
„Další zastávka, Oovo IV.“
Zavolal za převáženými vězni posměšně dozorce.
Po cestě, zrovna uprostřed nočního cyklu lodi, však vězně vzbudil ze spánku náraz. Chvíli nic nechápali, pak se ozvali se stále víc se blížící zvuky boje.
Nakonec přišli k celám droidi Konfederace. Zastavili se u Kiirovi cely. Odemkli ji a vešli dovnitř.
Jeden natáhl ruku, měl v ní hologramový komunikátor. Ten okamžitě ožil.
Objevil se hologram podivné postavy. Kiir poznal generála Grievuse, vrchního velitele separatistických vojsk.
„Zdravím vás pane Kiire.“
„Huh... Taky. Čím jsem si tohle vysloužil?“
„Co kdybych se rozhodl, vám pomoci pokračovat ve vaší... křížové výpravě?“
Kiirovi se na tváři objevil spokojený krutý úsměv.
„Byl bych tím nanejvýš potěšen, generále.“

Dobrý.

Tak mě napadlo jak by asi vypadala polednice v SW, takže:

Jedi

U lavice younglindě stálo,
z plna hrdla křičelo.
"Bodejž jsi jen trochu málo,
ty banthě, mlčelo!

Poledne v tom okamžení,
táta přijde z roboty:
a mně hasne u sváření
pro tebe, ty zlobo, ty!

Mlč! Hle klon a světelňák -
hrej si! - tu máš Pietta!"
Než Piett, klon i světelňák
bouch, bác! letí do kouta.

A zas do hrozného křiku -
"I bodejž tě chiru sám - !
Že na tebe, nezvedníku,
Jedie zavolám!

Pojď si proň, ty Jedi,
pojď, vem si ho, zlostníka!" -
A hle, tu kdos u světnice
dvéře zlehka odmyká.

Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas - vichřice podoba!

"Dej sem dítě!" - "Ó má Sílo,
odpusť hříchy hříšnici!"
Divže smrt ji neovane,
ejhle tuť - Jedíci!

Ke stolu se plíží tiše
Jediové jako stín:
matka hrůzou sotva dýše,
dítě chopíc na svůj klín.

A vinouc je, zpět pohlíží -
běda, běda dítěti!
Jediové blíž se plíží,
blíž - a již je vzápětí.

Již vztahuje po něm ruku -
matka tisknouc ramena:
"Pro Císařovu drahou muku!"
klesá smyslů zbavena.

Tu slyš: jedna - druhá - třetí -
poledne zvon udeří;
klika svakla, dvéře letí -
táta vchází do dveří.

Ve mdlobách tu matka leží,
k ňadrám dítě přimknuté;
matku vzkřísil ještě stěží,
avšak dítě - zalknuté.

husty
se fakt povedlo, perfektni

no jo no, darth Erben

Z deníku Rytíře Jedi Doll Porana.

13 let po Velké Re-synchronizaci

Operace Warp, Wrath of Kuat, den 0.

Právě dozbrojují obě lodě. Acclamatory "Rimor" a "Wrath of Kuat" byly osazeny těmi klonovými vojáky. Stále se neví kdo je vlastně objednal, ale to je jedno, jejich tvůrci se zapřísahají že jsou loajální a výkonní. Mě však poněkud děsí jejich identické tváře, když procházím chodbami Wrath of Kuat.
Je to naše první akce, jsem dosti nervózní. Na Geonosis si podle všeho vedli dobře, ale zde nás čeká vesmírná bitva. Ke všemu stále nemáme dostatek stíhačů, máme k dispozici asi jen polovinu kapacity, co by mohly obě lodi nést.
Posílají nás do nějaké soustavy o které jsem nikdy předtím neslyšel. Je to však výhodný navigační bod, nevíme jakou obranu tam Konfederace má, ale všichni mi věří. Prosím Sílu, abych je nezklamal, ještě jsem ničemu takovému nevelel, nezbývá mi než se vše rychle naučit.

Operace Warp, Wrath of Kuat, den 2.

První střetnutí nedopadlo dobře. Čekali tam na nás dva Lucrehulky a jeden Recusant. Mnohem více než jsme čekali, posily však nedostaneme. Je to jen na nás, přišli jsme již o třetinu stíhačů a Wrath of Kuat byl poškozen, jim jsme snad nic neudělali.
Poté, co hrozilo že nás obklíčí jsme se museli stáhnout. Jen co proběhnou nejnutňejší opravy na „Wrathu“ obnovíme útok, do té doby musím přijít s nějakou účinnou strategií.

Operace Warp, Rimor, den 5.

Vše je špatně. Wrath of Kuat byl zničen, s ním se ztratila i většina posádky. Někteří se snad zachránili v záchranných modulech, ale nemáme možnost je vyzvednout, jsou nyní v rukou Separatistů, prosím Sílu aby s nimi nakládali dobře. Já jsem unikl v jednom z raketoplánů co byl na palubě. Byli jsme navíc zahnáni do nedalekého pásu asteroidů. Jeden Lucrehulk si nás zde hlídá. O téměř všechny stíhače byli zničeny. Občas na nás dorážejí droidí stíhače z Lucrehulku, ale spíš jen abychom na ně nezapomněli.
Asteroidy navíc ruší naše spojení, nemůžeme nahlásit, v jaké jsme pozici.

Operace Warp, Rimor, den 6.

