RECENZE - LOTF

Pěkná recenze. Výstižný rozbor bez spoilerů.
Sérii mám zrovna rozečtenou a zatím je vážně dobrá.
Před pár lety byl už nevím k jaké příležitosti volně ke stažení 1. díl. Tady si ho můžete stáhnout
http://uloz.to/xsBuAyb5/star-wars-legacy-of-the-force-01-betrayal-aarron-allston-pdf

Recenze hlavne neni jeste kompletni. Tech zaporu tam bohuzel par jeste pribude. :-D ale jinak spatna serie to urcite neni. Rekl bych, ze je jen o zdibicek horsi nez NJO. Ovsem porad daleko za xwingama a zahnem...

Pěkně sepsáno, zatím jsem nic z toho nečetl. To se sedmdesátiletým Hanem o holi je ale přesné.

A je to:

Legacy of the Force

Úvodem:
Hned na začátek je třeba zmínit, že se rozhodně nejedná o sérii, kterou byste měli svoji cestu do světa Hvězdných válek začít. Naopak, je vhodná hlavně pro čtenáře, kteří se v galaxii už nějakou dobu pohybují a neztratí se ve velkém množství postav, ras, uskupení a událostí z časů předešlých.

Ennealogie navazuje především na děj z trilogie Dark Nest a z románu Zrádce, jejichž znalosti jsou pro plné pochopení série stejně důležité, jako znalosti Junior Jedi Knight a Young Jedi Knights pro Nový řád Jedi.

Je také dobré si před samotným čtením uvědomit, že se příběh nachází ve zcela jiné době a galaxii, ve které díky vyspělým technologiím a Síle platí jiné zákonitosti než u nás. Předpokládat, že sedmdesátiletý Han bude sotva lézt o holi a nadávat na bolavá záda a kyčle je stejně tak zcestné, jako myslet si, že šedesátileté ženy využívající Sílu, v případě Leiy navíc ještě bohaté, si nechají dobrovolně posít tělo vráskami, zchřadnou a zešediví.

V recenzi, dá-li se tomu tak říkat, se budu snažit vyvarovat spoilerům. Ne vždy to ovšem jde, pokud se bez vyzrazení nějaké podstatné věci text neobejde, upozorním na to. V případě, že neupozorním, omlouvám se, ale danou věc jsem nepovažoval za zásadní, nebo jsem ji měl za obecně známou (za typicky obecně známé věci mám i záležitosti z děl, které recenzované časově předchází či jsou zmíněné ve shrnutí na obálce).

Intro:
Válka s Yuuzhan Vongy obrátila galaxii vzhůru nohama. Zemřeli trilióny bytostí a několik světů bylo nenávratně ztraceno. Ti šťastnější, kteří přežili, se pustili do obnovy svých domovů a v průběhu jednoho desetiletí se pomalu vraceli ke svým běžným životům.

40 let po zničení první hvězdy smrti je Lukův nový řád Jedi silnější než kdy dřív. V jeho čele stojí rada složená z mistrů a samotné počty rytířů se relativně rychle zvyšují. Nic na tom významně nezměnila ani nedávná krize v Neznámých oblastech, kde došlo na krátký, ale krvavý střed mezi Chissy a Killiky, kterého se přímo zúčastnili přeživší rytíři z „Mise u Myrkru“.

Nová Republika transformovaná do Galaktické Aliance se stále potýká s ekonomickými potížemi vzniklými válkou a nově musí senát řešit i nelibost bohatých systémů, které už nebaví doplácet na ty chudší - neschopné se po těžkých ranách postavit znovu na nohy. Bez vysokých daní, vojenských a ekonomických omezení by se totiž mnohým z nich žilo daleko lépe a díky svým zdrojům cítí, že si nezávislost na Alianci mohou dovolit. Epicentrem výbuchu nadcházejících událostí se stává Corellia, která tím již po několikáté tvrdošíjně dokazuje svoji urputnost bránit se všemu, co považuje za nespravedlivé, a to klidně hlavou ke zdi a za pomoci jakýchkoli prostředků.

Klady:
On neexistuje… Klad? Ale kdež, neexistuje nepřítel. Tedy zatím. Proč to říkám? Protože prology jednotlivých románů jsou naprosto dokonalé a přesně těmito slovy začíná ten v Betrayal. Jedná se o skutečné perličky a je škoda, že si autoři nedali tu práci, a stejným způsobem nevychytali i zbylé kapitoly. Dodnes se kupříkladu nemůžu zbavit zamrazení v zádech pokaždé, když si vzpomenu na Jacenovu vizi své matky.

