Tvorba Darth Eternal Hatred

Musim to číst všechno naráz, jinak bych to asi už pak nestíhal.

Jo tak to jo.
Dočtu článek o ruském metru a vrhnu se na další kouštíček. Doufám že se mi to nepoplete a místo alderaanských lesů se jediové nebudpu prohánět v moskevském metru

To by bylo asi docela zajímavý. Z chaty vede tunel do metra.

jsem nevěděla že v moskvě je ještě jedno metro, tajné, našla jsem si i jeho plánek a vypadá to zajímavě.. jen by mě zajímalo zda je i něco takového v praze...

No, jasně a vrahem je řidič toho metra že jo

Huh, tak já jsem ani nevěděl že tam metro maj.

Jo vrahem je řidič, ale teď už to nebude zajímavý, už jsme to prozradily.

No nic musim do práce , takže večer si to přečtu. Ahoj

No, metro na alderaanu není, takže vrah je stále neznámý. Ano, v moskvě metro mají a jaké!!!
tak jo, měj se.. a at ti to uteče...
A končím s ot

Fuchsiová chata

Terenal se vzbudila a prudce vstala. Něco se stalo! Vyběhla ven na chodbu. Mistr George už tam stál a bušil na Pewitovy dveře.
„Taky jsi měla ten pocit?“ zamračil se na Terenal. Ta přikývla.
„Jako by se Síla pokřivila a vytryskla v nesmírně zlém pramenu…“ to už se otevřely dveře Pewitova pokoje.
„Copak se děje? Taky jste měli ten pocit?“ vykoukl ven. Terenal opovržlivě sjela pohledem jeho oblečení. Měl na sobě pyžamo.
Pyžamo! Všichni spí v nočních košilích a on jediný má pyžamo! No jo, to je od toho jeho divného bratrance Kirka. Poslal mu k narozeninám kopii své uniformy a Pewit to nosí jako pyžamo. Kirkova flotila je úchylná.
Nahlas ale nic neříkala. Mistr Pewit pravil: „nebudeme tím zatěžovat naše učedníky a tvou sestru. Mistře Georgi a mistryně Terenal, oblečte se a vyzkoumáme to. Já zavolám správci.“

Jak Pewit pravil tak se i stalo. Za chvíli les pročesávali jak tři jediové, tak správce a i přivolaný policista, kapitán Tatransky.
„Cítím že se tu odehrál nějaký souboj… byla tu použita hodně temná Síla!“ pravila Terenal a poslední dvě slova řekla velice lačně. George jí sjel přísným pohledem.
„Terenal, takhle nemluv!“ pak už zaslechl Pewitův výkřik.
„Tady, mám jí…“ kapitán Tatransky, Správce a zbylí dva mistři běželi k rokli.
„Je spadlá dole… oh… chýbal kúsok a spadne do řeky. Vytáhněte jí!“ rozkázal Tatransky. Všichní společnými silami mrtvou dívku vytáhli.
„Pane bože tady je to prosycený tak temnou Sílou že to uplně ohlušuje moje smysly,“ zabručel George. Tatransky zatím znalecky ohledával tělo.
„Hmm, to je zvláštné. Teraz dnes večer hlásil starý Doyle, že mu za barákem řve akýsi mandalorian, a prý ten samý mandalorian sa porval v kantýne s modrou twilečkou v oblečení nájomného lovca. Tak jsme ho pre jistotu zabásli. Myslím, žie máme vraha.“ Dodal zamyšleně, „Len sa mi na tom něco nepáčí. Není to prvý jedi, co zomrel tady v lese. Před půl rokem tu bola zabita rytířka Singer, myslím ale, že bola člověk. Nikdy jsme nevypátrali, kdo jí zabil. Ale je možno, žie tyhle dvě vraždy sa neslučujíú“ Stejně vypadal zmateně.
„Poslyště, kapitáne,“ řekla Terenal, „mě se to nezdá! Že by mandalorian ovládal takhle temnou sílu? To nevím, ten by spíš vytáhnul blaster a střelil jí, a né sekal mečem…“
„Je možný že meč ukradl,“ vmísil se do hovoru správce, „a utekl i s ním.“
„To je prauda, meč aj rúka chybajů.“ Přitakával Tatransky, „ale keď mistři jediové vravijů, že tu bola použita temná Síla… třeba jí používala ta jedi, aby sa ubránila? No každopádně, až sa mandalorian probere z alkoholového opojenia, tak sa ho na tuhle dívku zpýtám.“
Všichni byli zmatení. Tatransky zavolal policejní droidy, vrátil se i s mrtvou do města a jediové se správcem se za svítání vraceli zmateně do Fuchsiové Chaty.

