Tvorba Vikinger

Asi o hodinu později se ozvalo zaklepání na dveře. Otevřel jsem a hned zavřel. Byla tam DEH a mněla divný výraz. Dveře se samy od sebe otevřely a já netušil co se stane. Usmála se na mně „Vím co jsi tam dělal ty zvrhlíku!“ „No to sedí od někoho kdo sí užívá s dětmy!“. Úsměv zmizel z tváře „Pokud to někde vyžvaníš tak tě zabiju!“ „Ty máš strach? Snad k němu nechováš nějaké city, jinak by ti to bylo jedno.“ otočila se a odešla. Má pěknej zadek, na ten bych si rád šáhnul. Šel jsem tam kam jsem mně původně namířeno než jsem se stal svědkem oněch událostí. Do jídelny, nažrat se, hodit se marod a spát. V jídelně bylo nezvykle živo, vzdechy DEH byly slyšet po celé akademii a já se pot leně usmál. To sem neměl dělat. Elinor si toho všimla „Hej, ty... Viku, seš Vik ne? Nevíš co to bylo asi před hodinou? Mám pocit že něco víš.“ zazadu přišla DEH a zmáčkla mi ruku.“O ničem nevím, zase něco s Potanem?“ moc věrohodně to neznělo. Asi mi pak nedá pokoj. „Asi...“ řekla a projela mně pohledem typu: Pak to z tebe dostanu. DEH mi pošeptala do ucha „Já vím že jim to řekneš. Ale existují dva způsoby jak tě umlčet, první je že tě zabiju a druhý...




O pět minut později

Přitiskl jsem svoje rty na její a strčila mi jazyk až do krku. Erekce byla okamžitá. „Ale ale, tady je někdo netrpělivej.“ „Rád bych ti tě ošukal tak že budeš prosit o milost.“ „Tak to zkus!“. Začala se svlékat a já si třesoucíma rukama snažil sundat plášť. Nešlo to. Pomohla mi a já mněl co dělat abych sebou netrpělivostí nešvihnul na zem. Kolaps se hlásil o slovo ale já ho ignoroval. Sáhnul jsem jí na zadek, byl to nejlepší zadek na kterej sem kdy šahal. Byl totiž první. Jemně jsem zuby stisknl její bradavku a ona mi ho začala hladit. Má opravdu talent. Vzal jsem ji do náruče a odnesl na pohovku. V té chvíly jsem se udělal. DEH se podívala a kousla se do rtu. Pak vybuchla smíchy a já mněl co dělat abych se nerozbrečel. Zmohl jsem se jen na „Tak něěkdyy jjinnddyyy.“ výbuch smíchu byla její obpověď. Nasraně a konsternovaně jsem se rychle oblékl a vyrazil z pokoje. Ten smích jsem slyšel až do jídelny. Tam mně astavila Elinor. „Viku, ty určitě něco víš!“. Já sem se zmohl na „Naser si ty krávo!“ a nasraně jsem odkráčel na cvičiště. Ženský jsou svině. Příště radši s chlapem.