Na Korriban (výcvik pro keny)

Nar Shadaa, přístav

Z prvu jsem byl na rozpacích, protože nevěděl co si mám myslet. Po chvíli mi došlo, že se ten Wooki směje a mě se ulevilo.
Pozoroval jsem jak ťuká do toho datapadu a tváří se u toho opravdu podivně. Pak se rozešel směrem ke mě a já mu koukal do očí, které byli neskutečně vysoko.
Podal mi datapad a já pozorně četl. Nestačil jsem zírat co tam stálo.

To se mi jen zdá...řekl jsem si nevěřícně a přečetl to ještě jednou.

Opravdu se mi to nezdálo a mě spadla brada údivem. Podíval jsem se mu do očí a řekl pevným hlasem.

Gyjro, synu Mejtry... velmi si vážím tvých slov. Můžeš se na mne spolehnout, že pokud se vrátím z akademie, budeš ten první, který se ke mne přídá.
Samozřejmě i tvoji přátele jsou vítáni. Pro Wookiho tvých kvalit je místo tady nedůstojné.
Doufám, že jednou spojíme své síly a dosáhneme velkých věcí.

Už budu muset jít, pověděl jsem a na znaméní, že si toho vážím podal jsem mu ruku.

Nar Shadaa, přístav

Wokie ti před odchodem nepodal ruku, to Wokiové nedělají ale udělal nějaké jejich uctivé gesto a poté zmizel z dohledu. To zda se s ním ještě setkáš leží ve hvězdách. Protože ti tvá očista zabrala víc času než ji čekal a i tady venku rychle ubíhal vběhl si do lodi a počkal jsi na start. Na ten jsi nemusel čekat dlouhu. Do půl hodiny zaburácely motory a loď se vznesla a zamířila si to k orbitě. Na orbitě jste se dostali do menší zácpy, ale i přes ni jste do hodiny byli v hyperprostoru směr Korriban.

Korriban, přístaviště

Loď opustila hyperpostor a zamířila si to k domovské planetě Sithů. Po menší kontorle ze strany Sithské flotily, která však jen spočívala v prohlídce papírů, než čemkoliv jiném cesta probíhala bez problémů. Pár hodin po prohlídce loď dosedla na jednu z přistávacíc ploch v přístavišti a vypla motory. Ten klid a to ticho byly nezvyklé ale příjemné. Příjemné však nebylo zacloumání, které ti způsobil kopilot.
Hej, mladej, jsme na Korribanu. Vystupovat . Honem vstávej, nemáš zaplaceno na další cestu. Tak se sbal a padej z lodi[
poté obešel pár dalších kójí, u kterých se choval uctivěji a vrátil se k tobě
Abych nezapomněl, venku při vstuu do lodi tě čeká prohlídka a zaplacení poplatku u celního stanoviště. No tak hybaj, nebudem tu stát celý den
houkl na tebe, než zmizel v kokpitu

Korriban, přístaviště

Kopilot se mnou zacloumal a já se celkem lekl.

CO se děje...? Už jsme přistáli...? proběhlo mi hlavou.

Ach jo, vždyť už lezu... odsekl jsem

Vstávání jsem opravdu nenáviděl. Posadil se na lůžko, protáhl se a propleskal se po tvářích.

Tak a jsem tady Korribane...

"Čapl" jsem svou krásnou schránku a dal se do pohybu. Ještě rozespalí sešel na hlavní palubu a zmateně se rozhlédl.

Kudy jsem sem vůbec přišel...? Aha už vím, musím projít přes jídelnu a pak dál rovně...

Prosvištěl jsem hlavní palubou jako vítr a už stál u hlaního vchodu do lodi. Otočil jsem hlavou přes rameno a zamyslel se...

Už není cesty zpět, teď musím být silný, silnější než kdykoliv před tím.

Dodal si kuráže a vstoupil na lávku spojující loď s dokem. V zápětí jsem spatřil dva sitské strážné a zastavil se. Měl jsem částečný výhled na dok, kde loď přistála.
Nebyl ani malý a ani velký, prostě klasický dok, kterých jsem už viděl nespočet. Na levo ode mne kmitali tři droidi, kteří přebírali od posádky náklad a skládali ho na nemalé nákladní vznášedlo. Ale to už mi pokynul jeden ze strážných, abych sešel k nim dolů. Uposlech jsem a když stál čelem k nim, pověděl...

Nemám nic víc než tuhle schránku. Cestuji totiž na lehko...