Situace se horší každým okamžikem, dostali jsme se do hustší části pásu. Částicové štíty jsou přetíženy od asteroidů, musíme, alespoň ty větší, likvidovat turbolasery. Toho využívají droidí stíhače. Nezvládáme sestřelovat jak stíhače, tak asteroidy, které hrozí že se s námi střetnou. Máme mnoho zraněných a Rimor je ve velmi špatném stavu.
Posádka mi již nevěří, jen jejich naprogramovaná poslušnost jim brání mě sesadit z vedoucí pozice.
Vidím to v jejich identických tvářích. Je to zajímavé, jak jsem si za posledních několik dní zvykl na tu jednolitost obličejů.

Operace Warp, Rimor, den 7.

Již nemáme žádné stíhače. Kloni jsou sice dobře vycvičení, ale zatím jim chybí skutečné bojové zkušenosti, a mé špatné velení to jenom zhoršilo.
Již nemáme na výběr, musíme prorazit z asteroidů a utéct, v cestě nám však stojí ten Lucrehulk. Bude to těžké, ale musíme se odsud dostat.
Provázej nás Síla.


Úryvek ze zprávy flotily Velké Republikové armády:

Operační svaz pod vedením Jedi Doll Porana byl zničen. Po 4 dnech jsme ztratili s nimi kontakt. Po týdnu jsme vyslali výzvědnou loď. Našla plně funkční Konfederační obraný svaz a trosky jednoho křižníku třídy Acclamator. Následně byly nalezeny trosky i druhého Acclamatoru na okraji nedalekého pásu asteroidů. Podle všeho celá posádka zemřela, nebo je zajata.

Ironicky laděný report z vánoc slavených Sithy, vytvořený pro AS a lehce doplněný:

Tyto vánoce byly skutečně nezapomenutelné, pro celý Sithský národ. Temný lord Marka Ragnos rozdělil úkoly a Sithští lordi se je jali plnit.

Lord Naga Sadow dostal za úkol rozeslat dárky. K překvapení všech trval na tom že obdaruje hlavně republiku, což byl trochu problém, neboť již nikdo nevěděl kde je, to ho ale nezastavilo. Dále na to navázal tvrzením že živý dárek v podobě roztomilého zvířátka, či že neurazí láhev dobrého nápoje.
Ostatní lordy uklidnil tím, že nebude plenit jejich sklady že má dostatečné vlastní zásoby. A tak do Republiky putovali tuk'aty (povícero na jeden svět, ale jen na ty méně důležité světy) Na důležitější světy posílal bojová monstra, zvlášť vodní behemoth, co poslal na Dac se opravdu povedl. Poté rozeslal různé ampule a láhve, nechápali jsme proč je čepuje ze sudů označených lebkou se zkříženými hnáty a proč je označuje za vrchol svého alchymistického umění (vždyť vyrábí ve své laboratoři snad jen jedy, mutageny a podobně).
(Síle žel, se však většina lodí ztratila, a nenašla svůj cíl. Lord Sadow byl z toho velmi rozladěn.)

Lord Simus dostal za úkol uklidit chrámy od písku. Poté co se tři dny jeho otraci snažili jak mohli, tak to vzdali, neboť období kdy chrámy bičují písečné bouře, nejsou pro úklid nejvhodnější. Lord Simus se však nemínil vzdát a poslal několik jednotek svých Massassiů bouře zlikvidovat. Již je nikdo neviděl a Simus prohlásil že mu z toho již jde hlava kolem.

Ludo Kresh měl na starosti výzdobu, pustil se do toho s velkým zápalem, a tak se chodby chrámů a podobně leskly zlatem a drahými kameny. (To že výzdobu vzal ze státní pokladny a pak ji uklidil do svých soukromých truhlic byla jistě jen mýlka.)

Dor Gal-ram měl na Ziostu připravit řádný vánoční strom. Když po nějaké době se vypravil zkontrolovat své otroky jak s prací postoupily, tak je ve vánici nenašel, jediné co našel byla nová ledová hora, která se tam nějakým divným způsobem objevila. ( To že se jednalo o zasněžený a zamrzlý strom i s otroky se zjistilo až při novoročním odklízení sněhu.)

Cukroví pekli všichni a dost si ho navzájem pochvalovali. Pouze Simus si stěžoval že v něm žádné dlouho nevydrží. A několik oponentů lorda Sadowa mělo vážné zdravotní problémy, poté co ochutnali cukroví co pekl Naga sám. (Nakonec zemřeli, ale lord Sadow tvrdil že to asi byla jen alergická reakce na ovoce, které tam bylo, a že za to nemůže.)

Koledy byly poněkud zvláštní, nikdo totiž massassiům nevysvětlil, že se nejedná o bojové popěvky a tak sbor sliboval jít do války ve jménu ježíška. A bojovat se třemi krály, zvláště tím zbabělým černým vzadu.

Dary co dal Marka Ragnos svým lordům se velmi líbili. Jen stále nespokojený Simus se rozčiloval, že mu ty čepice už lezou krkem. Na připomínku že mu ani z toho krku moc nezůstalo raději mlčel.

Všichni souhlasili že příští vánoce musí být v podobném duchu, pouze mohutnější. Pouze byl dán návrh, aby dostal Sadow zákaz využívat svou laboratoř a Kresh si platil výzdobu sám.