Fuchsiová chata

Henry, Bee a Anny byli na nohách a pěkně vystrašení.
„Kam jste se poděli?“ zeptal se Henry, „nemohli jsme vás nikde najít… a správce taky pryč…“
„Mysleli jsme si, že se něco stalo!“ strachovala se Bee.
„Taky jste mohli něco říct…“ dodala Anny. George si povzdechl.
„V noci jsme my tři vycítili prudký výkyv v Síle.“ Pak všechno převyprávěl. Bee vypadala vystrašeně, Henry zamyšleně a Anny naštvaně.
„Taky jste nám o tom mohli říct!“ vybuchla, „chci taky zažít nějaký dobrodružství! Né tu jen tak trčet a poslouchat, jak jste se bavili.“
„Věř nám, Anny,“ řekl George, „my se tím nijak nebavili.. bylo tam tolik temnoty, až nás to zaslepilo.“
„To vy jste zničili ty holocrony temnoty v pevnosti Boyard! Tak proč by vás mělo tak vyděsit pár temňáků někde v noci v lese?.. No nic, změňme téma. Napsala jsem pár básní, mohly by vás zajímat. K večeru vám je zarecituji.“ S tím odešla hrát karty s Kalosem a nechala ostaní jedie stát před chatou.

„Ták nám hezky povieš, co vieš!“ zaveršoval kapitán Tatransky a sedl si před Arexe, „nejprve toto: říká ti niečo jméno Aria ´nne?“
„Ano, je to moje společnice…“ odpověděl Arex. Seděl na židlo obžalovaných, proti němu Tatransky a několik policistů a za jednostranně průhlednou zdí zřejmě svědci.
„Bol jsi spatřen v kantýne, jak jsi se s ňou porval. A potém byla její mrtvola nalezena v lese.“
„Ne! To není možný, nemůže být mrtvá! Tu nejde jen tak zabít“
„Ale hej, ide. Modrá twilečka a navíc jsi se priznal, že ju znáš.“
„Já byl totálně na sračky! Nemohl jsem jí zabít!“ Tatransky se zasmál.
„A ona asi taky byla na sračky, jako vravíš, ale to určí pitva. Hlavní je že tvá jedijská priatelka…“
„Jedijská?“ podivil se Arex, „nevěděl jsem, že je jedi… fakt je to ona? Není to nějaká jiná? Jako já s ní léta žil, ale nikdy jsem netušil, že by byla jedi! Moh bych se na ní podívat, jestli je to fakt vona?“
Tatranskymu se to přestávalo líbit. Cítil se ještě více zmateně. Tak on to nakonec zabíjel někdo inej… tendle kluk je možno hajzl, ale jisto ji nezabil… dúfám že se to nebude ještě více komplikovat.
Jenže zkomplikovalo. Když Arex viděl mrtvolu, podivil se.
„No ano! To není Aria ´nne! Tadle teda má její oblečení, ale Aria´nne měla takový tetování nad kozama a ty kozy měla větší teda… a až jí budete pitvat, Aria´nne by měla mít takovej štěp, co urychluje hojení zranění. Ale todle na tuty Aria ´nne není…“
„Fajne, takže nám nekde po lese pobíhá aj ještě jedna twilečka a bloudí. Měli bysme ju najít.“ Usoudil Tatransky, „zdejší lesy jsou vela hluboké. Teba si tu ještě necháme, za ten neporiadek v kantyne.“

