STAR WARS: Anomálie Síly

STAR WARS: Anomálie Síly

V galaxii vládne po dlouhé době, kdy trpěla pod nadvládou Impéria klid a mír.
Luke Skywalker, hrdina a zachránce aliance, buduje na Yavinu IV akademii Jedi.
Poslední zbytky Impéria po Thrawnově smrti podléhají mocné síle novorepublikové armády.

Na malé průzkumné stanici poblíž kraje galaxie jsou zaznamenány jisté neobvyklé anomálie.
Vědecký personál s je vydává prozkoumat ve svém malém raketoplánu Lambda.
Naleznou artefakt, pocházející od neznámé kultury. Zjistili, že artefakt způsobuje ony záhadné úkazy.
Berou ho na stanici pro experimenty.

Na palubě malého, dříve imperiálního raketoplánu Lambda, letí skupinky čtyř republikových vědců. Raketoplán z lehka vstoupil do hyperprostoru a vědci s jejich nálezem letěli na stanici Helkam VI, svůj domov.
"Mám z toho špatný pocit."
"Bud zticha holka, díky tomuhle budeme moct končně vypadnout z téhle díry."
"Radši bych byla, pokud bychom tenhle kus šrotu nechali tam kde je."
"Hele Ronare, Myashi, oba dva toho nechte. Ted neni čas na hádky, máme tu objev," Tlouštík pošilhá očima po artefaktu, Miyashi si toho všimne.
"Jseš na to nějak naddrženej, ne? Celou dobu od téhle věci nemůžeš odvrátit oči.
"Artefaktu," opraví dívku Horgul: "A jen se chci ujistit, že se tomu nic nestane. Má to pro nás velkou cenu."
"A co by se tomu tady asi tak mohlo stát, začne to levitovat? Vypaří se to? Ne je to jen blbej kus šrotu, ze kterého mám divný pocit."
"Uklidněte se, všichni. Dovezeme tohle domů a tam to důkladně prozkoumáme, ale až poté co se uklidníte. Nechci aby jste dělali chyby, které by nás mohli ohrozit, neni to přeci jen tak obyčejný šrot," Horgul se vítězně podívá na Miyashi , a ta ho ignoruje: "Taky, pokud to bude něco velmi nebezpečného, tak se toho zbavíme, nechci vás ničím ohrozit." Jendrix, poslední vědec na palubě se otočí zpět k řízení a vyvede lod z hyperprostoru. Za sklem kokpitu se vynoří rudá planeta obklopena ve vzdálenosti několika světelných let světlou, modrou mlhovinou. Na orbitu planety, nazývané Flerk II, se vznáší malá a stará výzkumná stanice, Helkam VI.
Raketoplán Lambda pod vedením zručného pilota bez problému vletí do těsného hangáru.

Pátý den ráno je Myashi nemilosrdně vzbuzena známým, nenáviděným zvukem budíku. Pomalu a s nechutí e sebe sesune, měkkou peřinu a vstane. Zavrávorá a spadne zpátky na postel. Od té doby co objevili artefakt ji je hůř. Hůř vnímá, chodí, přemýšlí. Neni jediná na kterou působí síla artefaktu. Jendrix má podobné příznaky, ale je na tom o něco lépe. Ronar má zas teploty, ztráci pohyblivost, záchvaty. Jediný na koho zřejmě artefakt nepůsobí je Horgul. vousatý, zrzavý tlouštík je stále stejně zdravý jak dřív a celou dobu se věnuje jen artefaktu.
Jak já ho nenávidím! pomyslí si Miysashi když ze zuřivosti praští do kovové skříně.
Jenom se věnuje tomu artefaktu, tomu šrotu. Ten špekoun se vůbec nezajímá co je s náma ostatníma. Je moc podezřelé, že jemu nic neni. Určitě to nějak nastražil, nějak se nás chce zbavit. Ale kvůli čemu? Musí tu být něco velmi cenného, možná ten artefakt? Chce si ho nechat jen pro sebe, chce na tom jediný vydělat. Já se však zabít nenechám, to radši zabiju jeho. Zabiju, nejlépe ve spaní, bude bezmocný, nebude se moci bránit. A pak to všechno zmizí, všechny nemoce.
"Mohu vstoupit?" Ozve se zpoza dveří Jendrixův hlas.
Miyashi si náhle vybaví na co právě myslela a dostane strach.
"A..ano," zakoktá a Jendrix vstoupí.
Skoro plešatý čtyřicátník se rozhlédne po pokoji dvacetileté Miyashi:
"Za mého mládí jsme uklízeli," řekne jakoby překvapeně.
"Co se děje?"
"Ronar je mrtvý," řekne ledově chladným hlasem, zakrývajícím smutek.
"J..j..jak se t..to stalo?"
"Měl bolesti, nedokázal je vydržet. Snažil jsem se ho zastavit, ale vrazil si první ostrý předmět co našel do krku. Nedalo se ho zachránit."
"Za to může ta věc, má to na nás nějaké divné účinky. Musíme se toho zbavit!"
"To nepůjde tak snadno, Horgul se ho jen tak nevzdá. Je jim přímo posedlej."
Ve dveřích se náhle objeví tlouštík a celej nadšenej předává Jendrixovi datakartu s údaji.
"Co to je?" ptá se Miyashi, když se snaží nahlédnout přes Jendrixovo rameno.
"Tyhle údaje nedávají smysl, zkus to znova," Jedndix strčí datakartu zpátky Horgulovi.
"Ano, dle přírodních zákonů, které známe, je to nemožné, ale nezapomínejte, že kdysi bylo cestování hyperprostorem nemožné," vysvětluje Horgul zcela nadšeně.
"Kde je Ronar?" ptá se, když si všimne, že neni poblíž.
"Je mrtvý, ale to si jistě nevěděl, nebo tě to nezajímalo, ne? Ta věc je důležitější, že?" štěkne na něj Miyashi.
"Samozřejmě, že ta věc je důležitější, je důležitejší než Ronarův život, i než tvůj," nadřazeně se na ni podívá. Miyashi se ale neudrží a vrhne se na Horgula.
Levačkou se ji podařilo Horgula na chvíly znehybnit, dostatečně dlouho, na to aby ho kopancem do břicha uzemnila. Když se pokusila udeřit na zemi ležícího horgula, chytli ji dvě ruce a o chvíli později tvrdě dopadla na zem.
"Klid, hlavně klid," zašeptal ji do ucha Jendrix.
"Je šílená, šílená. Nedokáže se ovládat, jako Ronar," vřiská na celou základnu tlouštík.
Miyashi se ho snaží nevnímat, nechce, aby se ji stalo to stejné co Ronarovi. Jendrix ji zvedne a umístí do jejího pokoje.
"Je to pro tvoje dobro," zní jeho slova, když zamyká dveře. Nevidí však šklebícího se Horgula, který stál za nim.