Prosím o jakýkoliv seriózní koment, klidně i negativní.

musim rict ze moc nemusim kdyz si dela nekdo srandu z veci kere mam moc rad a respektuju, ALE.......nemuzu si pomoct fakt se ti to povedlo fakt sem se zasmal a Simus coby stary nespokojenec s cepicema me fakt dostal. jen tak dal fakt to bylo suprove.

Tak já mam Sithy z této doby taky dost rád a Naga Sadow je prostě moje nejoblíbenější postava z SW.
Nicméně myslím že trocha ironie se snese, pokud se nepřekročí čára.

jj ty si to udelal moc pekne a hlavne vtipne. Sadowovo cukrovi mnam mnam

Ty jo, tak tohle se ti povedlo
boli me od smichu tvare
nejlepsi je podle me Naga a jeho laborator

tak to je povedený, hlavně ten stromek na Ziostu

dobra je likvidace bouri

nejlepší jsou roztomilá zvířátka a něco dobrého k pití

Padawanské eskapády Tassadra Murraye. Budoucího mistra Elinořina Tarmiena:

Mladý padawan Tassadr Murray, stále ještě mírně pod vlivem alkoholu, došel ke svému mistrovi, postaršímu Selkathovi Qual. Po celou dobu se snažil působit co nejvíce střízlivě, jak to jen dokázal.
To, že byl i jen lehce opit, když byl na blízku nějaký mistr, pro něj nebylo obvyklé, dle plánu měl mít dnes padawan samostudium, tudíž se večer mírně utrhl ze řetězu. Patřil totiž mezi těch několik nepříliš vzorných studentů, kteří se rádi napili.
Nikdy nepil tak, aby se nedokázal ovládat, a ostatní k tomu taky nabádal, marně, jednou dokonce v zájmu utajení ilegálního mejdanu zavřel opilecky vyřvávající dvojici padawanů chodící po chodbách do nákladového prostoru těžkého landspeederu. Který sice po sobě museli vyčistit, ale nebyli nachytáni opilí, což by bylo těžce potrestáno.
Mistr dnes projevil nečekanou nepředvídatelnost, což rozhodně nebyla jeho typická vlastnost. Jeho padawan naopak říkal, že je předvídatelný natolik, až je mu to na škodu.
Důvod v této změně plánů viděl v tom, že jeho mistr se zrovna vzdával své pozice v enklávní radě.
Rada o tomto jeho kroku dlouho rokovala, a tak Tassadr odhadoval, že se jeho mistr rozhodl v jeho tréninku utopit smíšené pocity.
Mistr na padawana pohleděl ostrým pohledem. Tassadr potlačil škytnutí a prosil Sílu, aby se nerozhodl ho otestovat na alkohol. Nicméně mistr došel ke stejnému závěru jako kolikrát před tím, že to raději nechce zjišťovat, a vyrazili.
Rychle postupovali rozlehlými pláněmi Dantooinu. Čerstvý vzduch dělal mladíkovi dobře, a tak si po chvíli začal hvízdat, po pátravém pohledu mistra, který se na něj otočil, toho opět nechal.
Nakonec došli k cíli své cesty, vysokému stromu s mnoha krátkými větvemi, kde se na jedné dlouhé až na samém vrcholku houpala taška.
Mistr se podíval na svého mladého svěřence a prohlásil:
"Sundej ji."
Pak se však zamyslel, bylo mu jasné, že mladík razící heslo "co není zakázáno, je povoleno" snadno vymyslí několik způsobů, které neobsahují jeho lezení do výše.
"Nesmíš ji však vzít Silou, ani přesvědčit jiného tvora, aby ji sundal za tebe."
Dodal pro jistotu, aby zamezil tomu, čeho se bál, že by mohl udělat.
Padawan mírně odstoupil, aby si prohlédl celý strom a další možnosti.
Pak rychle sundal meč z opasku, aktivoval ho a vrhl ho vzhůru. Mistr Qual si nevěřícně zakryl oči.
Meč vylétl až nahoru a přesekl konec větve, hned u tašky, která tedy začala padat dolů. Padawan rychle a obratně zachytil tašku a o okamžik později i meč, který se mu vrátil zpět.
"Tak fajn, hold ještě jednou."
Prohlásil poněkud frustrovaně mistr a pomocí Síly opět umístil tašku na zbytek dlouhé větve.
"Teď máš za úkol vylézt nahoru po stromě a sundat ji ručně."
Neztrácel čas napomínám, že to, co provedl, neměl na mysli, nedal pravidla dostatečně specifická a byl za to mladíkem potrestán.
Ten tedy shodil plášť a začal poslušně šplhat vzhůru. Když se dostal asi do poloviny, začaly problémy. Přilétl totiž velký dravec, který se rozhodl, že by padawan mohl být dobrým krmením, a vrhl se na něj.
Naštěstí si ho ale mladík včas všiml a značně opičím způsobem rychle přelezl na druhou stranu stromu. Dravec to ale nevzdával a znova a znova útočil. Mistr očekával, že jeho žák tasí meč a bude se bránit. Ten však jen lezl nahoru a dolů, obkružoval strom dokola a jen se vyhýbal.
Strategie se to ukázala jako celkem zdařilá, neboť neustálé stoupání a rychlé výpady unavovaly dravce více než padawana lezení.
Nakonec rychle vyšplhal nahoru a vstoupil na větev, kde byla jeho kořist. Dravec, místo aby zaútočil na jisto, byl již zcela unavený a usedl na konec této větvě, rozhodl se mu postavit ve stoje. Větvi se to moc nelíbilo, neboť ji to přetěžovalo, a dávala to vědět praskáním. Dravec se mezitím přesouval stále blíže a blíže mladíkovi. Jakmile byl téměř na dosah, Tassadr zaútočil.
Rychle ptákovi zakryl oči a stiskl mu křídla k tělu. Mistr si na zemi už maloval, jak mladík spadne dolů, tomu se ale podařilo udržet a dravec se po chvíli přestal vzpouzet. Opatrně se přesunul dál od stromu po větvi a shodil dravce dolů. Ten chvíli jen padal, neschopen nějak reagovat, pak se ale vzpamatoval, roztáhl křídla a odlétl.
Padawan sundal tašku a rychle slezl dolů.
"Bavil ses?"
Otázal se ho mistr přísně, když byl na zemi.
"Jasně."
"A je ti jasné, že to bylo velmi nebezpečné pro vás pro oba?"
"Ano, mistře."
Qual se už nadechoval, aby svému padawanovi vyčetl nezodpovědnost, ale pak toho nechal. Nemělo to cenu, a nic se vlastně nestalo.
Otevřel tašku, vevnitř byly věci na piknik, a protože se blížilo poledne, tak oba rovnou poobědvali.
"Odpoledne odlétáme, ještě s mistrem Vrookem, na Coruscant. Buď připraven." Oznámil mistr padawanovi po cestě zpátky.
Ten jen kývl, tím to bylo vše jasné, jeho mistr letí na Coruscant, aby přednesl své důvody, a tohoto jednání se evidentně měl zúčastnit i mistr Vrook, který kromě místa v enklávní radě měl místo v Radě Jedi.
Sice mu to dosti bořilo plány, ale neměl moc možností. A navíc může vzít pár svým kamarádům na Coruscantu pár „maličkostí“.