Zapomenu-li na trapné pokusy o provázanost s prequely v Dark Nest, je Legacy první sérií, která bez větších problémů bere v potaz vše, co se odehrává ve filmech a dokonce i knihách a komixech z oné doby. Často jsem až skákal nadšením, jak perfektně autoři své znalosti (nebo alespoň rady od jiných) dokázali využít. Provázanost s jinými díly jde ovšem ještě dál, Máme tu Kyla Katarna, Jadena Korra, kvůli spoilerům nejmenovaného admirála z dob minulých, temné společenství z časů, které teprve přijdou atd, atd.

Jednání Luka Skywalkera. Po celou dobu války s Yuuzhan Vongy se na to velice těžko zvykalo. Nyní je to už dané. Luke Skywalker je neotřesitelný. Abyste velkomistra Jedi donutili jednat, musíte mu opravdu hodně dlouho šťouchat klackem do oka. I potom, co jej vyprovokujete, nečekejte, že bude dramatický. Jeho kroky budou rychlé, přesné, a pokud nebudete mít štěstí, že to nechá na někom jiném, vyřídí to s vámi okamžitě a na místě. Klidný, racionální a mocný za každých okolností. Luke je morálně skutečným Jedi a to až do morku kostí. Kdy a jak přesně se z mé nelibosti k jeho laxnosti stal obdiv, to netuším.

Všichni antihrdinové jsou dobří. Silné tvrzení, zvláště v sérii, ve které vlastně není zcela jasné, kdo na jakou stranu patří. Nicméně všichni tři hlavní padouši si užijí své chvíle slávy. Lumiya exceluje, Alema, v rámci svých možností, dělá, co může a Jacen… Inu, dokud neztratí vedení, je také skvělý.

Příběh není tuctový a hezky odráží reálie, které se dějí v našem světě, ačkoli to v době vzniku série nejspíš nebylo záměrem. Může skutečně dlouhodobě existovat a prosperovat něco jako Galaktická Aliance? Kvóty, progresivní daně, vyzbrojování primárně alianční armády na úkor vlastního bezpečí, jeden jazyk, jedno náboženství – kam až to může vézt? Perzekuce projevu svobody slova a nezávislosti. Zkreslování, překrucování či dokonce zamlčování událostí veřejnosti. Demonstrace. Teroristické útoky. Násilné domovní prohlídky a výslechy ospravedlnění státní bezpečností. Fyzické odstraňování nepohodlných politických činitelů. Korupce, byrokracie. Strach ze zbraní hromadného ničení. Pravda, jedno se změnilo. Z absolutní neochoty dělat cokoli, dokud není nepřítel přímo před vaší prezidentkou kanceláří, se dostáváme do situace, kdy politické špičky jednají ještě dříve, než je protivník vůbec připravený se odhalit.

Druhá bitva o Fondor byla uchvacující. Něco mě drží zpátky a říká: Určitě jsi už četl i lepší bitvy, jen si to nepomatuješ. Jenže skutečně byly tak dobré, když si je nepomatuji? Těžko říct, to ukáže až čas.

Inferno. Až na jedno trošku těžce stravitelné rozhodnutí Luka, které je v další knize celkem rozumně ospravedlněno, se jedná o dokonalou knihu, která se řadí mezi mé nejoblíbenější a to nejen v rámci Legacy of the Force. Více v samostatné recenzi.

Zápory:
Příliš dlouhé. To je hlavní a největší problém celé série. Zatímco v NJO se střídaly dobré kusy s těmi méně povedenými, tady vše vrcholí perfektním Infernem a pak už jde křivka zábavnosti dolů. Poslední knihu jsem vlastně četl už jen z povinnosti.

Postav je tu dost, ovšem jedna mi vážně chyběla. Kde je celou dobu Karrde? Jediný člověk v galaxii, který má odpověď na všechno a zrovna, když je tolik důležitých otázek, tak si vezme na rok dovolenou?
Kyle Katarn má konečně mimo svoji vlastní dějovou linii významnější roli, ale na to, že je považován za Chucka Norrise hvězdných válek, toho zase tolik nepředvede. Obrovský potenciál, který je těžce nevyužit. Bohužel.

Místy jsem si říkal, že jsme zpět v Kevinových dobách, kdy Síla byla všemocná a nic pro ni nebylo překážkou. Hlavně Mara, coby mistr Jedi, předváděla kousky, nad kterými zůstával rozum stát. Podobně je na tom i schopnosti přežít téměř jakékoli zranění, kterou Denning dovedl k dokonalosti. Skoro se až divím, že není autorem půlčíka Maula.