Korriban, přístaviště

Hlídka se na tebe podívala a podívala se na tvojí schránku.
Tak mladý pán cestuje nalehko. To se na něj podívejme. A pročpak jste si vybral za svůj cíl Koriban. Tato planeta je nehostinná a krutá a to vůbec nemluvíme o zdejším obyvatelstvu. Někdo tady by si měl rozmyslet, zda chce vážně vystoupit a nechtěl by radši nastoupit zpátky na loď a odletět pryč odsud.
řekl jeden z nich s hlasem bez emocí. Zřejmě už to tu zažil tolikrát, že jsi po něj byl jen další z masy bezvýznamných, nicotných uchazečů o místo v akademii. Ve své černé zbroji vypadal ve svitu zapadajícího slunce tak nějak mysticky, jakoby temný přízrak na sklonku dlouhého dne republiky. Když jsi se neměl k odchodu povzdechl si, upravil si popruh své karabiny, kterou měl na zádech.
Dobře, další z těch vytrvalců, kteří před smrtí proklínají den, kdy sem přiletěli a nevrátili se hned zpátky na loď a neodcestovali z Korribanu.
jeho hlas zněl rezignovaně, jakoby těch neupěšných viděl víc než dost.
Ale co se starám, je to tvůj život. Takže tady mám formulář, budu chtít jméno, příjmení, planetu narození, jména rodičů a důvod návštěvy. A to hned a o žádný chytrosti se nepokoušej, v osadě si dělej co chceš, ale my jsme regulerní vojáci a nemáme na to náladu ani čas.
poslední věta způsobila rozruch mezi dalšími muži, kteří spolu s ním tvořili kontrolu a jeden nebo dva z nich zaujali výhružnou poici, jakoby tě chtěli zastrašit od toho, aby jsi se pokoušel udělat nějakou blbost.
Tak bude to?
řekl po chvíli s autoritativním hlasem ten samý voják. Opravdu dokáže zajímavě a rychle měnit emoce ve svém hlase.

Korriban, přístaviště

Zcela chladně jsem odvětil

Ale tohle není vůbec žádnej problém, pánové...
Ale nemám čím psát, neb jak jsem už pověděl, cestuji na lehko...
Máte-ti "psací nástroj" znamenejte si..:

Jméno: Artur C. Blunt
Planeta: Dantooine
Jména rodičů: Sara a Artur Blunt
Důvod návštěvy: Zemřít nebo přežít, stačí...?

A podíval se na ty všechny, pro který jsem tu byl jako šaráda. Zvláště na jednoho, který byl přímo vyzívavý...
Měl světlé vlasy a modré oči...

Kde se nachází akademie...víte ? zeptal jsem se strážného

Korriban, přístaviště

Zaznamenáno
řekl voják, když všechno co jsi řekl napsal do terminálu. Potom se k tobě otočil a zjistil že něco sleduješ. podíval se, co to může být. Co může být tak zajímavé, že nevěnuješ pozornost hlídce, ale něčemu jinému. Podíval se směrem, kterým jses díval a pak to uviděl. Chrániče prstů na jeho rukou zapraskaly, jak silně zatínal pěsti. Postavil se čelem k tomu, který neměl helmu, tělo napjaté a vše nasvědčovalo tomu, že je pod zbrojí doruda rozzuřenej.
Vojáku, jaktože nemáte nasazenou helmu? NELÍBÍ SE VÁM SNAD?
Seřval vojáka na místě, jak nějaké domestikované zvíře. Vypadalo to, že se na něj ihned vrhne. Situace byla vskutku napjatá, všichni, kromě vojáků a tebe se okamžitě snažili, aby vypadali že těžce pracují. Obličeje sklonili k zemi a dav se pomalinku rozpouštěl, jakoby nikdo nechtěl být v jejich blzkosti až dojde na lámání chleba a následnou potyčku, kdy jeden voják zastřelí druhého za nekázeň
Pardon pane, hned to napravím
a dotyčný si ihned a spešně nasadil svou helmu. To toho prvního uklidnilo a už to vypadalo, že vychladl. Opravdu teď celá skupina vypadala identicky, jako skupina naprosto identyckých jedinců.
Zbroj nemáme jen pro parádu, sakra
ukončil tyátr ten první a otočil se k tobě, který jsi byl s nimi sám na celé plošině
Vše je zaznamenáno, teď zaplaťte přistávací poplatek 93 kreditů. Obvykle to dělají úřednící, ale dotyčný úředník byl z konkrétního důvodu zadržen.

Korriban, přístaviště

Koukal jsem se, musím říci s velkým potěšením, jak ten strážný kárá svého podřízeného. Najednou mi tahle věc připadala jako správná a na místě.
Pomalu, ale jistě vkrádala se do mé duše zášť a nenávist. Nevěděl jsem, odkud se to ve mě bere a bylo mi to jedno.

Tady pane máte sto kreditů, a to je dobrý...drobný mi vracet nemusíte...
Ale mezi náma, já bych takovou nekázeň asi jen tak nepřešel, jako vy... pověděl mu pološeptem
Asi bych si ho vzal bokem a tam mu ukázal, kdo tu velí... pokračoval ale se zaťatou pěstí
Ale vy jste tu šéf, ne já...

A náhodou nevíte, jak se dostanu na Sithskou akademii ?... a nabídl mu padesátku cr,- pěkně pod rukou.

