Tvorba Darth Eternal Hatred

to je co? Maulík je pravý zabrak

hej tys to četl? nemyslím to co jsem zde uveřejnovala, ale to co jsem rozesílala pm. pokud vím neposlala jsem ti to.
ale co tak né každému se to může líbit. Harry potter se taky nelíbí každému.

já nevím nic jiného mě v tuto chvíli nenapadlo. Prostě harry je všeobecně oblíbený ale najdou se tací co se jim to nelíbí. No tak bych mohla přirovnat třeba obrázky od shabbyho blue. To se taky né každému líbí a může to i pohoršovat. Ale jak říkám, není od věci se čas od času "pobavit" a SW není klášter

Uspokojuje - ježkovy oči, to zní jako kdybych byla nějaký sexuálně vyšinutý jedinec co mu nezbývá nic jiného nežli se uspokojovat u obrázků a příběhů neměj strach tak to není

Jo rozumím, no ale nikdo tě nenutí to číst nebo na to koukat o tom si rozhoduješ ty.

Jéžiš marjá kam jsme to zase zabředli, jo baví mě psát ale tuhle tématiku jsem začala nedávno a teprve se "učím", můj přirozený styl je humor...
Nechtěla jsem tuto větu použít ale musím: A kdo by neměl sex rád? nepočítám li takové co s tím mají blbé zkušenosti.

No třeba mě časem tady na foru poznáš i z jiné stránky nežli z té "temné"

Ou kej ou kej. Jen nejak nepobírám proč by ve sw měli všichni držet sexuální půst. Nějak se množit museli. No ale jak myslíš.
také jsem k tomu řekla své a co z toho plyne? Neustoupí nikdo

mne si to asi neposlala

až budu doma tak pošlu

Klonové války s Ywou Nechií
2. díl – temný les
Z boje proti kapitánu Kirkovi jsem se vzpamatovala docela rychle. Stálo mě to akorát oko. Ostatně jsem dostala nové, červené, které mi zasadil Spock. Viděla jsem s ním normálně jako se svým původním okem.
Druhý den po mém uzdravení jsem se jen tak poflakovala v ložnici, hrála s Kitem a Agenem karty, když tu mi zapidlykal holofon.
„Tu Ywa Nechiie, přejete si?“
„Ywu Nechii zdravím já.“ A hele, Yoda, to je prve, co mě kontaktuje! Koukli jsme se po sobě s Agenem a Kitem, a pak se zaposlouhcali do toho, Co Yoda říká.
„Já na cestě k tobě do pokoje byl, ale mistička létající rozbila se. Mladý Skywalker svou energii blbě usměrnil…“ Tak počkat, to mi jako chce jen vykládat o tom, jak mu Anakin rozflákal ten lítací talířek? Co já s tím? To jako ho mám pokárat? Nahlas jsem však neřekla nic.
„.. a já spadl jsme na zem a natloukl si…“ stěžoval si dál Yoda. Kit se dusil smíchy a byl uplně fialový. Agen ho mlátil do zad, protože si myslel, že spolkl kartu.
„Ale to ono není, co jsem říci vám chtěl!“ zakrákoral náhle Yoda, „nevíte vy, co říci jsem chtěl?“ bezradně jsem rozložila rukama. Yoda se podrbal na plešce.
„Ééé… ůůů…“ dělal. Pak zvolal: „ano ano, už vím! Už vím, co říci chtěl jsem ti! Ano ano. Takže na planetě Kukurukukuku, tedy K2 bylo objeveno vězení separatistů, kde přátele republiky vězní. Čímž by se zmizení senátora Organy vysvětlovalo…“ pak něco tiše zamumlal. Kit, co má rád drby a taky dobré uši, mi pak pověděl, že to organu jeho žena nepostrádala, protože si myslela, že je na tahu s kamarády. Ale když mělo být výročí jejich svatby (to Bail Organa nikdy nevynechával) tak se zalekla a kontaktovala chrám jedi. No a vzápětí jí přišel anonym (od hraběte Dooku,) že její manžel je ve vězení. A z ajeho propuštění požadují kapitulaci alderaanu. Breha by podlehla, ale v tu dobu našly Adi Galia a její padawanka ono vězení. Zavolaly do chrámu a poprosily o posily.
To jsem si dala dohromady z toho co mi pak řekl Yoda a potom Kit. Yoda mimo jiné dodal že „ty a mistr tvůj společně s komandem svým vydáte se na kukuku.. kuruku.. kuu…“ nechápala jsem, proč si starýmistr najednou začal hrát na Kukačku.
„Tfuj! Vydáte se na K2 chci říct. Pak nám zprávu pošlete a my podle toho dál držet se budeme.“
„Dobře mistře,“ souhlasila jsem, „a co můj plat?“
„Já velmi starý jsem, hluchý také, a spát jít musím. Tedy co povídám to, řešit do senátu problémy jít musím… což spát u mě rovná se…“ drmolil. Pak zmizel z holofonu, ale před tím mi ještě do datapadu nahrál Info, souřadnice té planety atd.
Podívala jsem se na Kita. „No, tak zase jdeme někam do akce. Doufám, že mi tam nevypíchnou druhé oko nebo rovnou mi neuseknou celou hlavu.“ To už zazvonil holofon i Kitovi a Mace Windu mu začal vysvětlovat, že už dávno měl být na oběžné dráze nějaké planety. Kit se rychle rozloučil a odhopsal na tu oběžnou dráhu. Zbyli jsme já a Agen.
„No nic, tak jdeme. Máme nejvyšší čas. Připrav nám věci, nějakou svačinu, zabal mi rezervní spoďary a vezmi tu termosku s čajem. Já zaběhnu za Nemem, snad je ve schopném stavu. Doufám, že nám všechno nevypil – až to budeš mít, tak přijď do hangáru.“
„ouky douky,“ souhlasila jsem a dala se do balení věcí. Agen vzal svůj meč a kráčel hledat Nema.

