Tvorba Vikinger

3d?
text?
text ve 3d?
.
.
ale ne, WordArt.....

WordArt, aneb když dítě z druhé třídy dělá referát   
Neboj, na všechno se dá zvyknout.

ne, pokud bude kazdy radek v jinem stylu

je mi blbe   

Tak to jdi hodit na smetiště, to snese všechno.

Vypatlátor: MaNdAlOrIaN

nějak to moc nechápu, ty rozhovory a tak

Kdysi dávno, na předaleké moravě...
Jsem se sestrou udělal sněhuláka Jabbu  
To je umělecké dílo vrcholné kvality, až na ty rohy a rákos.

Takže mám rozdělanou Akademii a XXX
Akademie se rýsuje pěkně, dostal jsem pár skvělých nápadů. Dokonce jsem k tomu našel i parádní znělku z atari.
XXX bude typická Vikingerovská prásárna ze současného městského prostředí.
Ale mám tu maturitu, hromadu věcí do školy (zkoušky díky individuálnímu studijnímu plánu) a moc času není.
Hlavní postavy, klasicky, jsou podle lidí z OSW.
Takže kdyby někdo si výslovně přál aby tam byl nebo nebyl, ať mi napíše PM. Této pocty se nemůže zřeknout: Potan, Syntax, DEH a Padme.  

Proc ze se nemuzem te pocty zreknout?   

Protože pak by nebylo o čem psát.

Protože v tom rozepsaném už jsou.
Mand mi dal souhlas, takže už jich je celkem 6.

A jinak jsem doprznil první kapitolu.
Ta druhá bude o něco zajímavější.
Malá nápověda: Potan někoho zabije  


Tento příběh je založený na skutečných událostech.
Tento příběh věnuji svému otci, psu Fidovi a holce, kterou ještě nemám.