Korriban, přístaviště

Přesně tak, já jsem tu šéf a za zabití podřízeného z tohoto důvodu důvodu mi sníží výplatu a nedostanu za něj náhradu. Takže je jednoduší mu namlátit a vůbec. Proč se ti s tím svěřuju?
když jsi mu dal na stůl stovku s tím, že ti nemusí vracet, zamračil se a zabručel. Když jsi mu dal padesátku za informaci, vytáhl z pokladny 57 kreditů, nacpal ti je do ruky a zvýšeným hlasem povídá
To že jsem voják, neznamená že mě špatně platí
jeden z jeho mužů zpoza helmy zavrčel a všichni na tebe koukali nevraživě. Nevěděl jsi to jistě, ale jejich postoje tomu napovídaly. Než tě však někdo z nich stačil chytnout, praštit nebo zastřelit, dal ti jejich šéf dva informační letáků, ve kterých byli informace hlavně o kantýnách, dále náborvý leták do sithské armády a jeden čip, který tě identifikoval jako odpabeveného pasažéra. Potom tě popohnal z rampy a řekl
Akademie je na druhém konci osady. Stačí jít hlavní ulicí, nesejít z cesty a za půl hodiny jsi tam.
strčil do tebe rukou a ty jsi musel udělat pár kroků, aby jsi nespadl. Za tebou jsi slyšel jak mluví ke svým vojákům
Ještě máme práci, takže v klidu. Rozmlátit pár tlam můžeme po službě, nebo si uděláme ke konci menší štáru v Opilé karabině
odpovědí mu byl tlumený smích a po chvíli, klidným hlasem s jakým k tobě promluvil prve, říkal
Mám formulář, do kterého potřebuji jméno, příjmení, planetu narození, jména rodičů a důvod návštěvy. A to hned bez vytáček a pokusů o blbosti, nemáme na vás celý den.

Korriban, přístaviště

Díky za informaci pane otočil jsem se a rozešel

Takže Opilá karabina, hm příznačný název tam se asi později mrknu.

Razil jsem si to hlavní ulicí.Tak jako všude, kde jsem do teď byl i zde byla populace zastoupena různými kulturami.
Jakko hladoví jsem hltal vše okolo, co se mým očím naskýtalo. Prodávalo se tu různé zboží, ať už v krámcích nebo stáncích. Ale já neměl čas ani chuť něco nakupovat.
Byl jsem tu pro jednu jedinou věc a to dostat se na Akademii. Asi v půli cesty narazil jsem na zminěnou Opilou karabinu. Z venku vypadala dosti oprískaně.

To bude asi vejšková nalívárna... pomyslel si

Pokračoval jsem dál cestou, teď už tu tolik stánků nebylo, jen sem tam nějaký. Cesta se mírně zvedala k horizontu a já minul poslední kantýnu. Na horizontu se zastavil a spatřil akademii. Byla ipozantní, obrovská a nádherná. Brána kudy se nepochybně vstupovalo měla obrovské rozměry a byla zasazena do skály. Po obou stranách se monumentálně tyčily vytesané sochy, jejichž hlavy se skláněly dolů. Dlouho jsem se kochal tímto pohledem a vychutnával si pocity, které mi ten obraz vyvolával.
Byla to směs adrenalinu, strachu z nového, nebojacnosti i vzpomínek na minulost. Srdce mi bylo jako zvon a já se odvážně rozešel.

Pochybuji, že mě tam jen tak pustí, ale uvidíme...

Scházel jsem z mírného kopečku a u vchodu uviděl dva strážné. Došel až k nim, zastavil se a otázal...

Jak se dostanu dovnitř ?

Korriban, akademie

Strážný k tobě sklonil hlavu a ty jsi uviděl svůj odraz ve štítě jeho přiby a odpoví
Buď jako student nebo jako učební pomůcka.
ten druhý se na něj podíval a i přes jeho helmu bylo slyšet jak se tiše směje
Učební pomůcka, to je dobrý
strážný zvedl hlavu
Jo, ja vím. Dneska prostě perlím
Jo, to jo
řekl nakonec ten druhý a zaujal kasickou pozici "nabušený strážce". Ten první se k tobě opět otočil
Pokud chceš posloužit jako učební pomůcka stačí říct. Já a můj kolega
ukázal na druha ve zbrani
tě spoutáme a počkáme tady, než tudy půjde nějaký mistr. Tomu tě předáme a budeš uvnitř. Jinak pokud jsi student stačí se prokázat a můžeš vejít. Pokud student nejsi obrať se prosím na zdejší studentské oddělení
ten vedle tentokrát vyprskl smíchy a ten první poplašeně řekl
Och, já zapomněl. Studentské oddělení bylo zrušeno. Proto se obrať na nějakého mistra. V osadě jich určitě pár bude. Pokud by jsi je nenašel v osadě, můžeš to zkusit tady v okolí akademie. Při troše štěstí je někde v té pustině tady okolo potkáš. Jinak můžeš zkusit jejich údolí, pokud se dostaneš přes hlídky vojáků a studentů. Pokud je nikde nenajdeš, budou asi v akademii nebo mimo planetu a ty máš útrům
chvíli přemýšlel co ještě říct
To je vše, doufám že jsem vám pomohl
a ten druhý dodal
pokud můžeš prokázat, že jsi student, prokaž to a jinak mužeš jít. Přes nás dva se bez něj nedostaneš
a čekal co uděláš

Korriban, akademie

HMm, pánové...dva na jednoho ?
No tak to abych si skočil pro nějakého toho mistra... aby se podíval, jak vám dám výprask..
Ale beze zbaní... jenom čisté ruce, strážní páni...

Prostě já tady nemám čas na hraní.... hrál jsem tvrdýho

Ani nevím jak, ale samo se mi to vloudilo do úst.

Chci vejít dovnitř a studovat zde...
Pokud mi chcete vzdorovat, prosím...ale nechť je to má vstupenka dovnitř... berete...?

