Vzpomínky - výcvik pro Malasorteho

Na čtvrtém měsíci planety Yavin vládne toto ráno vlhko a déšt. Kapky vody dopadají na budovu Akademii Jedi a bubnují. Přestože je takhle ošklivo, většina členů akademie je už vzhůru. Neděje se nic zvláštního, jen se jim už nechtělo spát, i když normálně ještě hluboce spí.
Luke Skywalker, Mistr Jedi, dojídá svoji snídani složenou z delkharských lupínků politých Jefuskou štávou.
Už tady měl být, pomyslí si, když se padawan Malasorte stále neobjevuje.
Sliboval, že přijde. To bude chtít trest, Luke se v duchu pousměje a spolkne poslední lžičku svého jídla.
Chvilku počkal, ale Malasorte stále ještě nikde.

Toho deštivého rána jsem se probudil ve svém pokoji,a když jsem pohlédl na svůj datapad tak jsem si vzpoměl,že jsem slíbil Mistru Skywalkerovi,že se za ním zastavím.Whoops,rekl jsem si,hodil jsem na sebe svůj plášť a rychle jsem běžel za Mistrem.Když jsem tam dorazil tak byl Mistr Skywalker rozčilený,že jsem nepřišel.Já jsem se mu omluvil,že jsem zaspal a on mi ze trest dal úkol,se kterým jsem počítal.

"Malasorte, poletíš se mnou tedy na Tatooine, jak jsi chtěl?" otáže se Skywalker.
Zvedne skleničku vody a pomalu ji vypije.
"Může to pro tebe být těžké, vrátit se do svého domova, byt jen na chvíli," řekne padawanovi.
"Stále chceš letět?" vyčkává Luke na odpověd.

Ano Mistře,jistěže chci..odpověděl jsem na Mistrovu otázku a vzal jsem si snídani,kterou mi donesl jeden z padawanů.Cestou do hangáru jsme se ještě s Mistrem Skywalkerem bavili o naši misi na Tatooine,pak jsme nasedli do YT-1300 a vydali jsme se na cestu.Cesta byla zdlouhavá a v lodi bylo chladno.Mistr Skywalker seděl v kokpitu a popíjel bylinkový čaj.Mistře jak dlouho ještě poletíme?Asi 5 hodin odpověděl Mistr Skywalker a nabídl mi šálek čaje,který jsem přijal.

Dlouhá doba uběhla a stará a potulčená lod typu YT-1300 se objevila nad Tatooinem. Piloti, misttr Jedi a jeden paddawan, okamžite zamířili s lodí k povrchu planety. Lod rychle proletěla vrchní atmosférou a pomalu se přibližovala k jednomu z moha přistávacích doků v Mos Eisley, Po krátké rozmluvě s dispečinkem lod ladně usedla a oba jeji pasažéři vystoupily do známého a dusivého tepla Tatooinu.

Tak jsme tady,řekl Mistr Skywalker a otevřel přistávací rampu.Po chvíli jsem se vysoukal po rampě ven a prošel se po povrchu Tatooinu.Nohy se mi bořily do horkého písku.V Mos Eisley bylo ten den celkem rušno.Jdem do kantýny,máme se tam sejít s jedním chlápkem kvůli našemu úkolu řekl Luke a vydal se směrem ke kantýně.Uvnitř jsme se posadili ke čtvrtému stolku od vchodu jak bylo domluveno a čekali jsme na něj.Přišla k nám Twilecká číšnice a zeptala se co si dáme,na to ji Mistr Skywalker hbitě odpověděl sklenici juma jusu a ty si daš co??.To samé,odpověděl jsem.Číšnice nám je o chvíli později doručila.Asi po 15-ti minutách se objevil divný chlápek v šedých hadrech,obitým brněním a blasterem u pasu.To je on řekl Luke,a já jsem se otočil ke dveřím.

Muž přistoupil ke pultu a něco si ,téměř nepozorován, vzal od barmana. Nenápadně přešel k čísnici a něco ji pošeptal, ta souhlasě kývla a pak se rozešli a můž odešel. Čísnice pokračovala ve své práci a donesla jídlo k stolu, kde seděli rodiáni.
"Zajímavé, že?" řekne Luke a upije trochu ze svého pití.
"Co na to říkáš?" pohlédne mladému malasortemu do očí a znovu usrkne ze svého nápoje.

Je to velice zajímavé Mistře,řekl Malasorte a upil trochu juma jusu.Velice by mě zajímalo co to mohlo znamenat,a co vůbec říkal té číšniciřekl jsem a upil jsem ze své skleničky.
Po chvíli se ten muž vrátil ještě se dvěma chlápky co nevypadali zrovna moc přátelsky.Sedli si k baru a objednali si každý skleňičku nejakého životabudiče.