Mistr Qual společně s mistrem Vrookem domlouvali propůjčení lodi na cestě na Coruscant. Mistři většinou takovéto banality nechávali na svých padawanech, ale Tassadr byl v tomto ohledu poněkud minimalistický. Vždy bral to nejmenší, co šlo. Jednou dokonce si vypůjčil jednomístný těžký stíhač, který řídil mistr a on strávil cestu v nákladovém boxu, tehdy za to dostal dosti vynadáno, problém mistrů byl však ten, že Tassadrovi tresty nevadily a dál v tom pokračoval. Mistři však již více dbali na pohodlí, takže Tassadra raději nenechávali vybírat dopravní prostředek.
Zatímco mladý padawan čekal na mistry, až vše domluví, proklouzla do hangáru mladá dívka, stejného věku jako Tassadr.
Zdálo se, že ho hledá, když ho spatřila vrhla na něj tázavý pohled. Ten jen pokrčil rameny a ukázal taškou na dvojici mistrů. K tomu se zatvářil, jako že za to vlastně vůbec nemůže. To, jak se zdálo, dívku poněkud rozohnilo a tak chvíli pokračovali v němém rozhovoru. Pozorovatel by z toho mohl pochopit, že Tassadr holdoval kromě alkoholu další neřesti, která byla v Řádu zakázána. Nakonec dívka uraženě odešla, Tassadr přemohl touhu se za ní rozběhnout a omluvit se jí, že jí nemůže věnovat čas, jak se dohodli. Místo toho však jen pevněji sevřel své zavazadlo, které bylo poněkud větší než potřeboval, jenže v něm zároveň pašoval nějaký alkohol vlastní výroby na Coruscant.
Padawani v chrámu, který byl uprostřed celoplanetárního města, neměli kam aparaturu schovat, aby ji mistři nenašli, takže se museli z většiny spolehnout na paš z Dantooinu. V tom měl Tassadr již celkem praxi, tajné kapsičky a dát si pozor, aby nic nešplouchalo.
V tom přišli mistři že již mají loď. Společně tedy nastoupili a odletěli na Coruscant.

Cestu strávil většinou v meditacích a studiem. Když vystoupili v Chrámu, stál před nimi bělovlasý rytíř Jedi.
„Zdravím vás mistři, i vás padawane. Jsem rytíř Nail. Nerad vás ruším, ale v poslední době se nám zde rozmohlo pašování alkoholu a podobně, především hlavně padawany a učni, kteří nejsou standardně zde v chrámu. A já byl pověřen kontrolou, aby se tomu zabránilo.“
Oba starší mistři pokývli hlavou. S alkoholem byly na Dantooinu také obrovské problémy. Zato v Tassadrovi hrklo, netušil, zda ho nějaký z jeho místních kontaktů nepráskl, o některých schopnostech místních padawanů neměl valné mínění. A byla zde možnost, že jde tento jedi najisto.
Přesto však i on poslušně předal tašku ke kontrole a prosil Sílu, aby vše dopadlo dobře.
Bylo mu jasné, že v Síle je cítit jeho nervozita, i to, že ji marně potlačuje, to bylo nebezpečné, ale měl na to pojistku.
Nail s vyvalenýma očima vytáhl ze zavazadla růžového plyšáka. Typu, kterého si oblíbila rozmazlená děvčata polovičního věku. Oba mistři také vyvalili oči a podívali se na Tassadra. Červenání se ve tvářích a stud opavdu nemusel falšovat. Doufal, že na to nikdy nedojde.
Nail uložil plyšáka zpět a zavazadlo raději vrátil.
Kdybys věděl, že jen v tom plyšákovi jsou 2 deci.
„Mám vám dále vyřídit, že rada s vámi promluví rovnou, aby jste tedy rovnou zašli do místnosti Rady.“
Oba mistři přikývli. Předali Tassadrovi svá zavazadla, aby jim je odnesl do jejich pokojů, a pak se věnoval studiu.
Tomu to jen vyhovovalo.
Mistr Lamar Vrook jako člen rady měl svůj vlastní pokoj, kde v době svého pobytu zde přebýval, jelikož však většinu času trávil na Dantooine, byl pokoj využíván jako tajné skladiště alkoholu. Opatrnost zde musela být obrovská, nachytání by vše zničilo, ale na druhou stranu, tato místnost nikdy nebyla v podezření, nikdo nepředpokládal, že by to učni riskli.
Zanechal tedy mistrovo zavazadlo na kavalci a do tajných skrýší přečerpal paš.