Další den proběhne Ronarův pohřeb, kovová rakev je vystřelena do vesmírů, aby po čase shořela v atmosféře planety. Jendrix, Horgul a Miyashi, jediní zbylí obyvatelé Helkemu VI se pouštějí znovu do své práce.
"Ne to nedovolím!" ozve se přes celý sál Jendrixův hlas.
"Ale no tak, Marthe, jsme vědci, musíme tohle zkusit, je to naše povinnost," snaží se vysvětlit Horgul.
"To nemůžu dopustit, již to, že jsme to vzali sem bylo velké riziko a ty na tom ještě chceš dělat experimenty? Co kdyby se něco pokazilo, mohl by jsi zničit celý vesmír," odplácí mu, značně vyčerpaný Jendrix.
"Ale no tak, Jendrixi, nechci po tobě experiment, chci jen abychom to zkusili na větší časový úsek."
"Cože?" Jendrix se chytne za hrud. Má bolesti a do toho toto nemilé zjištění.
"Již jsem to párkrát zkusil, ale jen na pár minut do minulosti. Tentokrát chci, abychom to zkusili, ale do většího časového rozmezí."
Jendrix se zády opírá o stěnu, vidí rozmazaně, po celém těle pocituje bolesti.
"Horgule, jak jsi mohl, tohle neni něco s čím se může zacházet, prosím zbav se toho," pronáší Jendrix z posledních sil.
"Nebud hlupák, s touto mocí se můžu stát spasitelem tohoto světa, mohu zabránit veškerým konfliktům, mohu zachránit tisíce životů."
"Nedělej to, s časem si nezahrávej!"
"Myslel jsem, že ty mě aspon pochopíš, vždyt jsi kvůli válkám tolik vytrpěl," Horgul přistoupí k ležícímu Jendrixovi a šlápne mu na krk. Jendrix se začne dusit. Pár vteřin se snaží tlouštíkovu nohu odmrštit, ale kvůli své vyčerpanosti po chvíli boj prohrává. Na Helkamu VI nyní již zbývali jen dva živí.

"Budu muset napojit veškeré elektrické zdroje, abych se dostal dostatečně daleko zpět. Minule to spotřebovalo moc energie, jen na pár minut, někde se to musí ztrácet, ale kde? To je jedno. To zjistím až někdy později," říká si Horgul pro sebe. Montuje poslední součástky na artefakt.
"Tak, už to bude."
"Gwade? Nevíš kde je Jendrix?" ozve se za Horgulovými zády Miyashi.
"Eh...říkal něco o tom, že musí jít zkontrolovat nějaké rozvody, to kvůli tomu kolísání energie v posledních dnech."
"Aha, nemyslíš, že by to mohlo být kvůli tomuhle?" hlavou ukáže na artefakt.
"Ah, ne, ne. Ty kolísání jsme měli i předtím, pamatuješ?"
"Ne, nebo ano. Já nevím, v poslední době nejsem nějak moc v pořádku. Někdy si nedokážu ani vzpomenout, kdo jsem. Máš štěstí, že to na tebe neúčinkuje."
"To, jo, kéž by to nebylo jenom na mě, ale i na ostatní," zalhal ji přímo do očí.
"Jdu zkontrolovat štíty, na senzorech se objevili mikro meteority, tak nechci, aby nás tyhle mrnata dostala. Jestli sem příjde Jendrix, řekni mu, at za mnou přijde." Miyashi je na odchodu z laboratoře.
"Samožřejmě," mávne rukou na rozloučenou.

Horgul přepne veškerou elektrickou energii do svého stroje. Na stanici přestanou fungovat světla, podpora života i štíty. Tedy všude až na laboratoř. Kolem artefaktu se objevovala čím dál tím jasnější modrá záře. Z artefaktu byl slyšet pískavý zvuk. Kolem Horgulova stroje se počali objevovat modré blesky.
"Ano, ano. ano." křičel šílenec.
"Již jen chvíli a dostanu se dost daleko v čase, abych se stal vládcem, abych zabránil všem špatným věcem, Budou mě zbožnovat. Chahahahahahahahahahahaahhahahahaaaa."
Horgul se chystal vstoupit do stroje a změnit minulost.

Mezitím v hangáru sedí Miyashi v pilotním křesle raketoplánu Lambda pojmenovaném Deutil.
Po celé stanici postupně zhasínají světla, kromě laboratoře, ze keré začala vyzařovat modrá záře.
"Já to tušila ty bastarde, chtěl jsi se nás jen zbavit, mít všechno jen pro sebe, ale já tě nenechám radovat z výhry."
Miyashi zapne motory raketoplánu a opatrně vyletí ven z hangáru. Kvůli bolestem nemůže lod moc dobře ovládat, přesto se ji podaří nastavit kurz pro skok do hyperrychlosti.
"Sbohem."
Miyashi se usměje a naposled podívá na Helkam VI, stanici, kde od svých sedmnácti strávila tři roky životy, kde se seznámila s Ranorem, Jendrixem, Horgulem. Každého z nich měla ráda. Pak museli narazit na ty anomálie, které je dovedli k artefaktu, a ten to celé zničil. Zničil její přátele, zničil její domov. Pomstí se mu. Vytáhla datapad a vytukala několik čísel. Otřela si malou slzu a s lodí zmizela v hyperprostoru.

"Již jen pár vteřin, pár vteřin a vše tohle přestane existovat, změním minulost,"
Chlácholil se Horgul.
Zbývali čtyři, tři vteřiny.
"Ano, ano,"
Doběhl odpočet. Roznětka zapálila nálož a celou stanicí se otřásl výbuch doprovázený tlakovou vlnou a ohněm. Artefakt byl pohlcen ohněm, Horgul roztrhán na kusy a seškvařen. Základna explodovala a rozpadla se na triliony hořících trosek.
Zničením artefaktu se uvolnila obrovská síla, která ještě před chvílí určená k napájení stoje, destabilizovala hmotu která se nacházela uvnitř artefaktu a vyvolala detonaci. Výbuch ale nic nespaloval, ani neničil, zdálo by se, že jde o nějaký laciný trik z holovize, ale to by se tento výbuch nesměl kvůli narušení kontinuality času odehrávat po celé časové ose a dimenzním prostoru. Vše co se nacházelo poblíž bylo vtáhnuto a přes čas a dimenze přeneseno do času a dimenze, kde vznikl výbuch. Tedy do doby kdy byl zničen Helkam VI.

Neznámý svět (Lehon)

Revan zrovna dostal vyznamenání za záchranu Republiky a zničení Malaka a odcházel ke své lodi. S ním byli pouze Juhani, Bastila a Mission. Carth se rozhodl odletět na Telos hledat svého syna, Cabderous zmizel neznámo kam, Jolee se bavil s mistrem Vandarem Tokarem, Zalbaar si vyžádal transport na Kashyyyk a droidi připravovali Ebon Hawk k odletu. Revan a Bastila se drželi za ruce a chtěli si za chvíly užít nějaký čas spolu, i když Revan věděl, že to nebude na dlouho, protože si vzpoměl na nebezpečí, který číhá za hranicemi Republiky.
Miluji tě Bastilo, řekl Revan a nevadilo mu, že ho slyšeli i Mission a Juhani. Juhani mu připoměle, že je Jedi a měl by se takových emocí odprostit a Mission na to řekla jen FÍÍHA.
V tu samou chvíli se otevřel interdimenzionální časový portál a ty čtyři vcucnul neznámo kam...

