Tvorba Vikinger

Akademie Sithu 1 – Skrytý Ondra
1. Část: Vikinger čelí depresi
„Já byla hrdina!“
- Jar Jar Binks

Byl to hnusný den jako každý jiný, ani ten otrok co jsem ho zabil, mne nepotěšil. Jeho posmrtný výraz vypadal až příliš úlevně! Co má člověk dělat na Koribaanu? Kdybych jen poslechl tu reklamu na holonetu a šel do normální školy. Ale ne! Já se musím přihlásit na Akademii Sithu, mezi tu největší sběř galaxie a jak občas pozoruji, i jiných dimenzí.
Ale co, pořád lepší než pracovat rukama. Ble.
Darth Eternal Hatred, místní rušivý element se dnes převelice činila. Velice nepěkně se vyjádřila o svém učni a nazvala ho ocasem. Někdo ji nazval nadutou bantí bachyní. Nevím, kdo to byl, ale řekl bych, že to bude příští mrtvola.
A pak tradiční novinka. Velmistr už zase klátí studenta. Vlastně studentku. A opačného pohlaví!
Oooujééé…
No a o mě se nic neříká. Naštěstí.
Kurva já to tady nenávidím. Zasraní Sithové ať táhnou do prdele.
Proč já musím být ten poslední, o kom se mluví? I ten „novej vocas“ Ultimate má víc kamarádů než já.
Proklínám den, kdy jsem sem přišel a řekl jsem si, že se mi tu líbí.
Vyrazil jsem nasraně z pokoje, a abych si udržel svoji tvrďáckou reputaci, jsem si odplivnul před dveře svého souseda. Toho bastarda Ultimata, který vyfasoval tu největší…
Zarazil jsem se uprostřed perverzní představy svázané, ehm, a spatřil jsem Ultimata jak pár metrů ode mne leží na zemi a chrání si obličej. Ne bezdůvodně, kopala do něj Eternal.
Jůůůů, krev…
„Eternal, nech ho být, potřebujeme použitelné lidi. Navíc nechci mít pocit, že jsem mu ten krystal vybíral zbytečně.“
Tvrdě jsem ji okřiknul, zírajíce jí na prs… oči. Do očí.
Otočila se s jednou nohou v Ultimatově podbřišku.
„Kdo si kurva myslíš že seš? To že tvoji rodiče byli sourozenci stejného pohlaví, neznamená, že mě, budeš něco říkat.“
Vyděšeně jsem se nasral a vypravil jsem se pryč. Na někom si budu muset pohonit ego…
Zahnul jsem za roh a přitisknul jsem se zády ke zdi. Nakouknul jsem opatrně za roh a byl jsem zvědavý, co se stane.
Přinutila Ultimata jí olizovat podrážky. Nejhorší na tom bylo, že se mu to líbilo.
Radši jsem toho nechal a šel jsem za Potanem. Chtěl se mnou mluvit o pár organizačních záležitostech a mám pocit, že někoho chce odklidit. Tedy zabít, myslím, že přesně říkal zabít.
Přišel jsem k jeho dveřím, na stráži stál Krikross a Gyher. Sithové každým coulem. Blbí jak kameny a velice agresivní, když je na to někdo upozornil.
Zastavili mne a Krikross otevřel pusu. Po chvíli dal dohromady větu.
„Velectěný Vikingere, přijďte po obědě. Velmistr Potan mě velice důležité jednání a nepřeje si být rušen.“
„No, tak jo.“
Použil jsem Sílu a nahlédnul jsem dovnitř. Zase tam měl ženskou. Leželi spolu na posteli a Potan se o něco snažil.
„Ale lásenko, žádné pletky s jinou jsem neměl! Jsou to lži a pomluvy!“
„Nevěřím ti, bereš mne jenom jako matraci!“
„Ale vždyť říkám… Zdroj těchto pomluv bude brzo odstraněn. Fakt tě mám rád.“
„Tak to dokaž!“
„Nikdy jsem žádné holce neudělal twileckou předehru i s citováním romantické poezie.“
„A to mne má jako ohromit?“
„Byla bys první. A to je pocta…“
„Když to říkáš takhle. Ale neodflákni to! Bjouku…“
Co to kurva bylo? O takové věci jsem ještě neslyšel a to mám rozsáhlé teoretické znalosti. Jsem totiž milovník spíše pasivní.
A vytáhnul… Knížku s poezií. To prase!
Stráži konečně došlo, co dělám a výhrůžně udělali krok ke mně. Ale než jsem se otočil, tak jsem naposledy použil Force Voyeur.
On jí fakt citoval do ouška poezii…
Bloumal jsem chodbami a přemýšlel jsem o tom zdroji pomluv. Samozřejmě jsem došel k závěru, že jsem to byl já. Ale přece nezabiju sám sebe. Na někoho to svedu a bude to. Třeba na Elinor. To projde.
Šel jsem zamyšlen a kolem mne proběhl Ultimate Eternal v patách. Nějak si mne nevšimli a já ve vzduchu něco ucítil. Force Fetish mi pomohla v odhalení původu.
Cítil jsem sex.
Mávla na něj otevřenou dlaní a Ultimate proti své vůli skočil šipku na dlažbu. Udělala pár divných zvuků, jako nějaká šelma v říji a otočila jej na záda.
Sedla si mu obkročmo na břicho a rozervala jeho oblečení na hrudníku. Ultimate se pokusil bránit, ale neměl šanci. Zaťala mu nehty do hrudníku a podrápala ho.
Asi i na bradavkách, protože zavřeštěl jak postřelená bantha.
Shledal jsem, že už jsem byl svědkem dostatečného množství… Věcí. Odkašlal jsem si.
„Eeeechm.“
Scéna zamrzla. Když moje měřítko neuvěřitelně trapné doby dosáhlo své hranice, po pěti sekundách, jsem se otočil a přidal jsem do kroku.
„Kam jdeš ty hajzle?“
Ozvalo se za mými zády a já se rozeběhl, co mi Síla stačila. Vlétnul jsem jak ožralý pašerák do svého pokoje a zamknul dveře.
Byl jsem v pěkném průseru a i celkem vyděšen. Kleknul jsem k posteli a zvednul matraci. Byla tam moje oblíbená laserová puška určená k lovu velké zvěře. Vytáhnul jsem ji a zkontroloval. Byla v perfektním stavu a posadil jsem na postel. Snad si pro mne nepřijde.
Po půlhodině mne strach přešel a tak jsem vytáhnul lechtivý twilecký časopis.
Ouuuujé…
Byla tam spousta skvělých článků s obrázky. Taky tam byl článek o poezii a předehře. Což vysvětlilo, odkud má Potan svoje nápady.
Zrovna když jsem si chtěl udělat pohodlí, tak mne moje instinkty upozornily na blížící se zlo.
Bohužel, místo toho abych popadnul pušku, jsem si zapnul poklopec.
A otevřely se dveře. Eternal vešla dovnitř a dveře se zase zavřely. Vibromeč měla už vytasený a já jsem měl pořád ruku na poklopci. V druhé jsem měl ponožku a tu jsem metnul Eternal do tváře.
Přetnula ji ve vzduchu na tři poloviny a její vibromeč mne polechtal na krku v okamžiku, kdy jsem sahal na pušku. Světla zhasla a já se rozloučil se životem.
„Sundej si kalhoty nebo tě zabiju.“
Ruce si mi třásly, jak je chtěl rozepnout ve tmě. Meč odhodila stranou a vrhla se po mích kalhotek.
Oblečení létalo vzduchem a já si snažil vybavit nějakou twileckou poezii.
„Spi dítě Rylothu, nebo zmrzneš na Hothu…“
Zarazila se a vrazila mi pěst do břicha.
„Drž hubu.“
Ouuuujé…

