Tvorba Darth Eternal Hatred

To je napínavý jak dědovo spoďáry!

„tu du ty Tůůůůů…“ prozpěvoval si grievous a vyťukával číslo do chrámu. My jsme leželi na zemi. Pomalu, ale jistě se na hologramu objevil holostolek a kolem jeidové.

V chrámu bylo docela rušno. Zmizení agena Kolara a vzápětí i záhadné zmizení Ywy Nechiie, tady mě, nedalo nikomu spát. Tedy… tomu kdo o tom věděl, a navíc nespal skoro nikdo, pokud zrovna nepočítám Kita fista, ale toho hnedna vzburcovala Aayla, když se dověděla, že Agen ani já nejsme tam kde máme být. No vzburcovala nebylo to pravé, ona byla zrovna na vzdálené planetě, tak mu zaholofonovala… to je jedno.
Tak jako tak. Všichni se sešli u holostolku. Anakin byl přítomen jako hologram (to asi 10 dalších taky) protože mě zrovna vypátral a byl nedaleko Grievousovy lodi. Sekretářka je všechny svolala, a než se tam naskupili, stihla jsem ještě víc zcitlivět. Zádrhelotyče asi nebyly tak silné, ostatně toho si ty droidi všimli a jeden za pohizdování na tyči něco utahoval. Otřásla jsem se strachy.

„haló?“ ozval se Mace a zněl rozčileně.
„no hurá, konečně mi to někdo zvedne, víte jak je todle holofonování sem tam přes celej vesmír drahý? A kdo myslíte že to bude platit? Ještě že beru peníze za výslechy od těch, které vyslýchám… eche eche…“
„Hele, to nám jako voláš proto, že se nám chceš svěřovat o svejch finančních trablích?“ zbrunátněl by mace, kdyby nebyl černoch.
„ne, promiň, já jsem se nějak zakecal. Prostě… mám tady dva vaše členy rady. Tedy jednoho člena a jednoho poskoka.“
„hhhh!“ udělali ty, co nevěděli, co se mnou je.
„hhh!“ udělali opožděně ty, co věděli, ale nechtěli, aby grievous věděl, že to neví.
„a teď je budu mučit, tady, před vašimi zraky! Hahaha! A vy pak budete svědky toho, jak váš zabracký mistr umře a tato dívka přestoupí na mou stranu!“ Bylo ticho.
„říkal jste… že je budete mučit?“ zeptal se opatrně kit a drbnul do Saeseeho Tinna. Grievous přikývl. Všichni koukali na polonahého svalnatého zabraka a otrhanou dívku, kterou na zemi objímal.
„hej, kite, netlač se, taky bych z toho rád něco měl!“ zapištěl saesee.
„temnou stranu zde cítím já!“ zavrčel Yoda a snažil se povyskočit co nejvíc, aby viděl. Několik mladých jediů do sebe začalo strkat a chtěli co nejblíž ke stolku.
„Uklidněte se! Bolí mě z vás hlava!“ zařval Mace.
„Bolest hlavy je způsobena nedostatkem sexu,“ zazpíval nevinně Kit. Mace zavrčel a pustil do něj malou salvu blesků.
„Ha ha ha ha ha!“ řval smíchy Grievous. Nejak se to všechno měnilo v komedii. Navíc každou chvílí hrozilo, že někdo objeví, že Anakin je nedaleko.
„No nic, ukončeme to elegantně! Uch u uchu… Ywo nechiie, myslím, že nebudeš potřebovat tělo, bude ti stačit, když ti vyrobím něco jako mám já, budeme tak... více kompatibilní.“ Grievous zněl lišácky.
„Nikdy mi ji nevezmeš!“ snažil se Agen mluvit statečně, ale bylo to jen jakési zakníknutí.
Droidi nažhavili zádrhelské a šokové tyče.
„To je náš konec…“ zamumlala jsem (jistě, netušila jsem že se Anakin blíží, to jsem se dověděla až později) Agen mě ještě více objal a pak následoval pravý zabracký polibek…

dobrý DEH, brzo se pustím do překladu Maulovy růže do aj, budu šířit tvoji osvětu mezi ostatní národy

tak to bude dobre.

