Tvorba Darth Eternal Hatred

Dokončení "Klaunových válek"

V minulých dílech zajal kapitán kirk a jeho učeň darth Spock Ywu Nechii, pomocnici Jediů. Vysvobodit jí přiletěli Ahsoka, Anakin, Agen a Kit společně s komandérem Nemem a jeho klony. Ywa Nechiie se teď potácí na chodbě a Kirk jí vyhrožuje že ještě neskončili.

„To j´ mi j´sné.“ Jak vidno, moje řečové centrum se opět vracelo do normálu. Zaktivovala jsem svou zbraň.
Ale cítila jsem, jak ty drogy nebo co to bylo, polevují. Plus to, že na mě Růžek pořád mířil rukou a něco u toho mumlal. Jako by mi spadly šupiny z očí.
„Hhhhhh!“ zahučela jsem a pustila se do kirka. Mířil na mě nějakou věcí, co vypadala jako počítačová myš, tak jsem mu ruku usekla.
Ostatní vypadali jako že jsou celkem zdraví. Spousty maskovaných pestrobarevných týpků, co vypadalo stejně a vedl je týpan co byl nejbarevnější, zmasakrovali mrňavé ufony. Překladatelka, Držhuba, Chobotnička a Růžek teď civěli na mě.
„Bachaaa!“ zaječď civěli na mě.
„Bachaaa!“ zaječeli naráz, a to mě už sejmula nějaká rána zezadu do hlavy.
„D´pr´dle t´dle z´č´ná b´t h´stý.“ Konstatovala jsem. Pak všechno kolem ztmavlo a udělalo vžžžt a všude kolem mlhy…

Probrala jsem se v nějaké nádrži. Vylezla jsem ven a podivila se, proč je všude ticho a proč na jedno oko vidím líp než před tím.
„Áááá!“ ozval se výkřik.
„Ááááá!“ odpověděla jsem a upustila sklenici, co jsem zvedla, abych si jí prohlídla.
„Áááá,“ zaječela ta osoba, protože se lekla, že budu tak ječet.
„Kdo jsi?“ zeptala jsem se, „nikdy jsem tě neviděla.“ Byla to asi 14 letá togrutka. Měla jsem dojem, že jí znám.
„Ale viděla. Jsem tady proto, že tvůj světelňák mi způsobil menší zranění. Jmenuju Se Ahsoka a jsem padawanka tvýho bratra.“ Zazubila se.
„A jsem ráda, že mluvíš normálně. Kit ti nerozuměl ani slovo. Ostatně, zmasakrovala jsi ho slušně. Ale pak ses poblila, a všechno bylo v pohodě. Ty dva, ty rádoby sithy jsme předali Maceovi a on je odsoudil.“
„Počkej… myslíš mistra Kirka a Darth Spocka?“
„Jjjo. Tydle dva. Za trest musej celej hrad opravit, ještě s pomocí těch jejich poskoků, a pak je možná pustíme aby se mohli vrátit do jejich světa. Víš, tak nějak zmateně se pokoušeli o invazi, prý že jsi z jiného světa a oni by tě mohli vrátit za to, že jim pomůžeš se sem dostat… ale nedomysleli to, protože si vybrali blbou dobu… no a todle ti posílaj.“
Podala mi nějaký holocron. Ahsoka dodala, že jsou tam nějaké informace o jejich světě a možná bych tam mohla najít i svůj domovský svět, a že mi nechtěli nějak ublížit, a že to přehnali.“
„No, pokus o usmíření dobrý. Tak já si to prohlídnu, až se řádně zotavím.“ Pak mi ještě řekla, že Nemo chystá nějaký tajný večírek na oslavu mého uzdravení, ale jí tam nechtějí pustit.“
„A vždy když o tom mluvím, tak mistři Kolar a Skywalker zrudnou a Fisto zduhovatí.
Opouštěli jsme nemocniční sál.
„No to jednou pochopíš holka. Máš ještě času dost… A už se těším na Agena, doufám, že jsem mu nijak moc neublížila, ale byla jsem totálně mimo…“
„Mimo je mistr Kolar, když o tobě mluví…“ řekla mazaně.
„Ale blbóóóst,“ zrudla jsem.
„A teď rudneš.“
„Ale nééé..“
„Ale jóóó… A navíc, támdle na tebe ten tvůj Ageník čeká. Já mizím říct Skájovi, že jsi na tom dobře. Nebudu rušit, ahoj!“ a odešla.
Zasmála jsem se a kráčela jsem prosluněnou chodbou vstříc Agenovi.