A ještě jsem chtěl dodat že po jednom..samosebou..jinak by to nešlo..nebo jooo?

A postavil jsem se bokem, abych čelil případnému útoku na mou osobu. Nečekal jsem,že ti dva někoho zavolají, natož nějakého mistra...
a spíš se do mě " obují " oba...

Neskutečná převaha bude, když vytáhnou meče nebo vůbec nějaké zbraně... napadlo mě

A jak že jste to říkal...že v pustině nebo v ůdolí je mám hledat ?...
Špatně jsem rozuměl...

Korriban, akademie

ÁÁ, pán si hraje na vtipného drsňáka
řekl ten druhý a otočil se na svého kámoše na hlídce
Co s ním provedem?
a první začal vyčítat
Zastřelíme, rozčtvrtíme, rozdume, spálíme a rozfoukáme
Hele, jedno z toho nebo vše?
Vše, ne?
Na to nemáme tolik času
Hmm, co to říkal o hledání v pustině? Že bychom mu pomohli?
tentokrát se zasmál ten první
Źe bys byl takový dobrák?
Ale to já sem. Vždyť mě znáš
a ten první přistoupil k tobě a chytl tě za oblečení. Zvedl tě do vzduchu a ty jsi jej mohl, protože to byl celkem obr, mlátit jen do ruky, kterou tě držel. Tvé rány však skrz jeho zbroj neprošly a měly jen zvukový efekt. Se smíchem tě odnesl na kraj skalní římsi a pověsil tě do volného prostoru. Pod svýma nohama jsi mohl vidět dno, které bylo o pár set metrů níž.
Pošlu tě expres do pustiny, měj se a někdy se stav
rozhoupal tě a pustil tě. Když jsi padal slyšel jsi smích těch dvou. Naštěstí to že tě rozhoupal tě doneslo do jedné rozsedliny, kde jsi dopadl na jedno zvíře, které zrovna požíralo nějakého twielka. Zvíře pod tvojí pádovou rychlostí a tíhou zařvalo a zdechlo, ale ztlumilo tvůj pád. Když jsi se postavil na nohy, všiml sis že tu je těch studentů několik a každý v jiném stádiu rozkladu a ožrání, porozhlédl jsi se po rozsedlině a ta rozsedlina končila nějakou úzkou stezkou vedoucí dál do pustiny.
Dopadl do rozsedliny, takže ho tu do 12 hodin máme zpět, pokud přežije
zaslechl jsi ze shora hlas toho prvního a bouři smíchu
Copak, zase jste někoho hodili dolů a přežil
ozval se jiný hlas
Ano mistře
řekl ten druhý a všichni se zasmáli

Korriban, akademie

Tak za tohle ti utrhnu hnáty...ty jedna strážní nulo. Já totiž nezapomínám.
Počkej až se odtud vyhrabu...!!!

Vzápětí až ze mě spadla vlna euforie došlo mi, jaké jsem měl neskutečné štěstí. Mohl jsem se tady rozbít jako všichni ostatní.
A pak jsem se podíval na to zvíře...

Díky malá, žes tu byla...uctím tvoji památku, ale prve musím zpátky a to hodně rychle- dokud mě to ještě šlape...
Jakže to říkal..? Zastřelíme- rozčtvrtíme-rozdupeme-spalíme atd... hm tak jdeme na to !!!

A začal jsem se škrábat rozsedlinou zpět na povrch. Při tom mě ovádl hněv takovou silou, kterou jsem do teď nepoznal. Vzteky jsem se úpně chvěl.

Však já vám ještě ukážu...vy dvojitý nuly !!... řval jsem si sám pro sebe.

Oděv jsem měl dotrhaný jak včerejší noviny a měl jsem i několik menších oděrek, ale nic vážnějšího. Lezl jsem vzhůru jak nejrychleji to šlo...

Za dvanáct hodin ? Já to zvládnu za devět... zařval jsem nejvíc co to šlo, aby mě případně slyšeli a věděli, že jsem přežil.