Co na nás pořád tak zírají Mistře optal jsem se Luka.
Nevím,ale určitě z toho neplyne nic dobrého

Muži ještě chvíli popíjeli a Luke s Malasortem je ještě pozorovali, po chvilce muži vstaly, zaplatili barmanovi a s podezravými pohledy odešli z baru.
"Počkejme ještě chvilku," řekl Luke k Malasortemu.
Pět minut ještě čekali v restauraci a pak se rozhodli k odchodu.
Vyšli ven.
"Jsou tři bloky před námi, pojd," řekl Luke a skryl se v davu.

Vydal jsem se za Lukem do davu. Šli jsme uličkou,která vedla do přístavu,když jsme je našli,tak stáli u staré pašerácké loďi podobné Millenium Falconovi(ostatně jako většina pašeráckých lodí). Luke šel směrem ke kontrolní věži a já jsem se vydal na druhou stranu do hangáru číslo 2. Po celou dobu jsme byli spojeni komunikátorem,když v tom jsem zavadil o bednu s hydroklíči a ta spadla na zem.Byl to takový rachot,že by to zbudilo i mrtvého Canooka. Chlapi,dříve plně zaneprázdněni nakládáním podezřelého zboží se nyní otočili,vytáhli blastery a začali prohledávat hangáry. Co teď? řekl jsem si jen tak pro sebe,a rychle jsem se schoval. Zapl jsem komunikátor,abych se s Mistrem Skywalkerem domluvil co dál.

Sídlo zločinců - hangár:

Malasorte se nemohl dovolat, něco rušilo signál.
"Co to sakra bylo?" křikne jeden ušpiněný rodián na Postaršího holohlavého muže.
"Kdybych to věděl, tak bych to asi nehledal, hlupáku," okřikne rodiana.
"Carthe, ty šmejde já ti..."
"Ticho!" přeruší je rázný hlas. "Někdo tu je, tak ho hledejte a nehádejte se tu jak slečinky, vždyt vám takhle uteče," promluví onen muž z restaurantu.
"Tak hledejte," okřikne své spolupachatele.
Ti se okamžitě jali prohledávat okolí a bližíli se pomalu k Malasortemu.

Co teď?? ,hlavou se mi proháněla spousta myšlenek.Když byli asi 2 metry ode mě,tak mě napadla myšlenka.
S použitím síly jsem odstrčil bednu na druhém konci hangáru a ta s velkou ránou spadla na zem.
Co to sakra bylo?? ,otázal se Rodian a koutkem oka pohlédl na Cartha.Ten se drbal ve vlasech a přemýšlel.
Muž z Restaurantu jménem Derth se o pár okamžiků později vydal pryč směrem k místu,ve kterém spadla ta bedna.Rodian a jeho parťák šli za ním.
Vyšlo to ,pomyslel jsem si a rychle jsem přeběhl směrem ke vstupu do kontrolní věže.Vyběhl jsem do druhého patra a asi po 10-ti vteřinách jsem narazil na Luka,který postával u jednoho z pultů.

"Pojd sem," špitne na tebe Luke, stále se věnujíc konzoly. Jeho prsty tancují po pultu a na obrazovce se objevují různorodé informace.
"Mám to," řekne a na tváři se mu zjeeví nepatrný úsměv.
Vezme datakartu a zkopíruje informace. Pak vypne konzoly a obrátí se na Malasorteho.
"Nyní máme důkazy o jejich činnosti, jsme ted schopni rozbít celou jejich skupinu," řekne klidným hlasem a ruku si položí na jílec meče.
"Pojd jdem si to vyřídit ss tou chamradí dole," připomene: "Nezabíjet jen je vyděsit a střely odrážej mimo ně."

Ano mistře odpověděl jsem Lukovi a vydal jsem se za ním dolů ze schodů.
Chlápci postávali opodál u kovových beden a furt nervózně přešlapávali z místa na míst.
Asi se neustále snažili mě najít. pomyslel jsem si a vytáhl jsem svůj meč.
Když nás spatřili tak po nás začali střílet.Já i mistr Luke jsme střeli odráželi furt někam pryč.Chlápci kteří byli značně vyděšeni vzali nohy na ramena a zdrhli pryč. Tak to bychom měli řekl jsem a pověsil jsem si meč na opasek.

Co to takhle více rozvynout? Nevadí příště, ano?
________________________

"No, víceméně to máme za sebou," řekne Luke: "Nejspíš tyhlety již nepolapíme, máme sice důkazy, ale když stihnou varovat své kumpány tak se někde skryjí a vše budeme muset dělat nanovo. Leia z toho nebude nadšená," Poslední větu řekl sám pro sebe.
"S tím již asi nic více nenaděláme, ale když jsem již tady, nechceš se kouknout na svůj bývalý domov? Já se podívám na farmu, kde jsem vyrůstal, ale co ty? Půjdeš k sobě?"
Mistr Luke vyčkává na tvojí odpověd. Při pomyšlení na domov dostal najednou příval dobrých i smutných vzpomínek a bylo to znát na jeho výrazu.
"Tak co?" usměje se na tebe?