KONEC

dobrý!!§ hlavně ten konec - támhle na tebe ten Ageník čeká...

ted to přidám ještě k sobě na web plus nějaké ty ilustrace k tomu... no a pak čekejte zase na další části Temného lesa

Dobrý.

Darth Eternal Hatred napsal:

ted to přidám ještě k sobě na web plus nějaké ty ilustrace k tomu... no a pak čekejte zase na další části Temného lesa

už se těším.....

banner na můj web k TrekWars

Spoiler:

Je tam Ywa Nechiie a její Kouskovač, a kapitán kirk

Temný les

Já a Siri jsme slezli do Organovy cely.
„Heej… je živej?“ opatrně jsem do něj drbla prstem. Ano, dýchal a občas se pohnul, ale nezdálo se že by na něco reagoval.
„No potěž prdel!“ panikařím, „jestli ho nějak zblbli, nebo mučili tak dlouho až ho oblbli… tak to slízeneme my, že jsme měli přijít o týden dřív a bla bal bla…“ mlátím hlavou do zdi. Siri se na mě trochu kriticky koukla.
„Nechápu mistryni Galliu, že tě tak uznává… no je pravda, že komický talent máš…“ znělo to ironicky. Zdrtila jsem jí pohledem.
„Hele, místo abychom zachraňovali tady toho pána… ale počkej…“ zarazila jsem se uprostřed věty. To, co jsem považovala za sluchátka od MP3 se mi nějak nezdálo. protože mi konečně došlo, že ve vězení asi nebude poslouchat vážnou hudbu, nebo nějaké separatistické zpěvy. jako že by do nich byl tak zabrán, a proto nereaguje...
„Hele.. koukej na jeho hlavu…“ zašeptala jsem.
„Co, vlasy, uši…“ pokrčila rameny. Zdálo se že moje reputace u Siri klesla na nulu.
„Ale ne…“ šla jsem k němu a strhla mi tu soupravu z hlavy.
V tu chvíli mě výboj odpružil, že jsem opsala elegantní oblouk a dopadla jsem na něco měkkého. Záblesk mě oslepil a já se lekla, že jsem Organu poslala na onen svět.
„Slez ze mě..." zavrčelo to cosi měkké.
„Ou, promiň, Siri.. co to bouchlo?“
„To byl paralyzující senzor“, řekl mužský hlas, „věděl jsem o vás, ale nemohl jsem nijak reagovat… děkuju za záchranu. Jste v pořádku? Kdo jste?“
„Ano…Já jsem Ywa Nechiie a ona je Siri Tachi... jediové. Tedy já jsem poskok jediů a ona padawan...no co vy…? jste oukej?“ vykoktala jsem. Bail vypadal sice trochu pošramocen, ale jinak byl existence schopný.
„No.. zdá se že v sjem cajku. Uch… mám hodně zajímavé informace pro senát… no nic, ale nejprve musíme odsud..“

kchůl.... A

tak jsem v slzách vypotila todle, nějak mě ten KOTOR vzal

Spoiler:

Chudák Carth, ale je to pěkný.

no dyť jo... tak to má být. Jak se asi carth cítil když Revanka odešla pryč a on jí nikdy neviděl? (popř. bastila, můžete si dosadit její jméno a změnit ženský rod za mužský)

pekna basnicka

Nemůžu si pomoct, ale já jsem to bral jako metaforické xxx.

tedyi taková vážná věc a ty to bereš jako xxx...
tož kdybych odešla z toho to fora navěky na jiné forum tak bys to nebral jako xxx

no jo, na co vik nemyslí, je mi to jasný.