Korriban, osada Dreashde

Ta stezka vedla víc a víc nahoru, až jsi se dostal na kopec nad osadou. Kopec jsi brzy sešel a za osm hodin jsi se dostal do osady. Už ti zbývalo jen dojít k akademii. Vydal jsi se na cestu a procházel jsi osadou s jasným úmyslem být co nejdříve u akademie. Nedbal jsi reakcí kolem jsoucích na tvůj roztrhaný oděv a krvavý vzhled. I když jsi vypadal, jako by tě napadlo nějaké divoké zvíře, tak jsi měl štěstí. Žádne divoké zvíře jsi totiž nepotkal, pokud jsi nepočítal to zvířátko, které ti posloužilo jako matrace při dopadu.
Dostal jsi se na cestu, kterou jsi předtím procházel z přístaviště a procházel jsi okolo Opilé karabiny. Rozbitá okna, uvnitř tma, ticho, pár stop po zásazích z blasteru a hodně krvavých stop ať už ve formě cákánců na stěnách, nebo kaluží na zemi svědčili o tom, že se štára byla trošku ostřejší. Nezastavoval jsi se a šel dál a tvoji pozornost upoutali tři sihští vojáci. Každý z nich byl od krve a za nimi v boční uličce bylo pár těl přikrytých nějakou plachtou.
Hele a slyšel jsi o tom malém smradovi u akademie?
Ne, měli jsme plno práce v karabině
všichni se zasmáli a jeden z nich pokračoval ve vypravování, zatímco si druhý čistil zbroj od krve
No, šlo o to, že přišel nějakej malej usmrkanec a chtěl dovnitř. Vtipálek jej odpálkoval, ale on místo toho aby odešel jej zkusil trumfnout a to jej tak nakrklo, žeho vzal a shodil dolů
Ty vole, u toho sem měl být
řekl druhý, když skončil s očistou. Nevypadal nejčistěji, ale většina krve co na něm byla, už byla pryč a první pokračoval
Ale to není vše, před tím, než jej pustil ho rozhoupal a on dopadl na místo, kam hážeme těla těch co pojdou před bránou
a co, stejně zařval ne?
přerušil prvního třetí
Právě že ne, dopadl na nějaký zvíře, které ztlumilo jeho pád a on zařval na ty nahoře že je za devět hodin nahoře
Myslíš že je to možný? Nezabije ho spíš nějaké zvíře nebo stráž?
odvětil na řeč prvního druhý
To by tam muselo nějaké být. Mistr co přišel po jeho shozu se rozhodl mu trošku pomoci a poslal pár studentů a vojáků, aby zabily všechna zvířata okolo cesty z místa jeho dopadu k osadě, takže pokud by se potom všem odovážil přijít, bude tam asi za jednu nebo dvě hodiny
odpověděl první a třetí odvětil
Škoda práce, sedne do lodi a odletí
Nevím, každopádně tam u brány na něj čeká šest vojáků
pokračoval první
Že se jim chce.
řekl ten třetí a druhý dodal
Nepůjdeme se tam podívat
Kulový, máme hlídat těla před zloději orgánů
zchladil jeho nadšení první a dodal
Sakra práce. A nikde žádného nevidím
potom si všiml tebe a zařval
Zloděj orgánů! ty malej stůj!
a rozběhl se za tebou a rval ze zad karabinu a ještě jeden s ním s mečem v ruce

Korriban, osada Dreashde

Byl jsem tak rozběsněný, že mi bylo všemožné zviřectvo uplně ukradené. Cesta, po které jsem šel byla z prvu dosti strmá a nehostiná. Asi po půli pochodu se žačala konečně zmírňovat, ale i tak mi vzala dosti sil. Jakmile jsem se dostal na cestu okamžitě jsem přidal do kroku. Netrvalo dlouho a narazil jsem na trojici sithských vojáků.

Cože si to povídají..? Moment oni se baví o mě..!!! Hm takže šest vojáků, pěkný... valilo mi hlavou

Z ničeho nic se na mne obrátili, zařvali a rozeběhli. Zastavil jsem se a předpažil levou ruku se zvednutým zápěstím.

Já stojím a vy taky stůjte. Nejsem žádný zloděj orgánu...a nejsem ozbrojen.
Jsem ten, o kterým se tady bavíte... škrábu se sem nahoru už aspoň osm hodin.
Kde je ten magor, co mě pustil dolů..? Co si k sakru myslel, že dělá..?
Mě není tak jednoduchý zabít...si jako myslel, že mě zahodí a má klid, jo...tak to se teda šeredně přepočítal...

A dal jsem ruku dolů.

Mám namířeno zpátky k bráně a doufám, že mě nehodláte nijak zdržovat... protože tohe bude velká show, pánové.
O tomhle se tady bude mluvit hodně dlouho a to v každým případě.
Škoda jen, že to zřejmě neuvidíte...

Jestli jsem před tím pocitil nějaký úbytek sil, tak teď byl ta tam. Začínal jsem se dostával opět do ráže a pohled na mě musel vypadat opravdu zajímavě.

Korriban, osada Dreashde

Jeden voják na tebe mířil karabinou, kterou se mu už podařilo servat ze zad a ten druhý ti přiložil ke krku meč. Ten druhý se už chystal přitlačit, aby ti mečem přeřízl tepny, ale zarazila je tvá zmínka o tom, že jsi ten o kterém se bavili. Oba se zarazili a vypadalo to, že neví co dál. Situaci vyřešil ten třetí, který k vám přiběhl. Vojáka s karabinou nechal hlídat těla, tebe chytl za rameno a s tebou a s tím druhým vojákem vyrazil k akademii. Byli jste zvláštní procesí. Ty špinavý a zkrvavený, za rameno tě táhl sithský voják a za vámi další sithský voják s vytaženým mečem, který vrhal zlostné pohledy po všech, na které mohl.
Uvidíme, zda jsi ten, že tvrdíš. Každopádně se však královsky pobavíme.
řekl po chvíli ten co tě táhl.
To určitě
řekl ten za vámi