Terenal seděla ve svém pokoji. Odpočinková rekreace se pokazila. Temnota se přiblížila až sem, pod fuchsiové krystaly. Pokoušela se se od temnoty co v lese cítila odpoutat, ale šlo to těžko.
Někdo zaklepal.
Jestli to bude Anny se svými básněmi a bude kničet, abysmě jí příště vzali na hledání mrtvol, tak letí z okna, temnota netemnota.
„Ano, dále.“ Dveře se otevřely. Stanul tam Lucius a nesl dort.
„Dole je malá oslava, Jane má narozeniny, a tohle je pro vás.“ Terenal poděkovala a pozvala Luciuse dál.
„Jsem ráda, že si můžu s někým promluvit,“ uvítala docela jeho přítomnost, „s někým kdo mi nedělá přednášky o pádu na temnou stranu.“ Usmála se na Luciuse a ten jí úsměv opětoval.
„Jsem tu jen pro vás, slečno Terenal, jestli máte nějaké problémy, mohu pomoci.“
„Já nevím. Mluvit o svým ehm, nahlížení na temnou stranu je pro mě hodně intimní záležitostí. Nepovím vám jak k tomu došlo, jen co při tom cítím: na jednu stranu je to něco hroznýho, pocit prázdnoty a osamělosti, jako jste ještě nikdy nezažil. Víte že jste doopravdy sám a nikdo jinej než vy v tom nejede. Prostě pustina a vy, kolem jen stínový postavy. A chlad. Divný chlad vystupující ze všeho v okolí. Temnota. Tápete, jste opatrnej, až možná paranoidní. Jestli jste někdy byl v noci na poušti nebo velkym poli, daleko ode všeho a všech, víte jak to PŘIBLIŽNĚ myslim… ale jedna moje část… no prostě jedný mojí části se to strašně líbí. A to nikdo nepochopí. Je to slavnostní pocit velikosti, že vám všechno patří, stačí natáhnout ruku, celej vesmír se před váma sklání…“ odmlčela se.
„Už zase hodně mluvim. Ale komu to říct, každej mi na to říká abych se temnotě nepoddávala. Ale ono je to hrozně těžký když vás temnota tak pokouší. Bojím se že jednoho dne propadnu naplno. A proto s sebou všude musim tahat Anny. Prej mě nějak drží na světle, nevim jak.“
„Jste velice divoká, Terenal, pravá zabračka. Je to hodně těžký, to věřím. Ale mě můžete říct všechno, já to nikomu nepovím.“
Ještě chvíli spolu mluvili, ale už ne o temnotě, jen o všeobecných věcech. Terenal poznala, že se Luciovi líbí. Byla z toho rozpačitá. Lucius se jí ale taky zamlouval.
Pak se s ní rozloučil a odešel pryč. Terenal se zamyšleně koukala z okna.
Byl tam jaldy. Seděl na zemi a s něčím si hrál. Pak najednou něco zasvítilo –
Proboha! Jaldy má světelnej meč!

kapitán Tatransky

To má být Gralen, jako že Tatry ty hory na slovensku. Mluví tak nějak napůl slovensky (nějaký přízvuk... heh)

je to nářez

Darth Eternal Hatred napsal:

slyšela, jak někdo hraje na bithskou píšťalu.
„Počkejte, nechte toho…“ mistři se zastavili a taky poslouchali.
„Co je to?“ nechápal George, „tu melodii znám, to je typická kantýnská, ale hraje jí strašně smutně.. cítím z toho bolest,“ dodal. To už se blížil správce se Anny v patách.
„Myslíte Jaldyho?“ optal se a rukou ukázal směrem, odkud se hudba linula, „to je starý Bith. Před mnoha lety zabil svojí ženu, v žárlivosti a za to byl uvězněn. Nikdy se z toho nevzpamatoval co provedl. Tak chodí kolem po lesích, hraje na píštalu pořád dokola jednu a tu samou písničku a chová šneky. Prodává je nebo je jí. Pak taky po lese sbírá harampádí a prodává ho do sběru. Ale je neškodný, nebojte se ho.“ To už hudba dohrála a kolem se smutně přešoural starý Bith. Zmizel kdesi za chatou, směrem k řece a pak se z lesa zase ozvaly smutné tóny.
Čas se prudce rozběhl dopředu.

chčiju smíchy

noje to tak, vyfásls roli bláznivého bitha

az teraz som zistil ze som to ako ja

já jsem nevěděla jako koho tě obsadit, tak jsem pro tebe vymyslela roli policisty.

Vrah je zahradník ...

