Tvorba Darth Eternal Hatred

padme:no, něco pak chybět, bude ale všechno se dozvíte na konci příběhu

cody: hmmmh, a copak jsi čekal? Happy endík? no někdy také musím napsat něco vážného abych nevypadla ze cviku...

Nečekal jsem že se takhle zabije i s nim. Nevim, prostě jsem myslel že to dopadne jinak. Ale to je jedno, takhle je to taky pěkně zakončený.

ajajaj, Anakin s timi dvoma sa v tvojom pribehu museli hodne opyt.

Klaunové války

Letěla jsem na tu planetu, co mi poručil Mace. Měla bych se tam zdržet tak dva, tři týdny. Anakin a Obi-wan byly vysláni někam uplně jinam a co jsem se dověděla, tak Obi-wan měl dostat nějakého padawana.
Když jsem se vynořila z hyperprostoru, došla mi holozpráva. Zapnula jsem to. Anakin.
„To si nedovedeš představit co se mi stalo!“ hartusil, „lítáš si bůh ví kde a já vyfás padawana! Měl ho mít Obi, ale dali tu drzou holku mě… hmm myslím že byste si rozuměli. No nic. Musím končit. Ptal jsem se na tebe Agena a řek, že tě někam poslali. Tak na sebe dávej pozor, a nezapomeň se mi ozvat!“
Hnedka jsem mu nahrála odpověď, i to s mečem a poslala mu to. Protože mezitím jsme se neviděli... Ten se pobaví. Tak má nového podawana… hmm sranda. Ale já teď musím tady řešit ty trable…

Uplynulo několik týdnů. Agen seděl v meditační komnatě, a najednou někdo zaklepal. Byl to Anakin.
„Ahoj Agene, hele, nevíš co je s Ywou Nechiií? Už je pátýho, před několika dny se měla vrátit a starej Mace zuřil, že se opozdila s odpovědí…“
„Co, já nevim, nic jsem necejtil, žádný vychýlení v Síle… no je přes celej vesmír, a mezi mnou a ní je spousty bolesti a strachu, a taky…“ náhle zapidlykal jeho holofon.
„Hele, zpráva, to bude vod ní!“ zaradoval se. Anakin přihopsal k holofonu a Agen nedočkavě stiskl příjem. Byl to Mace.
„Kolar, máme problém. Hlašte se hnedka u mě. Ywa Nechiie definitivně zmizela.“

uf, ty jo, kam se podela?

Spadla do rejže.

nejspis

Klaunové války

Předtím
Stačila jsem jim poslat několik holozpráv jak můj průzkum planety pokračuje. První záznam zněl:
„Ahoj. Všechno jde dobře. Loď jsem zamaskovala speciálním maskovacím polem, takže vypadá jako šutr. Navíc jsou kolem šutry, co vypadají jako lodě. Počasí: hnusně, pořád prší a je zima. Terén: šutry a stromy. Zjistila jsem, v převleku za ptáka, že tu mají ptáky co by se jen pářily a že je kousek dál nějaký hrad. Nějak se mi nelíbí. Zítra se tam podívám.“ Další záznam:
„Hrad se zdá neobydlený, celý jsem ho prošla a vinný sklep je prázdný. Ale to nevadí, mám tu zásoby.. aj, to jsem neměla říkat. Ale stejně mám dojem, že to zlo nebo co to je, vyvěrát tady z toho hradu...“
Další dva záznamy se týkaly stromů a toho, že kromě mravenců nikdo neútočí. A to, že jsem se snažila nastopit do nějakého šutru, v domění, že je to má lod.
Poslední záznam jsem poslala v den, kdy jsem měla odletět.
„V noci se mi zdálo, že se v hradě svítí. Před tím se nesvítilo. Mám za to, že jestli se něco děje, tak se to děje na tuty tam. Ještě na to kouknu a dám vám vědět, až se vrátím zase do lodě. Pak se vydám domů.“
Odeslala jsem to a vydala se na průzkum. Radši jsem se ozbrojila svým „Piecemakerem“. Ploo se divil proč tomu říkám mírotvůrce (peacemaker) ale já řekla, že je to kouskovač, piecemaker. Takže jsem vzala kouskovač a ten zbylý světelňák a letěla ku hradu.