Korriban, Akademie

Toto trvalo že? Dlouho si tu nebyl
zeptal se tě ten tahoun ten za vámi sezasmál a táhl tě dál za zbytky tvého oblečení k akademii, akorát rychleji než před tíml. Když to tvé oblečení nevydrželo a roztrhlo se, chytl tě vší silou za rameno a táhl tě tak. U brány stálo šet vojáku, plus menší dav studentů a žadatelů o přijetí. Všichni na tebe byli zvědaví. Když vaše procesí došlo k těm vojákům, řekl tahoun tomu u brány
Veliteli, tento harant tvrdí, že je ten na kterého čekáte
velitel si prohlídl tebe a tvůj snímek z bezpečnostního systému, který měl v datapadu
Přes tu krev a špínu to nejde zjistit určitě. Umyjte ho.
a jak přikázal tak se i stalo. Dva vojáci tě dotáhli ke skalní stěně a ustoupili. Další dva vytáhli odněkud hadice a zkropili tě proudy vody. Ty byly tak silné, že tě odhodili na tu stěnu. Bolel tě nejen náraz na tu stěnu, ale i ta voda která dopadala velikou rychlostí na tvá dřívější zranění. Když skončili s mytím, odtáhli tě dva vojáci zpátky před velitele. Ten si tě opět důkladně prohlídl a prohlídl si i tvůj snímek.
Trvalo vám to déle, než devět hodin, pane Blunte.
z davu se ozval tichý smích
Kdyby bylo po mém, nechal bych vás zastřelit.
Vojáci na tebe po těcho slovech ihned namířili zbraně, ale žádný nevystřelil. Dav nyní napsajtě očekával co se stane teď.
Bohužel pro mě mi mistři z akademie dali za úkol podrobit vás zkoušce. Ta zkouška nebude ledajaká. Bude to zkouška na život a na smrt. Na přijetí, nebo další let do rozsedliny.
Davem se tentokrát prohnal bouřlivý smích. Velitel počkal až smích utichne a pokračoval
Budete bojovat se třema žadateli o přijetí do akademie. Když přežijete, budete přijat do akademie. Hoď tě mu meč.
vojáci na tebe přestali mířit a jeden voják ti hodil k nohám klasický meč. Ihned sis jej vzal a z davu proti tobě vystoupili tři žadatelé. První byl Twielkský muž, oblečen do lehké zbroje a vyzbrojen dlouhým mečem. Druhý žadatel byla žena, Twielčka oděná do oděvu, který toho moc nezakrýval a vyzbrojená vibročepelí. Poslední byla také žena, tentokrát tvého druhu. Měla na sobě lehkou zbroj a v rukou třímala obouruční vibročepel.
Začnětě, nemám na vás celý den.
řekl po chvíli, kdy jste se všicni meřili nenávistným pohledem velitel. Po těchto slovech se na tebe oba Twielci vrhli, oba s bojovým pokřikem a zatímco muž měl meč nad hlavou, žena jej držela v poloze, ve které jím mohla bodnout. Lidská žena se nerozběhla přímo k tobě le oběhla tě a blížila se k tobě z boku. Ale obchůzkou ztratila dost času, takže ti Twielci u tebe budou dřív.

Korriban, Akademie

Tak ty rádoby "sithský střiky" mě opravdu vytočili na maximum.

No jo pane menší zpoždění, se stává, když jsou všude samí tupci.
Zas ta rozsedlina..? Moment, já už mám za sebou první zkoušku, a to let střemhlav a nouzové přistání na zvířeti. To tady ti tři vůbec neví o čem mluvím.

Pověděl jsem to ironicky s kyselím úsměvem. V zápětí jsem sebral meč a připravil se na boj. Pozorně jsem je všechny sledoval. Ti dva Twielci na mě útočili přímo a ta lidská žena zprava. Při pohledu na twielka s mečem nad hlavou jsem instinktivně udělal otočku 360. do leva. A v té druhé otoosmdesátce jsem táhl křížně rukou od pasu nahoru nad ramena. Jasně jsem ucítil, že čepel
mého meče něco přeťala. Záhy jsem uviděl co. Lehké brnění toho twielka utrpělo fatální škody.
Při tomto prvním kontaktu se dav rozjásal.

Krev...krev kdosi zvolal

Rozpářu vás, jako prasata.... řekl jsem si v duchu

Twielk z toho byl krátce zaskočen a já mu řekl:

Teď jsme na tom úplně stejně, taky nemám žádné brnění.
Teď to bude mít aspoň grády...

Zvedl jsem levou ruku a ukazovákem mu pokynul směrem ke mě. V očích se mu zjevilo čisté šílenství a s ohromným řevem znovu vyrazil na mne.

Korriban, Akademie

Twielk už byl skoro u tebe, když jsi za sebou uslyšel jasný ocelový zvuk. Ten zvuk vznikl při střetnutí dvou vibročepelí.
Ty ho nezabiješj!
zařvala ta žena na twielčku
Uvidíme!
zasyčela twielčka a dala jí takovou ránu pěstí levé ruky, až žena udělala dva kroky zpět. Chtěla ji dorazit, ale když postřehla jak na tebe Twielk doráží, jenom ji skopla na zem a bodla tě. Naštěstí pro tebe se netrefila a tak se její vibročepel srazila s jeho mečem. Nemohl jsi říci jistě, zda se netrefila schválně, nebo jsi měl štěstí. Twielk na ní vrhl rozzuřený pohled, ale pak se opět vrhl na tebe. Twielčka nelenila a když se k tobě dostala, sekla ti po nohách. Po chvilce boje si měl co do činění jen se dvěma protivníky beze zbroje. Žena se už zvedala, když po tobě ti dva nelidé zaútočili naráz, každý z jedné strany. Zatímco muž mířil svůj sek na hlavu z pravé strany, žena vedla svůj úder na nohy, do levého kolene.