Malachor V, jádro:

.....Uvidíme jestli Malachor příjme TVÉ tělo!
Svrhnu její tělo do hlubin malachoru, jádro ale začne trochu vřít, a vyvěrá na povrch tekutinu, která nemilosrdně rozežírá plošinu. A k mé smůle se začne rozpadat plošina, na které stojím. Už počítám s tím, že to nepřežiju, že už nikdy neuvidím světlo, nepocítím sílu z té temné strany, která mně doposud tak posiloval, už nikdy. Když už přemýšlím nad smrtí, nade mnou přiletí Ebon Hawk, kterej pilotuje jak jinak než Atton.
Naskoč, ihned odlétáme!
Křikne na mně z rampy, a já pomocí síly vyskočím dovnitř, pod sebou vidím pouze rozpadající se plošinu, a stím i celou akademii pohřbívající se pod tlakem stínového generátoru, který trhá planetu na kusy, a sním i minulost celé planety. Řízení lodě převzal Mandolare, a Atton mi pomáhal vlézt do lodi. Když už jsme byl na palubě, tak do lodi narazil padající kamen, a srazl Attona z lodi. Mně nezbývalo nic, než se na něj koukat, koukat jak padí dolů, a já mu nemužu pomoci. Vlezu do lodí, strhnu z hlavy sithskou masku, a strhaný vejdu do kokpitu.
Atton je mrtvý, Spadl do díry.
Mandolare bez projevů emocí praví.
Stejně jako ostaní, přežil jsem jenom já, Visas a Bao-dur. Schytaly to, když se loď uvolnila, droidi to samé. HK-47 nejde nahodit.
Zasraná planeta!
Zakřičím, když se dozvím tuhle strašnou pravdu.
Nevím co dělat, někam to namiř. Napadlo mně, že bych mohl jít p ostopách Revana. Kreia mi pověděla kde by mohl být. Leťmě tam.
Mandolare otočí loď na kurz, kterej jsem mu dal. Před náma se ale otevře portál, který nás nemilosrdně stáhne dovnitř. Chvilku se v portálu motáme, pak nás to vyhodí na předem neznámém místě. Nikdo z nás neví kde jsme, a jediný co víme, je to, že nejsem tam, kde jsem byly před pár minutama.
Kde to jsme?
zakřičím trochu rozrušeně, ze zadu z lodi mně překvapí známý hlas, který bych ovšem v této době nečekal.
Také mi trochu uníká skutečnost toho kde jsme. Ale není důležité kde jsme, ale proč tu jsme. Tohle nebyla práce síly, ale jistého artefaktu. O něm jsme něco málo slyšela, ale podstata mi stále uniká. Podle toho co jsem zjistila, tak artefakt otevírá interdimenzionální časovy časový portál, takže si mužem být jisti, že tady nejsme jediní z jiné doby. V jaké době, to si budem muset někde zjistit, ale nejdřív budem potřebovat podporu, spojence. Mužem předpokládat, že republika neexistuje, otázkou je to, kdo tu vládně. Sithové to nejsou. naslouchej tomu, co cítíš vypovězená. Tím že jsi mně porazil, tím jsi dostal spoustu mých schopností, a tím že jsi mně přežila, jsi je posílil. Tak je využij, ukaž že jsi mně nesvrhl pro nic!
Ano, byl to hlas Krei, té, kterou jsem zabila, alepoň jsem v to doufala.
Otázkou je, jak jsi se dostala sem stařeno!
Síla ti to neřekla? Protože síla mně vrátila tam, kde jsem, když jsi mně svrhla, tak jsi mně svrhal do portálu, kam jsi posléze vlétl i ty. Ale divím se že necítíš jednoho svého starého přítele, Revana!
Nedám najevo své emoce, to že mně tímhle nasrala, i když je ve mně něco málo co mi říká, že m imuže pomoct víc, než předpokládám.
Vím že tady nejsme sami, ale kde nejsme sami, to musíme zjistit. Nastartuj motory, pohnem se z místa, my si jdeme promluvit!
Já se vydám do levé kajuty, kde si lehnu, a trochu si odpočinu. Kreia se vydá do lékařské místnosti, kde si dolečuje zranění po mém dvoj-čepelovém meči, mandolare "šoféruje" a Bao-dur jako obvykle zpravuje loď. Visas se oddává svým meditacím, s čistám srdcem, protože nedávno se smířila se zničením Kattarnu, což jí posílilo víc, než by mohli všichni myslet..

Někde ve vesmíru-na Enterprise-E

Kapitánův deník, hvězdné datum neznámé. Letěli jsme na dovolenou na jedno překrásnou planetu když jsme byli vtaženi do časoprostorové anomálie. Ocitli jsme se úplně jinde, okolo je sotva něco vidět přes mlhovinu. Mám za to že v tom mají prsty borgové. Několikrát jsem se pokoušel zjistit co je za den a kontaktovat Federaci. Nic. První skeny odhalily obydlené planety nedaleko odsud, obyvatelé jsou téměř tak vyspělí jako my. Skenům se však nedá věřit, naše senzory jsou poškozené. Všichni technici teď pracují na opravách velice důležitého systému-deflektorů. Bez nich se ani nehneme. Dále jsme zjistili že generátor víru nefunguje, nemůžeme se tedy vrátit. Konec záznamu.

Stojím na můstku když se ozve komunikátor. Stisknu ho. Strojovna volá můstek. Deflektory opraveny, máme se pustit do seřizování senzorů? Po krátké odmlce odpovím. Dobře, pusťte se do toho.
---------------------------------------------------------------------
Pane oblast proskenovaná. Zdá se že je tu planeta s podobnou atmosférou jako Země. Zaposlouchám se. Ty senzory mají divný zvuk. Komandér se podíval na konzoli. Jsou vychýleny asi o 14 micronů. Zkontroloval jsem jestli mám phaser. Tak dobře, opravte ty senzory. Date, Worfe, Rikere, Troi. Pojďte za mnou. Po chvíli jsme dorazili do transportní místnosti, každý měl phaser a phaserovou pušku. Picard můstku. Z planety se budu hlásit každých 15 minut. Konec. Stoupl jsem si k posádce do transportéru. Transport.

