Tvorba Darth Eternal Hatred

cody vypada jak emo
vik se povedl

mno jinak k tomu obrazku od verci, peknej, akorat nektery ty mista kde se ti dva dotykaji to vypada jak kdyby maul do agena "vrostl"

vrostl to zní Yuzhaan vongsky

no, cody... jako vik má nějaké charakteristické znaky, cody... hubení lidi se v tom dělají blbě, já mu pořád říkám, že je emo tak aspon nějaké základní rysy, no...

jasne, tak snaha se ceni

mno, vrostl, jako ze maj ty casti srostly no

zapustili kořeny

ne, doslo k navazani spojeni jak na pandore

Omg, co jsi mi to provedla?

dobrý, ne?

Vypadám tam jak nějakej francouz třeba La Salle

Viku vypadáš jak Aramis z brýlema

to hej, ale musketieri uz pouzivali vecinu len kordy

nebo renesanční meče, tenhle je pozdně gotický, ale co, south park si může chybku dovolit

Vikinger napsal:

třeba La Salle

to byl záměr

Darth Eternal Hatred napsal:

tu je cody

Spoiler:

nahodou, je ti to podobny

Generál Grievous si mnul pařátky. Jooo… Eeth koth mu sice vyklouzl, ale měl nový nápad. A měl z něj hroznou radost. Poskočil na místě, trochu si zastepoval, luskání prsty znělo jako kastaněty. Když zjistil, že ho několik droidů divně pozoruje, okřikl je a dělajíc jako by nic odešel z můstku.

Já alias náhradní díly jsem seděla ve svém soukromém transportérku a šinula jsem se hyperprostorem do sektrou… prostě do sektoru s nějakým hrozně těžko zapamatovatelným číslem. Jasné bylo, že tam na mě čekal Agen s nějakými potížemi s palivem. Musel nouzově přistát na menší planetce. Až ho vyzvednu, vracíme se na Anakinův křižník a pokračujeme v misi.
Jenže po vynoření z hyperprostoru se stalo něco hodně hnusného.
„Jáááááííííííkkkk!“ zaječela jsem a chtěla se zase vrátit. Protože přede mnou byly separatistické křižníky. Ale bylo už pozdě. Hodně pozdě. Zachytil mě vlečný paprsek.Bušila jsem do přístrojů a vykřikovala všechny možné sprosté nadávky, co jsem znala. Pak jsem se na to vybodla a skryla jsem se do skladu, tedy do tajného skladu kde občas Nemo nechával své úlovky, tedy alkohol a občas nějaké to koření a kuřivo.
Takže když jsem byla vtažená na palubu lodi, na můj transportér vknikli droidi, vylezla jsem nouzovým východem a pomocí ohnivé koule vyhodila transportér do povětří.
„No super holka, ted budeš muset unést tedle křižník.“ Zamyslela jsem se. Lětěla jsem chodbou a snažila se skrývat ve stínech. No super, tak to Agen bude muset zavolat na odtah Anakinovi. To bude prdel…
„Tady-je!“ ozvalo se najednou za mnou. „híí“ zazubila jsem se. Stálo tam asi 20 klasických droudů. Ušklíbla jsem se, rozkročila a začala je ničit tlakovou vlnou. Pak jsem vytáhla kouskovač a kouskovala je. Blbé bylo, že moje ochranná bublina mi od ztráty nohy vykouzlit nešla.
Ochranná bublina… to už se tam objevilo asi 10 droidek v bublinách, kolem super battle droidi.
„Kurva, Gríví, ty mi ale lichotíš!“ zašklebila jsem se, když jsem viděla, jak se zjevil na ochozu kousek nade mnou, „takovoudle armádu sis na mě vzal!“
„Eche uchu chuu… No ano. A to tě chci živou, takže po tobě ani nebudou střílet.“
„To pak postrádá veškerou logiku…“ zapípal mi ruční holofon.
„Jejda, mám hovor…“ všechny hlavně blasterů zacvakaly, jak se nabíjely. Bylo mi úzko.
„Tak to zvedni,“ radil Gríví, „a koukej říct, že jsi v pořádku, ale že tě zrdžela porucha na motoru. Nebo tě uškvaříme.“ Co mi zbývalo.
„Ahoj, Any.“
„No nazdar, kde jsi?“
„Já jsem…“ pozoruju Grievouse, jak nahoře na ochozu gestikuluje podříznutí hrdla.
„Já jsem měla poruchu na hypermotoru a nemohla jsem najít hasák, no bude mi to trvat o něco dýl… hele, já se ti pak ozvu…“
„Oukej, ale už žádný zdržovačky.“ Rozloučil se se mnou. Klepaly se mi kolena. Dva droidi ke mně došli, nasadili mi pouta a odzbrojily mě, Grievous seskočil dolů elegatním saltem, dopadl na nohy, ty se mu podlomily, pak vstal, oklepal se, dobelhal ke mně a otcovsky mě objal kolem ramen a vedl kamsi. Konvoj droidů šel za námi.
„Pozval jsem si tě sem, abych ti nabídl obchod,“ začal bodře.
„Hmmmm?“
„Byla by tě škoda, kdybys zemřela. Hodně velká škoda. A ještě větší, kdybych to musel udělat ručně. Tak ti nabízím spolupráci.“
„Ty ses posral. Nebo ti něco těžkýho spadlo na hlavu.“
„Ne. Myslím to vážně. Líbila ses mi tam.. v tom lese.Naše poslední setkání.. Jsi až moc dobrá. Takové lidi jako tebe potřebujeme. Hmm?“
„Ne.“
Došli jsme k nějakým dveřím.
„Chrchly chrhly chhhchhc… uchu chu chu!“ říkal Grievous. Spoutanýma rukama jsem ho mlátila do zad.
„Chrrrr… už je to dobrý… no… takže…“ byl načuřený, protože mu záchvat kašle zničil triumf, „myslím, že se k nám přidáš.“
„hovno.“
„Za to přání, co ti teď splním, se k nám přidáš.“
„světelňák s vodotryskem nepotřebuju, děkuju.“ Grievous se uchechtl a otevřel dveře.
Málem mi vypadly oči z důlků.
„Neeeee….. ty hajzle!!!!“