Korriban, Akademie

Sakra nějak to tu houstne... pomyslel jsem si při rozeznění obou mečů nad mou hlavou.
Tři na jednoho je nějak moc, i když mám víc štěstí jak rozumu...

Vykrýval jsem výpady jak se dalo. Nebyl jsem nikterak dobrý bojovník a tak už jsem měl několikrát "nakahánku". Ale tak twielka taky nestála za moc.
Napadlo mě, že by svou neohrabaností mohla napáchat víc škody než užitku.

Ale jak to udělat, tak tak se bráním...musím se z toho nějak dostat...

Až pak, když se ten twielek opět nápřáhl přes hlavu a ona twielka zas na nohy, řekl jsem si:

Těď to musí vyjít nebo je po mě...

Skočil jsem napravo; jakoby do parokotoulu, ale ve vzduchu se přetočil zády k zemi; teď jsem měl svoji pravou ozbrojenou ruku ve správné pozici i výšce přesně na twielkovo břicho. I díky tomu přetočení nebyla rychlost mého meče nikterak velká, ale mířil jsem velmi dobře a to na levý bok. S neskutečnou dávkou štěstí jsem ho zasáhl.

Sice to postrádalo důraz, ale zasáhl jsem...

Ale to už jsem dopadal na zem, prve na záda, ale nohy mi šly přes hlavu a já udělal kotrmelec dozadu. Málem jsem si ublížil sám, ale tento riskantní kousek se mi povedl.
Nakonec jsem se dotočil do dřepu a už jsem se rozhlížel kde kdo stojí.

Korriban, Akademie

Když jsi se postavil, rozhlédl ses po svých nepřátelích. Twielk stál na tom samém místě, kde jsi ho bodl a držel se za levý bok. V obličeji měl bolestný a nevěřící výraz. Jakoby nemohl uvěřit tomu, že jsi ho bodl. S rukou na ráně se k tobě rozběhl, avšak po pěti krocích se zastavil a meč mu vypadl z ruky. Pokusil se ještě o jeden krok, ale nedokázal jej udělat a tiše se svalil na zem. Dav ti začal provolávat slávu a skadnování davu přořízl ženský hlas.
Hajzle!
zařvala na tebe ta Twielčka a bežela k Twielkovi. Když zjistila, že je mrtvý podívala se na tebe pohledem, ve kterém se zračila směs nenávisti, vzteku, šílenství a žalu. Vzala jeho zbraň, která ležela u jeho těla a postavila se přímo proti tobě. Její dvě zbraně měla volně, že se obě zbraně špičkami dotýkali země. Dav vás začal opět hlasitě povzbuzovat k dalšímu boji a ty jsi všiml té lidské ženy, která se s rozběhem odrážela od nějaké skály, která vyčnívala ze země. Tiše se od ní odrazila a ty jsi uslyšel jen vzdech, jak se zapřela aby do skoku dala co nejvíce síly. V letu zatočila obouruční vibročepelí a při svém letu zastínila slunce. Snášela se na tebe jak dravec na kořist, s odhodlaným výrazem v obličeji a s vibočepelí namířenou na tebe vypadala jako sama smrt.

Korriban, Akademie

Tak toho nejhoršího bych měl za sebou... napadlo mě.
Myslel jsem si, že to jěstě rozchodí...ale neměl takový štěstí jako mám já a usmal jsem se sám pro sebe.

Byl to nádherný pocit, potom co twielek padl k zemi a dav se rozjásal. Ucítil jsem obrovskou vlnu euforie a ten pocit mě začal bavit. Domníval jsem se, že bude následovat odveta od twielky, ale zmílil jsem se. Odveta sice přišla, jenže od ženy co byla do teď mimo hru. Zahlédl jsem její rychlé pohyby a zpozorněl opět na sto procent.
Ovšem těď už jsem byl "na koni" a pevně rozhodnut to celé v rychlosti ukončit. Uviděl, jak se rozebíhá, skáče a letí na mne.

Takovou blbost bych teda neudělal...já už jsem totiž leťel a jsem z toho navždy vyléčenej...

Vyčkával jsem do poslední chvíle, a pak provedl další; svůj obíbený; kotoul, ale směrem k ní. Tím jsem se dostal za ni a ona mne přeletěla. Bylo slyšet, jak ztěžka dopadla na zem.

A máš to spočítaný...

V rychlosti jsem uchopil svůj meč obouručně, bleskově se otočil a úder vedl veškerou svou silou přes hlavu. V poslední vteřině jsem zavřel oči a ucítil v rukojeti svého meče obrovský náraz. Pak otevřel oči a uviděl jsem svoje dílo.

