Itchy

Poslední zůčtování – zdaleka ne první ani poslední

Kapitola 1 – Holka odnikud
Ve tmavé, ponuré a neskutečně smradlavé kantýně kdesi v hlubinách Nar Shaady seděly u stolu dvě dívky, co se snažily vypadat nenápadně, ale působily jako pěst na oko.
Ta starší z nich, mohlo ji být tak třicet, měla zřetelné zeltronské rysy, ale čistokrevná zeltronka to nebyla. Přesto měla dlouhé modré vlasy, modré obočí a zřejmě i modré oči, ale jedno z nich měla překryté páskou, takže ho asi neměla. Vypadala výhrůžně, ale zároveň přitažlivě. Říkala si Samantha a byla to lovkyně odměn a pirátka.
Ta druhá mohla být tak o necelých deset let mladší. Vypadala tak trochu jako Samanhina lidská verze, jen o něco mladší, světlejší a měla dlouhé rudé vlasy. Jedno oko měla modré jako… jako modrý krystal, a druhé bylo zlověstně žlutooranžové a opalizovalo jako… opál. Byla oblečená do černého lesklého trika a dlouhých kalhot, zatímco Samantha hrála všemi barvami, že by mohla konkurovat zeltronskému papoušku Rara. Taky pořád žvanila, stejně jako výše zmíněný papoušek. Ta druhá dívka, známá jako Itchy, byla potichu, ale to proto, že jí Samantha nepustila ke slovu. Už se cítila docela opilá, měla v sobě třetí sklenici, zatímco Sam ucucávala z té první.
„A co že jsi ty tak mlčky?“ zeptala se Sam a zvedla modré obočí, co měla nad klípcem. Itchy se j nikdy neptala, jak o oko přišla. Nebo spíš, proč má pásku, protože jí několikrát viděla, jak mžourá oběma očima, když něco opravuje na jejich lodi, a myslí si, že ji nikdo (tedy Itchy) nevidí.
Tady v baru čekali na posilu do svého týmu. Zatím byly dvě – a Itchy se k ním přidala nedávno.
Byla to moc divná historie. Protože Itchy vůbec netušila, jak se vzala v Yuzhaan Vongském zábavním parku, odkud si jí Sam vyzvedla, a vůbec už, jak se vzala na světě. Sam to žralo, a pořád se jí vyptávala. Takže hned poté, co se Itchy zeptala proč je tak mlčky, dodala: „A fakt si teda nic nepamatuješ?“
„Ne, už sem ti to říkala asi milionkrát, že ne. Sakra. Mam ti to nakreslit nebo co? Prostě, jsem slyšela, jak se někdo s někým hádá. Dva hlasy. Zněly naprdnutě, ale tak jako divně. Pak jeden z nich řekl moje jméno. No a potom začlo všechno kolem ječet, rámusit, klátit se, třást se, a pak jsem se najednou probrala tam v tom… zábavním parku, akorát že mě to tak zábavné nepřipadalo.“
„A co řikaly ty hlasy? Pamatuješ si aspoň to?“ Itchy pokrčila rameny. A zamyslela se.
Pravděpodobně dokázala používat Sílu, o něčem takovém blekotali ty vongové, když se jí snažili vykloubit ruce a nohy a místo rukou dát nohy a opačně… nebo co to chtěli. Pak se na to Samanthy zeptala a ta jí vysvětlila, co to Síla je. Tak používala Sílu na sebe. Záhadně si totiž vzpoměla, jakmile jí Sam vysvětlila základy, jak se to používá a jak to funguje. A že existuje i Síla přesvědčení.
„Sam, půjč mi zrcátko!“ Samantha jí podala malou pudřenku. Itchy se podívala na svůj odraz a zamumlala: „Vzpomenu si, co říkaly ty hlasy.“ Pak její výraz zesklovatěl a vysypala ze sebe: „Hádali se o klobouku. O černém klobouku s peřím. To je vše, co si pamatuju, divně se to tam rozléhalo. Jako by to bylo někde ve velkém sklepě nebo co.“ Pak se unaveně protáhla a vrátila trochu zkoprnělé Samantě zrcátko.
