Ještě dřív, než si to připnu na facebook, aby si to přečetli kamarádi ze Zuckerbergovy sítě, tak sem dám svou litanii na devítku
Tomu, kdo bude mít morálku to přečíst, přeji příjemné počtení.
Zamyšlení nad STAR WARS: Nejen Epizoda IX aneb Vzestup Skywalkera?
Letos poprvé od doby, co jsem aktivní na této sociální síti, jsem po zhlédnutí nových Star Wars nepřispěchal s nadšeným příspěvkem na zeď. Je k tomu více důvodů, o nichž se chci podrobně rozepsat a podělit se tak o své dojmy s částí své sociální bubliny, s jejímiž mnoha členy však nejsem v přímém a tak častém kontaktu, avšak se kterými sdílím lásku k tomuto univerzu. Bude to obsáhlejší a pozor, SPOILEROIDNÍ, takže kdo nový film ještě neviděl, případně kdo nechce podstoupit delší čtení, ten může z fleku skončit.
Předem připomínám, že vůbec nejsem jeden z těch nenávistných „fanoušků“, kteří dští oheň a síru takřka na vše, co pod značkou SW vyšlo již za vlády studia Disney. Sice mi bylo trochu líto expandovaného univerza, nyní tedy Legends, ale těšil jsem se na nové filmy s tím, že se vesmír alespoň pročistí od nesmyslů v kontinuitě a od průšvihových prvků jako např. válečných zločinců v čele sjednocující galaktické vlády apod. Po dlouhou dobu to opravdu fungovalo a já s nadšením uvítal nové hrdiny v Epizodě VII (a platonicky se zamiloval do Rey), sledoval sebevražednou misi Rogue One, nechal se odrovnat pro mne skvostnou Epizodou VIII (díky, Riane!) a s úsměvem na rtech koukal na mladého Sola. Do toho četl romány, sem tam nějaký komiks, sjížděl seriály a byl rád, jak pěkně se univerzum SW rozrůstá. To vše až do premiéry Vzestupu Skywalkera, který pro mne není vzestupem, nýbrž přinejmenším klopýtnutím, když už ne pádem.
Člověku se chce říct, že jednou to zkrátka přijít muselo, když se vesmír SW neustále zaplňuje novými a novými příběhy, je ale velká škoda, že to přišlo zrovna v podobě vyvrcholení celé ústřední ságy. Již před filmem se ke mně dostala řádka spoilerů a neudělaly mi radost, nicméně vzhledem k dosavadním dobrým zkušenostem s Disneym jsem doufal do poslední chvíle, až jsem nakonec na plátně viděl, jak se takřka všechny tyto obavy mění v realitu.
Mnoho mých kamarádů z fandomu po premiéře nešetřilo chválou: „Díky, J.J.!“, „90 %“, „Měli byste vidět můj široký úsměv přes celou hlavu! Je to božííí!“ Tentokrát s vámi, mí drazí kamarádi, nesouhlasím. A tady jsou důvody, proč tomu tak:
1. Nesnáším oživování mrtvých postav. Naštvalo mě to už u Maula v Klonových válkách a teď u Sidiouse mě to štve ještě víc. Jednak proto, že se tím pro mne dehonestuje závěr šestky, jednak proto, že je to levná snaha „zaštítit“ něco, co podle mne žádné takové tmelení nepotřebovalo, a taky proto, že je to prostě mlácení již prázdné slámy. Sidious byl super jako arcilotr v pozadí u původní trilogie, proti němuž musel obstát hrdina a posloužil jako prubířský kámen pro tragickou postavu Vadera, bylo fajné sledovat v prequelech jeho vzestup k moci a propracovanost jeho plánu, manipulací a všeho dalšího. Teď je to jen nastavovaná kaše, kterou JJovi nezbaštím. (A to jsem se už od toho teaseru s jeho smíchem modlil, ať je tam jen jako hologram, nebo vzpomínka apod.; inu, nesplnilo se.) Za mě by bylo daleko lepší dovršit dramatický oblouk jen s postavami Rey a Kyla Rena/Bena Sola; přimícháním Sidiouse tvůrci dokázali jen to, že si s danou situací a postavami nevystačili/nevěděli rady.