obchod


Popadl mě hysterický záchvat. Skočila jsem na Grievouse a dala mu hlavičku. Nečekal to, svezl se na zem. Jenže jak měl tvrdou hlavu, trochu mě to omráčilo. Takže než jsem mu stihla vrazit prsty do očí, popadl mě dvěma rukama za vlasy a dvěma za nohy, zvedl a odhodil na zeď.
„Blurp,“ oznámila jsem statečně.
„chrchly uch kuch… no neříkej blurp. Já ti nabídl kšeft a ty mě začneš mlátit.“ Došel ke mně a důkladně mě kopl.
„Auky…“ zakníkala jsem. Snažila jsem se odplazit, ale zvedl mě za vlasy ze země a přitlačil můj obličej na jeho.
„Chrchly kchh…“ udělal. Jak zakašlal, trhnul sebou, takže dal hlavičku prozměnu on mě.
„jejky sorry, to jsem nechtěl…“ vypadl z role. Důkladně se odkašlal, zatřásl se mnou, abych se probrala a pak znovu drsňácky pokračoval.
„Jak vidíš, jsem prostě králem lstivosti, machrů a tys mi skočila na lep.“ Zírala jsem apaticky do zlatých očí a kolem tančily hvězdičky.
„Jsem prostě génius a výborný taktik.“
„Abys neprask, nádivo.“ Zasípala jsem, a vzápětí začala chrchlat.
„No já taky nechtěla!“ omluvila jsem se rychle. On mě od sebe oddálil a stíral si krev z obličejové masky.
„Fuuuj, to je nehygienický. Nemusíš se po mě ve všem opičit. Na mě nemáš.“ To už mě hodil na zem.
Po nose jsem dojela k bezvládné postavě, co ležela do půl těla svlečená na zemi… tedy ležel.
„Agene…“ zasípala jsem a opatrně do něj píchla prstem.
„Uuummm… dej tu zubařskou vrtačku pryč…“ zamumlal zoufale.
„Ale já žádnou nemam,“ pravila jsem bezradně, „to je můj prst, ne vrtačka.“
„Grievousi nééé….“ Opakoval.
„Já jsem Ywa Nechiie… Grievous je támhle.“ Stál támhle kousek od nás, se zájmem pozoroval a za otevřenými dveřmi konvoj droidů.
Agen otevřel vystrašené hnědé oči.
„Je to past… „
„Pozdě. Už sklapla.“ Dodala jsme ironicky. On se zatvářil, jako bych mu řekla, že 2 a 2 je 5.
„A jo… sakra… umf… no.. takže… já jsem hotovej… uplně. Zubní vrtačka… a tebe dostal taky…“ koukla jsem se tázavě na Grievouse.
„Co jste mu sakra dělali? A o jaký vrtačce to furt mluví?“ Grievous rozhodil rukama.
„No dostal co proto. A to bys nevěřila, kolik měl kazů! A to ještě nebylo všechno. Vy dva se máte na co těšit.. hahahaha!“
„A to jsou ty tvoje kšefty? Hmm.. takže chceš, abych se k tobě přidala. A co má bejt to moje přání? Abys pustil Agena?“ snažila jsem se mluvit tak jízlivě, jak mi to rozbolavělý krk dovoloval.
„Hohoho, copak jsem nějaký mírumilovný hipík? Ňét dévočka. Abych mu dovolil… úlevně zemřít!"