Poté, co se i on zbavil své bagáže, se přesunul do archívů.
„Nazdar Kreio.“
Pozdravil o rok starší padawanku, která ho spražila pohrdavým pohledem.
„Co studuješ?“
„Zápisky jediho Hiltroba z Bitvy u Corbosu. Chceš si to snad taky přečíst?“
„Ani ne, sebe-poškozování neholduji.“
Odpověděl se smíchem. Tyto zápisky byly známé pro svou neobjektivnost, nepřesnosti a připomínaly spíše vyprávění opilého vojáka v baru.
„Sice to není nejpřesnější, ale moc jiných zdrojů se nedochovalo.“ Odpověděla s úsměvem, dokonce i ji jeho poznámka pobavila.
Tassadr se posadil na druhý konec stolu, zas až tak moc času s ní nehodlal trávit.
Otevřel místo toho materiály z války s Exarem Kunem. Studium tohoto bylo mnohem zajímavější, i když díky nehezkým vzpomínkám bolestnější. Přeci jen, vidět ve třech letech, jak je milované místo, bývalý archívní svět Ossus, zuhelnatěno na škvarek a následný masakr na Yavinu 4, zanechá v duši dítěte hlubokou ránu.

další kus o Tassadrovi, tentokrát z počátku a ke konci jeho života

Čtyřletý chlapec se proplétal mezi budovami. Ještě před několika okamžiky zde panoval neskutečný chaos, nyní se již drtivá většina obyvatel evakuovala. Jenže on musel nejdříve najít své kamarády, nerozuměl dost dobře co se děje, ale slunce, které se každým okamžikem zvětšovalo bylo dostatečně strašlivé na to, aby měl srdce až v krku.
Náhle málem vrazil do vysoké postavy.
Pardo....
Nedořekl, osoba se něj otočila a na tváři měla nasazenou mandalorianskou masku.
Aniž by řekl slova rozehnal se po něm mandalorian sekerou. Malý chlapec se ještě více schoulil a tak mu zraň prolétla nad hlavou. Neváhal a uhodil ho do břicha.
Mandalorian se jen zasmál, chlapec neměl ani zdaleka dostatečnou sílu na to, aby mu mohli jen trochu ublížit. Jednoduše ho odkopl. Chlapec se však nevzdal, opět se zvedl a zkusil znovu zaútočil, úder pěstí ho poslal znovu k zemi.
Škoda že si Jedi, máš srdce madalor.....
Přiletivší světelný meč přeťal mandalorianův proslov, stejně jako jako jeho trup.
Co tu děláš? Měl bys dávno být na nějaké lodi.
Zvedl chlapce ze země mladý rodianský jedi.
Musím najít své kamarády. Nemůžou tu zůstat.
Ti jsou dávno evakuováni, nemáme čas, pojď.
Tassadr však poznal že lže.
Ale Ossus je přeci náš domov! Měli by jsme ho bránit.
Poslyš mladíku...
Menuju se Tassadr!
Fajn, Tassadře musíme vypadnout, Ossus je ztracen.
Načež popadl vzpouzejícího se mladíka vyrazil k nejbližší lodi.

O několik minut později se již jejich raketoplán řítil atmosférou vzhůru do relativního bezpečí. Byl to jen raketoplán bez hyperpohonu, takže se na orbitě nalodili na větší křižník, zde se Tassadr se přiloudal k oknu na pozorovací palubě a vyhlédl ven. Pozoroval jak slunce vstupovalo do atmosféry a snažilo se jí pozřít.
Ahhh.
Chlapec se chytil za srdce, prudká bolest neměla nic společného kopancem mandaloriana, šlo o bolest spojenou se smrtí v Síle silných bytostí co nestihly evakuovat.
Neměl bys tu být.
Řekl mu starší padawan, který právě přišel a pokusil se chlapce odtrhnout. Ten se mu však vytrhl.
Zrovna tam dole umírá tolik bytostí, nevinných bytostí. Ohnivé inferno, které je zabíjí, je zároveň i jejich pohřební hranicí, a u pohřební hranice by měl někdo stát a pohledem se se zemřelým loučit.
Padawan se překvapeně na Tassadra podíval, to vůbec neznělo, jako čtyřletý chlapec. Ten tam stál zcela v transu, jistě momentálně o sobě nevěděl. Raději ho opustil.
Loď se otočila a Ossus zmizel z jeho zorného pole.
Sesunul se na zem.
Co teď?
Zeptal se, opět jako malé dítě, okolostojících.
Dostali jsme zprávu, máme letět na Yavin 4.
Odpověděl jakýsi člen posádky, který byl evidentně o něco lépe informován.
Proč?
Netuším, neměl by sis jít raději někam jinam sednout?
Tassadr se však ani nepohnul, člen posádky jen pokrčil rameny, nepřekážel tak ho nechal být.