Kdysi dávno, v jedné předaleké alternativní galaxii…

Kapitola 1 „Vyhnání z Akademie“
Korriban 1007 BBY
Tak jsme byli vyhozeni, mne osobně, se to velmi dotklo. Byli v přesile a nedalo se nic dělat. Potan byl z toho duchem mimo a v očích měl hněv. Nebo měl hlad.
Syntax omdlel hned po té, co nám Hrabě Kukurukuku zabavil světelné meče. Byli jsme tři, proti Disneyho korporaci. Ta měla bezpočet vojáků, droidů a taky se k nim přidali i někteří, bývalí, bratři i sestry z Řádu. Micky nás pozoroval, smál se jako největší Caridský buran a v ruce si pohazoval s Potanovím mečem. Potan se otočil, se Syntaxem přes rameno „To ti neprojde! My se umíme mstít, to si zapamatuj.“, pak se otočil k němu zády a vyrazil.
A začala naše cesta, Já, největší milovník co kdy žil, Potan, nejnepochopenější pán zla a Syntax, no, ten je prostě Syntax. A navíc byl Syntax v bezvědomí. Ne že bych proti němu něco měl, ale dovedl si vybrat svoje chvíle. Pozoroval jsem, jak se mu tvoří provaz slin u pusy a něco mne napadlo.
„Potane, ale jak se odtud vůbec dostaneme?“
„Ach, ty malověrný! Nejsme přece zlí jen povoláním.“
„Ne?“
„Ne, jsme zlí od přírody a temná strana síly naše kroky vede.“
„No a co nám z toho plyne? Kromě toho, že nás vždy otravují davy farmářů s puškami?“
„Tak trochu jsem to i čekal.“
„Toho tupce s jeho poskokem?“
„Toho přímo ne, ale předpokládal jsem, že jednoho dne budeme muset rychle odejít a tak jsem si připravil pojistku.“
„Takže máme plán! Ty vždy myslíš na všechno!“
„Najednou máš ve mne důvěru? No, za chvilku tam budeme. A ne že začneš vyvádět, Micky by nás mohl sledovat.“
„Jsem ticho jak ten rodian.“
„Rodian? Ten jak jsi mu vyřízl jazyk a připoutal ho ke kokpitu stíhačky?“
„Ne, ten jak jsem ho přinutil…“
„Mlč už.“
Ne že bych Potanovi nevěřil, ale prostě mám radši řezání hlav. Jsem takový typ člověka. Ráno jednoduše vstanu a někomu uřežu hlavu. A pomalu.
A tak jsme šli tou nehostinnou krajinou, kde nic radši nežilo. Kromě různých bestii, na které jsme občas pořádali hony. Taky u toho občas někdo zařval, ale slabochy nepotřebujeme. Je to pustá planeta, ale je naše. Nebo byla, ale jednou bude, zase.
Potan nás po delší procházce přivedl k jeskyni. Položil na zem Syntaxe a otočil se ke mně a založil si ruce na hrudi „Tak, jsme tady.“.
Podíval jsem se pozorně, v jeskyni byla tma a ani Silou jsem nic neviděl. Určitě to byl trik. Potan se pousmál, když viděl, jak snažím a napřáhl k jeskyni obě ruce. Na čele mu naběhly žíly a zvedl se vánek. Zaclonil jsem si oči před vířícím pískem a ozvalo se praštění elektřiny. Ve vchodě do jeskyně se objevily dveře bez ovládání. Jen holé dveře z duraoceli. Potan ledabyle mávnul rukou a dveře se otevřely. Hodil jsem si Syntaxe na záda a vstoupili jsme dovnitř.
Potan byl vskutku mazaný, měl tu menší hangár. Naproti vchodu stála loď, zřejmě kdysi obchodní, lehce vyzbrojená s prostorem pro menší posádku. Na straně napravo ode dveří byla postel, nějaké bedny s jídlem a oblečením. Nalevo bylo pár stojanů se zbraněmi. Syntaxe jsem položil na postel a Silou jsem se dotkl jeho mysli, byl pouze v bezvědomí. Nechal jsem ho radši spát.
S Potanem jsem se vydal k zbraním. Z dálky to vypadalo jako zajímavá sbírka arzenálu, ale zblízka jsem zjistil, že to byly zbraně, které Řád před pár lety vyřadil jako zastaralé. Bohužel, nebyly mezi nimi aspoň protomeče, světelné meče už vůbec ne a mezi věkovou kategorii Potanovy výstavky ničení by vůbec nepatřily.
Potan se s povzdechem začal probírat meči a jeden mi podal „Na, ten je tvůj.“. Podíval jsem se na něj, byl to můj starý vibromeč, se kterým jsem kdysi trénoval. Oproti světelnému byl o poznání těžší, ale konečně zase bude stříkat krev. Potan mi podal ještě dvě dýky a sám se také vyzbrojil. Jeho meč mi připadal lepší, než ten můj. Ale on je můj mistr a jako takový musí působit reprezentativně. Vzal jsem si ještě menší blaster a silový štít. Potan si mne změřil pohledem „Tak co, cítíš se na to? My tři, proti galaxii…“ pokýval jsem, s úšklebkem hlavou „Je nás tak akorát, i když by pár dalších neuškodilo. Mít pár postradatelných bojovníků…“.
„Už jsem o tom přemýšlel a na něco jsem si vzpomněl. Pamatuješ si, jak někteří naši předchůdci zakládali různé kulty?“
„Ano, je to jeden ze zdrojů…“
„Rekrutů, ano. Čirou náhodou, mám u sebe jediný holocron, který obsahuje souřadnice všech kultů.“
„Ale není v něm, které jsou ještě aktivní?“
„Ne, budeme to muset zjistit sami. A taky musíme zjistit jejich úroveň technologie.“
„Potřebujeme moderní armádu, ne bandu barbarů.“
„Armádu?“
„Jak jinak chceš Mickiho porazit?“
„Armádu ne, Viku. Myslíš moc dopředu.“
„Proč? Když budeme mít lidskou sílu, tak nám nic nebrání.“
„Nemáme kredity na to, abychom vybudovali armádu.“
„Takže?“
„Uvidíme, nejdříve je musíme zkontrolovat. Běž vzbudit Syntaxe, já zatím zkontroluju loď.“
„A jak se naše loď jmenuje?“
„Ohnivá smršť.“
Nic jsem na to neřekl, musel jsem přemýšlet. Navíc to bylo příšerné jméno. A ta loď byla taky příšerná, určitě si toho hodně pamatovala. Mám v nejbližším přístavu vystoupit, nebo se mstít? Budu se muset rozhodnout a to brzy. Probudil jsem Syntaxe fackou, ohnal se po mně a vykřikl „Ne! Můj meč! Parchante!“. Jeho pěst o vlásek minula můj obličej.
Syntax zamrkal, rozhlédl se a zhodnotil situaci „Co se děje? Kde je Potan?“.
„Potan je na lodi, musíme navštívit staré sithské kulty, abychom se mohli vrátit zpět.“
„Do akademie?“
„Kam jinam? Máš něco konkrétního na mysli?“