2. Síla s velkým S, tedy vesmírná Síla. Ano, v každém díle SW jsme se o ní dozvěděli něco víc (přesněji k čemu dalšímu se dá použít), ale nikdy přehnaně nesloužila jako deus ex machina, jak je tomu nyní. Což opět dokládá jen nedostatek tvůrčích schopností, při němž si scénáristé musejí vypomáhat oním prvkem, který měl být mystický a těžko uchopitelný – o obé v závěru ságy přichází, přičemž se tak děje dosti lacině a častokrát na efekt. Sidious teď už nezbleskuje jen postavy, ale celé flotily, vysává život z jiných bytostí, které pro změnu mohou předat svou životní energii někomu jinému, Rey léčí zjevně smrtelná zranění (zdravíme Qui-Gona Jinna, který mohl být zachráněn úplně stejně; nebo Obi-Wan nebyl dostatečně vycvičen po kolika? 20 letech studia v chrámu a pak u mistra? Fajn, že Rey to zvládá po cca jednom roce v zásadě samostudia). „Teleportace“ předmětů na světelné roky to pak završuje (a ano, znám Paulusovo vysvětlení, které zjevně posvětí i rozšiřující materiály, jako slovníky a další, ale prostě na mě to působí takto a dám ruku do ohně za to, že na běžného diváka přinejmenším podobně).
3. Původ Rey aneb opětovná sabotáž – v osmičce jsem tleskal Johnsonovi za myšlenku toho, že Rey je opravdu nikdo, jen další zrnko v písku pouště, které ale vyhrálo loterii a je citlivé k Síle. Odvážný závan čerstvého vzduchu, který je jinak prosycen pachem potu generací rodu Skywalkerů. Navíc to bylo milé pomrknutí do dob Staré republiky, kde se na Sílu citlivé děti rodily náhodně všemožným bytostem po celé galaxii. Ale on JJ prostě musí vrátit úder s tím, že když rodiče nebyli nikdo, tak aspoň děda je něco extra… Přičemž když už jsme u celého rodokmenu, tak běžnému divákovi podle mne nebude dávat smysl, jak to, že nehrál podstatnější roli Palpatinův syn – otec Rey. Podle všeho o něm Sidious věděl, tak jak to, že z něj neučinil svého učně či ho jinak nezapracoval do svého Impéria (za toho nepravděpodobného předpokladu, že syn nebyl citlivý k Síle)? Jsem si jistý, že se tomuto aspektu budou věnovat rozšiřující média, tak jsem tedy zvědav, s čím přijdou.
4. Tlačení na pilu v mnoha věcech jen proto, aby se zvýšila „osudovost“, případně „fantastičnost“ předváděných situací a událostí, ovšem častokrát pak také sabotovaná. Jak to myslím? Inu, v žádném dosavadním SW filmu se tolikrát (zbytečně) nepřežvýkávaly klišé věty jako: „Když tahle mise neuspěje, všechno, co jsme doposud dělali, bylo k ničemu.“ Když by si to tam řekli jednou dvakrát, tak dejme tomu, ale když to z plátna slyšíte co deset minut, je to levné a průhledné. Dále pod tento bod spadají i některé již zmíněné momenty – Sidious prostě musí pustit salvu blesků do celé flotily, aby bylo vidět, jak strašlivě zlý a mocný je a musí se zastavit za každou cenu… Případně Rey – ta pro změnu musí transport zničit bleskem, asi aby bylo lépe skousnutelné, že je Palpatinová (tady je opět provázanost s bodem 2 – copak silové blesky nejsou charakteristickou schopností temné strany, kterou dokonce neovládají mnozí její daleko zvrácenější stoupenci, než je Rey?); jako by nestačilo tu loď roztrhnout telekinezí, podobně jako světelný meč v osmičce. Tato situace navíc pokračuje oním sabotováním v pokračujícím ději filmu – nejprve myslíme, že Chewbacca je po smrti, abychom o chvíli později přišli na to, že to tak není; shodná linka je tu s vymazáním paměti a tedy ztrátou osobnosti C-3PO. Příklady tlačení na pilu v těch „beznadějných“ a „osudových“ situací je víc – teď už nepotřebujeme Hvězdu smrti nebo základnu Hvězdovrah, abychom zničili planetu, stačí nám jeden destruktor, kterých u jedné planety parkují snad stovky; ne, jako Odboj nemáme vůbec žádnou flotilu, ale když písknem, tak nám navzdory očekávání přiletí na pomoc každý druhý frachťák v galaxii apod. Polibek na závěr tomu asi nasazuje korunu – při předpremiéře se skoro celý kinosál smál.