Terra Imperialis


Bylo krásné nedělní odpoledne. Psal se rok 6989 ABY a Sithská Říše už byla v relativně klidném stavu. Galaxie ze které vzešla již byla plně pod jejich kontrolou společně se stovky dalšími. Bylo to poměrně klidné období. Takové jsem nezažil ani za můj velice dlouhý život. Slunce v době nedělního odpoledne na Methreándosu zapadá za východní horizont což vytváří nádherné zlaté panorama. Právě toto panorama jsem měl dnes štěstí sledovat. Diplomacie je zkrátka náročná. I přes to že jsem de facto druhý nejmocnější muž Impéria stále jsem velice daleko za Císařem. Respektive Císař si nepřeje mít nějakého pochlebníka co by mu neustále byl v patách. To je jedna z věcí které nesnášel na svém předchůdci Palpatinovi. Podle toho co nás kdysi učili ve škole byl Palpatine duševně nevyrovnaný megaloman který se nereálně vyzdvihoval. Přesto je záhadou že dokázal nepřímo připravit galaxii na příchod pravého Vládce vesmíru. Z mých myšlenek mě vyrušil nejhezčí hlas ve vesmíru který ovládá Císař. Moje dlouholetá asistentka.
Můj pane. Máte se dostavit na jednání v Nejvyšším velitelství armády. Účastní se jí i sám Císař. Našli jsme něco zajímavého v galaxii G-634. Už se o tom baví Technokraté. Je to nějaká díra v prostoru nebo co říkali. Budete mě potřebovat na zasedání?
Obávám se že tvoje krásná přítomnost by odváděla členy Velení od jednání. Usmál jsem se.
Jistěže. Počkám na vás doma.
Můžeš říci počkám na tebe. Dávám ti pro tento den volno.
Díky Arthie. Zatím ahoj. Snad to nebude zas tak nuda.
To záleží na tom jestli tam bude náš milý Nejvyšší kancléř Ocathius. Minule mluvil v Senátu 3 hodiny a neřekl vlastně vůbec nic.
Byl k tomu veden na Akademii Politiky.
Ano. Ještěže jsem šel na Akademii Flotily. Nedokážu si představit že bych strávil většinu života v Senátu.
Tak trávíš život v Radě.
Od té doby co mě jmenovali Velmistrem místo Nazrealluse to je celkem zábava. Komandovat ostatní Rytíře a dostávat za to měsíčně 800 000 Sessturisů je vynikající. Ušklíbl jsem se.
Zatím Quesis.
Ahoj Arthie.
Naposledy jsem se kouknul na zlaté panorama. Za černou clonou vládních budov byly vidět stříbrné stavby civilní části Methreándosu neboli jak se říká odborně "Terra Imperialis". Šel jsem rychle. Cestou jsem pomocí mého SC-88 zavolal do budovy Velitelství armády. Ozval se počítač.
Kod Sithského komunikátoru přijat. Dobrý den Lorde Assmondeusi. Máte dotaz či chcete spojit?
Dotaz. Bude na jednání i Nejvyšší kancléř?
Negativní. Nejvyšší kancléř bude v zájmu utajení úrovně 6 před provinciemi informován až podle úsudku jednání.
Dobrá. Konec spojení.
Tak tedy to nebude trvat tak dlouho. Hmm...uvidíme.
Byl jsem v hangáru budovy Rady. Nasedl jsem na svůj městský transport pro členy Řádu od firmy Sith Orion Corporation která vyrábí techniku pro Sithský Řád. Za okamžik jsem byl na místě. Budova Velitelství byla rozlehlá černá stavba z vojenské slitiny Miasu. Vevnitř bylo mnoho soch slavných důstojníků. Byly zde sochy velikánů jako Raenssus nebo Niakheus. Mě v momentálním spěchu zajímalo hlavně místo konání onoho jednání. V budově jsem nebyl poměrně dlouho protože toto bylo skutečně období bez katastrof a větších válek. Planety a soustavy se přidávali dobrovolně k Impériu. Jednání se konalo v nepříliš velké oválné místnosti. Plály zde staré tradiční rudé plameny na hladkých svícnech. Vše bylo černočervené jako ostatně vše co patřilo vládě nebo armádě.
Vítejte Lorde Assmondeusi. Posaďte se prosím vedle vašeho svěřence Nejvyššího generála Symanachuse. Řekl Nejvyšší Technokrat Eashenus. Symanachus byl můj kámoš už v době kdy jsem byl na Akademii Flotily. Stejně jako s Irrhiniusem a Enidusem a také Lordem Razielusem jsem s ním byl na pokoji. Všiml jsem si jeho taktických nápadech a protlačil jse ho tam kde je.
Zdravím generále.
Dobrý den Lorde Assmondeusi. Máme štěstí že na situaci bylo uvaleno utajení úrovně 6 jinak by tu byl i Ocathius.
Ano. Velmi dobrý nápad. Podezřívám že to udělali právě kvůli tomu. Nikdo tu nechce sedět hodiny.
Vážení generálové a admirálové. Lordi velitelé ze Sithského Řádu a také vy Velmistre Assmondeusi.
Pokynul jsem hlavou Nejvyššímu Technokratovi.
Jsme zde kvůli oblasti neznámé její konzistence. Není to vesmír ani nic takového. Je to trhlina. A trhlina je vždy problém ať je to trhlina v tanku nebo v čase. A o to jde. Je to trhlina v čase a prostoru. Mohla by mít vliv pro ostaní vesmír.
V tu ránu se ozval hlas tak hrozný a strašný že všichni nadskočili. Byl tak chladný a nelidský že při jeho znění tuhla krev v žilách. Nedal se plně popsat snad jen slovem "zlo". Všichni se rázem otočili a hleděli na svého Císaře a Boha.
Nic totiž nepronikne mou aurou mí Velitelé. Nic ani čas. Jsme v bezpečí. Ale ne ostatní vesmír. Mohlo by nám to zničit možné území a to jako Vládce vesmíru nepřipustím. Chci proto vyslat mého šampiona Assmondeuse.
Všichni jen kývali se strachem a úctou. Hleděli na jeho poloéterické tělo zahalené v černé robě. Na jeho "obličej pod kápí který nebyl nic než temnotou. Šla z něj mocná temná aura která chladila vše okolo. Bylo možné cítit jeho moc. Jeho šeptání v hlavě všech v místnosti zesílilo. Byl to Bůh. A všichni věděli že pouze z Jeho vůle jsou tím čím jsou.
Zasedání tedy skončilo po pár minutách. "Geniální" jsem si říkal když jsem plnil rozkazy svého Císaře a Boha. Letěli jsme v plné výzbroji v obrovském ISD jediné lodi co si zachovávala název v Basic jazyce. Společně s mým nejlepším přítelem Lordem Razielusem a mým Gardistou Irrhiniusem. Naposlední chvíli k nám také dali Eniduse prý kvůli diplomatickým vztahům. Darth Razielus ale viditelně spíše než na diplomacii čekal na pár Jediů které by mohl zmaakrovat. Není divu měl v Řádu funkci Nejvyššího Lovce Jediů. Velmi čestné místo v Radě. Irrhinius se zase těšil na to jak bude masakrovat ty kdo nechtějí přijmout Císařův řád a Imperiální ideologii. A Enidus? Toho jako vždy zajímaly jen ženské. Já se chtěl hlavně co nejdříve vrátit domů k Quesis. Malé rozločení po komunikátoru nestačí. Až odstraním nebezpečí vezmu si dovolenou a poletím na Naboo za rodiči a přáteli. Quesis samozřejmě vezmu sebou.
Náhle byl naš Hvězdný Destruktor vtáhnut do víru modré energie. Pokud zemřeme objevíme se zase v klonovaném těle. Tedy smrt či ne úspěch akce je nevyhnutelný. Naše území ve vesmíru chrání Císařova aura. Impérium je věčné. Vždy bylo a vždy bude.

Kapitánův deník, dva týdny po bitvě o Malachor V
Transportní lod třídy Meteor
Jsou to již dva týdny od naší porážky na malachoru, měli sme štěstí že sme dokázali utéct.
Já, Drapák, ta jeho přezdívka mu přirostla natolik že už ani nevim jak se doopravdy jmenuje, Scar, jediný znás kdo umí pilotovat tuhle bárku a Shisa, nedávno jí už bylo třináct a podle mandaloriánských zvyků dospělá a plně vycvičená k boji.
Když sme přijeli na malachor, bylo nás přes několik tisíc?
Kolik nás je ted? S malachoru nás uteklo přes několik desítek.
Ovšem se zbytekm se stratili kontakt už běhe m bitvy, můžeme být radi že žijeme, otázka je ale na ajk dlouho, dochází nám palivo i jídlo, Scar říká že jídlo máme ani ne na týden.
S mého psaní mně však vytrhne Drapákův hlas
"Alor‘ad, neruším?"
"V pořádku, jen tady něco sepisuju, co se děje?"
"lod začíná zničehonic strácet štíty a senzory vykazují službu.
Scat i Shisa už sou v kokpitu a čekají na vaše příkazy."
"Hned tam budu."
Jestli je to další špinavej trik republiky
rozvažuji když na sebe navlíkám své brnění a pro jistotu si přebiju s svůj ruční blastr.
Vždy bud připravený, jak říkal bratr Rohlan.
V plné bitevní zbroji s helmou v pod paží vtrhnu do kokpitu.
Můj zrak upoutá modre které jde jako jediné vidět s kokpitu
Tak co se děje?
Nevímě Alor‘ad, odpověděl hbitě Scar, Najednou nác obklopila modrá záře a
Lod sebou najednou prudce škubne a záře zmizí
Vyhodila nás tady"
Co se tu kruci děje
"Drapáku, běz skontrolovat naše zásoby a překontroluj zbraně, Shiso běž skontrolovat systémi lodí a analizovat případné poškození. Scare, zjisti kde přesně jsme."
Když všichni odešli sedl jsem si na sedačku co-pilota k Scarovi.
"Podle mapy jsme na druhém konci galaxie než před pěti minutami ale paliva mám stejně.
Alor‘ad, co se děje"?
"To nevím, to nevím....