hehe, dobry
nejlepsi bylo "dostala anonym (do hrabete Dooku)"

Jo to je dobrý.
A třeba tohle: „.. a já spadl jsme na zem a natloukl si…“ stěžoval si dál Yoda. je taky dobrý.

řešit do senátu problémy jít musím… což spát u mě rovná se dobrá práce

johooo, jsem ráda že líbí.- zítra bude pokračování

Bombáááááááááááá!

hehe, jdu psát další díl

Nema jsme našli poměrně rychle. Popíjel v chrámovém baru a vypadal, že se celkem udrží na nohou. Chtěla jsem ještě poslat Anakinovi vzkaz, ale on byl v nějaké bitvě o nějakou planetu, tak jsem mu aspon nechala na holozáznamníku v jeho pokoji vzkaz. Aby pak náhodou nezačal hysterčit, že jsem někam zmizela, on by toho byl schopný.
Takže jsme se nalodili a zadali směr k2. S námi bylo celé naše komando no a na Ká dvojce čekalo ještě to Adiino, takže lidí bude snad dost, no uvidím…
Cesta hyperprostorem probíhala hladce. Upravovala jsem svůj meč – čtyřčepelový – takže vypadal už o něco civilizovaněji než minule, nevím jak to popsat, nakreslené je to tady.

Spoiler:

S tím že ty čepele se ještě otáčely, takže z meče byl jakýsi mixér. Bylo jen trochu nepraktické se s tím tahat, ale minulá verze byla horší, rukojeť měla asi metr a polovina meče byla navíc vrtule.
A to jsme už vesele doplachtili ke K2. Byla to planeta plná lesů, vod a strání. Takové divoké Naboo – až na to že slunce tu svítilo denně jen dvě hodiny a zbytek byla noc a déšť.
„Tady musí být ale slimáků…“ pravila jsem znechuceně. Nemo se na mě nadšeně podíval.
„Ano, to je super! Doufám že tu budou. Když se totiž corelianské pivo ochutí slimáky, tak chutná o dost líp. A ze slimáků je taky velmi dobrá mačkanice.. děje se něco?“ Zrudla jsem, nafoukla tváře, pomalu se syčením je vyfoukla a už zcela příčetně dodala:
„Nemo, jestli tě jen uvidím, jak sbíráš ze země slimáka nebo po něm jen pokukuješ, vsaď se, že tě nechám přeložit k Maceovi! A před tím hodím tepelný detonátor do všech tvých zásob alkoholu!“ znělo to asi moc přísně a výhrůžně, takže se nemo stáhl a o slimácích pomlčel.
Vystoupili jsme ven. Bylo šero. A teplo, nepršelo. Po pár krocích jsme zjistili, že na téhle planetě je vysoká populace komárů. Agen se oháněl, pokoušel se je všechny zabíjet a já se tiše modlila, aby k tomu nepoužil světelný meč. Meče mimo jiné měly nevýhodu, komáři se kolem nich shlukovali.
Všude plno trávy a kopců, klika že jsem uměla lítat. Nemo sebou v jednom kuse švihal o zem a ostatní kloni na tom nebyli líp. Prodírali se houštím, svorně nadávali..
„A hele, proč nejdeme tady po tý cestě?“ oznámil najednou jeden z klonů, „jako já na ní koukám už nějakou dobu, ale jestli se musíme tajně plížit houštím, tak proč ne…“ podívali jsme se s Agenem po sobě.
„no… eh… plížit se zatím nemusíme. Ta cesta je dobrý nápad. Díky za upozornění.“
Šli jsme tedy na cestu, kde bylo o poznání méňě šlahounů a komárů.
Konečně jsme došli k obětnímu kameni, kde nás podle mapy měli čekat Adi Galia s padawankou.

oni sli celou cestu krovim a mohli po ceste, mazec
mno jsem zvedava na pokracovani

jo to já taky. A možná přibyde víc průvodních ilustrací.
Svých "stickmanů" se nehodlám jen tak vzdáti já... heh

tak jsou dobry, me se libi, uz od Itchy, ale to urcite vis

jj "stickmani" jsou dobrý...