Před obědem
Probral jsem se na ležíce na zemi s otřesnou bolestí v hlavě. V průběhu soulože mne musela omráčit tupým předmětem do hlavy a vyvodil jsem z toho dva závěry: je divná a zase jsem si nevrznul. Celý pokoj byl lehce zdevastovaný a drahou chvíli jsem strávil potácením a hledáním oblečení.
Ovšem to nejhorší zůstalo na konec. Ona mi ohnula hlaveň mého RancorKillera 2000. V ten moment jsem se sebral a pochlapil jsem se, někdo tu bude muset udělat pořádek.
Ale až po jídle.

Oběd
Přišel jsem do jídelny včas, abych zjistil, že jediné volné místo je u Potana. Ale vzhledem k tomu, že jsem se pochlapil, jsem rázným krokem vyrazil k automatu na jídlo. Jako vždy jsem se nemohl rozhodnout mezi červeným a modrým želé.
Vybral jsem si nakonec červené, jako vždy a pocítil jsem bodnutí v oblasti ledvin. Někdo mi něčí ostrým mířil na moje orgány a já jsem trošičku tušil, co to je za nezbedu.
„V rámci zachování fyzické celistvosti tvé osoby, ti doporučuji mlčet o všech událostech tohoto odpoledne.“
Pošeptala mi Eternal do ouška, jemně mne ďobla dýkou do kůže a pochlapení bylo v háji. Radši jsem kývnul hlavou a počkal jsem, až bude v bezpečné vzdálenosti.
V hluboké depresi jsem se začal šoupat k Potanovi a k vyhlídce na další průsery v rámci pracovní doby. Být pracovníkem řízení lidských zdrojů na Sithské akademii bývá často nebezpečná záležitost.
Ale pár kroků od automatu mne zastavila další pohroma.
„Slyšela jsem, že mne pomlouváš. Co ti vůbec je do toho co děláme s Derkem a už vůbec, ale vůbec netuším, kde jsi přišel na tu věc s Potanem a jeho milostným životem. A proč zrovna já mám mít seznam všech studentek které… Použil.“
Na toto mne napadla jediná odpověď, kterou jsem Elinor mohl poskytnout.
„Někdo mě pomlouvá, že tebe pomlouvám? Kterej hajzl?“
„Budu si na tebe dávat pozor.“
„Ale já jsem tě ještě ani nestačil pomluvit!“
„Takže jiné pomlouváš a mě zrovna ne? To je ale velice věrohodné.“
Člověk jednou za život řekne pravdu a nikdo mu nevěří. Vzedmula se ve mne vlna hněvu a strašně moc jsem jí chtěl rozpatlat želé po obličeji.
Podívala se mi velice nepříjemně do očí.
„To si zkus.“
A k mé úlevě odešla. Jenže za Derkem a něco mu řekla. Nasraně se podíval na mě a už se chtěl zvednout. Naštěstí se mu ozval komlink a rychle opustil jídelnu i s Elinor.
Teď už mi všechno může být jedno. Tři Sithové mě chtějí zabít, takže se už nemusím vůbec trápit obědem s Potanem.
Sednul jsem si k němu ke stolu a dva Kameny mi věnovaly pátravý pohled. Potan se natáhnul a zabavil mi červené želé.
Ten zmrd!
„Díky Viku, ale to jsi nemusel.“
Vůbec si ho nevychutnal a naráz ho sežral. Ale mě je všechno už jedno.
„Po té co jsem dnes dopoledne pročítal soukromé zprávy členů Akademie, jsem vypátral, kdo stojí za těmi pomluvami. A celkem jsem byl překvapen, co jsem objevil za související informace.“
Vypil mi džus a pokračoval.
„Tedy některé části jsem se zatím nedozvěděl, ale v podstatě to vypadá na to, že Darth Eternal *brk* Hatred chystá s Darth Ondrou puč.“
„No doprdele co budeme dělat?“
Postavil jsem se, tasil meč a vyděšeně jsem se podíval po jídelně. Celé osazenstvo ztichlo a překvapeně se koukalo na mě a Potana.
Ten praštil pěstí do stolu.
„Ty idiote! Teď to kurva prasklo!“
Jeho Kameny začaly chmatat směrem ke mně a já jsem se preventivně dal na útěk. Jestli je to pravda, tak bych měl zmizet.

2. Část: Viva la academia de los sithos!
„Nikdy se nepaktujte s čuráky. Jsou příšerně otravní…“
- Darth Bane

Ve dveřích z jídelny se mi postavil na odpor Mandalorian, Sithský bachař. Nemíval mě moc v oblibě a za to dostal loktem do hrudníku. Díky rozběhu jsem ho převálcoval a podupaného jsem jej opustil. Vyrazil jsem plnou rychlostí zkratkou, která vedla přes tréninkovou arénu. Čas se mi krátil.
V aréně to už ale bohužel vřelo. Elinor se snažila na pozorovacím ochozu zabít Eternal. Souboj to byl prudký a bylo poznat, že obě dvě to s meči umí. Jako doprovod po sobě vykřikovaly nadávky jako čůzo, běhno, zmrzlinožroute a dokonce i šeredo.
Derka se dole snažil zabít Ultimate, který velice pokulhával a vypadal, že už bude brzo po něm.
Zarazil jsem u tohoto výjevu Sithské podstaty, té bratrovraždy a nevšimnul jsem si, jak na mne běží Jaldithas s napřáhnutým mečem.
„Ajííííjáááááá!“
Síla mne na poslední moment varovala a já uskočil vpřed. Silně mne seknul přes záda a já zablokoval mečem jeho další úder. Odrazili jsme se od sebe a já se nemohl rozhodnout co udělat. Poezie nepřipadala v úvahu.
Ležící Ultimate tasil blaster a střelil Derka do hrudníku, ten spadnul na zem. A už se nezvednul. To mi dodalo sílu. Nerad bych se tu taky válel. Mrtvý.
Jaldithas se mohutně napřáhnul jako kus idiota, kterým byl a já zarazil meč do jeho ohryzku. V záchvatu dávivého kašle upadnul na zem a já se vydal na útěk.
Elinor podcenila soupeřku a ta ji několika silnými údery natlačila na zábradlí. Kopem s otočkou sestřelila Elinor dolů z ochozu. Po dopadu se zvedla a dala na útěk. Sithové toho vydrží hodně.
Následoval jsem jejího příkladu a vyrazil jsem k hangáru. Ona běžela do zbrojnice a musel jsem uznat, že má víc koulí než já.
„Sejmi toho šmejda!“
Zakřičela Eternal na Ultimata a ten začal pálit. Dělalo mu to problém, protože vzdálenost na to jeho blafátko byla veliká.
Z hangáru se na mě vyřítil Darth Ondra a já po něm hodil meč. Kolem hlavy mi prolétnula kometa.
Moment, nejsou to omračováky?
Ultimatovi se poštěstilo a trefil mě příští střelou do prdele.
Hajzl malej.