Neznámá planeta
Ihned po rozplynutí modra komandér Data proskenoval oblast. kapitáne musíme si dávat pozor na místa kde se půjde transportovat. V zemi je mnoho kelbonitu. Všichni se na mne zadívali. A co pasivní analýza záření Date? Data se znovu zadíval do trikordéru. Něco namačkal a otočil se ke mě. Z blízkého jezera vyzařuje hodně emisí neutrin. Odjistil jsem phaserovou pušku. Vyrážíme. Všichni odjistili pušky a vyrazili jsme. Když jsme došli k jezeru, komandér Data se šel podívat pod vodu. Po chvíli vyšel ven a oznámil že se tam nalézá vrak vrak lodi. podle vzhledu to vypadá na loď Phoneix. Celý čas a prostor byl pokroucený. Picard Enterprise. Je tu spousta kelbonitu, jdeme to prozkoumat dál. Kdyby se cokoli dělo, dejte mi vědět.

Hyperprostor - vrstva delta

Blížíme se k Mathiasi, měli bychom přejít do vrstvy alfa, oznámila mi důstojník Stocková.
Proveďte.
Letěli jsme už několik týdnů a mně stále nedocházel účel naší cesty. Baron High Ridge a jeho banda si nejspíše myslí, že 23. flotila, které já, komodor Neil, velím, dokáže prorazit obranu Havenského námořnictva a ukončit tak tuhle dlouhou a vyčerpávající válku. Jenže baron High Ridge se mýlí. Přestože je Mantichorské Hvězdné království nejbohatší a nejvyspělejší stát v galaxii, jeho námořnictvo se havenskému nevyrovná. Ano, možná se jim podaří dobýt stanici Mathias, ale k čemu to bude? Jen prezidentku Pitchartovou ještě více rozzuří. K čertu s tím blbcem High Ridgem.
Takhle klel dnes už každý druhý občan Mantichory, Graysonu, Erewhonu a dokonce i lidé z Havenu, Solárního svazu, Slezska i z Andermanské císařství. Všem už ten rádoby ministerský předseda lezl krkem, ale on se stále držel ve svém křesle. Nejspíš protože byl urozeného původu a taky protože královna neměla pravomoce strkat ruce do vlády.
Ze zamyšlení nad touhle složitou politickou situací mě vyrušil až ten příjemný tón hlasu Stockové:
Přesun do vrstvy gama - odpočítávám. Tři. Dva. Jedna. Stiskla zelené tlačítko na ovládacím panelu a pomalu zatáhla jednou z pěti pák u počítače. Přesun do vrstvy gama - bez problémů.
Následovala malá odmlka, během které jsem si prohlížel dlouhý cop, jenž si Stocková nechala narůst. Byl překrásný. Dříve ženy v armádě nesměly mít dlouhé vlasy, ale tento hloupý zákon zrušili jen několik století po diaspoře. Pak opět Stocková promluvila:
Přesun do vrstvy beta - odpočítávám. Tři. Dva. Jedna. Opět stiskla stejné zelené tlačítko, ale to se vzápětí změnilo na pulzující červeň a rozezněl se alarm.
Pane, máme problémy. Něco brání v přesunu mezi vrstvami, uvízli jsme mezi vrstvou gama a beta. Mám zapnout záložní- nestihla doříct větu, protože se náhle rozložila na elementární částice a hned za ní i celá posádka.

Kapitáne, tohle nevypadá dobře. Už nejsme v hyperprostoru, ale nemohu určit souřadnice a podle polohy a velikosti hvězd soudím, že jsme narazili na prostoročasovou díru. Něco zadala do počítače a chvíli čekala než propočítá údaje.
Mám pro vás špatnou zprávu. Podle propočtů se teď celá naše flotila nachází v neznámé galaxii. Nejspíš není cesty zpět.
Alespoň jsem se konečně zbavil High Ridge. pomyslel jsem si optimisticky.

Ukončil jsem spojení a vykročil dál. Vylezli jsme na klopec ze kterého byl výhled do údolí. Bylo to údolí zastavěné budovamy. Data proskenoval oblast a zjistil že je celá planeta divná. Všude bylo spousta fotonů a zdálo se že je to simulace. Date, můžeme se transportovat odsud? Data se podíval na trikordér. Funkce trikordéru jsou velice omezeny silovými poli. Pokud se nemýlím, v kopci je největší koncentraace kelbonitu v okolí. Pokud sejdeme dolů, budeme se moci transportovat určitě. Sešli jsme zpět tak odkud jsme přišli. Počkejte. Mám nápad. Počítači zrušit holosimulaci. Bylo ticho. Teprve teď mi došlo že ta planeta je Cardassi prime. Ale co dělá tady, teď a proč je v ní tolik kelbonitu? Picard Enterprise. Je vše v pořádku? Ozvalo se zapraskání a pak odpověď: Ano kapitáne, jestli chcete něco vidět tak přijďte na můstek. Znovu se ozvalo zapraskání. Dobře, jdeme tam. Transport.

Neznámé místo (prostor kolem Helkam VI)
Asi o 4000 let v budoucnosti

Najednou jsem se probral na palubě Ebon Hawku a nevěděl jsem jak jsem se tam octnul. Vedle sebe jsem viděl ležet Bastilu, Juhani a Mission. Okamžitě jsem se vrhl k Bastile a zjistil, že žije, ale je v bezvědomí a stejné to bylo i u Juhani a Mission.
Protože jsem si myslel, že na ebon Hawku budou i droidi, tak jsem je zavolal a nic se nestalo. Mezitím se probrala Bastila a ptala se mě, co se stalo. Nevím, odpověděl jsem. Asi jsme se ocitli na jiném místě, ale nevím kde a navíc na palubě Ebon Hawku, kde by měli být i droidi a ty se neozívají.
Pak se probrali i Mission a Juhani. Zkuste zjisti, kde jsme a spojte se s Republikou a dejte jim naše souřadnice, jestli je zjistíte.
Co chceš dělat ty, Revane? zeptala se mě Bastila. Já se pokusím najít droidy, odpověděl jsem.
Když jsem prohledáal loď, ozvala se Bastila, že něco se objevilo na senzorech a že to rozhodně není loď Republiky ani Sithů. V tu chvíli jsem našel oba droidy. Byli vyplí a nešli reaktivovat.
Přišel jsem do kokpitu a viděl jsem loď, které měla podle všeho dva trupy. Jeden oválný a druhý takový válec, posazený oněco níž a dva podivné výstupky vzadu. Byla ohromná.
To asi nebudeme v Republice, podotkla Mission.
A ani v našem čase. Jistě ti poruchy cítíte, prohlásila Bastila.
Jaké poruchy? podivila se Mission.
Poruchy v Síle, odpověděl jsem ji na otázku. Ano, cítím je.
Já také, odpověděla Juhani na Bastilinu otázku.
Něvěděl jsem jestli je přátelská a nebo ne a tak jsem se ji pokusil kontaktovat. Tady Daniik Jaruga z nákladní lodi Ebon Hawk. Prosím identifikujte se. Použil jsem jméno, které my dala Rada, když mě zachránila, aby mě nepoznali jako Revana.
Co je tohle, to vypadá jak,... začla Juhani, které si všimla další, tentokrát menší lodi, ale byla přerušena Mission: To nemůže být Ebon Hawk.
Ale může, pamatuj, že jsme se ocitli v jiném čase a prostoru. Proč by to tedy nemohl být Ebon Hawk z naší budoucnosti.