„No teda… už sem viděla hodně používání Síly, ale že by někdo zhypnotizoval sám sebe… a hele, už ho tu máme!“ zamávala na svalnatého nautolana, co si k ním klestil cestu zkze stolky.
„Ahoj,“ řekl když k ním dorazil, „vy budete posádka Hellridera.. Já jsem Salkie. Super, že jste si mě najali.“ Pak se začal o něčem vybavovat se Sam. Itchy se omluvila a šla na záchod. Když se vracela, tak zaslechla podivnou větu, co říkal Salkie: „Jo, Sam, abych nezapoměl, Pepa je tomu Itchymu spolku na stopě. Spojil se s legií zkázy…“
Legie zkázy? Můj spolek? Pomyslela si zmateně Itchy, co to je? A kdo je ten Pepa? Rozhodla se, že se radši nebude ptát a nějak si to vyzjistí sama. Třeba pomocí Síly…

Kapitola 2 – záhadný Pepa a ftvašný ftvach

Když opustili bar a odešli do lodních ložnic, rozhodla se Itchy pro malý pokus. Měla by zjistit, kdo vlastně je. Ano, pamatuje si ty divné hlasy, ale pak se probrala u Yuzhaan Vongů, odkud jí osvobodila Sam. Potom se nějakou dobu potulovaly po galaxii, najímaly různé pomocné mechaniky, kokpiloty a jednou dokonce i faleenského kuchaře, a zdálo se, že po něčem extra pátrají, protože Sam svoje oběti před smrtí vyslýchala. Itchy nic z toho moc nechápala a cítila se jako hlupák.
Tak a teď konečně zjistí co je zač… uvolnila se, sedla si na postel a přitáhla si k sobě lodní notebook. Do vyhledávače zadala „Itchy“.
Vyšlo jí něco moc podivného. Itchy Skywalker, strašně mocná jedi, potomek silné linie jediů, zachránce galaxie… nevěřila by tomu, kdyby u toho nebyla její fotka.
„Sakra, to není možný.. todle že jsem já? A proč si to teda nepamatuju? Jako pochybuju že bych zapoměla, jak jsem porazila sithy.. kurník šopa a todle že je moje máma? A co je todle za chlápka vedle mě, je pěknej… a hele, von je to můj manžel… no, mam dobrej vkus. Ale proč mi to Samantha tají?“
Zapátrala ještě víc. Našla nějaký fanouškovský blog, kde se psalo o ní a jejích přátelích. Nějaká jména poznávala, ale to bylo tak všechno.
No co se dá dělat… až bude ta pravá chvíle, na všechno se Samanthy zeptá.
Druhý den se zdálo být všechno v pohodě, až do té doby, než přistáli v doku, kde potřebovali načerpat palivo. Byla to jakási vesmírná stanice u plynného obra známého jako Balon 5. Stanice nesla stejný název.
Rodianští mechanici se za pomoci Salkieho začali vrtat v hyperpohonu, Samantha se hádala s toydariánským správcem doku a Itchy se jen tak potulovala kolem.
Najednou se jí udělalo divně. Pomyslela si, že to přehnala s blátodžusem, ale pak jí došlo, že žádný nepila. Dnes ani nejedla. Navíc to nebylo tak blbě jako na blití. Blbě, tak jako když si včera prolejzala ty weby. Jako by se na ní někdo… napojil. Jako by stál za ní a koukal jí přes rameno. Jenže za ní nikdo nestál – asi 20 metrů opodál sice bylo několik rodianů, ale ty se víc starali o hydroklíče a hydrozámky než o ní.
Ne, tohle bylo něco hlubšího. Znala to. Sakra… chuť pizzy se mísila s chutí strachu.
Pocit sílil. Itchy došlo, že to bude mít co do činění se Sílou.
Do doku mířila další loď. Itchy bylo jasné, že ten co se na ní napojil,nebo někdo od něj, bude na té lodi. A asi to pocítili i ostatní, protože nálada se změnila. Z pomalého poflakování se se stalo místo strachu a stresu.