Způsob, jakým je s některými postavami zacházeno, je přinejmenším zvláštní. Se samotným Jacenem jsem až takové problémy neměl, co ale autoři udělali mé milované Tahiri, to už mi vadilo. Nejvíc na frak ovšem dostal malý Ben. Jeho jednání bylo šílené za každé situace. Jak pod vedením Jacena, tak po procitnutí.

Flow Walking aneb procházky proudem času. Pokud bych měl vypíchnout jen jednu věc, která se mi v Dark Nest nelíbila, bylo by to právě tohle. Proč musel Denning tuhle „blbost“ použít znovu, tomu opravdu nerozumím. Asi si za každou cenu chce stát za svým a přišlo mu to jako nejlepší způsob, jak z osoby, která byla psychicky konečně vyléčená, udělat zase trosku.

Neutrálně:
Mandaloriani. Pro mě je to spíš zápor, protože mě Mandaloriané až tak nebaví, ale pokud vás ano, přiřaďte si tuto odrážku mezi klady. Pasáže s Bobou a jeho druhy se mi zdály zbytečné. Našroubované do příběhu, aby Traviss vůbec bavilo v Legacy psát. Ne že by psala špatně, to vůbec ne, ale myslím si, že nejsilnější v kramflecích je za vzestupu impéria, když popisuje osudy republikového komanda. Tady si vzpomenu na nějaké tři, čtyři momenty, kdy jsem byl opravdu vtáhnut do děje a rád, že mohu linii o obrněných válečnicích číst. To je ovšem na čtyři knihy, kde vystupují, málo.

Smrt. S čím NJO začal, Legacy směle pokračuje. Nikým si nemůžete být jisti. Každý může zemřít... a také zemře. Zapomeňte na časy, kdy byli hlavními hrdiny Luke, Han a Leia. Příběh Legacy táhnou spíše jejich potomci, druzi a přátelé a ti nálepku nesmrtelných rozhodně nemají. Do záporů to ale nepočítám, protože mě těší, že se autoři rozhodli děj posunout zase o kus dál a ne pouze vložit nepodstatný příběh mezi dva další, stylem „hlavně, aby bylo co prodávat“. Někomu se to ovšem líbit nemusí. Ba co víc, vzhledem k tomu, jakých postav se to týká, s tím může silně nesouhlasit.

Kam s ním? Koho vybrat? V některých chvílích to vypadá, jakoby autoři nevěděli, jak s určitými charaktery naložit nebo koho ještě obětovat, aby příběh dostatečně okořenili. Pokud se objeví nová random postava, můžete si být téměř jisti, že brzy zemře. První problém naráží hlavně na Hana, Leiu a Zekka. Zatímco první dva jmenovaní v příbězích mnohdy doslova překáží a tak je spisovatelé nechají jednoduše poletovat galaxií sem a tam, „mladý“ rytíř Jedi zase trpí nálepkou otloukánka, který to vždycky odsere. Skoro to vypadá, že mu Jaina přináší smůlu a udělal by lépe, kdyby od ní utekl co nejdále.

Každý autor má své. Allston ubírá postavám IQ po desítkách bodů a nutí je dělat stupidní rozhodnutí. Denning šokuje svojí úchylkou mučit hlavní hrdiny daleko za hranice dobrého vkusu a Traviss strká všude mandaloriany. Na straně druhé Allston má v režii Wedge, Boostera a vůbec veterány z X-Wingů. Denningovy romány jsou zdaleka nejnapínavější a Traviss to zase umí emocemi.

Celkové Hodnocení: 4/5
Sérii hodnotím jako vždy pouze v rámci světa Hvězdných válek. Celkově je ennealogie povedená. Hladce navazuje na všechno, co se v kontinuu stalo v minulosti a poradí si i se změnami, které nastaly během války s Yuuzhan Vongy a krize s Temným hnízdem.

Je to čtení pro dospělé. Nejedná se o primitivní text a autoři se nebojí zabřednout do politiky a zákulisí fungování Aliance. Denning navíc přidává surové scény a ani ostatní spisovatelé postavy z dětských knih nikterak nešetří. Pohádkovost z období rebelie je ta tam a příběh je spíš vážný, trpký a svým způsobem realistický.

Vše navazuje na předchozí děj a hezky rozvíjí období života ústřední party z filmů. Je počítáno i s prequely, takže kdo není jejich fanouškem, nejspíš bude skřípat zuby. Nostalgie v románech funguje, zavzpomínáte si, ačkoli mnohdy si budete spíše přát, aby se v textu jméno Vaší oblíbené postavy neobjevilo.

Sérii vřele doporučuji všem, kteří mají rádi expandované univerzium, vyznají se v něm a jsou otevřeni novým, neohraným tématům - akceptují NJO jako součást Hvězdných válek.