„Ne, nemá smysl utíkat.“
„Proč? Nemáme skoro nic a Micky po nás určitě půjde.“
„Jediové po nás půjdou. Jakmile se dozví, že tři hlavní představitelé dávného zla jsou sami a bezbranní…“
„Jasně, máš pravdu. Takže jsi s námi.“
„Za nic bych to neměnil. Zlo vždy zvítězí.“
Poplácal jsem ho po zádech a vydal se do lodi. Uvnitř byly všude bedny, připoutané ke stěnám, aby se co nejvíc obsadil volný prostor. Potan seděl v křesle pilota a drbal se na hlavě „Tak to vypadá, že loď je v pořádku. Pro tvoji informaci, máme dvě laserová děla, která jsou funkční. Torpédomet musíme nechat opravit.“ podíval jsem se na obrazovku, byl tam seznam nákladu „A co tu máme dál Potane? Ten náklad je jenom očíslovaný.“.
Potan se otočil i s křeslem ke mně „Jídlo, léky, menší mechanické součástky. Chci většinu prodat v prvním přístavu. Nemáme moc velkou hotovost.“.
Vyvolal jsem na obrazovku plán lodi, byla nic moc. Corellian Engineering Corporation XS-200, pašerácká loď každým coulem. Ovšem v předchozím století. Bylo tam skladiště na zádi, pod ním byla strojovna, která určitě byla malá. Dále tam byly dvě stejně velké kajuty, jedna pro posádku, jedna pro kapitána a obě byly stejně velké. Taky jsme měli ošetřovnu a hezké centrální jádro. V jádře byl velký kulatý stůl s holoprojektorem, křesla a sloužil jako jídelna s brífinkem. Nic víc, nic míň. Loď k ničemu.
„Tak kam poletíme? Syntax je už celý natěšený.“
„Který je nejbližší přístav Viku.“
„A sakra, tam máme ale zákaz. Republika tam má dokonce posádku, kdybychom zase dělali problémy.“
Syntax nahlédnul dovnitř „Tak kdo by nás tam očekával! Vpřed!“ a Potan se protáhl, mlaskl a zase se z něj stal, ten obávaný, Sith. Někdo brzo zařve a my to nebudeme.
„Posádko, na místa! Syntaxi, budeš můj navigátor a ty Viku budeš střelec. Vím moc dobře, že ti nic neunikne.“.
Syntax usedl na místo navigátora a já se ujal dvou střeleckých věží „Samozřejmě že mi nic neunikne.“ A Syntax se zachechtal „Tak to bych se vsadil. Podle počítače je na orbitě kolem stovky stíhačů a tucet větších lodí. Ty stíhače budou, podle mne, řízené počítačem.“
Raději jsem si pospíšil na pozici. Zapnul jsem komlink na rukávu „Takže to jsou nějaké levné typy?“ po chvilce se ozval Potan „Těžko říct, Disneyho korporace má dost peněz, aby to byly ty nejlepší. Ale na druhou stranu, je to buran.“.
Zaklel jsem, usedl k ovládání a zapnul napájení. Všechno fungovalo, bylo to nádherné laserové dvojče. „Potane, ve věži dva vše funguje. Teda až na diagnostiku! Ukazuje to něco u vás?“.
„S tím souvisí špatná kalibrace zaměřovače. Ale nestrachuj se! Budu se snažit s ní moc netřást…“
„Pchá. Sith se nikdy nestrachuje. To jsi nás učil.“
„Za chvilku budeme venku. A ukaž, co jsem vás učil. A hlavně se tref…“
A naše loď si začala razit cestu zbytky atmosféry. Rozloučil jsem se svým domovem, vrátím jim náš odchod po splátkách a líbit se jim to nebude.
Ve vesmíru už stíhači vyrazili naším směrem, z větších lodí jenom jedna. Ale ta největší. Viděl jsem ty její velké věže, jen jeden zásah a naše pomsta by se rozpadla. Stejně jako naše loď. Necítil jsem ve stíhačkách piloty. Zapnul jsem komlink „Za jak dlouho skočíme do hyperprostoru? Určitě je nezvládnu odrážet víc jak minutu!“.
„Podle počítače ta minuta bude stačit. Pokud nám neustřelí motor.“. Syntax byl vždycky takový optimista.
První stíhač naletěl po přímé trajektorii. Měl oválný trup, ve předu trupu byla dvojice hlavní a po stranách dvě křídla. Nic jiného něž mynocka, mi nepřipomínal. Nenávidím mynocky. Zamířil jsem a vystřelil. Věž sebou škubla, až moc, a paprsky se zařízly do trupu stíhače. Ani jsem si nevychutnal ten zášleh.
Na dostřel se přiblížilo další pět, v moc velkých rozestupech a kličkovali. Potan natočil Smršť „Střílej po nich sakra!“ zařval a vystřelil jsem. Minul jsem trup a prostřelil křídlo. Stíhačka se roztočila do vývrtky a srazila se s druhou. Další se začala otáčet směrem nahoru, od nás, ale vůbec jí to nepomohlo. Čistě jsem ji zasáhl do motoru a nádherně explodovala. Věž ale už sebou neškubla a zhasla světla.
Zakřičel jsem „Co se děje!“, ozvala se rána a příšerný skřípot. Pak začal za sykotu unikat vzduch. Potan klidně odpověděl „Nemáme šťávu, ta věž nám resetovala počítač! A taky se o nás opřela jedna stíhačka.“.
Světla problikla a za průlezem proběhl Syntax „Musím to opravit, jinak nás to roztrhá! Viku! Vydrž ještě a nestřílej v krátkých intervalech!“
Potan dodal do komlinku „A to je rozkaz. Teď si dejte pozor, naštval jsem se.“
Rychle jsem se připoutal, Potan je ten nejagresivnější pilot co znám. Loď sebou začala škubat a já jsem musel použít všechnu Sílu, abych vůbec stihl zaměřovat. Bylo jich kolem nás asi dvacet, ale byli více zaměstnaní vzájemným uhýbáním a jejich střelba byla nepřesná. Na rozdíl od mojí. Hloupí droidi. Vycítil jsem, kde bude největší koncentrace nepřátel v příští chvíli, a vystřelil jsem. Střely poškodily dvě lodě, jedné utrhly část trupu a druhé kus křídla. Mynock začal trhaně zanášet na stranu. Díky tomu se z roje začaly odpojovat některé stroje a na nás se pověsily jenom tři. Zbytek čekal na svou příležitost a kroužil v dostatečné vzdálenosti.
Syntax se po půl, nervydrásající, minutě ozval „Je to v pořádku, Potane. Můžeš!“
Potan zachrčel „Teď se držte a hlavně zastav palbu!“. Loď skočila do hyperprostoru a vypnul jsem napájení, pro jistotu. Byl jsem celý propocený a pálily mne oči.
Teď nás už nic nezastaví.
Kromě republikových celníků.