Já myslím jenom na tři veci šerm, pivo a metal.

a pak ještě na jiný, ale tyhle jsou hlavní co

XXX je samozřejmostí.

Temný les

„No jenže je zamčeno a já se tím otvorem ve zdi neprocpu…“ zoufal Bail. Navrhla jsem, abychom se přestrojily za droidy, ale to by nám asi neprošlo.
„Hele musíme někde získat plánet tohodle vězení… musíme se nějak dostat ven, pak zavoláme Agenovi a Adi, a bude to v cajku…“ uchlácholovala jsem je.
„No dobře. Když mi nic jiného nezbývá… a ta tvoje zbran, umíš s tím zacházet?“ strachoval se pan Organa.
„Ale jo, jednou jsem jí už použila… předtím jsem měla jinou, ale tu jsem radši rozebrala. No takže můžem… Siri prosím máš tu čest otevřít dveře.“ Siri upálila zámek od dveří cely a my vyšli ven. Hned za dveřmi jsme zničili dva hlídající droidy, Bail jim sebral blastery a Siri doběhla k počítačové konzoli a nahrála mapu.
„No… bohužel se budeme muset nějak proplížit kolem hlavního velitelství, abychom se dostali k východu.. tady jsou jen samé cely… některé jsou hlídané droidy. Peklo no…“
„Děvčata..“ pravil Bail se zvláštním pohnutím v hlase, „vy jste mladé, máte život… vzlyk.. před sebou a já jsem starý a zbytečný…“
„Nepanikařte prosím!“ ozvala se Siri.
„Ste chlap nebo fňukna?“ rozkročila jsem se před ním, „měl byste se stydět. Sice to myslíte šlechetně, ale my se sem s nasazení svého života proplížily abychom vás zachránili no a vy chcete spáchat sebevražu… a učešte si nějak jinak ty vlasy sakra, takle plus ty řeči vypadáte jako nějaké emo.“ Bail na mě koukal jako na exota a nevěděl co říct.
„No tak dobře,“ řekl, „já budu střílet, ty odrážet střely a padawanka odemykat cely a pouštět lidi ven.“
„Hele velíte tady vy nebo já? No tak jo, už ustupuju, nechci abyste zase kničel.“
Nějak se nám povedlo ničit droidy a osvobozovat uvězněné lidi. Zase tolik jich nebylo, tak v každé třetí cele někdo byl. Všichni se radovali, brali padlým droidům blastery a pomáhali nám. Jistě, nějací při tom padli, ale když jsme se dokodrcali před velitelství, tak nám bylo stále docela dost.
„Pst… tady musíme potichu!“ umlčela jsem je mávnutím ruky a vykouzlila tiché pole, to je něco jako silové pole, ale ven nevyjde ani zvuk. Tak jsme se neviděni přeplížili.
Abych pravdu řekla, nemuseli jsme se namáhat. Velitel pevnosti byl zrovna na WC a generál co mu šéfoval o nás dost dobře věděl a obklíčil pevnost. Díky bohu si toho komandér, co zůstal v lodi všiml a zavolal jedijskou posilu ve tvaru Luminary a padawanů a vysílačkou nás varoval, abychom počkali až Luminara a spol přijedou…