Vše jsem sledoval přes mnou umístěné kamery a nemohlo to dopadnout lépe.
V jídelně Potana jeho vlastní ochránci zpacifikovali údery do hlavy. Hodovníci pochopili co se děje, když se z reproduktorů ozvalo předem nahrané prohlášení Darth Eternal Hatred.
„Všichni Sithové co nesouhlasí s Potanovou politikou a chtějí vykonat to, co je naší osudem se mi musí podrobit a společně…“
Přepnul jsem se na arénu. Tam Ultimate začal organizovat skupinky Sithů aby rychle odřízli Elinor a zneškodnili ji.
Mandalorian se také činil a nechal, odtáhnou Derka s Vikingerem do věznice. Vypadá to, že se brzo budou konat popravy na oslavu.
Eternal to vše sledovala a mnula si ruce.
Ale kdo si mne ruce naposled je Gryat.
Koho zabiju dnes?

3. Část: Vězení
„Za každým úspěšným mužem hledej ženu, co má želé.“
- Jorus C’baoth, Temný lord z Želé

Někdo se mnou cloumal, hlava mi třeštila a příšerně mě bolela prdel.
Moment…
„Tak se konečně prober ty blbče!“
No nazdar, Potan mě omráčil a znásilnil!
„Tak sakra už mě neser!“
Pomalu jsem otevřel oči a spatřil jsem zbitého Potana. Vypadal hůř, než jsem se cítil.
„To máš za to želé ty svině!“
Chtěl mne udeřit, ale rozmyslel si to. Sednul si vedle mě na zem, položil dlaně na kolena a schoulil se.
„Jsme ve vězení a za pár hodin nás… Nás! Popraví ta… Uch…“
Vzdychajíce sobou klimbal dopředu a dozadu. Přestal všechno vnímat.
Poprvé za ty roky, co ho každý den vídám, jsem spatřil záblesk jeho duše. Je fajn vědět, že je někdo na tom hůř než já. Mě to bylo jedno, už před obědem jsem tušil, že nastala moje poslední chvilka. Jen jsem to přisuzoval jiným okolnostem. Přece by mne Elinor nezabila kvůli blbím žvástům.
Ale ještě tu něco musím vyřešit.
„Proč mě bolí prdel Potane?“
Bez reakce jako moje poslední rande.
„Potane!“
Přestalo klimbání a vyvrávoral se z duševního kómatu.
„Ultimate tě přece střelil do zadku. Mandalorian z toho má děsnou prdel, což jenom potvrzuje to, že je to…“
„Jo aha. A co to želé?“
„Co? Jaké želé?“
„To co jsi mi chladnokrevně zežral.“
„Do prdele mandaloriánského kmene! Tak jsem ti sežral želé, které můžeš klidně žrát od rána do noci. Teď máme větší problém. A díky tobě.“
Vyšvihnul jsem se na nohy a zakřičel jsem.
„No a co? Mě sere moje zasraný želé!“
Potan se lehce nemotorně postavil a zaťal pěsti.
„Ty špíno z Coruscantu! Já ti…“
Nahrbil jsem se.
„Drž hubu ty nobleso z Corulagu! Tvoje máma mi chtěla dát za hrst kreditů a budeš mě srát?“
„Lepší Corulag než ta líheň jedijů! A co tvůj táta? Uklízeč v senátu to je! Ostuda galaxie a zrádce!“
„Tos posral ty šmejde! Tady jsem si rovni a já ti kurva už jednu natáhnu do toho zasranýho aristokratickýho rypáku!“
Z vedlejší cely zavřeštěl otrávený mužský hlas.
„Držte huby vy kreténi, nebo nás Mandalorian pošle do sprchy a mejdlo hodí na zem.
Spolu s Potanem jsme naráz zakřičeli, jak nejvíc to šlo.
„Drž hubu Derku!“
Pak jsme se na sebe podívali a pěsti vylétly. Rvali jsme se jako zvířata a bylo nám to jedno.
Rámus přilákal jiné zvíře.
Ve dveřích se objevil Mand.
„Tak to by stačilo, okamž…“
Pustil jsem Potanův krk a vyskočil vpřed na Mandaloriana. Neměl jsem žádný rozběh, tak jsem zvládnul udeřit pouze pěstí do vajec. To Potan se odrazil od mích zad a získal větší výšku skoku. Jako přesný nástroj zkázy v letu vykopnul nohou a trefil Manda do spánku. Jeho hlava se odrazila od duraocelové zárubně a spadnul na zem jako pytel sraček.
S litrem adrenalinu v krevním oběhu jsem nevěřícně zíral.
„Potane, myslím že odteď budeme kamarádi.“
Potan mi pomohl na nohy.
„Hele vole, spadlo ti mejdlo.“
Zakřenil jsem se tomu starodávnému vtipu a rozhlédnul jsem se po chodbě. Potan vzal Mandalorianovi identifikační kartu a otevřel dveře do Derkovi cely.
„No, asi dík hoši. Ale já bych radši zůstal vevnitř.“
Potan zamrkal, podíval se na mě a zpátky na Derka.
„Za chvilku nás čeká poprava a ty chceš zůstat tady?“
„No, když jste na někoho zapomněli.“
To už jsem nakouknul dovnitř i já. Derk vypadal velice vyděšeně.
„Derku neblbni a pocem!“
Dveře do koridoru se otevřely. Dovnitř se vlilo zářivé světlo a v něm stála mohutná postava.
„ŘÍKAL NĚKDO MEJDLO VY ZKUNDYKSICHTI?“
Na někoho jsme doopravdy zapomněli.
„Potane, to je Darth Mejdlo…“
Potan vyrazil směrem od zářivého světla spolu se mnou a Derkem. Jako postižená a vyděšená stonožka jsme se hrnuli do sprchy.
A kurva.
„NO TAK SLEČINKY JEDEN, KURVA, PO DRUHYM!“
Nebylo z ní úniku a já se snažil najít něco, čím by se dalo bránit. Na zemi pouze leželo kostkové mýdlo.
V kaluži zaschlé krve.
Dveře vyplnil svaly Darth Mejdlo, černý svalovec, bachař a důvod proč nechodím do sklepa.
„Něco ti upadlo na zem Viku! Seber to!“
Zmrznul jsem s mejdlem u nohou a opatrně jsem zavrtěl hlavou.
„NO TAK TI KURVA ROZMRDÁM PRDEL!“
Mě je to jedno.
Kopnul jsem do mejdla na a to se ani nepohlo. Bylo zřejmě přišroubované.
Derk s Potanem se snažili schovat v koutě a nevypadali na to, že by se rozhodli mne zachránit.
Mejdlo vykročil ke mně a já se podruhé za den pochlapil. Postavil jsem se do střehu se svými titěrnými pěstičkami a vystrčil jsem bojovně bradu. Za svoji prdel život položím!
Potan se rozeběhl ke dveřím. Chtěl proklouznout za tím teploušem a vzít čáru.
Mejdlo ho chytil pod krkem jako nezbedné zvířátko a zvednul ho půl metru nad zem. Díval se na něj jako na… Na… Na velmi chutné želé.
Derk se postavil vedle mne, připraven k boji.
„Pusť ho ty zrůdo!“
„Jo! Dostaneš do držky ty nerfí buzno!“
Potan zasípal.
„Nerfóóómrde!“
Darth Mejdlovi se rozšířily nozdry a odhodil Potana k nám.
„Tak to jste posrali přátelé. Víte proč?“
Nevychovaně nepočkal na odpověď a vytáhnul vibromeč. Potan se znovu na nohou postavil do naší řady.
„Jé hele. To je tvoje dildo?“
Neskutečně nasraný Mejdlo na nás vyběhnul a seknul tam, kde byly naše krky. Jenže mi ho už obklíčili a začali s útokem. Potan ho kopnul do ledvin, Derk z boku do holeně já chladnokrevně do zadku. Holeň praskla a Mejdlo upadl na bok. Seknul po Potanovi, minul ho a ten mu šlápnul tvrdě na ruku. Upustil vibromeč a já ho zvednul. Derk zlomil úderem patou jeho loket a já mu ledabylým úderem meče prasácky rozpůlil tu šerednou hlavu.
Sborově jsme si na něj uplivli a podívali se na sebe. Ještě nikdy jsme takhle nespolupracovali a bylo nám jasné, že Eternal je v pěkným želé.
Vykročili jsme vítězně ze sprch, toho jeviště neskutečných prasáren a zastihli jsme Mandaloriana, jak se pomalu zvedá.
„Kurva, ty jsi zabil Mejdlo!“
Nevěřícně na mne hleděl a z ostatních cel se ozval jásot desítek uvězněných Sithů. Potan ho chytil za límec a podíval se mu do očí.
„Hádej kdo je další?“
„Nechte mě bejt sakra! Jsem na vaší straně!“
Potan ho poslal ke mně a přiložil jsem Mandalorianovi čepel na krk.
„To říká někdo kdo má za parťáka Mejdla? Neser mě Mandaloriane!“
Potan začal, odemykal cely a šum díků a slibů pomsty vytvořil příjemnou zvukovou kulisu. Derk začal organizovat skupinky a já si nebyl jistý co s Mandalorianem.
„Mandaloriane! Kdo roznášel ty pomluvy o Potanovi?“
Mandalorian polknul, nechtě práskat, ale v zájmu zachování fyzické celistvosti ho odhalil.
„Byl to Gryat.“
„No to snad ne? Vždyť celý týden je zalezlý někde v díře!“
„No právě. Má všude po akademii rozmístěné kamery. I tady. On pomohl Eternal s vyvoláním vzpoury.“
„Takže je s ní? Ale to je blbost.“
„Není, chce se do toho ještě dnes vložit a sám zaujmout místo. Ani nevíš co tady děje.“
„A co ty zrádce?“
„Kdybych vás tady neměl v chládku pod dohledem, taky už jste mohli být mrtví. No tak, neber mi pomstu.“
„A komu se chceš mstít?“
„Eternal.“
„Tebe taky… Tento?“
„Cože?“
„Nech to být.“
„Takže jdeme vyrabovat vězeňskou zbrojnici?“
„Jo… Ale půjdeš vepředu.“
Gryat má prý všude kamery. Takže určitě i u mě v pokoji. No to je fakt super.
Potana a Derka jsem seznámil s konspirací vůči nám a zorganizovali jsme tři skupinky po patnácti. Každý z nás si jednu vezme a půjdeme vyčistit ten bordel. Já půjdu s Mandem k hlavní zbrojnici u hangáru, prý se tam drží s hrstkou věrných zabarikádovaná Elinor.
Potan se rozhodl, že půjde vyčistit obytné prostory a také si chtěl zabezpečit svoji nejnovější „kůstku“ Padme.
Derk se vydal na ošetřovnu, kde se dějí nějaké, Mandalorianem nespecifikované, ukrutnosti.
Máme vibromeče, omračovací blastery, laserové pušky a vztek. Jsme neodolatelní.
Mám hlad.