Když dorazili nad lesnatý měsíc, opět vyhlédl z okýnka. Události zde již nabrali plné obrátky.
Džungle okolo chrámů byla v plamenech.
Co se děje?
To by mě taky zajímalo, zdá se že Kun obětuje svoje lidi.
Proč?
Co se ptáš mě? Ty jsi snad taky Jedi ne?
Jsou mi jen 4.
Jo, to je vlastně fakt. Hele fakt bys měl jít raději jinam.
Asi jo.
Odpověděl, ale zrak z měsíce nespustil.
Člen posádky pohlédl na kolegu a ujistil se že to chvilku zvládne sám. Došel k chlapci a odvedl ho pryč, již se nevzpouzel.

Po nějaké době vystoupil Tassadr na planetě Dantooine z lodi. Zde měl být jeho další domov. Sledoval jak vystupovali další Jediové, kteří sem byli po pádu Ossusu přiděleni. Hledal mezi nimi své kamarády. Moc jich nenašel.
To byla poslední loď?
Zeptal se organizátora přistávací plochy.
Jo. ste tu všici.
Ale některý mí kamarádi tu nejsou...
Organizátor se smutně podíval na chlapce, pak pokusil o povzbudivý úsměv.
Sem letěla jen část, jsou nejspíš na Coruscantu, ještě se s nima setkáš, až na Coruscant poletíš.
Ani nyní Tassadr povzbudivým slovům nevěřil.
Vzhledem k tomu že zde přistálo více lodí, než kolik byla schopna přistávací plocha v enklávě pojmout, byli na louce poblíž. Tassadr se tedy vydal pomalým krokem k enklávě kde ho již vyhlížel netrpělivý pečovatel o younglingy, nervózní z toho že mu jeden svěřenec chybí.

Epilog

O 95 let později

Tassadr přistával v enklávě a vzpomínal jak sem přiletěl poprvé. Tehdy ještě mladý a téměř nevinný. Dnes byl starý a měl rukou víc krve než kdokoliv jiný z řádu. Už si ani nepamatoval jak se tenkrát cítil, pravděpodobně byl zmatený a bál se. Dnes již necítil nic, vůbec nic.
Pomalu procházel poloprázdnými chodbami enklávy. Řád byl zatím nepočetný, ale to nebyl hlavní problém, spíše sem již po hrůzách spojenými s nedávnými válkami nikdo nechtěl být. Bylo jen otázkou času, než všichni nadobro odejdou.
Vešel do místnosti kde byly archívy, když ji viděl poprvé zdála se mu na knihovnu strašně malá, byl zvyklý na obrovitost té na Ossusu. Nyní mu přišla strašně prázdná. Řád Jedi, poté co byl obnoven se sem vrátil aby opět využil, to co tu sběrači nechali, či zapomněli, moc toho nebylo.
Rozhlédl se. Ne. Nic co hledal tu nebylo. Jeho mládí bylo pryč i se všemi stopami po něm.
Potřebujete pomoct?
šok ho málem donutil zírat s otevřenými ústy, stála před ním mladá padawanka, což by nebylo tak divné, kdyby nebyla tak strašně podobná Lorit, Sithské pilotce, která pro něj zemřela, přestože byl jejich vztah hlubší než profesionální. Že by příbuzná? Nebyl si jistý zda neměla dříve děti, to by pak mohla být její vnučka, nebo potomek sourozence? či jen obyčejná podoba.
Ne, děkuji. Již odcházím.
Raději se otočil a šel zpět. Byl čas se vrátit. Byl pryč dostatečně dlouho aby Fyodolphin začal svému majiteli chybět, ale ne tak dlouho aby po něm vyhlásil celogalaktické pátrání.
Tyto vtípky co prováděl mu zjednodušovali jeho život v řádu. Nerozuměli si s řádem, moc se změnil. Kdyby navíc věděli kdo ve skutečnosti je.... Raději ani nedomýšlel. Republika by ho chtěla okamžitě popravit a řád... ten by asi vynesl jiný verdikt, ale výsledek by byl stejný. Identifikace však byla jeho zjizvením i mentálními změnami natolik ztížena, že zatím všem stačilo jeho nové alter-ego Cuyan. Nikoho zatím ani nenapadlo najít si význam tohoto slova. Svého bývalého padawana raději nevýdal, pro dobro obou.
Vstoupil opět na palubu moncalamarijské lodi, na jeho vkus zbytečně velké, zapřemýšlel, zda by se neměl letět podívat na Ossus, zda tam nebude mít větší úspěch.
Ne bylo by to zbytečné.
Nastavil kurs na Coruscant a opustil enklávu již navždy.

Ač některé detaily nebudou pochopeny, přeci jen odkazuji na některé díla Jordiho Linxe a Elinor, tak prosím o koment, co vy na to

Jak už jsem psala, příběh se mi líbí (i když jsem dost netypický případ, protože chápu souvislosti kolem padawana líp než kdo jiný ), hlavně druhá část.