„Mám z toho blbej pocit,“ ozvala se Sam a přistoupila k Itchy, „proč by asi Sithové přistávali na nejopuštěnějším doku vesmíru?“ mrkla ponuře na mladší dívku. Pak k ním přistoupil i Salkie.
„Vem si todle,“ řekl a podal jí světelný meč, „dal mi to j – „
„Salkie.. myslíš že je pravej čas? Hele, třeba jedou jenom natankovat, a s náma to nic do činění nemá…“ snažila se Sam přesvědčit spíš sama sebe.
Ale to už loď s SPZ „SS-3“ ladně přistála. Pumpařovi se klepala ruka, ve které držel hadici a popel z cigarety mu padal na zem.
To už se otevřel vchod z přechodové komory a v ní stanul vysoký týpek. Kráčel ven. Jako první šlo jeho ego a pak až on. Byl celý v černém, přiléhavém kostýmu a obličej měl zakrytý maskou, potištěnou kiffarskými znaky. Vzadu na hlavě měl dlouhý ohon z copánků, co mu sahal až do pasu.
„Grr!“ ozval se a zamířil prstem na Itchy.
„To ani neřekneš dobrý den?“ ozvala se oslovená.
„Grr?“ zavrčel, ale znělo to rozpačitě.
„No tak, pozdrav přece!“ pobídla ho Sam.
„Jfem stfafný Daut Fpiuituf!“ zahuhňal vysoký sith, „jfem tu kfůfi fyjednáfání, nemufíme vuafdit…“ Itchy, Sam a Salkie si vyměnili pohledy.
„Jak že to říkal, Vpivitus?“ nechápala Itchy, „Hele, takle bysme se nikam nedostali. Počkej chvíli…“ odběhla, zatímco si temný šišla a itchyni přátelé vyměňovali trapné pohledy.
„Jsem zpátky! Mám tužku a papír, to co nám chceš říct, tak piš!“ poslala mu pomocí Síly papírek a propisku. Sith ji vzal, chvíli přemýšlel a pak chtěl začít psát. Ale nějak se mu to nedařilo.
„Nemam ftůl“, kníknul. Itchy si povzdechla a vykročila k němu.
„S tebou je domluva. Hele, já se předkloním a udělám ti stolek.“ To se zdálo přijatelné, tak šišlavý pán smolil na Itchyně zádech výhrůžný vzkaz. Když dopsal, předal jí ho. Stálo tam:
„Jsem Darth Spy srip Spiritus, vislanec Sithského Tryumvyrátu Legije skázy. Můj pán Pepa my přykazuje, abich přyvedl Ihy Yt Itchy PO DOBRÉM! Pokut to nepujde použyju nálí náis násilí, což bich rát!!“
„Tak nevím,“ pokrčila Sam rameny, „kdyby nám to všechno řekl, bylo by to možná srozumitelnější než tenhle paskvil. Ty, špirite, kdo tě učil psát? To si asi chyběl když se probíral pravopis, né?“
„Já jsem ho učil,“ ozval se záhadný, hluboký a melodický hlas. Itchy a spol se rozhlíželi kolem.
„Ach jo.. tady dole.“
Koukli se tam. Stál tam malý růžový králíček a v pacičkách držel rukojeť světelného meče.
„Júúú!“ vypískla Sam, „Pan šišla má majýho kválíčka!“ sklonila se a začala ho drbat.
„Ty vole, ještě ty s tim začínej…“ zabručela Itchy.
„Fem movná hvoupej na mlufu a pfaní, ale né na boj,“ ozval se výhrůžně Spiritus, „a ty fi pvestaň huát s mým ufitelem!“
„To je pravda,“ ozval se králík, „já jsem kushibanský mistr Darth Bart. Vypadám sice blbě, ale svou roztomilostí odpoutávám pozornost nepřátel.“
„To jsme na tom podobně, já zase svou krásou!“ radovala se Sam, „ono totiž, je to těžký vypadat hezky, nikdo vás nebere vážně a pak prásk, a plesk, všichni jsou mrtvý nebo zbitý, ale stejně, místo aby vám vzdali hold, jakej ste drsoň, tak furt: jééé bejby, tys nám to natřela, doufám že si tak dobrýá s posteli, bla bla bla…“
Darth Bart jako by změkl. „Ano, ano! Já zase slyším samý ty jo, karle, mě to natřel takovej malej králík, to až budu vyprávět v hospodě… anebo králíšku, kdepak máš mašličku? Někdy mam pocit, že jsem méněcennej. Nkdy se mi nepovedlo najít spřízněnou duši.“
Kushiban a polozeltronka se měřili chápavými pohledy.