4. Část: Elinor ve spíži
„Jedno deka bantích jater osmažíme s devaroniánskou omáčkou a navrch posypeme sušenou rancoří žlázou. Servírujeme teplé, nejlépe vůbec.“
- Sithská kuchařka od A do Z

Mandalorian šel přede mnou, zčásti opatrně, zčásti popoháněn mou laserovou puškou. Pojmenoval jsem ji „Zhouba Coruscantu“. Chtěl jsem ji pojmenovat „Želé“, ale to by mi mohlo pokazit image.
Koridory byly prázdné a občas bylo poznat, že někdo krvácel. Někteří určitě i vykrváceli, ale to jen zmenšovalo okruh možných nepřátel. Nedával jsem Elinor žádnou šanci a šel jsem tam z jednoho, jediného a rozumného důvodu.
Dobít hangár a vzít čáru. Což Mandalorian tušil, ale asi byl pro a taky to chtěl přežít.
Což je blbost, protože ho osobně zastřelím, až se nikdo nebude koukat.
Objevili jsme první mrtvolu. Byl to Kriskros a někdo ho velice nepěkně pobodal. Mandalorian se na něj podíval zblízka.
„Tak ten dostal co se do něj vešlo. Radši by jsme si měli pospíšit, ještě je teplej a Elinor bude snad ještě odolávat.“
Otočil jsem se na svoji skupinku.
„Eternal a Gryat jsou priorita, nikdo to nesmí přežít. A uvědomte si, že všichni co nebyli ve vězení nebo s Elinor jsou nepřátelé. To, že jste ještě ráno si to s někým rozdávali, už nic neznamená.“
Mandalorian pozdvihnul obočí.
„No a co Mejdlova sestra? Ta nás zabije při první příležitosti. To je priorita.“
„Kurva, kdo je Mejdlova ségra?“
Šum ve skupince a zdráhavé kroky vzad mi lehce naznačily, že mi něco ušlo. Kurva, snad to není…
„Mande, neříkej že Mejdlova ségra je…“
„Ano je to tak! Anna-María Armando de Jalapeňos.“
„Doprdele! Já nikam nejdu! Hoši do hangáru.“
Jako jeden muž jsme vyrazili vpřed, sprintem a vyděšení.
Anna-María byla místní štrašidlo, děsili jsme jí hlavně nováčky a taky měla na starosti mučení. Bavila se jenom s Mejdlem a pracovně s Potanem. I Kameni radši táhli do prdele, když ji viděli. Prý dokázala… No radši nic.
Předpokládám, že se dala dohromady s Gryatem, protože Eternal chtěla provést velmi nepěkné a hlavně nezdravé věci.
Dveře od koridoru, který vedl k hangáru byly svařené.
„Zasraní šmejdi! Takže musíme kolem zbrojnice. Síla aby je vojela do zadku.“
Mandalorian se zachechtal jako malé dítě.
To mne znepokojilo.
„Tak jo hoši, vytáhněte meče. Mande, vpřed!“
Dle očekávání, po pár odbočkách už na nás čekali. Byl to Darth Gyher a tři jeho pochopové.
S Mandalorianem po boku jsme se pustili do boje. Gyher proti nám neměl šanci a ihned padnul, ale jeho trojka nás zastavila a zatlačila nazpět.
Nebyl tam skoro žádný prostor pro pořádný souboj a rozhodl jsem se pro srabácké překvapení. Uskočil jsem vzad, tasil blaster a střelil jsem svého pancharta do břicho. Zbylí dva byli rychle obklíčeni a vzdali se.
„Přidáme se kvám! Nestřílejte!“
Mandalorian se ke mně otočil.
„Tak co kápo, vyslechneme je? Nebo?“
Vystřelil jsem jim parádní dírky do hlavy.
„Nebo!“