Hyperporostorové intermezzo
Potan si nás zavolal na brífink. Vypadal podivně, jako by se mu do toho nechtělo. Sednul jsem si se Syntaxem naproti němu a uvelebil jsem se.
Potan si povzdechnul „Mám pro vás něco, je mi úplně jasné že tu, jen co domluvím, začne povyk. Nebyl jsem k nikomu upřímný od první chvíle, co vstoupili do… Akademie. Není to akademie, není sithská a ani já nejsem Sith.“.
Naklonil jsem dopředu a zalapal po dechu. Ten sviňák!
Syntax praštil pěstí do stolu a tasil meč „Tak… Ty parchante!“
Potan nás udeřil proudem síly a přirazil do křesel.
„Jsme pár století starý kult Marky Ragnose. Skere Kaan mi dávali instrukce. To je pravý vládce Sithů. Ale Disney převzal moji operaci skrze přeběhnutí vyšších členů Sithské akademie a také našeho kultu. Starý Skere se zachoval jako hajzl a vyhlásil neutralitu. Mě se podařilo udělat obchod se Skerem a vyhlásil jsem neutralitu taky. Některé naše členy jsem vykopnul před jeho příletem Disneyho, aby bylo možné je znovu získat pro naši věc. Ale skupina pod velením Eternal se k němu přidala. Tu musíme zabít jako první. Musíme získat zpět tvář. Všichni co jsem vyhodil z našeho… Kultu jsou na Nardolinu, tam letíme a tam…“
Syntax se napjal k křesle „Ty hajzle. Nikam s tebou nejdu!“.
Potan se postavil, v mžiku oka vyskočil na stůl a upřeně se podíval na Syntaxe. Já jsem se překvapeně díval, jak Potan pouhým pohledem rdousí Syntaxe. Lapal bezmocně po dechu a mně se to líbilo. Síla byla cítit všude a nám zrudly oči. Ukázal na mě prstem.
„TY! Mne poslechneš.“
„Ano, můj pane.“
„TY TAKY!“ Syntax se zhroutil na podlahu.
„Ano, můj pane.“
A do Sithu…