Jsou tu zas Vánoce, tudíž je čas na vánoční report:

Letošní Vánoce byly... řekněme, že byly zvláštní. Kapitán lodi se rozhodl, že se do oslav zapojí celá loď a že se i náležitě vyzdobí, což u hvězdného destroyeru třídy Imperial není nic jednoduchého, to vám povím.
Problémy nastaly hned v okamžiku, kdy se rozhodovalo o tom, kdo vlastně rozdává dárky. Po několika hodinách tvrdých protestů vykrystalizovali 3 kandidáti. Ježíšek, Santa Klaus a Děda Mráz. Již se zdálo, že má Santa vítězství na dosah, když kdosi prohlásil, že vojáci flotily, obzvláště důstojníci, nemohou chodit s plnovousem, a to ani nalepeným, tudíž že Santa nepřipadá v úvahu.
Toho využili zastánci dědy Mráze a začali okamžitě lobovat pro svého kandidáta, jejich propagační útok byl však zastaven stejným argumentem, a tak si jen uřízli ostudu. Takže se nakonec všichni shodli, že dárky rozdává Ježíšek.
Podmínkou pro úspěšnou oslavu Vánoc je uklizená a vyzdobená loď, to všichni chápali. Proto se ani nikdo nesnažil hádat, když byla do úklidu povolána komplet celá posádka. Všichni vyfasovali fungl nové kartáčky na zuby a jali se čistit a leštit vše od chodeb po toalety.
Výzdoba se ukázala větším háčkem, než se očekávalo. Přestože jsme měli velmi dlouhé řetězy, nebyly dost dlouhé. Nejdelší měl jen kilometr a půl a chybělo tedy dobrých sto metrů na to, aby vedl od přídě až k zádi. Kapitán odmítl, aby loď byla takto neuměle vyšňořena, a tak se řetězy přesunuly do hangáru, kde byly zase o dost delší, než by bylo nutno, a tak vysely i ze stíhačů a dalších lodí, čímž se znemožnil jejich start, ale to stejně nevadilo, neboť řetězy vysely křížem krážem přes vstup do hangáru, takže byl hangár stejně nepoužitelný. Leda tak snad v nějaké pro-rebelské počítačové hře by to šlo.
Problém nastal, když se měla zapojit světélka. Nic se totiž nestalo. Všichni věděli, že achillovou patou sériového zapojení je to, že i kdyby jediná žárovčička nefungovala, že nepůjde celý řetěz. Piloti, když už nemohli létat, tedy začali vyměňovat jednotlivé žárovky. Poté, co bylo několik tisíc žárovek postupně dvakrát až třikrát vyměněno, to piloti vzdali. Ve stejný okamžik k nim přišel jeden údržbářský droid a omluvil se jim, že zásuvku, ve které byla světélka zapojena, ještě neopravil. Když byla nalezena náhrada za zničeného droida a zásuvka spravena, se světla konečně rozsvítila.
Hangár vypadal velice slavnostně. Kapitán doprovodné lodě dokonce prohlásil, že by se k nám do hangáru netrefil leda tak slepec a že zastiňuje i samotné slunce.
Osvětlení mělo však i několik vad, první byla taková, že mělo extrémní odběr energie, a tak jsme museli oželet štíty, snad na nás nikdo nezaútočí, a pak to, že takové množství žárovek na jednom místě působilo tak velké elektromagnetické pole, že po již krátkém pobytu v hangáru musel následovat mnohem delší pobyt na ošetřovně a droidi si hangár překřtili na sebevražednou místnost.
Vánoční stromeček byl také problém, neboť v dosahu několika parseků se nenacházel žádný jehličnan. Avšak vojáci, s vynalézavostí sobě vlastní, sestavili jakýsi stromek ze svých zbraní. Prskavky a svíčky tak nahradily světlice a chemické světlo. Bylo to krásné. Tedy až do okamžiku než jsme zjistili, že jeden blbec zapomněl vyndat ze své E-11ky zásobník. Což o to, výbuch to byl efektní, ale v uzavřeném prostoru lodi nikoho zvlášť nenadchl, už jen proto, že jsme museli vše rychle uhasit a poté opravit. Viník v nastalém zmatku nějak zmizel a přidal se k jakémusi pochybnému podniku zvaném Aliance za obnovu Republiky.
Předávání dárků nebylo nic moc. Opušťák nikdo před Vánoci nedostal, a tak ani nikdo nemohl nakoupit dárky, tudíž se všichni museli spokojit s dárkem v podobě energetické tyčinky, nouzového přídělu potravin, či neodevzdaného poloprázdného zásobníku.
Zpívání koled však všechny problémy nahradilo, slyšet několikatisícový sbor zpívat koledy je opravdu něco. Zvlášť dobrá byla ta pasáž, kdy měli stormtroopeři sólo. Chraplavý hlas vycházející zpoza přileb byl vážně zajímavý.
Kapitán byl však s průběhem Vánoc spokojen, jen že musíme do příštího roku vychytat ještě pár much.
Nakonec jsme ale měli smůlu a zaútočili na nás. Mírné mezery v naší obraně však byly záhy vyřešeny. Jeden z pilotů, opit rumovými koulemi, se vřítil do svého letounu a odstartoval, čímž s sebou vzal veškerá světélka. Tím klesly energetické požadavky výzdoby a mohly se nahodit štíty. Zároveň tím vyklidil hangár od výzdoby, takže i střízliví mohli startovat (A droidi odnést své padlé). Navíc se do řetězů, vlajících za vedoucím stíhačem, zamotali nepřátelské stíhače a naši střelci měli snadnou práci.