Postup Vikingera jsem obezřetně sledoval, ale zatím jsem nezasáhnul. Však ono na něj dojde, až narazí na Ultimatovu skupinku. Čtyři na jednoho jsou vyhlídky, které rozhodně nerozchodí.
Škoda že to nepřežije Mandalorian, byl to schopný spojenec.
Potan se už probojovával ke své milované, která se zabarikádovala v jeho kanceláři. Jsem si jistý, že všechny v obytných prostorách pozabíjí.
Ale to nevadí, Padme je jen a jen moje.
Derk spolknul návnadu, kterou mu předhodil Mandalorian. Na ošetřovně nikdo není a vsadím svoje twilecké časopisy pro pány, že ta bomba s neurotoxinem speciálně vyrobeným pro bytosti citlivé na sílu, toho šmejda dostane.
Všechny je dostanu.
MUHAHAHAHA!
Kdo se směje naposled je Gryat!

„Tady jsou ti hajzlové! Rozmrdejte je na sračky!“
Zakřičel Ultimate a kopanci donutil Eternaliny pěšáky zla do boje.
Srazili jsme se s nimi v úzké chodbě a já se rozhodl opět využít svého blasteru. Nestihnul jsem.
Ten zmetek Vegi mi blaster Silou vytrhnul z ruky a taky se ji pokusil useknout. Ale Mandalorian ho zastavil a kopnul do břicha, zatímco vibroušem někomu proříznul hrdlo.
Ani jsem Mandalorianovi nepoděkoval a chtěl jsem ho dorazit. Ale ten zmetek utekl. Své rozpoložení jsem si uklidnil na dalším. A pak ještě jednou. Byl jsem celý od krve a přes mrtvoly se nedalo vůbec pohybovat.
Ultimate zavelel k ústupu na křižovatku, kde bylo více místa a seřadil je do dvojstupu.
Dostal jsem chvilku, abych popadnul dech. Všimnul jsem si, že Vegi se vytratil úplně. Zmetek.
Pocítil jsem zachvění v Síle a vyplašeně jsme se všichni začali rozhlížet. Vypadalo to na průser olbřímích rozměrů a Ultimate radši taky utekl.
Mand ukázal do prázdného coridoru.
„Anna María!“
Nic tam nebylo, ale to jméno vyvolalo neskutečný děs mezi účastníky a jak moji, tak Eternalini muži se dali na útěk.
Ze všech chodeb se rozléhal nelidský řev, který postupně utichal.
Jako by je někdo postupně pozabíjel.
„Mande? Že nejsme v prdeli?“
Mandalorian tasil svůj blaster.
„Já ne. Ty ano. Gryat to tak chce.“
„Ty jeden hlemýždi!“

7. Část: Droidocalypsa
„Au, ty kundo! To byla moje ruka!“
- Luke Skywalker

Pro jistotu jsem komlink vypnul. Nesnáším, když na mě ta namistrovaná hysterka ječí.
Nebo když mi vyhrožuje, že mi zmrazí účet u Sithské banky. Stejně mám pocit, že i když je velmistr, tak to udělat nemůže.
Mezi poválenými kousky oblečení jsem našel to svoje, to ostatní by vystačilo na dvě zabracké prostitutky.
Zabracké? Vytáhnul jsem náhodný kousek oblečení a prozkoumal ho. Byl to kožený obojek…
Radši jsem to zahodil a opustil pokoj. Z dálky byl slyšet řev a exploze.
Třeba ulovím další roštěnku? Kdo ví!
Nerf dělá „NRRRfff“ bantha „BNNNNfff“ a vaše učednice „MMMMmmm“ když mi kouří péro.
Kdyby vás to zajímalo.

V aréně
Derk vyběhnul z vrat, které za sebou zavřel a šílený strachy rozstřílel kontrolní panel.
„Mí věrní a bývalí zrádci! Do zbraně a nedejte zahynout Sithskému řádu!“
Po mém zvolání se všichni, co byli schopni boje, sebrali a zformovali obrannou linii. Všechny křivdy byly na příštích pár minut zapomenuty a já se ujmul blasterového děla.
Jsem velmistr a musím mít co největší bouchačku. Protože.
Sakra! Zapomněl jsem na svoji buchtu! Popadnul jsem nejbližšího sráče, postavil ho k dělu a běžel jsem k troskám. Droidi, nedroidi, měla část, která se hodila na moji část a to je to podstatné.
Teda moje ruka se hodí na to samé, ale není to prostě ono.
Síla mne navedla k nejbližší známce života v troskách a odcházel jsem trosky pryč.
Byla tam nasraná DEH a reflexivně jsem ji kopnul do hlavy.
„Co to děláš ty nýmande? TO BOLÍ!“
Ale málo…
Silou jsem ji vytáhnul z trosek a poslal ji vzduchem k obranné linii. Tam se může ukřičet klidně i k smrti.
Druhý pokus…
Našel jsem tři známky života vedle sebe. Ve stejnou chvíli jedna pohasla.
Spustila se střelba a orosilo se mi čelo. Rychle jsem zakřičel do komlinku.
„VYPUSŤTE SORENA Z KLECE!“
Droidi vyděšeně zakřičeli.
Komlink zapípal.
„Kdo ruší Williama nabíječe?“
Ten hajzl!
„Williame? WILLIAME? Ty líná lůzo!“
A zavěsil.
Nehodlal jsem ztrácet čas dalším neschopným věčně mrouskajícím se, ale božsky vypadajícím, Sithem.
Silou jsem odstranil hromady a hromady suti za doprovodu divoké palby a řevu.
Objevil jsem Padme, živou, jak škrtí Darth Ondru. Taky byla od krve a vedle ní leželo potrhané tělo.
Vytáhnul jsem je ven a odtrhnul od sebe. Vrazila mi pěst do obličeje a začala ječet.
„Kdes byl?“
Kopla mne do holeně a já šel k zemi.
„S kým jsi se, zase flákal?“
Dupla mi na krk a svět se rozplynul. Ondra se vyděšeně začal plížit pryč a Padme ho flákla šutrem do hlavy.
„Kam jdeš ty zmetku!“
Pak nebe zrůžovělo, Ondrovi narostla křídla a Padme se proměnila v duhu.
Cooo…