Kapitáne máme na senzorech loď. Volají nás pane. Upravil jsem si oblečení. Na obraz.Tady USS Enterprise. Kapitán Jean Luc Picard. Můžete mi říct co se tu děje?

Neznámé místo, neznámo kde.

Když jsem se probral, tak jsem se vydal ke kokpitu, kde seděl Mandolare, byl zapnutý autopilot. Když jsem byl já v kokpitu, tak ke mně přišla i Visas, a Kreia, kteří se probudily s odpočinku, meditace, a ostatních akticit, co dělaly když jsme stály v prostoru. Já jsem byl ještě trochu zdrcenej tím, že zemřely mí dlouholetí společnící, přátelé, ale i otrok a droidi, kteří by mně mohly být dobrými spojenci. Z mého zamyšlení mně probrala Kreia, která svým tradičně suchým hlasem komentovala naší situaci.
Myslím, že tohle není to správně místo, kde bychom měli být. A otázkou je, kde jsme. Tohle se pojí s další otázkou-jak jsme se sem dostaly.
Bao-Dure?
Zeptám se na Zabraka.
Ano Generále?
Odpoví mi jako obvykle, což mně přivádí na myšlenku, že nemá cenu se ho ptát. Když začne s tímhle, tak nidky neřekne nic kloudného.
Kreia se do toho vloží
Myslím že v téhle situaci nejsme sami. Síla je nevyzpytatelná, ale určitě tady nejsme samy! Co ale zapříčinilo to, že jsme se sem dostaly!?
Napadá tě něco??
Zeptám se jí.
Ne, ale myslím si že uvidíme, kam nás naše cesta zavede. A na kolik odpovědí narazíme? Zaposlouche se do síly.
Hmm, cítím, cítím myšlenky. Sou mi blízké. Připomíná mi to dávno zapomenutou věc. Připomíná mi to Revana. Hmm, cítím je blízko. Blíž než kdy dřív. Ale je to slabé..
Aach, jsi silný, to co si cítila byly jen povrchové myšlenky, ale něco takového cvičí mistři celé roky. Stále mně nepřestaneš udivovat vypovězený. Ale přesto ti zůstává ještě mnoho skrytých skutečností.
Hele!
Přeruší nás Bao-DUr, ukazujíc na loď, ne loď, ale spíš další Ebon Hawk, který se stejně jako my vznáší v prostoru.
Na co myslíš?
Zeptá se mně kreia.
Myslím na to, jak je to možný!
Jak je to možné? To se dozvíme, když je kontaktujem. Jiná možnost tu není.
Mandolare skočil k vysílačce, a hned je naladil.
Tady Darius Marcelius, Ebon Hawk, kdo jste vy?!

Několik světelných let o místa zničení stanice Helkam VI vystoupí z hyperprostoru Deutil, raketoplná třídy Lambda. Pilot zavede lod na sestupovou dráhu k planetě Glardea III. Deutil proletí atmosférou a dosedne v přistávacím kruhu v hlavním městě. Jelikož je brzo ráno, po městě se potuluje jen pár bytostí, povětšinou lidé, vracející se z nočníh směn.
Miyashi nechá Deutil v doku a vrávoravou chůzí se výdá k doktorovi Fergasovi. Opírá e o zdi, z těžka se jí dýchá, podlamují se jí kolena. Jen pět set metrů jí dělí od doktorova domu. Rozostřuje se jí zrak, neslyší. Náhle ji tělem projde paralizující bolest a spadne do bláta. Dvě osoby ji odvlěčou.

Na výzkumné stanici stanici Helkam VI probíhá život jak obvykle, nudně. Je to již půl roku co sem byla skupinka vědců poslána aby zkoumaly hranice galaxie. Jako obvyle se nic neobjevovalo na senzorech. Přesto však vědci seděli u svých počítačů a monitorovali.
"Proč musíme pořád hledět do těch pitomých obrazovek," kleje Miyashi.
"To proto, aby nikdo z nás nezlenivěl. A aby aspon ten malý plat co dostáváme byl zasloužený."
"Jendrixi, neříkej mi, že jsi natolik čestnej. Chceš z nás udělat workoholiky?"
"Ne, Miyashi, to ne, ale co kdyby se tam náhle něco objevilo? Propásnout přílet čehokoliv z prostoru mimo naši galaxii by byla velká škoda, proto se osobně postarám, aby u toho monitoru vždy byl alespon jeden člověk."
"Jsi blázen Jendrixi, blázen."
"Já aspon věděl co mě tu čeká, když jsem se hlásil."
"Sklapni!" Miyashi věnuje smějícímu Jendrixovy vražedný pohled.
Do místnosti vstoupí Ronar. Jako obvykle je i na zdejší poměry neupravený, špinavé oblečení, Na oblyčeji nepravidelný vous a neučesané černé vlasy. Přijde k Miyashi.
"Jdu tě střídat prcku," povídá ji klidně, přesto očekává několik urážek od Miyashi.
"Nejsem prcek," štěkně na něj podrážděně.
"Máš 165 cm, já 197 cm. V porovnání se mnou jsi prcek. Padej z té židlě, nemůžu se dočkat až objevím něco úžasného."
Miyashi vyběhne z laboratoře zcela naštvaná. Ronar usedá do křesla a otáčí se k obrazovce, na klín si položí knihu a na stůl hrnek Krolsfenské kávy.
"Neměl by jsi ji tolik štvát, strašně ji žere to, že skončila právě tady."
"Nemůžu si prostě jen zvyknout, že zde máme ženskou, je to takové neobvyklé."
Jendrix nad Ronarem máchne rukou a jde se věnovat svým vlastním záležitostem.

"Kdo se v tomhle sakra štoural? To snad neni možné, takhle to přeházet," Horgul sahá po vysílačce.
"Jendrixi, sylšíš mě?"
Jendrix pomalu zvedá vysílačku a otráveně odpovídá:
"Ano?"
"Zjisti mi prosím laskavě, kterej hlupák si hrál s ovládáním Deutila, ten hlupál to celé změnil, nefunguje motor, ani hypermotor, ta lod j ná ted na nic, k tomu nám chybí důležitá součástka, bez které to nepujde nastartovat."
"Jde to vyrobit?"
"V naších podmínkách ne, sice bych se mohl pokusit vyrobit, ale je možnost, že místo abychom letěli, tak vybuhchnem."
"No vidíš Horgule, tak se dej do práce, až to budeš mít, tak mě kontaktuj."
"Co je to?"
"Co je co? Horgule, co tam máš?"
"Nevím vapadá to jako......," dál je již slyšet jen zvuk statiky. O chvíly později dolehne k Jendrixovi modrá vlna, ztartí vědomí.