Xavier se vrací ve velkém stylu
povedený, hlavně ten konec

Dobry ty jo
Pobavilo

Tak z toho jsem se málem udusil smíchy.

vskutku dobre e

takže se vracím ke své, teď již snad i tradici, vánočních reportů, zde je ten letošní Inkvizitorský, klidně se nestyďte k tomu vyjádřit:

Letošní Vánoce se zapsaly hluboko do historie Prakhitu. Do historie pevnosti Inquizitoria obzvlášť. Velení pevnosti si přálo uspořádat oslavy velkolepé a zapamatování hodné a to se jim jistojistě povedlo.
Stromek byl gigantický, dovezený až z Mandalore, jednalo se o velmi starý strom Galek. Ověsit ho řetězy se nezdál být problém, i když pod některými masivními, určenými na velké a silné rasy, se větve řádně prohýbaly. Jako světýlka byly na jednotlivé haluze pověšeny světelné meče a to jak inkvizitorů, tak i archivní pozůstatky po padlých Jediích. Ohromný stom tak zářil všemi barvami. Problém nastal, když zafoukal vítr a větve se daly do pohybu. Světelné meče, rozkomíhané pohybem větví, na kterých byly zavěšeny, začaly přesekávat jiné větve pod sebou. Ty, často také osazeny planoucími meči, se tak začaly řítit dolů na přihlížející osazentvo. Korunu tomu nasadil, nebo snad spíše sesadil, jeden oboustranný meč, který se převrátil do vodorovné polohy a jedním švihem sťal celou špici stromu.
Když bylo veškeré nebezpečí zažehnáno, původně honosný stromek připomínal spíše již jen kůl. Po určitých rozporech bylo proto nakonec rozhodnuto, že se v létě vyřeže a natře barvami a stane se tak z něj totem.
Zajímavým nápadem také bylo, že jelikož jsou Vánoce svátky klidu, neměli by během nich vězni stále úpět a naříkat. Proti tomu, aby byly výslechy a mučení zastaveny, se však rázně postavilo politické oddělení, které se bálo o splnění normy. Uskutečnění se tedy dočkal kompromis, kdy měli mít vězni vánoční roubíky. Mnozí se sice snažili namítnout, že skleněné koule nejsou ideální volbou, nejen protože se musí často měnit, ale i kvůli skřípění zubů po jejich povrchu, které vydává zvuky ještě horší, byli však rychle umlčeni. Také se radši již nikdo neodvážil poznamenat, že výslech, kdy vyslýchaný nemůže mluvit, normu příliš nezachrání.
Dokonce i rozvěšování jmelí se setkalo s nečekaným odporem. Stormtroopeři, kteří byli ubytováni v přilehlých kasárnách, se velmi rychle začali bouřit. Chodby zde byly totiž vyprojektovány velmi úzké a použitého jmelí bylo hodně, takže se často vojáci pod inkriminovanými větvičkami sráželi a neměli na vybranou. Vrcholem všeho pro ně navíc bylo, že jakýsi škodolibý inkvizitor jim nakázal, že nesmí fingovat polibek pod helmami, a museli si je tak na polibek sundavat. Tato rebélie by byla zřejmě rychle potlačena, nebýt toho, že jmelí viselo i ve výslechových místnostech, většinou uprostřed, kde se pod ním nacházelo křeslo vyslýchaného a vyslýchající měli ve zvyku na jeho osazence křičet VELMI z blízka. Kvůli těmto peripetiím proto bylo rozhodnuto, že veškeré jmelí bude odstraněno.
Naprosto neočekávaná a s jásotem přivítaná naopak byla iniciativa velitele obrany pevnosti, kterému se podařilo zkoordinovat střelce stacionárních i lodních zbraní tak, že zvuky výstřelů daly dohromady melodii nejznámějších koled. Basy turbolaserů se perfektně doplňovaly s ostrým štěkáním laserových dvojčat lodí, umístněných jinak v hangáru.
Pravda, musím dodat, že kapitáni lodí, kteří měli zrovna tu smůlu, že se nacházeli v dostřelu, se měli co otáčet, aby se z dosahu zbraní dostali, a pak si i stěžovali, ale měli smůlu, střelci byli prostě zvyklí střílet na cíl a ne do prázdného prostoru.
Obrovským faux-pas dopadl večírek, na který měla skupinka mladších inkvizitorů vyrobit punč. Když už byl večírek dávno v proudu a punč ani jeho tvůrci stále nikde, začali být všichni řádně nakvašení. Provinění se náhle nahrnuli dovniť, sekajíc okolo sebe meči a snažíc se pobít velení. Když se ostatní po zralé úvaze rozhodli, že přeci jen raději podpoří velení, byli tito inkvizitoři rychle přemoženi. Teprve pak se zjistilo, o jaký jde omyl. Nezkušení nováčci chybně pochopili, že mají udělat vánoční puč.
O dárcích se zde raději zmiňovat nebudu, neboť i já mám své meze a takové nechutnosti by se měly ztratit ve smetišti dějin a ne se sepisovat pro další generace.
Odhlédneme-li ale od těchto drobných peripetií, byli celkově všichni s průběhem Vánoc spokojeni, tedy až na pučisty, kteří dostali na budku.