Reklama
Rudý zabrak stojí před kamerou a v ruce svírá laserovou pušku.
„Už vás kurevsky serou sousedi? V práci se chovají všichni jako banda homoušů? Vaše milenka odmítá bukka…“
Vysílání je přerušeno a objeví se pouze omluvný nápis.
„Omlouváme se za chybu v programu. Nyní budeme vysílat dokument o úpadku zvrhlé Sitské říše, který následuje reality show Život s gungany.“

Tasil jsem meč a rozeběhnul jsem se k aréně zkratkou, kolem zbrojnice.
Jenomže v cestě stáli protokolární droidi a rabovali čerstvé mrtvoly.
Nejbližší droid zlaté barvy se na mne podíval.
„Darth William alias Prasák, špatný bojovník, něškodný.“
Překvapeně jsem zamrkal.
„A ty jsi co za plechový dildo pro banthy?“
Droidi se urazili a namířili na mě blastery. Ladnou piruetou jsem se schoval za roh. Tady mi meč bude k ničemu.
Chodbou prolétl chuchvalec záblesků a mocně to zarachotilo. Buď napočítám do jedné a z prdele mi vyleze křižník, nebo zdrhnu.
Napočítal jsem do jedné a křižník nikde.
Tak do dvou, ale víc ne!
Nic.
Po včerejší noci jsem ale byl trošku unavený a utíkat se mi také nechtělo.
Schoval jsem meč, napřáhnul ruce před sebe a vyrazil na dildoně.
Z prstů vyšlehly blesky zkázy silné jako nikdy předtím. Droidi vpředu se svalili dýmící na zem a já je přeskočil. Moje moc vyrazila vpřed a smetla ty nebohé sráče na stranu. Během pár sekund jsem je všechny uškvařil a zaujmul jsem vítězný postoj.
„Tak! Neserte se do Williama!“
Zvednul jsem ze země RancorKillera Pro XL Limited Edition.
Zachrochtal jsem blahem. Na automat tenhle sráč rozstřílí i stíhačku.
Můj čas nastal a vyrazil jsem do arény jako sithské tornádo hrůzy. Pajdající, unavené ale odhodlané.
Všechny spasím a ojebu! Ženy samozřejmě. Ty jedlé, vošklivky a Annu-Maríu neberu.
Hluk bitvy se trošku ztišil, což znamenalo pouze jediné. Buď jich spousta natáhla brka, nebo zase Potan nařídil ústup do předem nepřipravených pozic. Otevřel jsem dveře a s puškou namířenou před sebe jsem opatrně vykouknul do arény.
Nastalo to nejhorší, většina Sithské síly, která čítala dvě stovky hlav, ustoupila směrem k ošetřovně. Zbytek, kompletní vedení a dalších dvacet bylo obklíčeno v troskách platformy.
Droidi doráželi raněné a větší část se vydala pronásledovat srabíky. Zbytek se drápal na hromadu s krvavými meči v rukách. Bylo jasné, že předchozí majitelé těchto mečů byli uspáni, velice nepříjemným a trvalým způsobem.
Kašlu na ně, lepší bude vzít loď a nabrat směr na Corellii. Pivo a kurvy, to je moje.
Zavřel jsem za sebou dveře a rozstřílel ovládání. Snad je to na chvilku zastaví.
Rychlým krokem jsem se vydal k hangáru. Jenže Síla pro mne něco nachystala.
Doslova jsem zakopnul o ležícího Mandaloriana, který vypadal, že už to bude mít brzo za sebou. Nechci vůbec vědět, co všechno se tu zase posralo.
Esme, jediný sith na planetě ochotný plnit roli zdravotní sestry mu něco píchla do krku a škaredě se na mě podívala. Kdyby její oči byly bič, tak bych se válel po zemi.
Blahem.
„No to je ale překvapení… Můj ex-přítel a nadnerf William.“
Lehce jsem znervózněl a nehodlal jsem se tu zdržet, někdo by mohl přijít k úrazu.
„No táák, už je to týden a mohla ses přes to přenést.“
Mand otevřel oči.
„Ty krááááso… Duhá…“
Pomalými kroky jsem so vydal podél zdi pryč od nich.
„Roztrhám tě jako hadrovou panenku Williame.“
Nervózně jsem se usmál a namířil na ni RancorKillera.
„No táák, tohle není sranda, máme tu větší problémy.“
Vstala od Manda a tasila svůj meč.
„Moje city jsou vážná věc. A zajímalo by mě, jestli máš vůbec srdce ty sviňáku!“
„Můj život je daleko vážnější věc!“
Nabral jsem rychlost a vystřelil pryč.
„Měj se zlatko a nebuď na mě nakrknutá!“
Nevydala se mne pronásledovat, což jsem ocenil a v budoucnu jí pošlu kytku.
Jenomže jsem se nemohl dostat ani k zbrojnici, natož k hangáru. Někdo odpálil chodbu a jediná cesta vedla buď do arény na smrt, nebo k Esme na smrt. Ještě jednou takový úžasný den a něco Potanovi řeknu ohledně vedení akademie. Tohle je horší, než když se nám tu naposledy rozřádil kleptoman Rak.
Jeho poslední úlovek bylo moje porno a dopřál jsem mu procházku vesmírem. Za odměnu.
Než Esme, tak radši arénu.
„Pánové, dámy a mandaloriani… Která píča zase rozstřelila ovládání dveří?“
Vztekle jsem do nich šlehnul Silou a ta masa duraoceli vyletla do arény. A po cestě posekala nezanedbatelné množství droidů s grácií podrážděného rancora.
Bylo jich tam jako sraček, nikdy jsem si neříkal, že budu stát proti takové hromadě hajzlů na odstřel. Teda až na tu menší rvačku s polovinou coruscantské bezpečnosti.
To byla aspoň sranda, protože jsem byl opilý.
Většina věcí je sranda, pokud je Sith opilý. Což je velice zajímavé.
Vykročil jsem vpřed a z plných plic jsem zakřičel „Ano, jsem ALKHOLIK VY BUZNY!“.
Nevím, jak běžně reagují droidi na osočení ohledně homosexuality, ale nějak se rozhodli ignorovat Potanův úzký okruh bojovníků a skočili na mne. Buzny jedny hloupý. Ne nadarmo jsem šermíř roku.
Shrnul bych to jako paf, bum, sek, švih a ratatata. Prostě jsem do nich sekal a střílel, co se do nich vešlo a měl jsem toho na skladě spousty. Stál jsem totiž stále ve dveřích a mohli na mě chodit pouze po třech najednou.
Pouze to mělo jednu vadu, Potan se zbytkem zdrhnul a nechal mě tam.
Ten jeden želéžrout.