dobrý

to je slabý slovo - AMAZING!!!!!!

buhehe... díky!
Ted mě už ale nic nenapadá, jak dál... jsou v pěkné kaši, no ale jak z toho vybruslí?

to chce silnou dávku zelenýho čaje

běž se vyspat, a ráno brzo vstaň a pokračuj svěží
neboj se rohlédni a hledej inspiraci ve svém okolí

syntax: no, doufám že týpana, co vypadá jako droid a mučí všechny ve svém okolí, snad nepotkám

půjdeš do kopelny - kartáček - a Grievouse zmlatí kartáčkama

obchod

Cítila jsem, jak se mi chlupy ježí. Vstala jsem, vztek byl silnější než bolest nakopaných částí. Ale asi jen v prvních dvou vteřinách. Svalila jsem se na zem jako pytel.
„Tak ty budeš vydírat, jóóó´?“ nemohla jsem udělat ani krok. Grievous se uchechtl, jeden z droidů mu podal nějakou tyč, cona koncích jiskřila, ta tyč se ke mně pomalu přibližovala, a když se dotkla…
Probrala jsem se po hodně dlouhé době. Byla jsem uzamčená v silovém poli, naproti mně Agen. Ten vypadal, že je při smyslech.
„Co se tady u Skryté hrozby, děje?“
„Díky bohu že jsi vzhůru!“ zaradoval se Agen, „Hele, za chvíli přijde Grievous, ale… ale na mě nehleď… jesli mě zabije nebo nechá jít…“
„Agene, necítím tělo, je to blbě nebo dobře?“
„No… tak byla to zádrhelská šoková tyč, a on do tebe šťoural tak hodinu a půl, takže docela dlouho budeš ochrnutá…“
„Blááááá!“ rozbrečela jsem se, „a navíc se potřebuju podrbat na nose!“
„No musíme doufat,“ povzdechl si Agen, „že nám někdo přijde na pomoc…“

„tak co se děje s tou Ywou nechií?“ chtěl vědět Anakin, „už tu dávno měla být. A mistr Kolar na tý planetě… tam někde…“
„na jaký planetě,mistře?“ nchápala Ahsoka, „mistr Kolar má být v Chrámu!“ Teď nechápal zase Anakin. Zarazil se, takže do něj Artoo naboural a Anakin spadl. Jenže si toho ani nevšímal.
„Sakra… Sakra!!! Potřebuju vědět letový souřadnice Ywy Nechiie, a to že hned! Někdo nás pěkně napálil.“

Za dveřmi se ozývalo chrchlání. Kdybych cítila tělo, tak ztuhnu, takle jsem visela bezvládně jako salám ve špajzu. Jen hlavou jsem mohla hýbat.
„Buhehe,“ zasmál se vstupující Grievous, „tak jsem tady, a zmařím vám všechny vaše snahy!“ veršoval a snažil se být třeskutě vtipný. Vůbec mu to nešlo.
„Já se nedám, chraploune,“ pravil vzdorně Agen, „klidně si mě muč nebo zabíjej, já pro republiku klidně zemřu. Mou Ywu Nechiie nezískáš.“
„Mrrr,“ zavrněl Grievous a přimhouřil oko, „tak tvou?“
„ééémm.. já jsem chtěl… tento,“ snažil se to Agen zamluvit, ale bylo pozdě. Grievous se smál až se prohýbal jako proutí.
„Chachacha, já vím všechno, právě proto jsem tě zajal. Takže teď ti budu způsobovat takové utrpení, že tvoje slečna brzy uzná, co je pro tebe dobré…“
„Jjjo?“ pravil Agen spiklenecky, ale Chrchloun vytáhl náhle nějaký ovladač a z místa kde byl Agen se ozval děsný řev.
„Tak co?“ koukl Gríví na mě.
„Ne.“ Zase se do Agena pustil. Ten lapal po dechu a slzy mu tekly.
„Ne.“
Jenže v tu chvíli na mě Agen mrkl.
„Emmm… momééént…“ dělala jsem, že promýšlím.
„Hahí!“ zasmál se Grievous. V tu chvíli Agen prolomil silové pole, klopýtl na Grievouse, svalil se i s ním na zem, Sílou stiskl tlačítko co ovládalo moje silové pole, svalila jsem se ven a než jsem se stihla složit na zem (ne že bych to cítila) chytil mě Agen, naložil mě na záda a prchali jsme pryč…