„Konečně se s tebou setkáváme,“ pravil kdosi, když jsem přistála u vstupní brány.! Jenže jsem nikoho neviděla. Měla jsem za to, že mám halucinace z Nemova oleje a šla dál.
Jenže ve tmě se začalo něco hemžit. Zaječela jsem a pomocí kouzla rozsvítila. Pak jsem začala ječet ještě víc. Byli to nějací divní humanoidi, připomínali mi marťany z Mars útočí.
„Do prdele! CO jsem komu udělala?“ vrhli se na mě, já aktivovala kouskovač a prokouskovávala jsem si cestu. Ječeli jako blázni, když jsem je rozkouskovávala. A do toho se ten hlas děsně smál. Myslela jsem, že mi z toho asi hrábne.
Probojovávala jsem se dopředu, až na dvůr hradu. Zabíjela jsem, vznášela se nad mrtvými, co do mě sekali nějakými nožíky, dupala jsem po jejich mrtvolkách.. až nakonec ten hlas řekl, že to stačí. Oni přestali.
„Ale ne vy,“ opravil hlas.
„Co?“ zastavila jsem se. Což byla chyba, protože ty potvůrky se mě zmocnili.

Whoa, zajímavý.

huh, mno to jsem zvedava co jsou zac
podle popisu ze vypadaj jak martani z mars utoci mi nejvic sedi podoba k bithum, ale asi to oni nebudou

Klaunové války

Naskákali na mě a pištivě se smáli. Sebrali mi kouskovač. Já je odpružovala, ale pak se tam objevili dva dvoumetroví COSI, chytly mě za ruce a zvedli nad zem.
„Hahahaha,“ oznamoval hlas. Já jsem jen kopala nohama metr nad zemí, pokoušela se pouštět blesky, ale zkroutili mi tak ruce, že jsem bála, až mi je vykloubí nebo urvou a nechala jsem toho. Pak mě hodili na zem.
Aau, to bolelo,“ dodala jsem, „a kdo jste a jak to, že jste tu nebyli, když jsem po vás pátrala?“
„My tu byli, ale ty jsi nás prostě neviděla, protože jsi byla totálně na mol. A nechtěli jsme se prozradit, jedi.“
„Nejsem jedi. Jsem jejich pomocník. Mám větší nadání než oni a jiné schopnosti, tak jsem jejich poskok.“ Pak jsem si uvědomila, že jsem plácla totální blbost, a zazubila jsem se. Stejně to v té tmě nebylo vidět.
„No… myslím, že je na čase si promluvit o plánu.“ řekl hlas. Dva obři mě zvedli ze země a táhli do útrob hradu.
V trůnním sálu mě nandali želízka a já konečně spatřila toho, co se smál a měl blbé kecy. Byl to takový týpan... Krátké blond vlasy, docela hezký vysoký a štíhlý. Na sobě měl něco jako svetr. Nebo pyžamo. Rozhodně vypadal podezřele.
„Kurňa, kde jsem vás to jenom viděla?“ nemohla jsem si vzpomenout. Zazubil se v žraločím úsměvu.
„Jsem z jiného světa, něco jako ty. Ale z ještě jinačího.“
„A sakra.“
„A právě proto jsem tě sem nalákal. Slyšel jsem totiž řeči o jedijské dívce, co pochází odnikud, je velmi nadaná a dobrá, ale není odsud. Chtěl jsem tě vidět. Takže jsem namluvil mistrovi Windu, že se tu skrývá nějaké zlo, a přitom se tu skrývám jen já.“
„Takže jste měl pravdu.“ Zašklebila jsem se.
„No, jasně. Díky tobě a tvému úniku do této galaxie se prolomil superparadox časoprostoru. My se k průchodu dostali - a takjsme se tu objevili. Líbí se nám tu. A rád bych, aby to tu ovládla celá naše armáda, jenže zatím nás tu moc není. Brána funguje jednosměrně a já nevím jak tí otevřít, aby mohli ostatní projít. S tvojí pomocí bych to mohl zvládnout..“
„Grp?“
„No neříkej grp. Jo, a ještě jsem se nepředstavil. Kirk, jméno mé.“
„Hele to znám!“ zaradovala jsem se, „jenže furt nevím odkud. Můj příchod sem je jedna velká neznámá. Vy o tom něco víte?“
„Ne, nevím. Jen když jsem narazil na časový paradox, a pak jsem se o tobě dozvěděl. Můžeš nám pomoct. Pak ovládneme tudle galaxii.“
„Blbost. Zdědily byste jen kus.. vesmíru, zmítanej válkou.“
„My jsme skvělí válečníci!“ pochlubil se Kirk, „a navíc jsem něco pochytil ze zdejších poměrů. Sithové jsou lidi, co se snaží galaxii ovládnout a vždy jsou dva, což já jsem.“
„Ty jsi dva? Máš schízu nebo co?“ vyvalila jsem bulvy.
„Né… ale seznam se s mým pobočníkem, Darth Spockem!“

Darth Spock...Ja nemuzu

Já můžu.