_________________________

Ted máš skvělou příležitost napsat flashback, tak se snaž.

Vzpomínky
Když jsem byl malý tak jsem žil v rodině kteří mě neměli rádi.Tak mi nezbylo nic jiného než se postarat sám o sebe.Takže jsem si sehnál práci, byla namáhavá a bylo za ni málo kreditů ale stačilo to.Alespoň jsem měl nějaké credity na školné.Chtěl jsem se totiž stát mechanikem.Po chvíli jsem se vyučil a šel jsem pracovat do místní opravny.Majitel mi dál rozbitého droida a říkal že jestli ho spravím tak mi dá práci.Spravil jsem ho během pár desítek minut.Vzal mě okamžitě a já jsem dostal práci.Byl jsem jeho nejlepší mechanik a tak jsem měl největší mzdu.Začal jsem si stavět loď a také jsem si našel dobrého a věrného přítele Jorrana který mi se stavbou lodi pomáhal.Po čase jsme ji postavili a odletěli jsme na Yavin IV vycvičit se na Jedie.

Realita

Ano mistře jistěže chci odpověděl jsem Lukovi a podíval se směrem k mému bývalému bytu.Tak a jsem zase doma, pomyslel jsem si a vydal jsem se tím směrem.

Eh, tohle neni tak zcela flashback. Flashback je jako normální příspěvek, ale stal se již dávno, příklad:

Stormtrooper EX-852 byl posledním přeživším ze své čety. Na jejich základnu zaútočila novorepublikánská vojska pod vedením malé skupiny Jediů, v jejiž čele stál Mistr Luke Skywalker. EX-852 se opíral o stěnu chodby a opatrně vyhlížel za rok. Z dálky se ozývá zvuk blásterové střelby a nářek umírajících, ale v blízkosti byl klid, příliš velký klid.
Moc velký klid, to neni dobré, pomyslel si.
Náhle se povznesl, nadnášen nějakou neviditelnou silou, s tvrdým dopadme přistál těsně před postavou, držíc v pravé ruce meč a připravené k útoku. Tohle nebylo poprvé co mu šlo již takhle o život.

Před třemi lety:

EX-852 ležel zraněný a skoro bezmocný v kráteru vzniklém delostřeleckým granátem. Slyšel hlasy rebelů, ty nenávistné hlasy plné zloby vůči impériu. Pomalu se blížili, již poznal, že jsou u kraje kráteru. Marně se natahoval po malém blásteru zaklíněném v mrtvé ruce jejich důstojníka. Jeden z rebelů vstanul na kraji kráteru a zpozoroval bezmocného imperiálního vojáka. Rebel, který byl nejspíš jeden z vysších důstojníků, přistoupil k EX-852 a svým blasterem mu namířil na hlavu. Stromtrooper ztuhnul, očekával, co vlastně očekával, bolest? chlad? Nevěděl co má očekávat, jen se díval na ústí hlavně blásteru, smířen s tím, že toto jsou jeho poslední chvilky.
Rebelský důstojník se náhle chytil za hrud. Něco zahuhlal a skácel se k zemi. Mezi povstaleckými vojáky nastal zmatek. Z čistajasna začali odevšad létat střely imperiálních blásterů E11. Známka toho, že EX-852 přežije.


Součastnost:

Jedi se připravoval k závěrečnému útoku, napřáhl se a modrá čepel jeho meče směřovala na krk stormtroopera. Náhle se zastavil. "Nesmí mě ovládnout zloba," řekl si Jedi pro sebe. Otevřel oči a hlavu natočil ke třem novorepublikánským vojákům.
"Vemte ho jako zajatce," rozkázal jim. Vojáci přes nechut uposlechnout a touhu zabít stormtroopera nakonec uposlechli. jeden z nich mu pomohl štouchnutím blásteru vstát, zatímco druzí dva ho s nadávkami a vyhružkami donutili poslouchat.
EX-852 se právě stal válečným zajatcem.