Temný les

Nečekali jsme dlouho. Luminara tak nějak tušila fiasko a tak se vydala na cestu už o něco dřív. Bylo s ní její komando klonů, asi dvacet padawanů a Barris Offe. Společně s Luminarou tvořili skvěle sehranou dvojku – nejlepší bylo když jsme s nimi šli někam na pařbu. To pak když pily nebo tančily, tak se pohybovaly skvěle synchronizovaně, že jeden twilecký majitel taneční školy je poprosil, zda by nemohly vyučovat v jeho škole tance. Bohužel museli odmítnout, válka není taneční, ale prý po skončení války, kdyby přežily, tak rádi vezmou místa učitelek.
Takže mi pak Agen dal signál a vyrazili jsme ven. V čelá já, Siri a Bail, za námi dav místních lidí.
Venku pršelo. Bylo šero a pršelo. Teplo šero a pršelo. Všude bahno. A stromy.
„Vím kudy se dostaneme, musíme přes řeku, tma je brod,“ řekl stařec, kterého Adi a Agen osvobodili, „droidi tamtudy neprojdou. Rychle, zavolejte to těm svým kamarádům jediům…“ jak se stalo, tak jsme udělali. Ale nikdo netušil, že generál, co velel droidům, terén taky velmi dobře znal, plus tajnou chodbu, co sám vykopal. Aby se nikdo nedivil, on měl 4 ruce, a mohl si na ně dát lopaty a vrtačky. únavu neznal.
Takže jsme byli v hustém a temném lese. Setkali jsme se na druhém břehu řeky s Luminarou a jejím mužstvem, poslali holozprávu na Coruscant – tedy neposlali, protože holokomunikace najednou vázla.
„Hergot… že já jsem do toho krámu moc třískal?“ vylekal se Agen a opět do stroje třískal. Asi si myslel, že ho tím setříská dohromady.
Na vlhkou zem dopadlo několik rozbitých částí.
„ou, tak to jsem nechtěl!“ omlouval se Agen. Jedijky a já jsme ho zdrtily pohledy.
„No.. tak to bude asi tím, že vás odstřihli,“ pravil stařec, „Takže musíte na ty vaše lodě…“
„A co vy?“ tázala se Luminara, „když vás tu necháme, zmasakrují vás! Musíme je zničit, je nás hodně a je s námi Ywa Nechiie!“
„co kdo já? NO ano, já tu jsem, co jste si přála?“ probrala jsem se když jsem zaslechla svoje jméno. Zaposlouchala jsme se totiž do zvuků lesa. Stáli jsme dole pod kopcem u řeky a z vrchu kopce se ozývalo nějaké cvakání. Ale co já vím, co jím tady v lesích cvaká, někde to cvrká, jinde cvrliká a tady zase cvaká…
„Ano ty,“ usmála se Luminara, „mistryně Gallia si tě velmi oblíbila a jási tě pamatuji z arény na Geonosis. Měla jsi štěstí, že jsi tehdá přežila ten únos.“
„éáá, ale ano ano…“ nerada jsem si připomínala svoje fatální selhání. V aréně už bylo dobojováno, Yoda a spol nás zachraňovali a já koukala kde co lítá – ale asi nějak blbě, díky bohu že mi Spock dal nové oko – protože jsem neviděla že kolem lítá Dooku co se mě vzápětí zmocnil a použil mě jako kopací míč kříženy s trampolínou. Ale to je jedno.
Pomalu jsme se šplhali do kopce. Byl nás docela slušný dav. Jenže… jenže mezi stromy najdenou začali vykukovat droidi, valili se dolů jako kobylky a jeden, co nad nimi čněl a ostatní ho obíhali, halekal:
„Nešetřte je! Zmasakrujte je, nechte žít jen tu s mnoha meči! Kch, hepčí, kýýýých, pchchchc uchu chu uchu uchu chh… tu si podám já!“

Mně napada, bude dlaši Itchy někdy?

rekla bych ze ne, deh psala nekde neco ze ji uz pomalu nesnasi..

no tak to trosku vizera ze bude xxx

Itchy ne, nebude, nechce se mi ji dělat... leda že bych psala scénář a někdo to kreslil za mě

No, já to kreslit nebudu, protože by to nemuselo dopadnout, tak jak bys chtěla. Každej máme jinej styl, takže jedině kdyby někdo jinej.