DEH: Zeby malo coskoro nasledovat xxx

tož bych se objevila na seznamu? ne nevím uvidíme

xxx? no nevím, před grievousem

a co tak s G.

obchod

V tu chvíli se Anakinův hologram odpojil. My to ovšem nevěděli, ani Grievous ne.
„Co si myslíte, že to děláte?“ zachrchlal generál, „tady nejste doma, ale na separatistickém křižníku a navíc jste našimi zajatci!“ sebral jednomu droidovi šokovou tyč a píchnul do mě.
„aaaaau, kurva co otravuješ, strkej si to jinam!“ chytře jsem tyč chytla a chtěla jí odstrčit, ale jak jsem chytla ten jiskřící konec, dostala jsem takovou pecku, že mě to odpružilo mezi droidy.
„au au, to jsem si ale natloukla!“ dobrá zpráva bylo, že jsem zase začínala cítit tělo a mohla se hýbat. Blbá zpráva, že mě bolela postřelená noha a droidi byli pěkně tvrdí – no do měkkého jsem nedopadla.
„vrať se!“ poručil chrchlavě generál.
„pfffrrr!“ odfrkla jsem. Agen s pokusil vstát a zamířit si to ke mně, ale grievous ho tyčí uzemnil. Mace v holofonu děsně nadával a řval, a´t toho grievous kouká nechat. A v tu chvíli grievousovi zapípal komunikátor.
„Generále, máme trable!“ ozval se droidí hlas, „na loď vnikli jediové!“
„Huráááá!“ zařvala jsem. Grievous udělal „huh?“ a rozdrtil holokomunikátor. Pak toho zalitoval, protože se mohl zeptat, kdo sem přijel. Ale vzápětí ho to napadlo.
„Skywalker a kenobi!“ zachraptěl, „no než se sem dostanou, tak Kolar bude mrtvý… držte jí!“ několik droidů mě chytlo. V tu chvíli ale někdo odpálil elektrické zásuvky – dostala jsem sice pěknou pecku, ale aspon jsem nezkratovala jako droidi.
„Uááá! Bude do mě ještě někdo pouštět proud a nebo kopat?“ remcám. Agen využil grievousovy zmatenosti a vyskočil na nohy. Přemetem uhnul hozené šokotyči a popadl mě za ruku.
„Zdrháme na můstek, naši se ho určitě zmocnili.“ Vznesla jsem se, protože zraněná noha by mě nenesla. Lítání, to mi celkem jde, a dodneška nevím, kde jsem se to naučila. Prostě jsem se před časem objevila v jedné lodi nad coruscantem a už jsem tyhle schopnosti měla. A to nemám ani křidýlka. Lítám prostě sama od sebe. Jenže jak mě všechno bolelo, let připomínal poraněnou husu. Ale to nevadilo – grievousovi jsme unikali.
„kde máš meč?“ otočila jsem se na Agena, „a kde já?“
„No tak můj má Grievous, a tvůj zůstal tam na můstku…“
„Doufám, že mi ho anakin přinese.“

Jenže jak jsme běželi, tak jsme doběhli na konec chodby. Byly tam vrata a ty byly zamčené.
„Chááááá!“ hřímal triumfálně Grievous. Zpomalil a založil si ruce za zády. Když byl asi pět metrů od nás, tasil meče a ozdobně s nimi mával a vyrýval v podlaze rýhy.
„ni… ni.. ničíš si podlahu… bu.. budeš ta.. tady mít šmouhy…“ koktám. Jsem v koncích. Myslím, že nás Grievous dostal. Jsem slabá abych na něj vrhla blesky, a agen taky na tom není dobře.
Takže to je asi náš konec.

sakrýýýýýýššššš

Buhihi... napínám, napínám

moc ani nie, mam par mojich predpokladov na to ako sa to skonci, teda to take napinave neni. Dokonca aj sposoby na vitazstvo alebo prehru tejto dvojice mam hodne moznosti

gralene gralene ty starý skeptiku rodilý kritik

Když mě to zajímá tak nempřemejšlim... když ne, tak si konec dodělám sama a že mě to te´d sakra zajímá