Jsem myslím si velkým fanouškem univerza Star Wars, a tudíž mi bylo zatěžko toto všechno sesumírovat a pak i vidět černé na bílém. Nicméně nejsem – a ani nechci být – ovcí, která zbaští vše, co je jí naservírováno pod značkou milované franšízy. Ano, vůči lecčemus jsem již otupělý a kdeco tvůrcům odpustím – už jen proto, že SW jsou ze své podstaty pohádka a ne nějaké filozofické veledílo. Ale (asi jako každý) i já mám své limity, přičemž nutno podotknout, že limity mnohých jiných fanoušků zvládly nové Star Wars překročit již mnohem dříve. Ale s posledním filmem si myslím, že jsem se unáhlil, když jsem po Epizodě VIII napsal: „Nyní už s klidem mohu vyslovit, že už definitivně pohřbívám obavu, která ve mně vyvstala hned, jakmile Disney po odkoupení Lucasfilmu oznámil další epizody. A to totiž strach, aby se SW nestaly jen další barevnou, ale víceméně bezduchou blockbusterovou sérií (něco jako DC/Marvel apod., bez urážky), nijak nevyčnívající, s ničím navíc. Teď, když máme za sebou sedmičku, Rogue One a osmičku, už se toho nebojím. STAR WARS jsou prostě NEJLEPŠÍ!!!“
Právě teď mám totiž pocit, že Star Wars o svůj punc výjimečnosti přišly a zařadily se přesně vedle oněch ostatních blockbusterů, které oslňují svým pozlátkem a skvěle nás baví, ale každý rok jich vidíme tak moc a jsou si natolik podobné, že bych se nedivil, kdyby děti kreslily kapitána Ameriku se štítem v jedné a světelným mečem v druhé ruce…
Abych tuhle litanii zakončil aspoň trochu pozitivně, tak napíšu několik věcí, které se mi na Vzestupu Skywalkera naopak velmi líbily. Asi jako všichni smekám za to, jak se podařila linka s Leiou a vzhledem ke skonu Carrie Fisher jsem toho názoru, že lépe to ani nešlo. Velmi osvěžující a příjemné je také vidět pohromadě trio Rey – Finn – Poe, kterým to v týmu náramně svědčí a možná tak trochu zalitujeme, že k tomu nedošlo dříve (podobně asi nejen mě mrzí, že se ve společné scéně v sequelech nesešlo staré trio Luke – Leia – Han). Herecké výkony byly na jedničku, zejména Adam Driver bude dle mého názoru podobně oceňovanou castingovou volbou, jakou byl v případě prequelů Ewan McGregor. Vizuál, masky, rekvizity a efekty samozřejmě na výbornou (a jsem rád, že ne vše v sequelech je CGI, za to obrovský dík). John Williams opět absolutorium, jeho cameo je zaslouženou poctou za vše, co pro SW za celou dobu udělal (podle mne spolu s Lucasem a McQuarriem tvoří svatou trojici, díky které vypadá předaleká galaxie tak, jak vypadá). Škoda jen, že ten příběh nebyl to pravé ořechové…
Předmět: Re: Diskuze se spoilery 
Wed Dec 25 2019, 14:45