no doprdele

a pozor to není vše... a nastává brutalita

Klaunové války

Ze stínů vyšla jakási ušatá obludka z vlasama jako kastrol. Měl na sobě černé pyžamo plus plášť. Takže vypadal, při troše dobré vůle, jako kdyby vyšel z koupelny v županu, při troše blbé vůle jako s osuškou coby pláštěm.
"Tak to je on. Darth Spock, Vulkánec." Darth Spock zvedl ruku a udělal nějaké divné gesto s prsty. Ukázala jsem na něj fakovák.
"no dovol?" vřískl.
"Ty sis začal na umě ukazovat oplzlý gesta!" bráním se.
"No tak nehádejte se!" okřikl nás kirk a sedl si na provizorní trůn, "byli bysme prostě rádi, abys nám ukázala, jak se ta brána otvírá."
"No já to fakt nevím," bezradně jsem pozvedla ruce, zachřestila okovy a cítila se jako bezradný duch, "jako prostě... no nic si nepamatuju. Brečíte na nesprávném hrobě. Můžu už jít?"
"Ne!" křikl Kirk, "hnedka bys letěla za ostatními jedii. To tak. Darth Spock ti pomůže osvěžit paměť. Seznámíte se... trochu blíž."
„Neee!“ odtáhla jsem se od Darth Spocka jak nejvíc to šlo.
„Ale ano. Do mučírny s ní!“ zavelel Kirk. Ty dva se mě zase chopili a darth Spock se ani neusmál, prostě nezměnil výraz a kráčel před námi. Pokoušela jsem se ho nakopnout, ale moje snahy vyšly nadarmo.

Další dny, či snad týdny si pamatuji mlhavě. Bylo v tom něco jako věšení hlavou dolů v řetězech a elektrošoky, počítačové myši, biče, klece, voda, přemlouvání a ve finále jsem se plně probrala úplně svlečená, se spoutanýma rukama, hlavou dolů, nad hroznou propastí. Kotníky nohou jsem měla přidělané k nějakému trámu, co čněl z nejvyšší věže hradu, pršelo, byla zima a všechno mě děsně bolelo a na jedno oko jsem neviděla a to místo mě hrozně bolelo. Nějak se mi to všechno vymklo z rukou.
Otevřela jsem pusu a začala strašně ječet.

huh, to zacina bejt krvak

Klaunové války

Teď
„Ywa Nechiie byla zřejmě přepadená někým ze zálohy,“ pravil Mace. Ahsoka, Anakinova učednice, dodala, že nebo uplně blbá.
„Tahkle o mojí sestře nemluv!“ spražil jí Anakin.
„Mohu pokračovat?“ zeptal se nabubřele Mace, „prostě nikdo neví, co s ní je. Vy, vaše padawanka, Kit Fisto a Agen Kolar se tam vydáte. Vezměte s sebou taky její komando pod vedením toho… Nema. Co kdyby jich tam bylo hodně. Ale… chhh.. nevěřím že je naživu.“ Vzdal to Mace.
„Proč tam mám jít i já?“ divil se Kit.
„Protože nemáte co dělat. Včera jste se vrátil z mise a dneska byste se zase chtěl flákat.“ Pak mlčel. Anakin, Ahsoka, Kit a Agen se poklonili a šli pryč..
Takže záchrana je na cestě. škoda že o tom nevím, tedy, že jsem o tom nevěděla.

„Co řveš, probudilo mě to,“ řekl Kirk.
„P-proč js-js-jsem ta-tady nad pr-r-r-opastí? Je mi zzzzima a ddddostanu rrrrýmu.“ Kirk vypadal zmateně.
„Hele, to ti to fakt nic neudělalo? Nevzpoměla sis na nic? Mučili jsme tě celý dny! Týdny! Darth Spock je v tom moc dobrej!“
„Ale jo, udělalo! Všude jsem samá modřina, samá krev, na oko nevidím, všechno mě bolí, asi se nikdy nepostavim na nohy a je mi zle, brečela a blila jsem, ale to je tak všechno. Vy jste se ani pořádně nevyjádřili, co chcete. Jenom že otevřít nějakej portál, a to já neumím. Furt jsem vím to řikala, ale vy jste furt dokola opakovali jednu a tu samou otázku. A já na ní mám jednu a tu samou odpověd. Kurva nevim! Sežrala jsem otrávený houby a objevila se tady. To sem vám taky řekla. Víc nevim. Á, popravdě řečeno, nevím skoro ani to jak se jmenuju, po tom očistci.“ Kirk a Spock se po sobě koukli jako exoti.
„No, někde jsme udělali chybu. Ale to je jedno. Naši špehové zaznamenali, že sem letí nějaká loď jediů. Máme jen pár hodin na to, a bysme tě vyléčili a dali ti něco spešl, abys spolupracovala.“

A už to začíná. To bude krvák.