"Jendrixi, vstávej," probouzí staříka Ronar.
"Co se děje? Co se to stalo?" Jendrix se zvedá, neni mu moc dobře.
"Nevíme, ale je tu najednou tolik trosek a lodí."
"Co se to proboha stalo?"
Všichni čtyři obyvatelé stanice Helkam VI udiveně pozorují vesmír. Okolo stanice je několik desítek lodí různých velikostí a z různých dob.

Proboha, je tu hrozně moc cizích lodí. zpanikařil taktický důstojník Jam-Tin Neznámé vlajky. Podívejte na tu velkou červenočernou, ta bude mít tonáž alespoň 40 milionů kilo! To je pětkrát víc než má nový typ Superdreadnouthu! Předpokládám, že jejich technika je mnohem vyspělejší než naše.
Musel jsem se vložit do monologu:
Uklidněte se! Raději zapněte komunikátory, promluvím si s kapitánem té malé lodi na 2. hodině.
Komunikační důstojník mě napojil na jejich systém. Nečekal jsem, že budou systémy kompatibilní, ale nejspíš se spojení podařilo.
Tady kapitán vlajkové lodě 23. flotily Mantichorského královského námořnictva. Žádáme o instrukce o souřadnicích, čase a hyperprostorové vrstvě. Nejspíše mi nerozuměli, ale já jim také ne. Nemluvili mým jazykem:
Opakujte prosím zprávu basicem. Tady kapitán K'Jert z obchodní lodi Lot-Te-Hak. Udejte vaše souřadnice.
Tohle nemělo smysl, pro jistotu jsem poslal své souřadnice, ale v tomhle se systémy rozcházely. Spojení se nezdařilo. Hovor jsem tedy ukončil zasalutováním a odebral se s povzdechem zpět do svého kapitánského křesla.

Neznámé místo

Dostáváme signál z obou lodí, jak z Ebon Hawku, tak s té podivné, řekne Bastila.
Dej je na konferenci. Po chvilce se spojím s obama loděmi. Jsem Daniik Jaruga, rytíř Jedi a toto je má loď Ebon Hawk. Víte někdo, co se tu st.. AHH Svezu se na podlahu. Bastilo, cítím tu povědomou mysl, možná někdo z mých dřívějších mistrů, ale je ponořená hluboko do Temné strany a mysli se mi objevuje jedno jméno. KREIA.

Někde v naší galaxii o několik tisíc let v minulosti

Transport ukončen vaše Sithská excelence. Admirál Viaennus se zadíval do displayů.
Kde jsme? A jaká je doba? Zeptal jsem se. Cítil jsem nejasné porušení běhu Síly. Nějakou neznámou mocí. Jistě to dělala ta časová díra.
Lorde Assmondeusi. Ta díra byla i prostorová. Jsme na druhé straně naší galaxie. Poblíže nějaké nevýznamné soustavy.
Kouknul jsem se na panel senzorů. Bylo kolem nás několik lodí. Dvě malé byly stejné a větší byli lodě rozdílné.
Jaký je tedy čas?
To inhned zjistíme můj pane. Navigační důstojníku! Stáhněte scany vesmírných mirkočástic.
Náhle se ozval hlas palubního počítače. Byl hluboký a technický.
Scany částic stáhnuty do palubního počítače. Analyzuji přijaté informace. Vypočítávám počty nárazů částic do sebe. Analyzuji jejich počet s ohledem na stáří. Čas je přesně neznámý. Jsou narušené částice ve vesmíru. Cizí vliv. Vypočítávám pravděpodobnost. Pravděpodobný čas zhruba okolo bitvy o Yavin IV. Pravděpodobně po ní.
Dobrá tedy. Šel jsem z můstku za doprovodu Irrhiniuse promluvit k posádce. Nejdůležitější členové kterých bylo zhruba 500 se shromáždili.
Služebníci Císaře. Jsme tam kam nás povinnost k Impériu volala. Naším úkolem je zničit tuto díru a eliminovat ty kteří nám budou stát v cestě. Ano. Jsme v jiné době. V době která je barbarská a nepřístojná nám občanům Impéria. Ale my musíme splnit to pro co jsme přisly. Pro slávu Říše. Jak sloužíte naší misi posádko?
S nekonečnou vírou v Císařovu moc Temný Lorde!!!
Vrátil jsem se na můstek.
Komunikační důstojníku! Spojte mě s těmi loděmi. Já a moje skupina budeme vyjednávat. Uvidíme jestli nám nebudou překážet.
Usedli jsme do komunikačních křesel. Mí Gardisté si pro respekt nasadili své Mandalorianské helmy.

Neznámé místo

Naše setkní bylo nevyhnutelné, Revane.
Kreia mi vlítne do rozhovoru, ale já jí odstrčím, a promluvím.
Jak jsem řekl, jsem Darius Marcelius, Lord ze Sithu, znáš mně stejně jak zná Císař své generály. Dlouho jsem čekal, než jsem se znovu setkal se slavným Revanem. Hmm, ale tohle setkání je nevyhnutelné, potřebujeme se v této situaci spojit, ať to stojí co to stojí, a když budeme na konci muset utkat, tak ode mně nečekej žádně slitování! Tohle je jediné, co ti mužu slíbit. Doufám že jsi ještě stále tak prozíravý Revane, a příjmeš to.
Cítím v něm vliv světlé strany, muže to být pro nás nebezpečné. Ale prozatím se nám jistá spojenectví mužou hodit.
Prozradí mi Kreia.
Generále, je tu další loď, která se s náma snaží spojit.
Řekne Bao-Dur, a já mu pokynutím hlavy dám signál, a yb přepnul frekvenci na tu druhou loď. Byla to obrovský, červeno-černá loď.
Pěkný barvy, cítím tam temnou stranu, a to je jedině dobře.
Darius Marcelius se hlásí z lodi Ebon Hawk, ozvěte se.


Nemyslím si že dobrý nápad je kontaktovat každého, kdo se tu objeví. Už jsou tady další lodě, jestli s níma budem vyjednávat po jednom, tak to muže být na dlouho.
Poví mi Mandolare, když si mně zavolá vedle, tam kde už nás nemužou slyšet.
Dobrý nápad to není, ale je tu šance že takhle mužem dostat cenné spojence.

Hmm, našla jsi, co jsi hledala?
Podle toho, co mám najít.
Odpovím Kreie na její otázku.
Je tu něco z tvé minulosti, i já jsme to cítila.
Ano, s Revanem máme něco nedořešeného. Asi ho budu muset zabít.
Snažil jsem se touto větou najít rozřešení pro tuto situaci.
Tohle není rozumné v téhle situaci, ale i přesto je zřejmé že tě rozptyluje. Takové rozptýlení by mohlo být v budoucnu nebezpečné.
A jak by jsi takové "rozptýlení" ukončila ty?
Snažím se s Kreii získat radu pro budoucnost, jsem sice už Lord, ale stále se ještě musím učit, jako sith, jako bývalej Jedi, vždycky mám uctu k učení.
Přímý útok by určitě nebyl správnou cestou, nejlepší cestou je ho zlomit. Stejně jako každej jedi jsou jeho největší salbinou jeho spojenci. Vše živé cítí, a tam kde něco cítí, ej i slabina. A jeho slabina je Bastila. Ona ho hluboce ovlivňuje, tak moc an něj zapůsobila, jak nidky před tím. Zlom Bastilu, a zlomíš Revana.