Báchorky od Brány Vran

Brána Vran byl hostinec v hloubi Drahanského hvozdu, kde se to jen hemžilo hrdiny, lidmi co si hrají na hrdiny, lidmi co si hrají na hrdiny a stali se lapky, kupci, prodejci erotických pomůcek a jinými zajímavými pobudy.
Hostinec byl oáza uprostřed ničeho, všichni kdo cestovali skrze Hvozd Překupníků (nikdy zde žádní překupníci nebyli) složili hlavu v hostinci Brána Vran. Byl to hostinec příjemného charakteru, ceny ušly a pivo se každý lichý (nebo podle nálady hospodského Drbala) den neředilo. Ideální podnik na den odpočinku, nebo alespoň na noc.
Ale každý podnik má svoji hrůznou stránku. Tady jí byl vypravěč Olas, který tahal z lidí jídlo a alkohol za své příběhy. Většina hostů se jej snažila uplatit, aby odešel.
Jednoho deštivého večera si Olas vybral svou další oběť, mladého strážce karavany Varaždina, který byl obdařen velkým… měšcem.
S velkou praxí si sednul naproti Varaždinovi, který z nudy už začal počítat nýty na své kožené zbroji a ucucával z velké lahve vína. Olas popadl láhev a lačně si z ní upil. Strážce překvapen touto činností se zmohl jen na prázdný pohled.
Olas vypil půl lahve, položil ji, odkašlal a nahnul se k strážnému.
„Povím ti jeden příběh, který…“
„Ne, děkuji, nechci.“
„…je plný odvahy a dobrodružství!“
„Víte co znamená ne?“
„Je tomu už čtyřicet jar…“
„Do Pěruna…“

Princezna Násilnice
Země Mandöön byla jedna z těch, co každý zná, ale nikdy tam nikdo nebyl. Vlastně většina zkazek o této zemi byla vymyšlená, hrůzu probouzející a veskrze to byly příběhy nadmíru úchylné.
Třeba o nekromantovi Fabiánkovi co si nekousal nehty. Zkrátka lidé tam byli ohavní.
Mandöön byl v severní části kontinentu, kde byly hory, led a týden v roce jaro. Lid byl naprosto spolehlivě zaměstnán bojem o přežití (vítejte v zemi kde i kamení kouše a nadává jako Drahanský dlaždič) a jen pár vyvolených se mohlo vydat z hor poznat ostatní země.
Jedním z těchto vyvolených byla princezna Elis, která byla nadmíru zvídavá už od útlého věku. Svého prvního golema utloukla jen, co se naučila šplhat po zdech paláce (nejlepšího hrádku v celé zemi, vlastně jediného). Po té, co mu rozrazila hlavu o kovadlinu a z jeho mozku si vyrobila náhrdelník, se král rozhodl, že bude lepší, když ji brzy vypustí do světa, hlavně někam hodně daleko.
„Blbost, golemové neexistují!“
„A kdo to asi zařídil? Ha! Nepřerušuj mne.“
Po bouřlivé oslavě plnoletosti dostala poníka, meč, trochu jídla na cestu a mapu sousední země Drahany.
Lid jásal. Její přezdívka Elis Princezna Mlátička vypovídala o tom, jak ji ostatní měli rádi. Existovaly pro ni pouze tři druhy věcí: co se dá sníst, co se dá zabít a to ostatní. Ačkoliv během jejího dospívání se země stala více bezpečnou, než nebezpečnou, tak ji lid nesnášel. Jak řekl bard Bard (jediný v zemi) „Prostě žádný vzrůšo! Po ránu to nejděsivější v baráku je moje stará.“.
Poník dostal jméno Poník, na hlavu mu dala helmu se dvěma ocelovými rohy, zamávala rozjívenému lidu na rozloučenou a s vidinou nových nebezpečí vyrazila na východ.
Myslela si, že na jih, ale její učitel jí ukázal naschvál směr do země, kam slunce nesvítí. A to doslova. Kdysi tam žili lidé, co neplatili bohu slunce Eonovi desátky a ten řka „Nevděční smradi!“ zhasnul. Což přilákalo démony, prodavače erotických pomůcek, draky, gangy jednorožců a kulty uctívačů padlých bohů (bohů tak senilních co už nemohli ani vstát a jen tak leželi).
„A tou zemí myslíte Slovač? Tohle je opravdu stupidní příběh.“
„Kušuj a objednej mi kuřátko.“
První noc, kdy si ulovila smečku vlkodlaků, snědla je a z jejich kůže si fešný obleček a stan udělala, jí utekl Poník. Jenom pokrčila ráno rameny a vyrazila pěšky.
Cesta by byla pro jiného člověka naprosto smrtící, ale ty příšery co ještě nestihla vykuchat, se jí vyhýbaly dalekým obloukem. Ani toto opatření je nespasilo. Elisa je prachsprostě sežrala.
Během své degustace ohrožených druhů nestvůr doputovala ke kraji Země Nezemně. A nastal nikdy nekončící soumrak.
Alespoň v zemi Nezemi. Navzdory historce o tom že bůh Eon zhasnul, to vypadalo, jako kdyby pouze clonil slunce svojí rukou. Vlastně tam bylo docela světlo.
„Žádní lidé, zvířata, podle mapy tu mělo být jezero a zatím se mi nikdo nesnažil prodat jedinou mast na potenci. Takže toto rozhodně nejsou Drahany.“ řekla si pro sebe princezna a naštvaně dupla na trs trávy.
Trs trávy se ohradil „Au, vskutku toto nejsou Drahany. A toto byla moje ruka.“.
„Travní člověk! Jsi jedlý?“ vypískla radostně princezna a vytáhla z boty vidličku.
„Když vám koupím sele, tak odejdete? Prosím?“
„Kušuj a objednávej!“
„Nech mě bejt ksakru!“ mladík oděný v podivném oděvu s přišitými trsy trávy se unaveně posadil a nervózně se podíval na vidličku „A to se dělá? Povídat si s jídlem?“.
„Tak zase nic, nemáš něco k jídlu?“
Muž se na ni překvapeně podíval „Nemám.“
„A víš aspoň směr na Drahany?“
„Doprava a rovně.“
„Děkuji.“
Elisa se vydala na cestu do Drahan. Tam ji někdo hned za hranicí okradl, nasrala se a rozhodla se, že bude zpěvačkou.
Lovec draků Legoland si ji oblíbil, vytvořil s ní tým a od té doby pomocí jejího hlasu vábí draky do pastí.

„Cože?“
„Vidím tvůj obdiv, neboj se to přiznat. Jmenuji se Olas a toto je můj další příběh.“

Lovci Netopýrů
Byla to zoufalá doba.
V noci nebylo bezpečno ani v knihovně a děti chodily spát ozbrojené v obrané formaci. Na vesnicích řádili upíři a obětí přibývalo.
„Pane, vy jste debi…“
„Pšššt!“
A tak se jednoho odpoledne domluvila partička nádeníků, že s tím něco udělá. Konkrétně že tu bezbožnou bandu upírů dostanou pod kytičky. Ukradli v chrámu boha Eona pár stříbrných kalichů, z plotku babky kořenářky vyrobili kůly a sedlákovi ukradli poslední hlavičku česneku ve vesnici.
Vlastně nasrali, koho mohli. Kněz je proklel impotencí a vyhnal z vesnice.
V noci je něco sežralo v lese a od té doby je v okolí klid.