Korriban, Akademie

Otevřel jsi oči a zíral jsi. Žena před tebou klečela, jedním kolenem spočívala na zemi a svoji obouruční zbraní se dokázala skvěle vykrýt. Vbročepelí si kryla krk a tam se také vaše čepele střetly. Její sevření pod tvým tlakem povolilo a její čepel se zastavila až o zbroj. Na některých místech obě vaše čepele zbrojí pronikly a stékali po nich kapky krve, její krve. Zavrčela a otočila k tobě hlavu. Podívala se na tebe skrz zkřížené čepele a v jejích očích se objevil nepatrný náznak uznání. Poté se chladně usmála a nahnula se dopředu. Svoji čepel nahla také a tvoje začala po té její sklouzat. Na to čekala a začala svoji čepel táhnout k sobě, nedbaje bolesti kterou ji zařezávající čepel způsobovala. Nechápal jsi proč to dělá, ale pak špička tvé čepele dopadla na zem pochopil jsi. Nyní jsi byl prakticky bezbraný proti její druhé čepeli, která se sice pohybovala relativně pomalu, ale to u vibročepelí nic neznamenalo. Navíc jsi ji nemohl ničím zastavit a dav zajásal v tušení další smrti.
Na poslední chvíli jsi uhnul a její druhá čepel ti jen provedla kvalitní depilaci na pravé ruce. Na kůži jsi citíl vibrace, které byli pro vibročepel charakteristické. Když žena zjistila, že jsi přežil opět se v jejích očích objevilo něco co se dalo považovat za náznak uznání a obdivu. Neřešil jsi její pohled a skopl ji na zem.
Zas v prachu! Já se na něj ...
Zasyčela a její poslední slova ztlumil prach. Dav doslova řičel nadšením a když ses ji snažil dorazit přihnala se ta Twielčka s ďábelským pohledem, máchala zbraněmi v obou rukách a říkala
Už nikoho nezabiješ! O to se postarám harante usoplenej!
a dál na tebe dorážela s chladnou ocelí, nebo slitinou. Jen oni ví z čeho byli jejich meče vyrobené. Lidská žena se už postavila a i když stále vyplivovala prach blížila se k tobě a její obličej byl vše, jen ne mírumilovný. Twielčka na tebe pořád útočila a i když to se dvěma meči neuměla, ty dvě čepele, které na tebe pořád doráželi více než vynahrazovali její slabý styl.
Dav se trošku zklidnil jak byl napjatý z očekávání jak si poradíš v boji se dvěma protivnicemi najednou.

Korriban, Akademie

CHA harante usoplenej... twielecká snaha o urážku? Teď vám předvedu, co se dělá s takovýma hárajícíma fenama, jako jste vy dvě.

Instinkt mi velil, abych se prve zaměřil spíše na tu twielku. Dva meče na ni byly opravdu příliš.

Ale jak to udělat..? Kašlu na to, prostě ji sejmu...

Malou chvili jsem přemýšlel, ale pak to zavrhl. Soustředil jsem svuj hněv a nechal ho promlouvat skrze čepel mého meče, který jsem teď držel v pravé ruce.
Zakroužil jsem v zápěstí a provedl rychlý výpad twielce přímo na obličej. Když jsem byl tak blízko, rychle jsem stáhl meč a udeřil ji koncem rukojeti přímo do čela.

Snad ji to omráčí aspoň na chvíli.

V tom už mě ale žačala napadat ta lidská žena a já se musel stáhnout do obrany. Vykrýval jsem její útoky a vyčkával na její chybu.

Korriban, Akademie

Twielčce se po ráně, kterou jsi ji dal rukojetí, zlomil nos. Ustoupila do zadu a jednou rukou se chytla za nos. Meč, který býval dříve Twielkův spadl na zem. Zvuk který při dopadu vydal byl ztlumen pískem, který se nacházel na zemi všude kde jen oko dohlédlo.
AUU
zařvala, nebylo jí ale moc rozmumnět, protože mluvila přes ruku, kterou držela nos. V očích měla slzy, ale to už se kolem tebe míhaly čepele lidské ženy. Žena se nyní držela zpátky, jakoby tě zkoušela. Zkoušela na tebe různé fígle, ale i když si se po některých tricích stal bezbranný, nezaútočila a počkala dokud jsi opět nestál s mečem připraveným v boji. Když tě asi počtvrté takto nachytala ustoupila pár kroků zpět jako obvykle a podívala se po té druhé, co dělá.
Pozor!
zařvala a rozběhla se k tobě. Plochou stranou meče ti podrazila nohy a ty jsi spadl na zem. Když jsi ležel na zemi uviděl jsi jak nad tebou proletělo pár vrhacích nožů, jejich let skončilo bolestné vyjeknutí a na někde vzadu se skácel k zemi jeden s čumilů.
Krávo blbá!
Zařvala na ženu ta Twielčka
Trhni si!
řvala pro změnu žena na tu druhou a sklonila se před dalšími vrhacími noži

Korriban, Akademie

Sakra mě to připadá, jak kdyby byli všichni proti všem...pomyslel jsem si na zemi.

Rychle jsem se vyšvihl zpět na nohy, ale těsně předtím jsem si nenápadně nabral do dlaně hodně prachu.

Kde je ta "kráva blbá"... a tady... a uviděl tu ženu.

Naznačil jsem útok a v poslední chvíli ji hodil obsah svojí dlaně do obličeje. Hlava jí zmizela v oblaku prachu a já se rychle otočil, abych si pohlídal tu twielku.
Byla ještě lehce ostřesená z mé rukojeti a tak jsem nezaváhal.

Přiskočil jsem blíž k ní a seknutím zaútočil na její hruď.