„Fo teda?“ ozval se netrpělivě Spiritus, „já fem jako pěna?“
„Kdo je Pepa?“ vystartovala po něm Itchy. A to doslova, skočila po Spiritovi. Ten to nečekal a svalil se na zem.
„To ti klidně pofim a rád. Je to felký fládce Fithské legie zkázy. Ftafí fládci fftali f hrobů, tfou pomofí ofifili toho jef fi fíká Pepa a ted fekají jen na tebe. Fmrt nebo pfipojení.“
„Když já ti nerozumím,“ fňukala Itchy, „Domlouváme se tu asi půl dne, tamty dva se litujou, Nautolan kouká jako spadlý z višně a ty na mě šišláš nějaké hrůzy…“
„Já to sdělím, Spirite!“ ozval se kushiban, momentálně ležel na zemi a Sam ho drbala, „jde o to, že prastaří Sithové vstali z hrobů. Ty jsi u toho byla, nevědomky jsi jim pomohla. Oni pak oživili velkého Sitha a tento Pepa je nyní jeden z vládců triumvirátu. Tebe potřebujem na svou stranu.“
„Nikdy!“ křikal Samantha, a popadla kushibana za uši, „šišlo, máme králíka! Vypadni odsud, nebo zařve!“
„Já bych nerad Itchy fafrafdil, pak bych to fchytal…“ vycouvával Spiritus. Samantha vzala kramle i s králíkem a s Nautolanem v patách zdrhali k lodi.
„éá.. tak ahoj!“ rozloučila se rychle Itchy a pelášila za nimi.
Stihli to tak tak. Vběhl do lodi a stačili se dostat do hyperprostoru dřív, než je šišla dohonil.
Nastal čas výslechu zajatého sithského mistra.
„jak to uděláme“ radila se Itchy, zatímco nepřátelský vojevůdce seděl na posteli a ohlodával mrkev, a oni ho sledovali průzorem ve dveřích, „naše výslechové zařízení je jen na humanoidy!“
„já bych ho netýrala…“ jihla Samantha, „podivej se na něj, jak je roztomilej!“
„Je to lest! Je to velmi lstivý sithský pán!“ nabádala jí Itchy.Jenže sithský pán zatím udělal bobek. Provinile se na Itchynu posádku podíval. Samantha ze sebe vydala jakýsi zvuk, znělo to jako myš co prosí o milost.
„Von mi posral postel,“ zamračil se Salkie, „nebezpečný nepřítel mi posral postel!“
Nebezpečný nepřítel čumáčkem dostrkal hovínko ke kraji postele a to spadlo na zem. Pak to vypadalo, že kushiban postel čistí.
„Divnějšího sitha jsem neviděl…“ Zavrtěl Salkie hlavou.
„Na mě nekoukej, já mám amnézii, žádné sithy si nepamatuju. Jen tydle dva a nijak na mě nezapůsobili. Není divu, že jsem všechny sithy porazila.“ Ještě pořád koukali na Darth Barta, co mezi tím neposedně poskakoval po posteli.
„Nevypadá, že by se na nás pokoušel útočit,“ hodnotila Samantha, „Můžeme s ním normálně promluvit. Máme ještě mrkev?“
„Máme.“ Itchy jí podala několik kusů zeleniny a Salkie otevřel dveře.
„Ehm – ahoj.“ Kushiban nic, jen na ně koukal.
„tady máš ještě jídlo.“ Králík vzal zeleninu a stydlivě se krčil. Nesměle kouknul na hovínko, pak na posádku, pak na hovínko.