Jak jsem se stal republikánem (inspirováno Šimkem a Grossmanem)
Býval jsem Sithský admirál a měl jsem vlastní flotilu. Moje vlajková loď byla tou největší v galaxii a měl jsem v ní své věrné nohsledy. Taky jsem měl družinu služebnictva, červů bídných, co mi po vůli byli a plat nechtěli.
Jednou přišel na inspekci Darth Revan a já jsem pouze utrousil „Nechtěl by se už konečně vykoupat?“.
A tak jsem se stal Sithským kapitánem, měl jsem vlastní křižník, který byl nejstarší provozuschopná loď v galaxii. Taky jsem se stal nohsledem nového generála a moje služebnictvo se omezilo na jednoho přestárlého bídného červa, který mi po vůli nebyl a odmítal pracovat.
Při jedné bitvě s Republikány jsem odmítl zaútočit s tím, že se na to mohu vysrat a je to pod moji úroveň.
Byl jsem povýšen na pilota stíhačky, byla mi malá.
A tak jsem dezertoval na stranu Republiky, která ze mě udělala velitele posádky v jednom patře Coruscantu. Pokud neterorizuji své spoluobčany, tak se mě snaží zabít Huttové a jiné podřadné rasy. Ale mám opět své sloužící bídné červy a jsou mi, pokud je dostatečně zmlátím, po vůli.

Tak, moje veledílo posledních dní, nahoře plech, pod ním kůže, pak obdélník molitanu aby bylo pohodlí a nakonec koženka aby nebylo vidět vázání a dala se vevnitř udělat tajná kapsa(na kredity aby mi je rebel scum nesebrali).
Na to že tam skoro nic není, tak jsem se u toho dost nanadával a ta jamka je od kladiva, nasral jsem se.
A rukavice z obchodu.
Je to vhodné do boje a společnosti, hlavně k obleku.  
Nemám foťák, kterým bych to pořádně vyfotil a webka tomu teda moc nedává. Na srazu si budete moc šáhnout na komplet(ale ne na vercajk).
A zbytek bude víceméně oplechování pravé ruky, nějaké kosmetické serepetičky, bouchačka (z té se potentujete smíchy), kápě-kapuce a nějaké hovadiny co vyštrachám u Padme v konťáku.

wait, u Padme v kontaku? Padme nema zadnej kontejner    A pokud myslis ten pro nase č.p. tak mas docela silnou konkurenci, dost casto obchazi par bezdaku cely sidliste   

Ale sem na to zvedava, co si spachal   

Život je boj, ale já, jelikož mám správnou výživu, jsem rychlejší!

Zítra jdu do švadlenky, doufám že tam budou mít ty správné věci pro mě.

svadlenku?

Aby jsme si mohli zapíchat  

heroin do zadku, travu do oka, slamu do bot. seno do pusy?

I ty jeden narkomane  
Dnes jsem za odpoledne stihnul udělat nátepník na pravou ruku, nechlubím se, pouze kostatuji.
Foto neukážu, je pěkně hnusnej 

Ježiši, já s ním zabil pavouka.
No nic, tohle jsem zapoměl semka nahodit.