„A to je jako celé?“
„Ano.“
„Pane, vy jste ten nejhorší vypravěč pod sluncem.“
„Pod sluncem možná, ale teď je tma.“
„Tenhle byl teda ještě horší než ten první.“
„Tomu ty nerozumíš, snad ten další tě přesvědčí o umu mém.“
„Klidně, stejně nemám co dělat.“
„Neurazil bych se, kdybys mi něco lahodně tekutého objednal. Úplně mám vyschlý jazyk.“
„No jo pořád…“

Paladin (skoro)Beze jména
Kdysi dávno byl jeden řád ochránců bezbranných a bez majetných. Jeho jméno už dnes nikdo nezná, ani odkud byli.
„Ale zato vy Olasi, vy víte všechno.“
Pouze jeden příběh o odvaze Paladina Beze Jména.
„To jak doopravdy?“
Jmenoval se Jakobi a v oblibě měl jedno město, kde chudí žili ve špíně, jedli krysy a bohatí se kochali pohledy na jejich bídu. Ale Jakobi to nesnesl a jednou v noci se vydal na scestí pomsty. Pěstí zahrozil nebesům a přísahal, že dokud mu bude dech stačit, tak žádný kupec, ni šlechtic, nebude klidně spát.
„Tak tohle jsem už slyšel…“
„Počkej ještě, vypravěč jsem já.“
„Nebyl to paladin, ale jeden člen domobrany co se zcvoknul z chlastu…“
„Ne, to není ono.“
„… a skočil z věže na jednoho cechmistra.“
Dlouhá léta byl vychováván v postupu cestou světla. Nesměl pít alkohol, dívat se ženám na odhalená lýtka a slovo debil směl říci potichu jednou do roka. Ale ten osudný večer se nasral.
„Páááni…“
Začernil si oblečení a tvář uhlím a bez dovolení opustil svůj řád. Ozbrojený dýkou se vydal za cechmistrem přístavu. To nechutně vypasené prase…
„Heh.“
… bydlelo ve velkém paláci na kopci přístavu. Věděl, že bezpečnosti není nikdy dost a postavil si mohutné zdi, ze kterých pozorně jeho nohsledi pozorovali okolí. Ale Jakobi, který nedbal na své zdraví, klidně přišel k bráně do jeho sídla a zakřičel.
„Héééj ty prase bradavičnatý!“
„Otevřete!“
Z druhé strany vrat se ozval dotaz „A to jako proč ty otrapo?“.
Jakobi zaťal pěsti „Protože přišel den zúčtování!“.
„Ale je noc?!“ řekl druhý hlas za bránou. Otevřelo se malé okénko a z něj vykoukla nabitá kuše „Je noc ty tupane! Val dom nebo…“.
„Jsem hromadný zabiják svých obětí!“ vykřikl Jakobi, hodil dýku do okénka a proskočil jím dovnitř. Přistál na umírajícího strážce, kterého dorazil, vzal kuši a střelil do zad prchajícího nepřítele. U brány zůstal sám a těžce vydýchával.
„To sis teď snad vymyslel!“
„Ne ne.“
„To se nedá poslouchat!“
Nabil kuši, vytáhl z mrtvoly svou dýku a rozeběhnul se k paláci. Zatím si ho nikdo nevšimnul, ale to brzo změní.
Rozkopnul dveře do paláce a zakřičel „Připravte se na smrt pohůnkové zla!“.
Stará komorná se zvedla od truhly s nádobím „Ale tady jsem jenom já! Já nebohá stařenka!“.
Jakobi se rozhlédl a všiml si, že palác je zřejmě z větší části vystěhován. Pekelně nasratý se podíval na stařenku „Kde je ten zplozenec pekelný? Kde?!“.
Stařenka na něj vyplašeně pohlédla „Před týdnem dostal infarkt a jeho syn teď všechno stěhuje pryč.“.
„Áha… Tak naschle.“ Řekl Jakobi a urychleně se vydal pryč. Kuši a dýku narafičil u mrtvol tak, aby to vypadalo, že se navzájem zabili. Zahanbený utekl do tmy s vědomím, že je vrah a idiot.
Žal se rozhodl utopit v alkoholu a nad ránem vylezl na věž…
„A je to tady!“
…vymočil se do davu na trhu, byl zatčen domobranou a pokojně dožil v klášteře, kde se staral o sklep se žampióny.

„Já nevím… Vy snad trpíte nemocí hlavy?“
„Eh, ne?“
„Buď to děláte naschvál, nebo znáte jenom takové blbosti.“
„Tak něco vyprávěj ty!“
„Tak něco povyprávím.“

Varaždin a velký flám
Tak jsme jednou dorazili s karavanou do cíle a vyplatili nás. Nic lepšího nás nenapadlo než to pořádně zapít, zajíst a pak prospat celý den.
Jenomže, někdo zrovna unesl dcerku jednoho trošku bohatšího šlechtice a celé město propadlo horečnému hledání. Jasně že proto, že za tím byla tučná odměna.
Tak jsme se vydali hledat taky, bylo nás pět a měli jsme zbraně. Který únosce by si s námi poradil? Nejlepší je hledat tam, kde by nikdo nehledal.
A tak jsme vlezli do kanalizace. Pochodně dělaly stíny tak děsivé, až nás to děsilo. Smrad se skoro vyrovnal tvým botám Olasi.
„Héééj!“
No po pár kilometrech nás to přestalo bavit a tak jsme prvním výstupem vylezli. A zrovna u takové malé hospůdky, nevím, jak se jmenovala, s takovou vábivou atmosférou okolo a tak jsme se rozhodli se občerstvit.
Bylo zavřeno, žízeň veliká a tak jsem s rozběhem vyrazil dveře. Uvnitř byl chlap a nějaká kráska připoutaná u židle. Moc dlouho jsem nepřemýšlel nad tím co se tam zrovna děje, tasil jsem meč, zařval a vyrazil jsem na něj.
Bylo to špičkový, čučel jak kůl v plotě a já jsem ho ťuknul ho hlavy jílcem. Ostatní stáli ve dveřích a nevěděli, co mají dělat.
Já jsem se chopil příležitosti, rozvázal jsem té dívce pouta a hned potom jsem jí dal pusu.
Vrazila mi facku, švihla po mě měšcem a radši jsme se rozptýlili po okolí.

„Teda nic moc chlapče…“
„Ale aspoň je to pravda.“
„To jsi ale vůl, že jsi jí dal pusu. To se nedělá. Nečistíš si totiž zuby, víš.“
„Tak, vyhrál jsem a jdu pryč.“
Varaždin lehce nasraný vyskočil na nohy a společensky přijatelnou rychlostí se vydal do pokoje, který sdílel s dalšími členy karavany.
S pocitem blaha ulehl a řekl si, že příště radši večeři vynechá.
A radši i celou Bránu Vran.
Jenže Olasova oběť to nebyla poslední…