Klaunové války

Jediové dorazili na planetu a našli mou lod, co byla maskovaná jako šutr. Ale toho si nevšímali, důležité bylo najít hrad. Ten našli taky brzy.
„Tak. Loď nalezena, hrad nalezen, ještě nalézt Ywu Nechii.“ Konstatoval Kit, „to by mohl být docela problém.“
„Copak, taky se umí tak dobře maskovat? Tak to abych si dala pozor, na jaké šutry šlapu,“ zasmála se Ahsoka.
„No, spíš koukej, co je na těch šutrech napsáno, aby to nebyl její náhrobní kámen.“ Strašil Kit.
„Držte huby!“ křikl Agen. Vypadal nervózně. Ahsoka se jala ho provokovat.
„Mistře Kolare, víte co praví kodex jediů? Nesmíte se zamilovat! Mistr Skywalker by vám měl jít příkladem a mistr Fisto taky!“
„Éééé“, zrudl Anakin a zabýval se kůrou stromu.
„Ééé,“ zduhovatěl Kit, což byl jeho ekvivalent zrudnutí.
„No, jdeme, jdeme…“ pobízel omámený Agen, „máme před sebou těžkou svatbu… vlastně cestu… no vidíš jak mě pleteš…“ mával rukama a na zabraka působil až podezřele zmateně. Ahsoka si to zapamatovala a zatvářila se mazaně.

Došli ku hradu. Kupodivu je nikdo nepřepadl. Šli temnou chodbou dál a dál, a najednou se rozsvítilo.
„Já asi na něco dupnul…“ zakoktal Kit. Tu se ozvalo zakašlání. Všichni se otočili jako sehraní tanečníci.
Stála tam zahalená postava s dlouhou tyčí a potácela se.

Prostě to bylo tak, že mě sundali z toho trámu, donesli na ošetřovnu, vyléčili, dali umělé oko a něco vpíchli.
Všechno kolem mě se rozmazalo a já slyšela jen Kirkův hlas jak říká: „nikdo živý se nesmí z hradu dostat ven! Rozumíš!“ Nemohla jsem ho neuposlechnout. Pak mi do ruky vrazil Kouskovač a odvedl ven,kde jsem stála. Byla tam tma. Někdo tam chodil a dva hlasy se hádaly. Já měla vše rozmazané a byla jsem naštvaná a oblblá. Pak někdo rozsvítil a já viděla čtyři osoby. Něco na mě mluvili,. Ale já tasila kouskovač, taky ještě jeden světelňák, co byl navíc, ten kolem mě lítal a pak jsem ho poslala na tu nejmenší z postav. Pustila jsem se do zbývajících tří.
„Hej, Ywo Nechiie! To jsme my! Agen, Anakin, Kit a učednice Ahsoka!“ křičel někdo. Já zjistila že nemohu mluvit, prostě mi po té injekci ochrnuli mluvící svaly.
„Ghhhuuhhh,“ řekla jsem a pokračovala v boji.
„Co řekla?“ zašetpal bázlivě týpek s chobotničkovou hlavou, „já nerozuměl.“
„No… ghhhuuuhh,“ pravil ženský hlas. Pak se bojovalo a někdo se strašně smál. Kirk, poznala jsem to.
„C t k´r ´v j?“ vydala jsem ze sebe.
„Co?“ nahluchlý chobotničák pozastavil v boji.
„říká: co to kurva je,“ pravila překladatelka.
„Spr´vň.“
„Hej, nekecejte a bojujte!“ zavelel Kirk.
„Co to kurva je?“ řekli oni čtyřhlasně.
„N´ opˇčt´ s p m“, vyčítám. Chobotničák se ohlédl po holce.
„Neopičte se po mě,“ přeložila.
„J´v´s m´sím z´bít.“ Pravila jsem skoro zřetelně.
„Jééé, tomu rozumím, řekla že nás musí zabít!“ zaradoval se ten co mi věčně nerozuměl.
„Já jí ale nechci zabít!“ zaprotestoval týpek s dlouhými vlasy a rohy, „ona je moje… tumty dumty… no, kamarádka.“
„j´v´s ale v´bec n´zn´m. N´m´žeme b´t k´ma´r´dy. J beru r´zk ´zy jen ´d m´stra K´rka.“

týpek s chobotničkovou hlavou Tohle mě dostalo.

mno jo, mistr fisto
nechám vás napnuté

Nech, až do zítra.

Korááh rattanááh!!!
TADÁ!

Spoiler:

Pěkný.

No po té pauze v kreslení aspon něco. Jak říkám když je múza, hned všechno jde.