Muhaha Jaldy je podezrelej

jinak neslo by aby kapitan Tatransky mluvil bud uplne slovensky nebo uplne cesky?
takhle je to strasne divny

Hej, to je dobrý. Já chci pokračování, až na to budeš mít čas.

no mohu tatranskému udělat zvláštní řeč, jako třeba ve vyšných vlkodlacích (tajemný hrad v karpatech) ale nevím... slovensky neumím
pokračování bude zase zítra

Já bych nechal tatranskýho jak je. Takovej mix češtiny a slovenštiny je dobrej, v SW to klidně může bejt.

Fuchsiová chata

Aria´nne se probrala. Cítila se strašně. Rána na prsou jí pálila. Hrozně. Naštěstí útočník nestrefil srdce a plíce poškodil minimálně, ale hlavně to bylo tím, že měla štěp, co jí pomáhal hojit zranění. Ten dostala, když u jednoho Hutta bojovala v aréně na život a na smrt coby favorizovaná zápasnice.
Pokusila se vstát, ale docílila jedině toho, že spadla, pak se rozkašlala a pozvracela. Mezi zvratky byla i krev.
„Do hajzlu…“
Poslední na co si pamatovala, bylo, že se s Arexem rvala v kantýně. A pak s nějak octla tady v lese, má cizí oblečení a nějaký maniak jí napadl a bodl.. měl světelný meč, že by to byl nějaký šílený jedi. Ale tady na Alderaanu? To nechápala.
Pomalu se po čtyřech posouvala vpřed. Nevěděla, kterým směrem jít, les byl hrozně hluboký a temný, ačkoliv byl den. Plazila se přes spadlé kmeny stromů a vláčela se podrostem.
Po několika hodinách strašného utrpení se doplazila ke studánce. Lačně se naklonila nad hladinu a pila. Jenže cosi upoutalo její pozornost. Zvedla hlavu.
Pod druhým břehem studánky byly lidské kosti.

Terenal vyběhla jako velká voda z pokoje do chodby. Začala vykřikovat „všichni sem!“ a bouchala na dveře ostatních jediů.
„Co je, co se děje? Terenal, nač ten povyk?“ snažil se jí umírnit Pewit.
„Měla by ses klidnit, řádíš jako iridonian,“ zavrčel George.
„Pokud sis nevšiml, tak ona jaksi Iridonian je,“ ušklíbla se ironicky Bee.
„No tak Terenal, pověz co se děje,“ Henry položil dívce ruce na ramena. Terenal polkla a bezbarvým hlasem pravila: „Jaldy sedí venku. Má světelný meč.“
Všichni se jakoby napružili.
„Ty si myslíš, že vrahem je Jaldy?“ zvedl obočí Pewit, „no možné to je, je takový nenápadný blázen… a navíc kdysi už zabil, tak mohl zabít víckrát…“
„Co se tady děje?“ objevila se tam náhle Anny, „zase nějaký vzrůšo?“ Nikdo si jí nevšímal a všichni šli pryč. Přidala se k nim a klusala vedle Henryho.
„Co se děje? Proč přede mnou děláte tajnosti?“
„Možná že jsme našli vraha ale já bych na to nesázel,“ utrousil ledabyle Henry.
Sešli ze schodů ven před chatu. George sehnal správce a všichni se teď blížili k bláznivému Bithovi.

Mě napadlo že Aria´nne nezemře. Zajímavý.

no jo, zatím píšu hrozně průhledné detektivky... jak říkám, todle je můj první a zároven poslední detektivní pokus zatím tedy. ty co jsem psala před tím, tam byl pachatel znám od začátku a šlo jen o to ho dopadnout. všichni nadávali, jak je to jednoduchý a prostý, ale já jsem nedávno četla jiné detektivky, kde se taky vědělo kdo je pachatel a přišlo mi to dobré...

Tak já vůbec netušim kdo by mohl bejt pachatel, podle mě to ten Bith nebude, bylo yb to moc jednoduchý.

hmmm....

Když jsem psala tu detektivku (původní verze tehle) tak jsem se snažila aby to bylo psychologické ale lidi co to četli říkali že je to nudné. Jsem ráda že se to tobě a dalším pár lidem nudné nezdá