Její učení jsme vždy pochopila, a tohle bylo více než jasné. Bylo mi jasné, co těď Revan dělá, a bylo mi jasné, že tu necítím jen REvana, a nějákého sitha, ale je tu i spousta mandalorianské krve, krve, kterou jsme dřív prolívaly po tisících, proto ti tři nebo čtyři by pro nás nemohly být hrozbou. Taky jsem si už dávno všiml křižníku USS enterprise, jak jsme si mohl z mysly kapitána Picarda přečíst, protože jejich technika stejně jako jejich myšlení bylo zaostalé. Kreia opět medituje, nejspíše se snaží někomu číst myšlenky, ale v hlavě mi zní i její hlas.
Existuje technika, kterou jde zahalit pamět ostatních, učinit svojí přítomnost tak nepatrnou, že člověk zustane nepovšimnut.
Tyto slova mi zněla v hlavě, a já si byl jist, kde je použít. S pomocí Krei, a mé Síly...

Transportní lod třídy Meteor
Chvíli jsme se Scarem sledovali jak se objevují další a další lodě.
Nestačlo se objevit ani pět lodí a přišel drapák se Shisou.
"Alor'ad, systémi fungují jak mají, a máme tu asi 4 pušky, těžký opakovač, 35 detoátorů."
To mně celkem zarazilo.
"Cože? Pětatřicet detonátorů? Tolik?"
"Ano, je tu ještě od minulé jednotky, a máme tnavíc 4 helmy a jetpack."
"Rychle sem dones nějaký tyče a ty helmi, mám plán.
Scare, máme v databázi nějaou s těch lodí?"
Scar něco natukal do palubního počítače
"Ani jednu, až na ten frachták, jmenuje se Ebon Hawk, je to lod Davika Kanga, jednoho s bossů centráli, ale má to jedno ale."
"Jaké ale?"
"Je tu dvakrát, a já přísahám že Davik ji měl jen jednou, a určitě ji poznám, dělal sem mu ochranku než začla válka. Ovšem nic mně neznepokujeje tak jak ta obrovská červeno-černá lod támhleto. Proti ní je i Hammerhead prcek, a já si až do ted myslel že nic většího není"
Mezitím se již drapák vrátil s trubkami a helmami.
"Trubky? doufám žes je neurval z něčeho důležitýho.
No podepři je nečím a nasad na ně helmi, stoupněte si se Shisou tak aby byli vidět jen ty helmi, a ne trubky."
"Budem maskovat náš počet? Chytré, Alo'rad"
a začal aranžovat naše spolubojvnííky.
"Scare dokázal bys poslat video-přenos všem těm lodím v okolí?"
"No, těm dvoum hawkům určitě, ale žádnou stěch dalších lodí neznám, skusit to můžu ale neslybuju že k nim dorazí."
Rychle sem setřel smítka s brnění a nasadil kamený výraz v oblyčeji.
Tady Potan Dyre, velitel předsunuté hlídky Mandaloriánského Imperia.
Naše obrovská flotila dorazí během několika hodin, v pouze této malé lodi je přes 40 boji plně připravených válečníků. Toto je vaše jedinečná příležitost, jak se vzdát našemu majestátu ještě před příchodem flotily a uniknout tak zničení.
U Mandalore, at se na tu zprávu někdo chytí.

Někde ve vesmíru-Enterprise-E
Syšíte mě? Tady kapitán Picard. Co se děje? Obraz se rozostřil a loď zmizela. Komunikace však byla stále otevřená. Kapitáne nová loď! Pravděpodobně stejná třída. Nabíjejí své pulzní zbraně, aspoň to vypadá jako pulzní zbraně. Usedl jsem do křesla a zakřičel: Červený poplach! Zvednout štíty a připravit phasery.! Znovu jsem se snažil kontaktvat tu loď co nás volala. Co se děje? Odpovězte jestli mě slyšíte. Jsou tamti nepřátelé?

Neznámé místo

Aaale, jaký pěkná pokus malý Potane, škoda že si nebyl u Malachoru, všechno by bylo v tuto chvíly jednoduší. Doufám že se mně nebudeš snažit obelhávat helmama. Doufám že se již neuvidíme, na druhou stranu muj meč má chuť na mandskou krev, jako já!
Vypnu konferenci, a kouknu se na Picarda, kterej se snaží najít naši loď, kterou Kreia zahalila pomocí síly do "neviditelnýho pláště", a tak se jenom Picard marně snažil kontaktovat.
Nechceš nám dělat problémy, Picarde! Radši chceš vypnout ten tvuj "červenej kod" a odeltět si za svým.
Kreio, ty se koukni na Revana, Mandolare, ty zkontroluj Mandy. Bao, ty zkus tu zjistit něco o tý lodičce, která všude hlásí že je z Mantichorského královského námořnictva! Já se kouknu na červeno-černého sitha!
Jen tak namátkou rozdám rozkazy, a každej si jde po svým..

Ukončete spojení s tou ldoí co se nás snaží vyprovokovat. Nebudu s nimi plýtvat čas. Pokračovalo spojení jen mezi tou podivnou lodí která teď neopovídala. Pane volá nás další neznámá loď. Tady Potan Dyre, velitel předsunuté hlídky Mandaloriánského Imperia.
Naše obrovská flotila dorazí během několika hodin, v pouze této malé lodi je přes 40 boji plně připravených válečníků. Toto je vaše jedinečná příležitost, jak se vzdát našemu majestátu ještě před příchodem flotily a uniknout tak zničení. Jste statečný ale my se vás nebojíme. Vaše loď je malá, naše je proti ní obr. Pokud chcete boj, máte ho mít pamatujte si však že já jsem vždycky když to jde pro mír.

Nenámé místo

Ukončím komunikaci s Ebon Hawkem 2 a spojím se mandaloriáncema. Spojení s tím kapitánem Picardem nechám aktivní. Tady je Revan s lodi Ebon Hawk. Mandaloriánští válečníci vaše flotila s velkou pravděpodobností nedorazí. Ocitli jsme se v jinm místě a čase. Nabízím vám spojenectví, aby jsme se odsud mohli dostat. To samé spojenectví nabízím vám, kapitáne Picarde.

Přijímám, můžeme se k vám transportovat a zjistit něco o vaší lodi? Pane Potane, navrhuji spojenectví pokud se odtud chcete dostat.

Transportní lod třídy Meteor
Když uslyším to jméno zamrazímně.
Revan, byl to právě Revan kdo před ani ne dvěma týdni před mími očims zabil Mandalora.
"Revan? Vaše pověst vás předchází, doufal sem že vás nakonec nějaká zbloudilá střela na Malachoru odstranila.
Jak vydím není tomu tak, smůla."
rukou naznačím Scarovi at přeruší spojení,
"Drapáku, dokázali by ty detonátori tu lod zničit?"
"Stačilo by vysipat hrst k jejich generátoru a jsou ztraceni."
a zase zapnu komunikaci
"Zjevně nějaké přerušení, v tom zmatku se ani není čemu divit. Přes minulost, bych svámi ale rád projednal dohodu o vzájemné pomoci, dočasnou a na vaší lodi."