Obchod

Běh, to bylo spíš nějaké pokulhávání postřelené husy. Ale ani se nedivím, Agen má tedy výdrž, no jo, zabrak… já jsem necítila tělo, jen hlavu, měla jsem dojem že jsem hlava volně se vznášející v prostoru. Až na to že zbytek těla jsem viděla. Agen mě měl na ramenou jako nějakou ozdobnou šálu. Pak si jednou rukou přivolal meč a odrážel střely. Druhou mě přidržoval.
„teda ty jsi king. Jak to zvládáš, po tom mučení takle poskakovat…“
„híhí, jsem zabrak a navíc jedi, tak něco vydržet musím!“ vysvětloval, zatímco Grievous chrchlal a ječel: „nestřílejte, nestřílejte! Kdo vám řekl abyste stříleli, chci je živé!“ Toho Agen využil a dal se zase na úprk. Grievous se hnal za námi. Agen rychle zavřel zašupovací dveře a zkratoval ovládací panel. Ozvala se durá rána, jak generál vrazil do dveří, pak huhlavé nadávky. Ve finále jsem zaslechla tasení meče a do dveří byl s uměleckou grácií vyřezáván průchod ve tvaru kosočtverce.
Agen zatím prchal.
„hele, kam běžíme, ty to tu znáš?“ zeptala jsem se ho.
„ehm, neznám, je pravda že by mi bodla mapa, ale myslím, že to nějak zvládneme. Jelikož Grievous je mistr útěků, má vždy na své lodi směrovky k únikovým transportérům. Takže to podle toho najdeme.“
A to se zase ozvalo staré známé chrhlání a dusání skupinky droidů v čele s neméně droidovatým Grievousem. Rozháněl se meči a vyrážel válečný pokřik. Bohužel jsem mu nerozuměla ani slovo, ale jistě to muselo být něco výživného. Pak mi došlo že nadává ve svém rodném jazyce.
„Já už nemůžu…“ poklesl Agen v kolenou. A ještě že klesl, protože v tu chvíli to jeden z droidů nevydržel a střelil.
„Co to děláš ty hovado!“ zaječel Grievous a sejmul droida, „vždyt jí zabijete a to já nechci!“ a opavdu. Levou nohavici jsem měla spálenou, ale nic jsem necítila. To je jasné, když jsem od krku dolů dočasně ochrnutá. Zatracená Zádrhelova tyč z Třeskoprsk. A kdyby Agen neklesnul, tak to dostane on.
Jenže jak generál praštil do droida, tak stihnul ještě jednou vystřelit. Agen zaječel a svalil se na zem jako pytel s ořechy. Držel se za nohu a sprostě nadával.
To už se proti nám vyvalily droideky a několik super battle doidů. Zastoupili nám cestu. Z daších dvou chodeb (byli jsme jakoby na křižovatce) se vyhrnuli další. Byli jsme v obklíčení.
„Hra na honičku skončila,“ chmuřil se Grievous štastně, „nestihli jste doběhnout do domečku a já vás těď zapykám.“
„To je při hře na schovku,“ zaúpěla jsem a pootočila hlavou směr generál. Do těla se mi už vracel cit a zranění na noze kapku pobolívalo.
„jooo? Já jsem to už dlouho nehrál. No nic. Trochu pobavím vaše přátele v chrámu jediů. Hahaha!“ zvedl holofon a za ním se objevilo několik droidů s šokovými a zádrhelovými tyči.