Flashback

o 15 let zpátky

Bylo pondělí a na tatooine zrovna řádila písečná bouře. Byl jsem ve svém bytě a opravoval jsem staršího droida, který patřil jednomu místnímu překupníkovi.Když v tom na poušti kousek od Mos Eisley přistál imperiální raketoplán a z něj vyšlo několik stormtrooperů. Ti začali prohledávat město a ptali se na rebely, kteří se zde měli údajně ukrývat. Já jsem setrval ve své dílně a sledoval jsem situaci. Když v tom ke mě vtrhl jeden chlápek se středně dlouhýma vlasama, modrýma očima a štíhlou postavou. Tehdy mi řekl, že se jmenuje Luke, a že se potřebuje schovat před imperiální gardou, která ho pronásleduje. Schovával jsem ho asi 3 dny než imperiálové odletěli. Poté se se mnou rozloučil, poděkoval mi a na památku mi dal něco, co připomínalo hologram. Řekl mi, že pokud budu někdy chtít se za ním stavit, tak tohle mi ukáže kde se právě nachází. Podali jsme si ruce a on odešel.

o 5 let zpátky

Se svým přítelem jsem dostavěl svůj raketoplán a ve čtečce hologramů jsem se koukl na Lukův hologram. Byla tam zpráva, že pokud bude impérium zničeno, akademie jedi bude umístěna na Yavin IV, tak jsme se tam vydali.

Součastnost

Ano mistře jistěže se chci podívat na svůj starý domov. řekl jsem Lukovi a vydal jsem se směrem do středu Mos Eisley.

Luke se na tebe podívá, všimne si mírně zamračené tváře.
"Řekneš mi něco víc o tvé rodině, celkem by mě to zajímalo, ale pokud nechceš nemusíš."
Po pár minutách chůze skrz dav jste se dostali do centra města.
"Sejdeme se zde za několik hodin, dobrá? Pokud se cokoliv bude dít, kontaktuj mě přes komlink.

(Vím, o dlouhé době a je to krátké, ale teprve se to rozjede)

Šel jsem skrz město známýma ulicema, potkával jsem známé lidi, stavil jsem se do pár obchodů než jsem konečně dorazil do mého starého domu. Moc se to tu nezměnilo. Vlastnil to tu jeden překupník s motory do vznášedel, takový ten typ co jde po penězích a po zisku, ale nepohrdá ani sázkami na závody kluzáků.Tento starší muž mi kdysi hodně pomohl se vším možným:sháněl mi díly do mé lodi, sehnal mi práci atd. A já jsem mu než jsem odletěl přenechal dům se slovy Někdy se stavím abych vás navštívil. a on mi tenkrát odpověděl Budu se těšit.A nyní jsem tady abych dodržel co jsem slíbil. .Zdravím, jak se vede? optal jsem se starého muže. Řekl, že dobře a pozval mě na skleničku. Povídali jsme si o všem možném a já se dozvěděl spoustu nových věcí, které se na Tatooine poslední dobou staly. Když se blížil večer, tak jsem se s ním rozloučil a kontaktoval jsem mistra Luka přes komlink. Tak co mistře můžeme odletět ?

Luke zvedl komlink aby mohl odpovědět.
"Bohužel ne, ještě něco musím vyřídit, snaž se někde ubytovat, už musím," skončil hovor.
Kolem tebe projde dav lidí, vesele si pozpěvují a sotva se udrží na nohou.
Jedna z nich, asi sedmnáctiletá holka na do tebe narazí, vypadá zcela opije, něco ti řekne a odchází.
Po chvilce ti ale dojde, že ti sebrala peněženku.

Ta mrcha! řekl jsem a rozběhl jsem se směrem kudy šla. A protože jsem Jedi neměl by být problém ji chytit. Utíkal jsem opuštěnou ulicí a ucítil jsem jí v jednom skladišti. Vešel jsem dovnitř a začal jsem to tu prohledávat. Najednou se ozval výstřel z blasteru, stihl jsem uhnout ale prošel mi po paži. Spadl jsem na zem, zvedl jsem se na nohy a vytáhl jsem svůj světelný meč. Nyní jsem věděl kde je. Plížil jsem se pomalu mezi bednami a v tom se objevila za mnou a natáhla ruku s blasterem. Už chtěla vystřelit když v tom se ji ten blaster zasekl. Rychle jsem se otočil, pomocí rychlého chvatu jsem jí vyrazil blaster z ruky, shodil jsem ji na zem a namířil na ni světelný meč. Sebral jsem zpátky svou peněženku. Tak kdo jsi? Povídej!!!!

"Co ti je do toho kdo jsem," řekla se vdorem v hlase. Přesto se však vyděšene dívala na meč.
"Dobrá, jsem zlodějka, a ehm, bohužel jsi mě chytil, potřebuješ vědět něco víc?"
Udiveně se na tebe podívá.
"Jsi težkej, chceš mě rozplácnout? Je ještě něco co chceš slyšet?"

A co je tohle hm? řekl jsem a pohlédl jsem na její blaster ležící na zemi. Odkdy zloději nosí upravený žoldácký blaster?

"Eh..." dívka pohlédla na blaster," To je tady kradené, přísahám. Věř mi, nebyl v tom žádnej špatnej úmysl, teda kromě toho, že jsem tě okradla"
Dívka pohlédne za tebe.
"Můžu se aspon zvednout? Tady na zemi to neni moc pohodlné."