A skutečně tam byli. Tmavá mistryně s turbanem a její padawanka, malá blondýna Siri Tachi. Viděla jsem jí prve v životě a Nemo to okomentoval slovy „vy jste příbuzné?“
„Nevím o tom, ale asi ne. Nikdo neví, odkud jsem – no ani já ne. Ale éé, myslím, že příbuzný nebudeme. Totiž všechny blondýny vypadají hrozně podobně.“
„Tak fajn, mistře Kolare, našli jsme teda to vězení,“ oznamovala Adi, „ale obávám se že je tam mraky droidů. Jenže jsem v Síle vycítila ještě další živé bytosti…“
„To budou ty komáři a slimáci,“ vložila jsem se do řeči, „ty jste tam vycítila. Protože nic jiného tu jaksi není.“ Adi se po mě nevěřícně koukla.
„To si nemyslím, padawanko… eh, jsi padawanka nebo ne?“
„No víte já ani nevím. Já nejsem ani jedi, ani padawan a jsem ufon. Takže bude lepší, když mi budete říkat Ywa Nechiie nebo Pomocnice.“ Nevím, čemu všemu Adi Gallia porozuměla, ale ve finále přikývla.
„Hm, jedi pomocnice, to tu za celou historii řádu nebylo… no a tvůj meč je taky atypický, a tvoje schopnosti jsem měla tu možnost spatřit jen v aréně – ano, budeš opravdu velmi zvláštní případ, a do toho jsi sestra vyvoleného…“ vypadalo to, že u téhle mistryně jsem to vyhrála na celé čáře.
„Takže se vydáme na cestu,“ otočila se k Agenovi, „není to zas tak daleko. Ale budeme se muset plížit a do věznice pak pronikneme tajnou chodbou.“
„Tedy spíše větrací šachtou,“ upřesnila Siri, „ale tajná chodba zní líp.“
„Počkejte a to tam půjdou i všechny naše komanda nebo co?“
„Ne,“ zavrtěla hlavou Adi, „půjdeš tam ty a Siri. Najdete Baila Organu, a vyvedete ho ven. My zatím budeme prohledávat ty ostatní cely a hledat jejich další oběti. Kloni budou venku a budou nám krýt záda. Pak se všichni sejdeme u lodi. Kdyby byly trable, máme zavolat Luminaře Unduli, jsou několik parseků odsud a přijednou nám na pomoc. Má s sebou hodně padawanů co ztratili mistry…“
„Proč tam mám jít já? Mohu tu s Nemem hlídat,“ zahýkala jsem nepřirozeným hlasem a znělo to jako zašlápnutá žába.
„No protože jsi opravdu schopná a já tě obdivuji,“ pravila Adi skutečně obdivně, „promrhat tvoje schopnosti by byla chyba. Ukaž co v tobě je, věřím ti.“ Hm, aneb kdo udělá nejvíc práce dostane tu největší lopatu. Jen jsem se mistryni poklonila, rozloučila se s Agenem a následovala Siri k větrací šachtě.

Cesta šachtou, no spíše potrubím bylo peklo. Nebyla jsem oblečená někam, kde to strašně fouká. Tedy ono to nejprve nefoukalo, ale potom to udělalo „vhúúúúúš!“ a zezpoda to začalo fičet. Vítr nás naplácnul na strop potrubí a my s obtížemi postupovaly. Potom vítr změnil směr a foukal zezadu. Takže naše postupování velice urychlil.

Spoiler:

„Podle mapy máme být blízko cely senátora Organy!“ zakřičela Siri. V poryvech větru nebylo rozumět ani slovo, takže mi to musela zopakovat několikrát.
A skutečně. Malá mřížka ústila do cely, kde smutně seděl jakýsi týpek.
„nesmíme ho vylekat, začal by vřeštět,“ upozornila jsem padawanku, „musíme mu nějak nenápadně oznámit, že jsme tady.“ Siri přikývla a nechala to na mě.
„Ech?“ odkašlala jsem si nahlas. Organa nic. Spustila jsem takový záchvat kašle, že by se za něj nemusel stydět ani tuberák. Organa nic.
„třeba je hluchej,“ napadlo mě, „hele nevíš o něm něco? Jako třeba jestli nebyl někde, kde je rámus a z toho pak ohluchnul. Nebo je starej, ale to se mi nezdá… na mrtvýho vypadá taky moc živě, teď se dloubal v nose…hm.“ Pokrčila jsem rameny a aktivovala meč.
„ááá!“ zaječela Siri, „co je to za obludu? Málem jsi mě probodla!“ byla pravda, že na můj nemalý meč tu bylo poněkud málo místa, takže brzy potrubí vypadalo jako řešeto. Ale mřížka do bailovy cely byla otevřená a my jsme mohli zjistit, proč pan senátor na nic nereaguje.

hehe, je to dobre, len tak dalej, nakoniec to vizera tak ze niektory kloni su o dost inteligetnejsie ako niektori Jediovia