Dakujem za pochvalu, ale inak pišeš celkom dobre

není zač, tak ono není špatné když slyším i mírně "negativní" kritiku, ono je to tak lepší. no je pravda že příběh je jednoduchý a předvídatelný, ale je to jen pro pobavení, kdybych chtěla psát něco složitějšího, tak to asi napíšu rovnou a pak to po částech sem dávám - takto fabuluju

obchod
Tiskli jsme se na sebe. Za námi se ozvalo dusání, za těmi zavřenými dveřmi. Zakničela jsme a nehty na ně zaškrábala. Grievous se zatím smál, nebo měl záchvat kašle, u něj jeden nikdy neví, každopádně vydával nějaké zvuky a mával meči. Chystal se zabít Agena a mě zmrzačit.
Najednou se kousek od mého ucha ze dveří vynořila čepel světelného meče a začala vykružovat pravidelný kruh. Nechápu to – vždycky, když někde jediové jsou a probourávají se dveřmi, vyřezávají pravidelné kruhy, že by leonardo da Vinci tiše záviděl a odebral by se na dráhu pekaře. To je divné, mě s nikdy kruh nepovedl, vždy je z toho vachrlatá bublina. Ale já nejsem jedi, ale jejich poskok. No to je jedno.
Ostatně, i Agen si toho všiml, ale i Grievous. Zase něco zachrchlal, ale nikdo naštěstí nerozuměl co. Ale ani mě nenapadlo nic zjišťovat.
„Anakin!“ vypískla jsem. Kdepak, byl to obi-wan. Odpružil poklop na grievouse, vskočil dovnitř a za ním se vyhnulo jeho komando – ne jeho, ale moje, byl tam Nemo. Byl namol. Což byl v posledních dnech jeho permanentní stav bdělosti. Když byl namazaný, tak byl ostražitý a hbitý, akorát tak zralý na akci. Vadný klon, a byl by vyřazen, kdyby ovšem nebyl tak schopný.
„KENOBI!!“ zachrchlal Gríví.
„Ano jsem to já, jdu zachránit svoje přátele!“ pokynul na nás, „ahoj, generále Ywo nechiie, ahoj Generále Kolare, co si tu tak poklidně hovíte na zemi? Ywo nechiie, příště doporučuji neztrácet věci!“ mrkl na mě a hodil mi můj kouskovač. V mžiku jsem byla na nohou. Jenže to byla chyba a v mžiku jsem byla zase na zemi.
„Co sakra šaškujete jako šašci?“ hřímal Grievous a ukázal svou chabou slovní zásobu, „no zastřelte je?“
„Kdo, my? My nemáme čím!“ oponuji, ale to Obi hodil agenovi dva blastery, co ukořistil padlým droidům… nebo je Nemo sehnal někde jinde, u něj jeden nikdy neví.
„Ahahááá!“ zaradoval se Agen. Já jsem vstala a vznesla jsem se, protože mě nohy nenesly. Výhoda, když umíte lítat a to bez křidýlek.
Droidi začali pálit, ale klony je postupně zlikvidovali. Byla to jatka. Nebo šrotovna. Droidů padlo víc než klonů, a my se dávali na ústup. Pomáhala jsem Obi-Wanovi zvládnout Grievouse, ale bylo to hodně náročné. Pak Obimu zazvonil mobil.
„heá? Já bojuju nemám ča- a to jsi ty Anakine.. co? Jo.. padáme!“ nevím jak zvládal mluvit do komunikátoru a při tom bojovat. Je fakt že v tu chvíli polevil a grievous mi usekl asi 2 cm vlasů.
„fuj, to je puch…“ poznamenala jsem.
„úúúústuuuup!“ zavelel Obi, a já s agenem jsme ho rádi poslechli. Dali jsme se na úprk, zezadu droidi stříleli a grievous se na nás hnal, zdržován granáty házené Nemovým granátníkem Louisem.
A tu jsem zaslechla vzdálené výbuchy a zvuky lámajícího se kovu.

-------

https://ostarwars.forumczech.com/viewtopic.forum?t=2155