Darth Ondra a politické školení
Po bitvě o Yavin, při které se nic nestalo, jsme byli nahnáni na politické školení.
Naším učitelem se stal Darth Ondra, člověk tak tupý že by se s ním nedalo ukrojit ani máslo.
S pár kolegy okolo, spoutanými stejně jako já, jsem uzavřel dohodu o neútočení. Jejich systematické ohlodávání mých výložek, v domnění že jsou jedlé, mne vyvádělo z míry a nemohl jsem se soustředit na poučný výklad.
Darth Ondra nás nejdříve poučil, za doprovodu imperiálního orchestru, že se nic u Yavinu nestalo. Moc jsme mu nevěřili, obzvláště proto že projevy nesouhlasu byly umlčeny granáty.
Po další přednášce na téma: Rebelové jedí děti, jsem došel k poznání, že jsme přežili jen dva. Já a Darth Ondra. Chopil jsem se příležitosti a chtěl vykřiknout „Sláva Císaři! Smrt rebelům!“, ale místo toho jsem zamumlal „Mám žížu.“.
V odpověď mne někdo kopnul mezi čtvrtou a pátou bradu. Následně jsem byl povzbuzen elektrošokem a povýšili mne na velitele trestného pluku. Pracovní náplň se mi moc nezměnila, jelikož trestné jednotky se od běžných v ničem nelišily.
Problém nastal při politickém školení velitelů trestných jednotek, které skončilo střelbou do posluchačů a většinu svých podřízených jsem spotřeboval jako živé štíty. Po školení jsme byli podrobeni zdravotní prohlídce, která spočívala v tom, že si doktor nasadil gumové rukavic a prohledal nás. Ondrovi se totiž ztratil odznáček za věrnou službu říši.
Po pár dnech, kdy jsem si nemohl sednout, jsem došel k závěru, že služba Císaři nebude pro mne a taky, že nemám rád doktory.

Jak jsem se stal zajatcem
Býval jsem dobrým pilotem stíhačky TIE, dokonce nejlepší z celé skupiny. Dokázal jsem se trefit jak do nepřítele, tak do hangáru a ještě mi běžně zůstávala celá polovina stroje. Temný den ovšem nastal při střetu s eskadrou Rogue. Hned při začátku boje jsme byli vyděšeni, že z čista jasna nemůžeme nepřítele zasáhnout, čelné kolize se stávají a já jsem se dokonce ztratil mezi troskami stíhaček třídy TIE.
Nebloudil jsem dlouho, přistál jsem totiž omylem v nepřátelském hangáru. A tak zatímco mi pažbou blasteru Wedge rozmlátil naleštěné sklo kabiny, jsem sledoval výbuch svého acclamatoru. Nebyla to špatná loď, pouze byla na hovno a doufal jsem že se od Wedge přiučím umění kadeřnickému, které on zjevně ovládal a lepé žínky na to svůj účes lovil.
Vytáhli mne z mé stíhačky a odvlekli do vězení. Tam mne čekalo milé překvapení v podobě dvaceti mích bývalých velitelů. Podle délky vousů jsem usoudil, že by rebelové mněli co nejdříve vyhrát. Nikomu se nelíbí muži s vousy po kotníky. Ke všemu ty kotníky byly zarostlé taky, takže celé postavy splývaly s podlahou.
Místo pozdravu mne prošacovali a snědli mou sladkou tyčinku spolu s hřebínkem, který si spletli s mastnou pečínkou. Jelikož jsem byl nový, tak mi položili otázku, zda to chci s krémem nebo bez.
Následující hodiny by možná byla nejhorší z mém životě, pouze nepočítali s tím že mám zaseklé zapínání kombinézy. A také měl jsem ostré zuby, takže mne vynechali ze svých radovánek a já jsem se jako ostatní stal donašečem.

Jelikož jsem poslední dokončenou akademii pěkně zprasil, taky jsem to dodělal po 4 letech , tak tady je upravená verze hezky ve wordu.
Tradiční varování: Potane(a taky Derku, Wille, Xaviere), nečti to.
Já vím, ti co si pamatují mojí tvorbu si říkají "Já teho kraviny číst nebudu.".
A vo tom to je.
Ti, co s mou akademickou sérií ještě nebyli seznámeni a toto dílo se jim bude líbit, se mohou těšit, nebo bát, nových lepších verzí mé epické pornoságy z předaleké galaxie.

Stažení možno zde.
Heslo:

Spoiler:

začal jsem to číst...
              

Nečekal jsem že na to přijdeš tak brzo.  

Jelikož mi začalo v práci hrabat, tak jsem spáchal něco dalšího.
Někteří lidé totiž v práci třeba pracují, spí, šoustají, koukají na filmy a nebo, jako já, dělají mod do Hearts of Iron III.
A mimo fašistickou Kanadu, či jiné hovadiny, jsem si udělal vlastní OSW armádu(za pouhých 8hodin).
Bohužel, vypadá to divně, hra nemá český font.
Tady je spouštěcí událost

Spoiler:

Tady první část jednotek

Spoiler:

A tady druhá

Spoiler:

Co říkáte? Není Potan hrdina?